Kdo jednou polozi srdce na oltar prirody význam

Liturgií tohoto měsíce nás opět budou provázet svatí - Panna Maria, andělé a zástupy vyznavačů a mučedníků, kteří dospěli ke svatosti v nejrůznějších stavech a povoláních. Není světce, který by nebyl hoden naší pozornosti, o němž by bylo zbytečné napsat knihu, jehož život by nám nebyl vzorem a inspirací. Přesto, nechceme-li z našeho časopisu vytvořit obsažný slovník svatých, musíme se spokojit s pouhým úzkým výběrem z kalendáře a s několika málo stručnými poznámkami.

Jednotlivé svaté se pokoušíme přiblížit pomocí krátkých liturgických textů - vstupních modliteb, prefací, antifon apod., které většinou velmi výstižně zachycují jejich charakter a význam.

Pokušení a hledání pokoje

Jedním z největších stále se podbízejících pokušení je touha vytvořit si ráj na zemi. Skrýt se v nějakém malém koutku - a může to být rodina, pracoviště, komunita, ale i sebestředně pojatý duchovní život - a v něm si budovat bezproblémový svět. Uzavřít se všemu rušivému, nepříjemnému, všemu, co nás vytrhuje z pohodlného živobytí, s čím si nevíme rady.

Sv. Řehoř měl nejednu příležitost vzdálit se syrovému a nevlídnému světu. Syn římského senátora, student práv, římský prétor, vyslanec u císařského dvora, opat benediktinského kláštera, papež. Nehledal však klid a pohodlí, ale pokoj, který je darem Božím. A nehledal ho jen pro sebe, jeho mysl i srdce patřily všem. "Služebník služebníků Božích" nazval se ten, který se směl honosit tituly náměstek Kristův, nástupce knížete apoštolů, nejvyšší velekněz církve.

Jeho světem a domovem se stalo Boží království. Se všemi chudáky, nemocnými, trpícími. S jejich časnými i věčnými potřebami. Jídlo pro hladové, opevňování ohrožených měst, zakládání klášterů, misie, modlitby za nemocné a prosebná procesí, zvelebování liturgie...... svatost. I my jsme k ní povoláni. I my jsme se stali občany Božího království. I my máme "své" hladové a trpící, kteří čekají právě na naši pomoc, "své" nevěřící, kterým máme kázat Krista, i my jsme dostali kus zodpovědnosti za krásu liturgie, i my.... je toho tolik, že se zdá být jednodušší zavřít před tím vším oči.

Čtěte také: Seriál Byl jednou jeden život

Naším úkolem však není stihnout všechno, ale právě jen to, k čemu nás volá Bůh. A nestaneme-li se sběrateli dobrých skutků a nebudeme se honit za vidinami zásluh a odměn, ale "pouze" za Bohem, nebude nám zatěžko slyšet jeho hlas.

Význam svatého Kříže

Z popravčího nástroje se stal nástroj spásy. Symbol smrti a ponížení se stal stromem života. Svatý kříž. Vítězný kříž. Zlomil okovy smrti, skrze něj jsme zachráněni. Proto před ním poklekáme, proto jej uctíváme, proto jej vyvyšujeme nad všechna ostatní znamení.

Každodenní uctívání a oslavování kříže je pro nás víc než samozřejmé. Ani zvláštní obřad uctívání kříže na Velký pátek nás jistě nepřekvapí. Zvláštní svátek zařazený na 14. září možná ano. Proč právě tento den? Odpověď musíme hledat ve vzdálené minulosti. Dějiny svatého Kříže začínají někdy kolem roku 30 na Golgotě smutnou událostí ukřižování. Po Ježíšově pohřbu, zdá se, končí. Kříž s hřeby a trnovou korunou je pravděpodobně zakopán na popravišti. Kdo by se zajímal o popravčí nástroje, kdo by chtěl znovu vyvolávat ony chvíle pohany a utrpení?

Ježíšův příběh však ještě nekončí. Jeho smrt není prohrou, ale vítězstvím nad smrtí. Nadcházející události přinášejí zcela nový pohled na Ježíšovo utrpení, na jeho smrt, na kříž. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost (srv. Stejná úcta a vděčnost vedla i císaře Konstantina Velikého, když se rozhodl ve zničeném a Římany přebudovaném Jeruzalémě svatá místa znovu najít.

Roku 326 byl objeven Kristův hrob a nedaleko i Golgota, kde byly údajně nalezeny tři kříže. Legenda připisuje nález křížů sv. Heleně, matce Konstantina Velikého a vypráví také o nalezení tří hřebů, části trnové koruny a tabulky se záznamem provinění. Kristův kříž podle legendy identifikoval tehdejší jeruzalémský biskup Makarius. Nařídil půst a veřejné modlitby; všechny kříže pak byly doneseny do příbytku umírající ženy.

Čtěte také: Naše zkušenosti: Škola v přírodě s jedním MMR

Část sv. Kříže byla odvezena do Říma a uložena v bazilice S. Croce in Gerusalemme, kterou postavil Konstantin na přání Heleny. Část zůstala v Jeruzalémě v chrámu Božího hrobu, který nechal Konstantin vystavět na místě nálezu. Do chrámu byl začleněn Kristův hrob i Golgota. Na ní byl vztyčen mohutný kříž zdobený zlatem a drahokamy. Celý chrám byl dostavěn a slavnostně vysvěcen r. Některé prameny uvádějí, že právě slavnost výročí posvěcení tohoto chrámu resp. událost vztyčení kříže se staly základem dnešního svátku Povýšení. Jiné vidí spojitost dnešního svátku s tradicí, která se zrodila v 5. století v Jeruzalémě.

14. září se v chrámu Božího hrobu vystavovaly ostatky sv. Kříže k veřejné úctě věřících. Koncem 5. století se svátek Povýšení slavil již na celém křesťanském Východě, v 7. století se rozšířil také na Západ. Tehdy se součástí oslav Povýšení stala ještě jedna událost - navrácení sv. Kříže poté, co se jej zmocnili Peršané. Roku 614 vtrhl do Sýrie a Palestiny perský král Chosron a jako válečnou kořist odnesl do Persie velké množství cenných předmětů, mezi nimi i svatý Kříž. Do Jeruzaléma jej přinesl zpět byzantský císař Heraklios 3. května 628, když donutil perskou říši k uzavření míru. Součástí liturgického kalendáře před jeho poslední reformou byl také svátek Nalezení sv. Kříže připadající na 3.

Askeze jako prostředek křesťanského života

Dnešní svět nemá rád úvahy o askezi. Vyhradil si toto slovo pro všechny své odpuzující představy o nesmyslném umrtvování, fanatickém sebetrýznění, škodlivém potlačování či vytěsňování lidských vášní a tužeb. Umrtvování a odříkání chutná kysele i dnešnímu křesťanství. Askeze se zdá být příliš pomalá a těžkopádná pro ty, kteří chtějí co nejrychleji vzlétnout na křídlech Boží lásky a vychutnávat svobodu od zákona.

Život věřícího však není jen intenzivním zakoušením Boží přítomnosti, kdy je tak snadné šeptat: "Miluji tě, Hospodine, má sílo!" a slibovat bezvýhradnou oddanost svému Pánu. Mnohem častější jsou okamžiky proher, nesplněných předsevzetí, pocity, že Bůh je daleko, že nic nemá cenu... Právě do těchto okamžiků se musíme naučit vnášet sílu své oddanosti a lásky, aby nás naše pády od Boha neodvracely, ale přetvářely nás k jeho obrazu. Jak? Troufáme si říci, že ještě nikdo před ani po sv. Jiljí neobjevil účinnější prostředek, než je právě askeze!

Především, křesťanská askeze není cílem, ale prostředkem křesťanského života. Sama o sobě nemá valný význam, svoji hodnotu získává teprve jako cesta k Bohu. Není jen umrtvováním a potlačováním, ale také rozvíjením a růstem. Askeze totiž není jen odříkání, znamená také cvičení, zdokonalování se v ctnostech, růst v dobrém.

Čtěte také: Tříděný odpad a svozové frekvence

Cílem křesťanské askeze není potlačení sebe sama, vypěstování "živé mrtvoly", kterou nic nevyvede z bohorovného klidu. Naopak, v askezi jde o rozvinutí všeho dobrého v člověku, o rozšiřování prostoru, který jsme darovali Bohu. Askeze nesměřuje k pyšné "dokonalosti", která se povýšeně a s opovržením odtahuje od světa, aby se od něj neposkvrnila, která pohrdá každou slabostí a každým klopýtnutím a uzavírá se do krunýře nelidskosti a sobectví. Směřuje k dokonalosti, která znamená spočinutí v Božím náručí.

Pro sebe i pro nás Jiljí objevil, že samota bez askeze je bezcenná. Vzpomeňme si na to, až zase budeme chtít naříkat, jak málo máme času na modlitbu, jak nedosažitelná je samota, jak poskrovnu je v dnešním světě tichých míst. Není závažnějším problémem naše duchovní lenost, pohodlnost, změkčilost, neschopnost soustředění...? Z čeho by nás usvědčila nečekaně uvolněná hodina?

Věděli bychom si s ní rady? Dokázali bychom ji prožít s Bohem, anebo bychom ji promrhali bezcílným těkáním? Růst ke svatosti můžeme s užitkem i ve světě, v přeplněné tramvaji, v dlouhé frontě, v pokoji plném křičících dětí.... Spolknout nadávku, usmát se na souseda, který mě dloubl do žeber, přenechat své výhodné místo nervózní stařence... to je askeze. Zasmát se nad rozbitým hrnečkem, nepodlehnout otravnému přemlouvání, odpovědět na sedmasedmdesátou otázku... i to je askeze.

Vstát o dvě minuty dřív a začít den kraťounkou modlitbou, jednou za měsíc jít místo oběda na půlhodinovou adoraci... to je taky askeze. Atd. atd. Proč nám Bůh tak zřídka dopřává samotu? Třeba ví, že bychom ji stejně nevyužili.

Prosebná modlitba

Prosebná modlitba jistě patří k těm nejčastějším, s nimiž se na Boha obracíme. A on sám nás k ní vybízí. Aby však mohl naše prosby vyslyšet, musí nás dovést k skutečnému tónu opravdové prosby. Než řekneme "prosím" skutečně upřímně a bez postranních úmyslů, tak jako svého otce prosí malé děti, může někdy uplynout celý život. Z vlastní zkušenosti víme, že opravdu prosit nás naučí situace, které se prostě vymknou našim plánům a kontrole a dají nám tak pocítit naši nesoběstačnost a závislost na druhých - nemoc, rodinná krize, profesionální selhání.

Uvědomíme-li si, že tou nejhlubší potřebou, kterou máme, je potřeba Boha, otevřeme svou "malou" prosbou stavidla přívalům Boží milosti. Proč přednášet prosby Bohu, který je vševědoucí? Prosit by vlastně nemělo být nic těžkého, tak jako celý křesťanský život je ve své podstatě prostý a nesložitý, je pro maličké, pro děti. "Není obtížné být malý, být dítě. Pán Ježíš nás vyzývá k vytrvalým prosbám. Boží vůli opravdu nelze měnit, modlitba tedy určitě není způsobem, jak dát Bohu vědět, co mi schází, aby honem napravil to, co ve svém plánu opomněl.

Tajemství prosebné modlitby úzce souvisí s jedním z nejpodivuhodnějších tajemství naší víry - se vztahem Boží všemohoucnosti a lidské svobody. Byli jsme pozváni ke svobodné spolupráci na Božím plánu, a naše svobodná rozhodnutí i prosby jsou do tohoto plánu "započítány". Prosba nás tedy otevírá, abychom vnitř- ně, svobodně přijali to, co pro nás Bůh přichystal. Namísto abychom trpně nesli, co se musí stát, můžeme se v našich prosbách otevřít hlubokému smyslu událostí, jichž máme být účastni. Tak i naše pros- by v modlitbách "připravují duši i sv...

tags: #kdo #jednou #polozi #srdce #na #oltar

Oblíbené příspěvky:

• Návod na kreslení jezera
• Plasty a zvířata: Co se děje?
• Muzeum v přírodě Zubrnice
• Chov Agamy Vousaté: Praktický průvodce
• Jak určit světové strany