Podivuhodná příroda: Zajímavosti z Česka i světa

Česká republika nabízí ohromně rozmanitou a krásnou přírodu, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Za přírodními krásami nemusíte cestovat po celém světě. Možná ty nejkrásnější se nacházejí jen kousek od vás. Pojďme se společně podívat na nejúchvatnější přírodní skvosty, které naše vlast skrývá.

Česká republika: Skvosty přírody na dosah ruky

Český ráj: Hrdinné skály Prachovských skal

Naší první zastávkou je Český ráj, který opravdu svým jménem neklame. Dominantou tohoto kouzelného kraje jsou Prachovské skály, které tvoří skutečnou symfonii skalních věží, bran a jeskyní. Tato přírodní divadelní scéna, obklopena zelení lesů, vás uchvátí svou monumentálností a divokou krásou.

České Švýcarsko: Pohádková Pravčická brána

České Švýcarsko, region plný romantických údolí a tajemných skal, skrývá skvost jménem Pravčická brána. Představte si obrovskou pískovcovou bránu vysokou 16 metrů, jak vyčnívá nad zelenou krajinou. Stojí jako hrdý strážce přírody a připomíná nám nezměrnou sílu přírodních procesů.

Jeseníky: Tajemství jeskyně Na Pomezí

Naše cesta pokračuje do srdce Jeseníků, kde se skrývá podzemní svět jeskyně Na Pomezí. Při procházce jejími chodbami objevíte podivuhodné stalaktity a stalagmity, které vykreslují fascinující příběh o tisíciletích trvajícím boji mezi vodou a kamenem.

Šumava: Lesní katedrála Boubínský prales

Uprostřed Šumavy leží Boubínský prales, skutečná lesní katedrála. Stoleté smrky a buky tvoří úžasný přírodní chrám, který je hlasem tiché, ale silné přírody. V tomto pralese ucítíte, jak je příroda nadčasová a jak může být v jejím tichu nalezen klid a mír.

Čtěte také: Fascinující příroda

Krkonoše: Panoramatická Sněžka

Nemůžeme opomenout Sněžku, nejvyšší vrchol naší země, který se vypíná do výšky 1 602 metrů. Ať už ji zdoláte pěšky, nebo využijete lanovky, vrcholové panorama na čistě modrou oblohu a rozlehlé horské pásmo je nezapomenutelným zážitkem.

Moravský kras: Mysteriózní propast Macocha

Závěrečná zastávka naší cesty leží v centru Moravy, kde se tyčí impozantní propast Macocha. Toto místo, kde se země otevírá do hlubin a odkrývá tajemný podzemní svět, vás okouzlí svou tajemnou krásou a připomene vám, že stále je co objevovat.

Itálie: Zemské pyramidy - díla přírody

V Itálii se ukrývá mnoho přírodních divů, které často zůstávají ve stínu slavných památek. Jedním z nejzajímavějších geologických útvarů jsou zemské pyramidy, neobvyklé skalní sloupy vzniklé tisíce let trvající erozí. V údolí Valle di Cembra v Trentinu se nachází jedny z největších a nejstarších pyramid v Itálii. Jejich výška dosahuje až 30 metrů a díky své mohutnosti patří k nejimpozantnějším v Evropě. Oblast Ritten poblíž Bolzana ukrývá jedny z nejkrásnějších a nejlépe zachovaných zemských pyramid v Itálii. Pyramidy v Plattenu (Perca)V údolí Pustertal, nedaleko města Bruneck, se tyto zemské pyramidy tyčí mezi zelenými lesy a vytvářejí dramatickou scenérii.

Zemské pyramidy jsou výsledkem dlouhého geologického procesu, který začal už v době ledové. Když ustoupily ledovce, zanechaly po sobě vrstvu jílovité půdy smíšené s kameny. Jílová hornina je velmi náchylná k erozi, ale tam, kde na ní spočíval větší balvan, zůstala půda chráněná před deštěm a větrem. Postupně se okolní materiál odplavoval, zatímco pod kamenem vznikal stále vyšší sloup. Pyramidy odjakživa probouzely lidskou fantazii. Místní obyvatelé si je kdysi spojovali s nadpřirozenými silami a věřili, že jsou dílem skřítků nebo duchů hor. Kromě tajemné pověsti mají pyramidy i praktický význam.

Další zajímavostí je, že Itálie se může pochlubit jedněmi z nejvyšších zemských pyramid v Evropě. Většina lokalit s pyramidami je snadno dostupná po značených turistických trasách. Například v Rittenu lze k pyramidám dojet lanovkou z Bolzana a poté pokračovat pěšky. Pokud hledáte nevšední výlet do míst, kde příroda sama vytváří umělecká díla, zemské pyramidy v Itálii vás určitě nezklamou.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Chorvatsko: Místo, kde se hory setkávají s mořem

Chorvatská krajina má k nudě daleko. Na relativně malé ploše nabízí turistům členité pobřeží vybízející k prázdninovým radovánkám, ale i vysoká pohoří, hluboké lesy, krasové oblasti s jeskyněmi, závrty, vodopády a jezery. Vyměňte den na pláži za dobrodružství v horách, relax u hotelového bazénu za koupání pod řinčícím vodopádem. Chorvatsko je víc než jen moře.

Hory

V souvislosti s přírodními turistickými zajímavostmi a památkami Chorvatska lze v prvé řadě hovořit o horách. Zejména pohoří Velebit a Biokovo lákají turisty díky své divoké kráse a mnoha kilometrům turistických tras. Na území Velebitu byly vyhlášeny hned dva národní parky, Severní Velebit a Paklenica. Tyto vysokohorské parky vyhledávají nejenom nadšenci do pěší turistiky, ale také horolezci. Nedaleko Rijeky se pak nachází další horský národní park, Risnjak. Masiv Biokovo, který se tyčí přímo nad Makarskou riviérou, je parkem přírodním. Na nejvyšší horu Biokova, zvanou Sveti Jure, se lze relativně jednoduše dostat i vlastním autem.

Na vrcholek vede zpoplatněná silnice, kterou ovšem doporučujeme výhradně zkušeným řidičům. Je totiž velmi úzká, velmi strmá a po jejích stranách spadají dolů hluboké propasti. Navíc v některých zvlášť komplikovaných úsecích, když se potkají dvě auta v protisměru, musí jedno z nich couvat až k nejbližšímu širšímu úseku, neboť by se jinak nedokázala vyhnout. Odměnou za adrenalinovou jízdu vám pak na vrcholu bude fenomenální výhled na všechny strany. Tedy za předpokladu, že vrcholek nebude v mracích - před výletem je záhodno zkontrolovat předpověď počasí.

Jeskyně

Chorvatsko je vlastně jedna velká krasová oblast. Na území země se nachází celá řada jeskyní, z nichž mnohé jsou turisticky zpřístupněné. Tak například na poloostrově Istrie stojí za zmínku minimálně tři místa. Jsou jimi jeskyně Feštinsko Kraljevstvo u města Žminj, jeskyně Mramornica nedaleko Umagu a jeskyně Baredine, kterou najdete asi sedm kilometrů od Poreče. V rámci prohlídkové trasy v jeskyni Baredine mimochodem uvidíte živý exemplář velmi vzácného živočicha, slepého obojživelníka macaráta jeskynního. V oblasti Gorského Kotoru (severo-východně od Rijeky) jsou k vidění turisticky zpřístupněné jeskyně Lokvarka a Vrelo.

Za jednu z nejvýznamnějších atrakcí ostrova Krk lze považovat přenádhernou krápníkovou jeskyni Biserujku. V relativní blízkosti Plitvických jezer zase hledejte jeskyně Barać a jeskynní park Grabovača s jeskyní Samograd. A aby těch podzemních krás nebylo málo, zmíníme ještě jeskyni Vranjaca nedaleko Splitu, jeskyni Manita peć v národním parku Paklenica nebo jeskyni Grapčeva na ostrově Hvar. Na výběr je toho opravdu hodně, a tak nám ani nemusí být líto, že ty asi vůbec nejhezčí a nejzajímavější chorvatské jeskyně, Cerovac, jsou aktuálně až do odvolání trvale uzavřeny.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Za tak trochu jiným jeskynním zážitkem pak vyrazte na ostrov Biševo. Tam najdete známou Modrou jeskyni. Jde vlastně o skalní dutinu propojenou s mořem, přičemž skrze vodu se do jeskyně dostává modře zabarvené světlo. Jeskyně je přístupná pouze pomocí lodiček, a to za předpokladu nerozbouřeného moře. Za hlavní atrakci platí právě přenádherná hra barev, krápníkovou výzdobu byste v Modré jeskyni hledali marně. Jistou alternativou k Modré jeskyni může být Odysseova jeskyně na ostrově Mljet.

Přestože platí výše řečené, tedy že nabídka chorvatského podzemí je mimořádně bohatá, faktem zůstává, že v sousedních zemích, tedy zejména ve Slovinsku a v Itálii, jsou jeskynní krásy ještě o stupeň, možná i o dva výše. A to konkrétně i přímo v oblastech, v jejichž blízkosti čeští turisté směřující k chorvatskému pobřeží projíždí. Pokud máte čas, neváhejte, a stavte se cestou za přírodními zajímavostmi třeba v monumentálních Škocjanských jeskyních s největším podzemním říčním kaňonem na světě, v proslulých Postojenských jeskyních, které jsou sice mimořádně pěkné, ale množstvím turistů a přidaných atrakcí už začínají připomínat cirkus, anebo v italské grottě Gigante, jejíž hlavní sál je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako největší turisticky navštěvovaná jeskynní prostora planety.

Vodopády

Velkým lákadlem chorvatské přírody jsou i vodopády. Za těmi se jezdí primárně do národních parků Plitvická jezera a Krka. Plitvice lze popsat jako čarokrásnou divokou krajinu s šestnácti krasovými jezery, údolími, dolinami, jeskyněmi a bezpočtem vodopádů. Ten nejvyšší z nich, Velký vodopád, měří 76 metrů a vytváří jej řeka Plitvice, podle níž se celá jezerní oblast jmenuje. Za nejhezčí vodopády parku jsou nicméně považovány 49 metrů vysoké Sastavci. Ve druhém zmíněném národním parku, který se táhne kolem dalmatské řeky Krka, je zajímavých vodopádů k vidění také hned několik. Mezi ty nejhezčí se řadí Skradinski Buk, Roški slap anebo Manojlovac. Pod prvním zmíněným vodopádem je povoleno koupání.

Na dohled Plitvických jezer se nachází i neprávem opomíjené městečko Slunj, kterým většina turistů pouze bez zájmu projede. A to je škoda, neboť v místní osadě Rastoke je totiž další přírodní zajímavost, konkrétně jsou tu k vidění „Plitvice v malém“. Totiž mimořádně krásná soustava vodopádů, peřejí a jezírek, jejichž malebnou atmosféru dokresluje ještě řada starobylých domků a mlýnů. Vzhledem k absenci turistů si zde budete připadat jako v pohádce. Také relativně blízko Plitvických jezer, přímo na hranici s Bosnou a Hercegovinou, pak vytváří řeka Una pětadvacet metrů vysoký vodopád Strbački Buk. Na území Bosny je mimochodem kolem Uny zřízen národní park, na jehož ploše řeka vytváří i další podivuhodné vodopády a peřeje.

A když už zmiňujeme Bosnu a Hercegovinu, byla by škoda neupozornit ještě na oblíbený výletní cíl dovolenkářů ubytovaných na Makarské riviéře. Poměrně mohutné a vodnaté vodopády Kravica leží na řece Trebižat nedaleko města Ljubuški, a to jen pár kilometrů za chorvatsko-bosenskou hranicí. Při plánování výletu nezapomeňte přibalit plavky a deku, přímo pod vodopády se totiž dá koupat a k dispozici je i poměrně prostorná louka k opalování nebo pikniku. Na místě tak proto není problém strávit klidně celý den.

Ve vnitrozemí Istrie, nedaleko města Pazin, zase hledejte vodopády Sopot a Zarecki Krov. Na dalmatské řece Cetině, jejíž hluboký kaňon je oblíbený zejména příznivci raftingu, najdete vodopád Gubavica. Výlet kaňonem Cetiny lze rozhodně doporučit, a to zejména fanouškům adrenalinových sportů. Lákavější divokou vodu v Chorvatsku asi nenajdete.

Další zajímavosti

Mimořádným, ovšem nepříliš navštěvovaným chorvatským unikátem, jsou Červené a Modré jezero poblíž odlehlého města Imotski v dalmatském vnitrozemí nedaleko bosenské hranice. Jezera kdysi bývala podzemními jeskynními prostorami, časem se ovšem zřítil jejich strop. Dnes se tedy jedná o vodou zatopené krasové závrty. To plocha Červeného jezera je výrazně menší a koupat se v něm nedá. Ze všech stran ho totiž obklopují takřka kolmé skalní stěny. Propast strmě pokračuje i pod hladinou jezera, celková prozatím zjištěná hloubka závrtu aktuálně činí 530 metrů, což z Červeného jezera dělá jeden z nejhlubších útvarů tohoto typu na planetě.

Do jiného ranku spadá Limský záliv, přírodní zajímavost západního pobřeží Istrijského poloostrova. Dříve se jednalo o údolí, jímž do moře ústila dnes již neexistující řeka. Ta zmizela kdesi v podzemí, zbyl po ní ale malebný, devět kilometrů dlouhý, úzký záliv obklopený zelenými lesy a strmými skalními stěnami. Území je dnes chráněno jako přírodní památka a představuje oblíbený výletní cíl pro návštěvníky Rovinje, Poreče nebo Vrsaru. Časté jsou nabídky lodní plavby kolem pobřeží se zastávkou právě u Limského zálivu. Mnohým návštěvníkům místo připomíná norské fjordy, a proto se mu Limský fjord i přezdívá.

Poslední doporučenou zajímavostí z našeho seznamu je takzvaný Pažský trojúhelník (Paški trokut). Nachází se na východním pobřeží ostrova Pag a působí jak z jiného světa. Vlastně ani nedokážeme říci, zda se jedná o přírodní zajímavost, nebo o něco jiného. Jako Paški trokut se označuje jasně ohraničená plocha ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku (ramena o délce 22 metrů, délka přepony činí 28 metrů), jejíž povrchová struktura je výrazně odlišná od okolního skalnatého terénu. V místě, kde se všude kolem nachází velké a ostré balvany, se zkrátka a dobře neznámým způsobem vyhladila trojúhelníková plocha takovým způsobem, že to působí všelijak, ale určitě ne přirozeně. Povídačky samozřejmě hovoří o mimozemském původu místa. Ať už tomuto vysvětlení uvěříte, nebo ne, místo se vám určitě zalíbí.

Egypt: Údolí velryb - svědectví dávných moří

Pustá a smrtící Sahara v egyptském údolí al-Hitan bývala zalitá mořem. Připomínají ho ostatky velryb, nad kterými slunce vychází už čtyřicet miliónů let. Když chcete vidět velryby, vyrazíte na pobřeží Skandinávie anebo na místo, odkud můžete sledovat jejich dovádění. Rozhodně vás ale nenapadne odskočit si při výletu do Egypta od pyramid v Gíze do údolí al-Hitan. Leží dvě stě kilometrů od Středozemního moře, ročně tu spadne jen pár kapek deště a nejbližší voda je až v oáze Fajjúm.

Wadi al-Hitan, což v arabštině znamená Údolí velryb, je fascinujícím otiskem planetární historie. Nemusíte si představovat, jaké to tu bylo. Chodíte v tom. Sice už tu není oceán Tethys, který před 40 milióny lety pokrýval většinu planety, ale jeho obyvatelé ano. Z písečných nánosů svítí jejich kosti přesně v takové poloze, v jaké zemřeli. K největším patřili basilosauři, předci dnešních velryb, kteří běžně dosahovali 18 metrů délky (největší nalezená kostra měřila 21 metrů). Zatímco řada živočichů vyšla z moře na souš, kde se dále přizpůsobovala, u velryb je to přesně naopak. Jejich předci byli srstnatí a pochodovali směrem do oceánů. A právě tuto fázi vývoje můžete v Údolí velryb vidět. Kostry jsou v tak dobrém stavu, že na mnoha z nich jsou patrné nejen nohy, ale dokonce prsty.

Když zvířata uhynula, klesla ke dnu a jejich pozůstatky postupně zanášel písek. Při ústupu moře se formovaly pískovcové útesy, do kterých byly kostry pevně vnořené. Moře se vytratilo, kontinenty se usadily a na mnoho miliónů let se vlády nad Údolím velryb ujala poušť. S postupným obrušováním pískovcových skal se začaly prastaré kostry objevovat - a našli je lidé. Není to tak dávno. První zprávy o lokaci se datují na začátek 20. století a chráněná oblast byla vyhlášena teprve v osmdesátých letech. Paleontologický výzkum zatím odhalil přes čtyři stovky velryb a před několika lety bylo dokonce otevřeno muzeum věnované fosiliím. Při procházce údolím místy vidíte, že některé kostry jsou zabalené pro transport do laboratoří, jiné ohrazené a úzkostlivě opečovávané. To proto, že údolí se dostalo na seznam Světového dědictví UNESCO.

Poušť u Údolí velryb nabízí parádní příležitost pro malé výlety (samozřejmě na dohled od auta nebo autobusu!), které vedou kolem podivných vejcovitých a hřibovitých skal. Jde o pískovce, kolem kterých vítr žene zrnka jemného písku a obrušuje je tak do interesantních tvarů. Uvnitř některých se možná skrývají další fosílie, a když vám něco křupne pod nohou, podívejte se. Mohou to být klidně zkamenělé žraločí zuby.

USA: Údolí smrti - místo extrémů a záhad

Těch 8000 čtverečných kilometrů má legendární název: Údolí smrti. Místo tajemství, podivných příběhů, přírodních úkazů a neskutečného horka. Však se zde také nachází usedlost Furnace Creek, což v podstatě znamená "rozžhavená pec".Jako v rozžhavené peci si v Údolí smrti rozhodně budete připadat. Jedná se totiž o nejteplejší a díky tomu také nejsušší národní park Spojených států amerických. A to „nej“ není zbytečné. Roku 1913 zde totiž zaznamenali jednu z nejvyšších teplot, které byly kdy změřeny na teploměru - přes 56 stupňů Celsia ve stínu.

Kdybyste se snad na toto místo chtěli někdy podívat, najdete ho jihozápadně od pohoří Sierra Nevada, na severním okraji Mohavské pouště. Přes léto je takové horko, že mouchy nelétají, ale pouze lezou po zemi, neboť by si v horkém vzduchu zničily křídla. A ještěrky? Pokud si myslíte, že název Údolí smrti vyplývá čistě z faktu, že zde panují extrémně nehostinné podmínky, musíme vás vyvést z omylu. V roce 1849 se zde totiž ztratila skupina zlatokopů. Vzhledem ke smrti jediného člověka je však název lehce přehnaný.

Navíc jednou za čas, když se údolí dočká pořádné bouřky, celé svahy okolních pohoří rozkvetou rostlinami všech barev. Údolí je však plné záhad. V minulosti jsme se již podrobně podívali na (ne)záhadu, respektive fenomén pohyblivých kamenů. Mnozí badatelé v minulosti tvrdili, že toto město opravdu našli! Město je údajně osvíceno pomocí věčných plamenů z podzemních plynů. Badatelé také ve městě údajně našli zlaté sochy, kamenné šuplíky naplněné až po okraj zlatými cihlami a drahokamy, úžasné kamenné mechanismy a obří kamenná vrata, která díky perfektnímu vyvážení zvládne otevřít i dítě.

Pokud se někdy bájné město najde, bude to i další důvod, proč se do Údolí smrti podívat. Rozžhavená pustina má i jiná atraktivní místa. Nachází se zde nejnižší bod v na severoamerickém kontinentu - Badwater Basin, který je 86 metrů pod hladinou moře. Nějakých 130 kilometrů od něj stojí jedna z nejvyšších hor Spojených států - Mt. A fanoušci Star Wars budou mít další důvod: Právě zde se natáčely úvodní scény prvního filmu Nová Naděje.

tags: #podivuhodna #priroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Ochranné pomůcky pro plavčíky
• Krmení ptáků v přírodě
• Udržitelné domy v ČR
• Přečtěte si více o "Co je jen sklenička odpadku"
• Ekologie semenných rostlin a eshop