Proč jsou obojživelníci citliví na znečištění?

Téměř každý zná obojživelníky, resp. žáby. Jedná se o mimořádně zajímavou skupinu obratlovců, kteří se vyvíjejí z vajíčka v dospělce tzv. metamorfózou - přes stádium larvy. Tento pozoruhodný proces hrál důležitou roli v historickém vývoji organismů při osidlování souše. Rozmanitost obojživelníků je obrovská, stejně jako prostředí, které obývají - kromě oceánů a polárních oblastí se vyskytují téměř všude.

Jsou tak blízcí většině lidí, což dokazuje fakt, že se stali součástí mystiky, legend, národních pohádek mnoha národností. A co víc, stále ještě jsou objevovány nové druhy. Vzhledem k tomu, že jejich prostředí je ničeno takovou rychlostí, nejeden druh vymizí ještě dříve, než je vůbec objeven.

Pokud nebudeme rychle jednat, obojživelníci mohou vymizet plošně po celé Zemi. Obojživelníci čelí vysokému stupni ohrožení. Krize obojživelníků představuje největší výzvu druhové ochrany v dějinách lidstva. Jedna třetina (žáby) až jedna polovina (ocasatí) z téměř 6000 druhů obojživelníků jsou ohroženy vyhubením a přes 120 druhů již v poslední době vymizelo. To je podstatně více než u kterékoli jiné skupiny zvířat: pro srovnání, 12 % ptačích druhů a 25 % savčích je ohroženo.

Globální hodnocení obojživelníků Světovou unií na ochranu přírody (IUCN) varuje, že stovkám ohrožených druhů již nemůžeme pomoci ve volné přírodě, tzn. vyzývají zoologické zahrady k záchraně, tj. Chov obojživelníků v lidské péči je jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších způsobů, jak tuto postupující krizi zpomalit. Vybrané druhy, odchované ve vhodných ex-situ podmínkách, mohou znásobit a podpořit populace, které mohou být vypuštěny do chráněných míst ve volné přírodě. Proto byla vyhlášena Skupinou specialistů pro chov obojživelníků při IUCN/SSC (Mezinárodní unie ochrany přírody) a WAZA (Světová asociace zoologických zahrad a akvárií) kampaň na podporu ex-situ projektů po celém světě.

Světová komunita zoologických zahrad a akvárií ochotně přijala tuto výzvu a poskytla vhodná zařízení a chovatelské zkušenosti v rámci svých institucí. Jejím hlavním cílem přiblížit veřejnosti povědomí a pochopení krize a mizení obojživelníků. Finance získané díky této světové kampani pomohou podpořit organizační aktivity, budou financovat regionální iniciativy a také zajistí udržitelnost přežívajících populací obojživelníků.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Rozmanitost a ohrožení obojživelníků

Třída obojživelníci je tvořena třemi skupinami (řády): ocasatí (Caudata), žáby (Anura) a červoři (Gymnophiona). Mezi těmito skupinami existují velké rozdíly jak v počtu druhů, tak ve stupni jejich ohroženosti. Nejvíce je známo druhů žab, poté mloků a čolků a nejméně známých patří do skupiny červorů. Mezi žábami je 1675 druhů (32,1 % z celkového počtu druhů žab) ohrožených nebo již vymřelých. U čolků a mloků je ale stupeň ohroženosti podstatně vyšší - 251 druhů (46.9 % z celkového počtu druhů ocasatých) je ohroženo nebo již vyhubeno. Oproti tomu červoři se zdají být v relativním bezpečí, pouze 5 druhů (2.9 %) je ohrožených.

Proč jsou obojživelníci důležití?

Jsou indikátory zdravého životního prostředí. Jejich úbytek je vždy znamením zhoršené kvality přírodního prostředí a varováním pro další druhy včetně lidí. Proč právě oni? Kůže obojživelníků je velice citlivá. Obojživelníci z 80ti % dýchají kůží. Obojživelníci se zkonzumují velké množství hmyzu, což pomáhá zemědělství celého světa a minimalizuje šíření nemocí, např. Malárie, příp. Kůže obojživelníků obsahuje látky, které je chrání před mikroby a viry.

Obojživelníci pomáhají nám a celému světu nespočet způsoby. Poskytují léky, včetně látek, které jsou používány jako analgetika, antibiotika, stimulanty pro lidi postižené infarktem a léky na různé nemoci včetně depresí, mrtvice, Alzheimerovy nemoci a rakoviny.

Obojživelníci byli používáni horníky v dolech, aby je v podzemí včas varovali před přítomností jedovatých plynů (podobně se používali i citliví kanárci). Obojživelníci jsou významným prvkem celého ekosystému. V 70. letech minulého století bylo objeveno, že mločík Plethodon cinereus byl nejvíce zastoupený obratlovec v lesích na východě USA a že svou biomasou převažoval nad všemi ptáky a savci dohromady.

Obojživelníci se živí především hmyzem a dalšími bezobratlými. Odhaduje se, že např. jediná populace rosničky Acris crepitans čítající asi 1000 jedinců by mohla zkonzumovat téměř 5 milionů bezobratlých za 1 rok. Jednoznačně jsou obojživelníci významnými predátory malých bezobratlých, ale zároveň také slouží jako potrava pro větší predátory. Jsou tak významným a nepostradatelným článkem v potravním řetězci.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Obojživelníci hrají také důležitou roli v lidské kultuře. Lidé vnímají obojživelníky různými způsoby. Zatímco v některých kulturách byly žáby a ropuchy považovány za symbol zla, jiné kultury je považovaly za strážce životodárného deště nebo znak plodnosti a štěstí. A některé je prostě využívaly jako zdroj potravy.

Obojživelníci byli oslavováni nebo zatracováni jako postavy z bájných historek, jako posvátné bytosti. Šamanismus, datován zpět do období doby kamenné, je považován za základ všech náboženství. Šaman byl vůdce, jehož funkcí bylo tvořit spojení mezi jeho lidem a duchovním světem. Ropuchy byly významné pro šamany pro jejich symbolickou hodnotu a halucinogenní účinky. V raných asijských kulturách a Americe před příchodem Kolumba byla ropucha považována za Matku Zemi, začátek a konec života. Egyptská bohyně dětí Heqet je obvykle zobrazována s hlavou žáby.

Citlivost na znečištění

Prostřednictvím tenké kůže obojživelníci dýchají (až z 80ti %) a přijímají vodu, zároveň jsou ale díky tomu velmi zranitelní vůči znečištění životního prostředí, zejména ze zemědělství, průmyslu a farmaceutického odvětví. Například DDT, PCB a dioxiny (látky podobné ženským hormonům) mohou ovlivňovat endokrinní systém a způsobovat “poženštění” u obojživelníků (ale i vodních organismů, např. ryb).

Chytridiomykóza

Nejzávažnější hrozbou je však cizopasná plíseň (Batrachochytrium dendrobatidis) napadající právě obojživelníky. Nemoc způsobená touto plísní (chytridiomykóza) je pro stovky druhů smrtelná. Byla zavlečena z Afriky prostřednictvím africké žáby drápatky vodní. Drápatky, které jsou pravděpodobně imunními nosiči choroby, byly od třicátých let 20. století rozváženy do celého světa a používány k laboratorním účelům. Tímto způsobem se nemoc rozšířila po celé Zemi. Bohužel, v přírodě je v současné době neléčitelná a prakticky nezastavitelná. Ve vhodném prostředí může během několika měsíců usmrtit až 80% žijících obojživelníků. Její rozšíření ovlivňují také změny klimatu.

Migrace žab

Každoročně se řidiči v jarním období setkávají s migrací žab, které se snaží překonat silnice a dostat se k vodě, v níž se rozmnožují. Pro mnoho žab se tato cesta stane osudnou. Na Broumovsku přitom žije několik druhů žab včetně velmi vzácné ropuchy krátkonohé.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Jak moc času tráví vlastně žáby ve vodě? Žáby většinou vodu potřebují jen k rozmnožování. Například ropucha obecná ve vodě stráví jen týden v roce a po zbytek roku žije na souši, většinou v nějakém vlhčím porostu. Optimální je třeba les.

Na druhou stranu skokan zelený je specialista, který ve vodě žije celý rok, a dokonce je schopen na dně rybníka přezimovat zavrtaný v bahně. Nepotřebuje totiž dýchat, protože obojživelníci dýchají celým povrchem těla. To jim v zimě stačí. Jinak spoustu žab žije v relativní blízkosti vod, ale jsou známé i případy, kdy žáby táhnou k té správné vodě i několik kilometrů. Většina žab si totiž pamatuje, kde se narodila a mají tendenci se chodit rozmnožovat do místa, kde se narodily.

Obecně se setkáváme s tím, že lidé mají pocit, že když je někde vodní plocha, musejí v ní být ryby. Ty se však často neslučují s životem žab či čolků, ať už jde o konkurenci o potravu či přímo predaci. Přiměřený počet ryb v rybníkách samozřejmě nevadí, ale když je jich tam moc, tak už tam obojživelníci nedokážou žít. Některé studie ukazují, že obojživelník přijde k vodě, ochutná ji a podle toho pozná, že je v ní spoustu ryb a už do ní ani nevleze. Nejvíc jim však vadí postřiky a hnojiva, protože jsou hodně citliví na chemické znečištění. Důležitá je také pestrost v krajině, dobře se jim daří v neudržovaných plochách, v hromadách klestí atd. Jakmile je krajina příliš „uklizená“, mají problém.

Globální pokles populací obojživelníků

Vědci jsou přesvědčeni o tom, že světová populace žab, salamandrů a ještěrek je ohrožena dosud nevídaným způsobem. Podle nich až 122 druhů zřejmě od roku 1980 vymírá a třetina známých obojživelníků je ohrožena úplným vyhynutím.

„Zpráva o celosvětovém stavu obojživelníků“ (Global Amphibian Assessment), práce více než 500 vědců, byla publikována v Science Express, internetové verzi časopisu Science. Na světě žije 5743 známých druhů obojživelníků, mezi které patří žáby, mloci a salamandři, ještěrky a beznohé druhy. Z tohoto počtu jich je 1586, téměř celá třetina, ohrožena vyhynutím. Nejméně devět druhů se od roku 1980 již dostalo za hranici označenou jako vymření druhu, kdy začal podle vědců nejdramatičtější pokles v počtu obojživelníků. Dalších 133 druhů není již po několik let možné přírodě vysledovat, takže se zřejmě dají označit za vyhynulé.

Vědci tvrdí, že 43 % populace všech obojživelníků klesá, 27 % je stabilní a méně než 1 % se rozšiřuje. Stav zbývající populace těchto živočichů je neznámý.

Russel Mittermeier, prezident Conservation International, říká: „Obojživelní jsou jedni z nejlepších přírodních indikátorů celkového zdraví přírody a prostředí. Katastrofický pokles jejich počtu ve volné přírodě nám slouží jako varování, že žijeme v období velmi vážného poklesu kvality životního prostředí.“

Achim Steiner, generální ředitel IUCN, se přidává: Po ptácích a savcích se obojživelníci stali třetí skupinou druhů, jejíž stav byl celosvětově prozkoumán. Fakt, že jedna třetina žab a mloků je ohrožena prudkým poklesem stavu nám signalizuje, že se velmi rychle dostáváme do situace, kdy budeme hovořit o epidemickém počtu vymírajících druhů.

Kolumbie, Mexiko, Ekvádor, Brazílie a Čína jsou oblasti, kde jsou obojživelníci velmi silně ohroženi. Na Haiti dosahuje počet vymírající druhů obojživelníků plných 92 %. Vysoký počet nákazy infekčním plísňovým onemocněním (chytridiomycosis) trápí tyto druhy živočichů v Jižní i Severní Americe, Karibiku a Austrálii. V některých oblastech světa je pokles počtu spojován s vysycháním krajiny způsobeným klimatickými změnami. Na celé planetě se za hlavní příčiny vymírání obojživelníků označuje ztráta přirozených biotopů, znečištění vody a ovzduší a poptávka spotřebitelů.

Vedoucí výzkumu Simon Stuart říká: „Většina obojživelníků je jednoznačně závislá na kvalitní pitné vodě.

Ohrožení obojživelníků - shrnutí

tags: #proč #jsou #obojživelníci #citliví #na #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Odpovědnost lékaře v ČR
• Dotace pro ekologické zemědělství v ČR
• Nebezpečí klimatických změn
• Škola v přírodě a sádra
• Důležitost třídění odpadu