Jak si Česká Republika stojí v ekologii?

Česká republika investuje do ochrany životního prostředí nadprůměrné částky ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Jen z Operačního programu Životní prostředí bylo v období 2014-2020 poskytnuto téměř 72 miliard korun. Přesto se v mnoha klíčových oblastech, jako jsou emise, recyklace či kvalita ovzduší, nedaří plnit stanovené cíle a země v mezinárodním srovnání zaostává. Vyplývá to ze souhrnné zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která analyzovala 11 kontrol provedených v letech 2018 až 2024.

Navzdory těmto investicím se Česko v mezinárodním srovnání stavu životního prostředí v roce 2024 umístilo na nelichotivé 6. nejhorší pozici v rámci EU. Česku patří v této oblasti v letošním ročníku Indexu prosperity a finančního zdraví 22. místo z 27 členských států, oproti loňsku si polepšilo o jednu příčku. Index, který je společným projektem iniciativy Evropa v datech a České spořitelny, hodnotil stav životního prostředí podle 14 indikátorů. Česko se v konečném hodnocení umístilo šesté od konce. Hůře dopadlo pouze Nizozemsko, Irsko, Řecko, Lucembursko a Kypr.

Česká Republika a Cíle Udržitelného Rozvoje

Ve dnech 14.-23. července probíhá v sídle OSN v New Yorku Politické fórum na vysoké úrovni (HLPF), nejvýznamnější globální akce k udržitelnému rozvoji. Českou delegaci vede ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek. Česká delegace v čele s ministrem Kulhánkem na HLPF představí 3. dobrovolný národní přezkum (VNR) plnění Agendy 2030 a Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), dále přednese národní projev při zahájení ministerského segmentu.

Přezkum ukázal, že za poslední čtyři roky Česko postoupilo v plnění deseti SDGs, zatímco šest SDGs spíše stagnuje. Pozitivní vývoj potvrzuje i tzv. SDG index za rok 2025, kde se Česko umístilo na 10. příčce ze 167 hodnocených států světa.

Ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek uvádí: „Je skvělé, že se Česko zařadilo do top 10 v plnění Cílů udržitelného rozvoje. Dokládá to, že plníme své globální závazky i lokálně a jsme zodpovědným partnerem. Je to také díky rostoucím investicím do výzkumu, vzdělávání a zdravotnictví, které zlepšují kvalitu života v České republice. Nepochybuji o tom, že máme v OSN co prezentovat. VNR je výsledkem společného úsilí resortů, které komplexně hodnotí pokrok v udržitelném rozvoji dosažený za poslední čtyři roky.“

Čtěte také: Pracovní Náplň Asistenta v Poradenství Ekologie

ČR si vede dobře v SDG 15 (Život na souši), kde se řadí mezi pět států na dobré cestě ke splnění cíle, a to díky vývoji v hospodaření s lesy a ochraně biodiverzity. Globálně však tento cíl ukazuje spíše zhoršení a přetrvávající výzvy. Další výrazné zlepšení se ukazuje v oblasti čistých a dostupných energií (SDG 7), kde klesá uhlíková náročnost ekonomiky. „V roce 2023 emise skleníkových plynů poprvé klesly pod 100 Mt ekvivalentu CO2 a od roku 1990 jsme zaznamenali pokles o 47 %. K tomu přispěly investice do dekarbonizačních projektů a opatření na úspory energie,“ cituje z Dobrovolného národního přezkumu ředitelka odboru politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje Anna Pasková.

Dlouhodobě se Česku nedaří dosahovat cílů v oblasti SDG 2 (Konec hladu), kde pokračuje trend minulého roku, a to zhoršení ukazatelů obezity, energetické náročnosti potravin a vývozu nebezpečných pesticidů. Oblast odpovědné výroby a spotřeby (SDG 12) také představuje dlouhodobou výzvu, a to zejména kvůli znečištění ovzduší, emisím dusíku a exportu plastového odpadu, což je problém většiny evropských států. Nicméně přezkum ukázal, že i zde lze pozorovat pozitivní trendy, domácí materiálová spotřeba na jednoho obyvatele dosáhla v roce 2023 historického minima 13,9 tun surovin, oproti 15,6 tun v roce 2022.

Problémy a Výzvy

Česká republika výrazně pokulhává v omezování produkce skleníkových plynů. Ročně se jich do atmosféry uvolní 11,7 tun na jednoho obyvatele, což je třetí nejhorší výsledek v EU. Její kolega David Navrátil připomněl, že nejde jen o skleníkové plyny, republika má vysoké emise také dalších látek a pevných částic. I tak ale většina lidí v Česku stále dýchá vzduch, který převyšuje limity Světové zdravotnické organizace. A tento stav není bez následků. Ročně podle Navrátila zemře 31 lidí na 100 tisíc obyvatel právě kvůli špatné kvalitě vzduchu. Českým lesům se na rozdíl od těch v zahraničí nedaří tak dobře zachytávat emise uhlíku.

Pokud se srovnají podíly půdy v jednotlivých zemích, které byly nedostatkem vláhy postižené v letech 2000 až 2019, skončí Česká republika opět jako poslední v EU. V republice se také ročně vyprodukuje 507 kilogramů odpadu na obyvatele, v unijním srovnání se tam země zařadila na 15. místo. V recyklaci ovšem Česko zaostává, znovu se zpracuje jen 34 procent komunálního odpadu, přičemž unijní průměr je 40 procent. Z tohoto důvodu se Česko v tomto indikátoru umístilo na 19. místě.

Skutečnost, že se využije jen třetina komunálního odpadu, vyvrací rozšířenou představu o tom, že je Česko přeborníkem v třídění. Podle ředitelky Institutu cirkulární ekonomiky Soni Jonášové je ale taková představa spíše mýtem.

Čtěte také: Česká republika a ekologie

Česko podle indexu stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Jen tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1932 kilogramů na obyvatele, což je meziroční nárůst zhruba o 11 procent. Kvůli nadprůměrně vysokým emisím zemře v Česku podle mezinárodních studií ročně 3200 lidí. Podíl odpadů, které se povede znovu využít, v ČR meziročně vzrostl o tři procentní body na 43 procent. Samotná recyklace nicméně podle odborníků není řešením, efektivnější je snižovat množství produkovaného odpadu. Z tohoto hlediska si ale Česko naopak pohoršilo. Na jednoho obyvatele nyní připadá 570 kilogramů odpadu ročně, což odpovídá meziročnímu růstu o 12 procent.

Ačkoli podle dat Eurostatu celkové emise skleníkových plynů na obyvatele v Česku v průběhu let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, ve kterém si země vede nejhůře. Česko zůstává šestým největším producentem skleníkových plynů na obyvatele v EU, a to i přesto, že hodnota meziročně klesla z 10,16 tun ekvivalentu CO₂ na 9,25.Stejně jako v minulém ročníku zůstávají pro Česko problematické také emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 na necelých 744 kilogramů skleníkových plynů na osobu, v rámci EU produkuje při vytápění méně emisí jednadvacet členských států.

Zatímco v roce 2021 zemřelo v důsledku špatné kvality ovzduší 81 osob na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 tento počet klesl na 65. Podíl suché půdy na území Česka byl v roce 2023 11. nejlepší v EU. Podle EEA se sucho dotýkalo jen 0,27 % půdy.

V Česku pochází podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) méně než pětina vyrobené energie. Meziročně se tento podíl zvýšil o necelé půl procento na 18,59 %, což nám v unijním srovnání vyneslo podprůměrnou 19. příčku. Pro srovnání - ve vedoucím Švédsku pochází z OZE 66,4 % celkové produkce.

Investice a Obnovitelné Zdroje

Ačkoli se Česko v rámci pilíře životního prostředí v jednotlivých indikátorech umisťuje spíše na chvostu, v některých případech naopak stojí v čele EU. Podle posledních dat Eurostatu totiž dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí třetí nejvyšší podíl HDP v EU.

Čtěte také: Živa a Jarmila Kubíková

Jednou z cest, jak přispět ke zlepšení životního prostředí, je podle expertů zvýšení podílu bezemisních zdrojů na energetickém mixu. Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů by nemělo pozitivní vliv jen na životní prostředí, ale rovněž na soběstačnost a energetickou závislost Česka na dovozu. V současnosti je totiž Česko na dovozu komodit k pokrytí své energetické spotřeby závislé z 39 procent.

Snižování energetické náročnosti a změna energetického mixu vyžaduje nadprůměrné investice desítky let. Vyšší ceny energií a pohonných hmot povedou ke snížení spotřeby. Analýzy ukazují, že snížení teploty na termostatu může omezit náklady na teplo o pět až sedm procent. Vysoké ceny energií podle něj vedou k vyšším investicím do snížení energetické náročnosti domů.

Na prvním místě by mělo být zateplení domů, pak tepelné čerpadlo a následně fotovoltaika. Investice do modernizace uhelných elektráren a technologií pro zachytávání uhlíku mohou pomoci udržet si na jedné straně udržitelnou dovozní náročnost energií a na druhé straně snížit dopad na životní prostředí.

Environmentální Výchova a Vnímání Veřejnosti

Děti nejčastěji mají informace o ekologii a ochraně přírody ze školy. Na druhém místě se umístil internet a média, které jako primární zdroj využívá 16 procent dětí. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos a společnosti epet. K zodpovědnějšímu chování vůči přírodě motivuje děti více než polovina rodičů. Nejčastěji se to týká třídění odpadu, které zmínily téměř dvě třetiny dotázaných rodičů. Více než 95 procent rodičů se shoduje na tom, že by rodina měla jít dětem příkladem v udržitelném chování. Rodiče v otázce environmentální výchovy často spoléhají na školu, kterou většina vnímá jako hlavní zdroj informací.

Tři čtvrtiny rodičů se shodují, že environmentální výchova by měla být součástí povinné školní výuky. Tři čtvrtiny rodičů míní, že by environmentální výchova měla být především praktická. Nicméně polovina rodičů označuje současnou výchovu o ekologii a udržitelnosti ve školách spíše za teoretickou. Mimo praktické projekty by si podle rodičů měly děti osvojovat také každodenní udržitelné návyky, vyplývá z průzkumu. Průzkum společnosti epet o postoji rodičů k ochraně životního prostředí a environmentální výuce ve školách se uskutečnil ve dnech 19. září až 23. září 2025 na reprezentativním vzorku 1050 rodičů dětí ve věku sedmi až 18 let.

Zatímco se Praha už pojedenácté stala vítězem průzkumu Místo pro život, v oblasti ekologie a životního prostředí se i přes nejvyšší investice do jeho ochrany umístila až na předposledním místě. Podle ředitele projektu Davida Pavláta si tento region vede velmi dobře i díky velmi nízké produkci komunálního odpadu v přepočtu na obyvatele i odpadu celkově. Velmi kvalitní podmínky v oblasti životního prostředí mají lidé také ve Zlínském a Karlovarském kraji. Spokojení s životním prostředím a ekologií však Karlovarané podle dotazování nejsou. Pokud jde o subjektivní spokojenost obyvatel se životním prostředím v místě svého bydliště, které je z jedné třetiny součástí celkového hodnocení Místa pro život, nejlépe si vedl Plzeňský, Zlínský a Královéhradecký kraj.

tags: #co #se #umístilo #v #ekologii

Oblíbené příspěvky:

• Kritika klimatické dohody
• Hosté v Zázracích přírody
• Udržitelný přístup k pěstování lucerny
• Určení severu pomocí souhvězdí
• Důvody pro neúčast na škole v přírodě