Keltské Bohyně Přírody

17.03.2026

Jak jsem slíbila v článku o náboženství Keltů, přináším pokračování čtení o tomto starobylém etniku. Tentokrát vám chci přiblížit bohy, které uctívali a kterým nabízeli svoje oběti. Jsou asi méně známí než bohové Germánů Thór a Ódin, ale jsou úplně stejně zajímaví.

Keltští bohové mají blíž k zemi a přírodě, jsou původnější a syrovější. A jsou ambivalentní - nemají jasně vymezené pravomoce ani povahy, mohou být tedy zároveň válečníci i léčitelé.

Předindoevropské Kořeny Keltského Náboženství

Předkové Keltů vyznávali animismus nebo animatismus - to znamená, že věřili, že lidé, zvířata, stromy a třeba i skály mají duši nebo možná určitou duchovní moc. Uctívali Velkou Matku, zvířecí předky (totemismus), přírodní síly a významné mrtvé předky (kult héróů). Všechny tyto prvky zůstaly v keltském polyteismu jako relikty (pozůstatky), které se projevovaly např.

Nejznámější a nejstarší je kult “Matky bohů” Dan (Danu, Modron) - bohyně země a plodnosti, prakeltská bohyně z doby, kdy se keltské etnikum vyvíjelo v horním Podunají (Dan - Dunaj), strážkyně mateřského práva, matka Dagdy. Jinde byly uctívané triády bohyní-matek, ochránkyní mateřství, plodnosti.

Charakteristika Keltského Náboženství

Mimo toho je pro keltské náboženství charakteristické, že (alespoň zpočátku) neexistoval centrální kult. Keltové z různých oblastí a různých časových období uctívali různé místní podoby božstev, nebo i zcela místní božstva - např. u pramenů řeky Seiny byla uctívaná bohyně Séqana, léčitelka.

Čtěte také: Keltská moudrost o přírodě

Z původní roztříštěnosti se vyvinul celokeltský panteon (což znamená, že tyto bohy uctívala většina Keltů) v čele s trojicí bohů: Taranis, Teutates a Esus. Někdy jsou zobrazovaní jako trojjediný trojhlavý bůh; byli jim přinášeny lidské oběti (viz minulý článek). Původně šlo pravděpodobně o nejvyšší kmenové bohy důležitých keltských kmenů.

Taranis byl nebeský bůh, vládce hromu (taran) a blesků, který sesílá krupobití ničící úrodu. Oběti byly upalovány - kult ohně. Byl zobrazován s palicí/kladivem (hrom), kolem s loukotěmi (slunce), v koňské podobě, jeho zvířetem byl býk, symbol spirála. Uctíván byl zvl. kmenem Haeduů (Aedui, kmen z dnešní Francie s centrem v Bibracte).
Teutates (to je ten, kterého vzýval Asterix “u Tutatise”) byl ochranný bůh války, pán kmene, soudce padlých bojovníků, který naučil lidi řemeslům a obchodu. Na jeho počest sbírali jmelí z dubů. Věřili, že přináší plodnost a blahobyt, byl spojen s věštěním a magií (zobrazován na zbroji pro ochranu), jeho zvířetem byl beran, kanec a lev; jeho oběti byly utopeny ve vodě.
Esus byl bůh stromů, větru a války. Odpovídal za zajištění plodnosti a za bohatství. Jeho symbolem je kanec.

Cernunnos byl zobrazovaný s jeleními parohy na hlavě, sedící, s torquesem (nákrčníkem). Byl to bůh života a smrti, vládce lesních duchů. Ogmios - průvodce mrtvých, bůh války a královské moci, bůh řečnického umění, byl zobrazován jako stařec s kyjem lukem, oblečený do lví kůže, který táhne za sebou zástup radostných lidí na tenkých zlatých řetízcích - v tom se zobrazuje keltská víra v účinnost mluveného slova, básnické řeči a zaklínadel. Uctíván byl zvl. Ogma - spojoval válečné řemeslo a básnictví (jednou tváří se usmívá, druhou se mračí). Vlastní kouzelnou harfu. Syn Eladena (bůh vědeckých a básnických znalostí a dovedností) a Etan (učená básnířka a jasnovidka).

Belenos - bůh slunce, světla, ohně, umění, lékařství. Keltové neměli jasně stanovenou hranici mezi bohy a lidskými hrdiny - polobohy. Příkladem může být Lugh - patron rolníků, řemeslníků, umění a válečných ctností, bůh města Lugdunum (Lyon), kde se 1. srpna konala oslava Lugnasadu, ztotožněn s Merkurem. Lughovi se věnují keltské mýty z irského mytologického cyklu. Podle nich byl Lugh syn Ciana z Tuatha Dé Dannanů a Eithlin z rodu Fomoriů, tedy dvou mýtických lidských pokolení. Vlastnil magické artefakty, jinde zase už jako bůh pomáhal hrdinům.

V gallo-římském období byli někteří bohové ztotožněni s římskými nebo byli uctívaní ve smíšené podobě, jako např. Sulisa Minerva (chrám v Bathu v Anglii), Antenocitikus (chrám v Benwellu v Anglii), Apollón Grannus ad.

Významné Keltské Bohyně Přírody

Abnoba byla božskou strážkyní lesů a pramenů, ochránkyní zde žijících tvorů i rostlin, což byl jeden z rysů Velké mateřské bohyně. Kult keltské bohyně Abnoby je znám z území Německa, z oblasti Schwarzwaldu, kde je doložen devíti nápisy z římské éry. Na dvou z nich byla Abnoba ztotožněna s římskou bohyní lovu Dianou.
Epona je zobrazována jako jezdkyně na koni a její kůň je proto posvátné zvíře. V západních zemích je známa pod jménem Epona, v Boiohaemu a nejen v něm spíše pod jménem Kotyz. Velká mateřská bohyně uctívaná od Británie, přes Portugalsko a jih Itálie až po Balkán. Její kult dokládá na 300 nápisů a zobrazení. Typickým atributem je kůň, v jehož přítomnosti je zobrazována, někdy má rovněž vůz, koš s ovocem či klasy obilí. Ty jsou symbolem plodnosti a úrody. Velmi často byla uctívána u pramenů, což dokládají četné nálezy obětin v podobě koňských figurek.
Brigit byla keltskou bohyní plodnosti, úrody, kovářství a věštění a byla také ústřední božskou postavou Imbolcu. Před christianizací Irska byla Brigita keltskou bohyní plodnosti, úrody, kovářství a věštění a byla také ústřední božskou postavou Imbolcu. Jako bohyně náleží do rodu Tuatha Dé Danann, neboli Danaů, kteří kdysi dávno vládli v Irsku, ovládali magii a moudrost. Brigita byla bohyní a patronkou regionu Leinster na jihovýchodě Irska.
Sequana byla uctívaná u pramenů řeky Seiny, léčitelka.
Nantosvelta, „otvíračka potoků“, bohyně plodnosti a ochránkyně lidských obydlí. Sucellovou manželkou byla Nantosvelta.
Sinann je keltská bohyně, podle které dostala jméno řeka Shannon. Podle legendy zvedla kryt zakázané studny v pohoří Cavan a způsobila povodeň.

Další Významná Božstva

Cernunnos, jehož dominantním rysem bylo jelení paroží, uctívali na celém keltském území, od Británie po Rumunsko. Bůh je nejčastěji zobrazen v podobě „sedícího buddhy“. Cernunnos bývá považován za pána podsvětí, zároveň je však bohem přírody a plodnosti, který vládne všem živým bytostem.
Esus byl jedním z trojice nejvýznamnějších galských bohů. Jeho jméno je vykládáno jako „dobrý“ či „pán“ a byl patrně bohem válečníků, v dobách míru pak ochráncem lidí. Své místo měl i v kultu plodnosti. Zobrazován je s plnovousem a sekyrou v ruce. Na některých vyobrazeních má kolem hlavy lístky jmelí. Esovi se obětovalo oběšením, kdy byla oběť pověšena na strom a podříznuta. Strom je rovněž jedním z jeho atributů.
Lugos (Lugh) byl jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších keltských bohů. Byl bohem nebeským, zosobněním slunce, vystupuje též jako zručný řemeslník, harfeník a pěvec. Jeho jméno nese i jeden ze čtyř velkých keltských svátků, oslava sklizně Lughnasad.
Taranis je původním keltským nebeským vládcem a bohem hromu. Jeho atributem je šesti- či osmiloukoťové kolo, blesk, spirála či triskelion a velký mlat. Jeho široce rozšířený kult dokládají i v Čechách nacházené amulety, takzvaná Taranidova kolečka. Taranidovi se obětovalo žehem a zasvěcen mu byl dub.
Teutates je vykládán jako „otec kmene“, což z něj může činit jakéhosi mytického kmenového prapředka, neboli „boha lidu“ všech Keltů. Od 3. století př. n. l. je Teutates často zobrazován jako kanec, například na mincích, či v jeho přítomnosti. Teutatovi se obětovalo utopením.

Vliv Křesťanství

Od 4. století se mezi Kelty začalo šířit křesťanství. O jeho přijetí Kelty se zasloužil sv. Martin z Tours (316-397), sv. Patrik (380-461) a sv. Augustin z Canterbury (540-604). Keltská podoba křesťanství byla opravdu jedinečná a v 7. a 8. st. se úspěšně šířila Evropou (např. sv. Kolumbán).

Čtěte také: Vliv Pachamamy na klima

Čtěte také: Více o Bohyni Přírody

tags: #keltské #bohyně #přírody