Pachamama: Bohyně změny klimatu

Pokud se zajímáte o jihoamerickou kulturu, určitě jste už nejednou slyšeli jméno: Pachamama. Její kult vznikl před tisíci lety a trvá dodnes. Stovky lidí věří, že je zodpovědná za řád světa. Dnes vám o ní povíme více.

Co je to Pachamama?

Je to prastará bohyně, kterou před stovkami let, v předkolumbovských dobách, uctívali obyvatelé horských oblastí Jižní Ameriky. Je jedním z nejdůležitějších božstev andské mytologie. Kult Pachamamy přežívá v mnoha komunitách dodnes.

Její jméno se jednoduše překládá jako "Matka Země", "Matka světa" nebo "Matka příroda". Skládá se ze dvou slov z kečujštiny a ajmarštiny, Pacha a Mama, která postupně znamenají "čas, časoprostor, země, místo, lidský život, život všeho stvoření" a "paní, vážená žena, matka, počátek, velikost".

Není to jen postava, ale také určitá filozofie, pocit spojený s úctou, péčí a vděčností vůči přírodě, která nás obklopuje. Pachamamu uctívali Inkové a příslušníci indiánských kmenů žijících v oblasti And. Dodnes se věří, že Pachamama dala život bohyni Měsíce a bohu Slunce.

Byla jedním z nejdůležitějších božstev v jejich zemi. Věřilo se, že je zdrojem země a vody, stejně jako Slunce a Měsíce, a především byla považována za nezávislou entitu podmiňující život na zemi. Měla moc ovládat všechny aspekty přírody: zemi, vodu, oheň a vzduch. Byla a dodnes je uznávána jako bohyně plodnosti a úrody - vznášely se k ní modlitby za bohatou úrodu a příznivé počasí. Kult Pachamamy byl neoddělitelně spjat se zemědělstvím. Byly jí přinášeny oběti ve víře, že jí prokáží svou laskavost a zajistí plodnost v nadcházejícím roce.

Čtěte také: Více o Bohyni Přírody

Pro získání její přízně se prováděly zvláštní rituály, při nichž se obětovaly sklizené plodiny a chovaná zvířata, pálilo se kadidlo a pily se nálevy z guayusy a yerby maté. Nejintenzivněji se k ní modlili v době sklizně a setí.

Dvě tváře bohyně

Bohyně-žena však měla dvě tváře. Neprojevovala jen svou štědrost. Pachamama byla považována za zodpovědnou za zemětřesení a další nepříznivé klimatické fenomény. Všechny přírodní katastrofy byly vysvětlovány hněvem božstva za to, že člověk nadměrně využívá zemi.

Zobrazení Pachamamy

Po staletí se lidé snažili vyjádřit svou víru a myšlenky hmatatelnějším, fyzickým způsobem. V případě bohyně Pachamamy tomu není jinak. V umění je zobrazována jako dospělá, krásná žena, často těhotná, nesoucí listy koky nebo jiné plodiny. Jindy je zobrazována jako stařena - matka a ochránkyně celého světa, někdy je také znázorňována v podobě dračice.

Pachamama dnes

Před stovkami let se věřilo, že Pachamama je k lidem laskavá a starostlivá. Dodnes je velmi důležitou postavou v kultuře jihoamerických zemí - od Bolívie přes Ekvádor a Peru až po Argentinu. V důsledku pokřesťanštění indiánských kmenů prováděného během kolonizace se místní víra domorodců smísila s křesťanstvím. Domorodé obyvatelstvo se zdráhalo přijmout novou víru, a tak se v mnoha případech objevily vzájemně si odporující postavy a úkazy. Vznikl tak určitý synkretismus, kult Pachamamy se spojil s postavou Panny Marie a právě s touto postavou dodnes mnoho lidí inckou bohyni ztotožňuje.

Sochy a obrazy zobrazující Pachamamu lze nalézt po celé Jižní Americe - jsou nejen výrazem staleté domorodé tradice a kultury, ale také poutavou turistickou atrakcí.

Čtěte také: Bohyně Slovanské Přírody

Pachamama a environmentální povědomí

V době prohlubující se klimatické krize a dravé ekonomiky řízené korporátními molochy je právě místně známá Pachamama stavěna do opozice. Vždyť kdo jiný než ona, symbol oddanosti tradici a zároveň živel, který dává život, ale dokáže k němu být i nemilosrdný, se pro tuto roli hodí lépe?

S rozvojem environmentálního povědomí a potřebou udržitelného rozvoje získala Pachamama na významu i mimo území And. Ne nadarmo se její postava stala symbolem ochrany životního prostředí, ekologie a podpory udržitelného rozvoje. V dnešním světě, kde změna klimatu, zhoršování životního prostředí a ztráta biologické rozmanitosti představují hlavní výzvy, je vhodné se odvolávat na hodnoty, které představuje. Incká bohyně symbolizuje úzké pouto mezi člověkem a přírodou. Její uctívání nám připomíná nutnost respektovat naši planetu a pečovat o ni.

Globální klimatické změny

To, že s globálním klimatem se skutečně něco děje, je neoddiskutovatelný a vědecky potvrzený fakt. Všechny jevy jsou však tak složitě provázány, že na tento gordický uzel věda zatím úplně nestačí.

Z tématu globálního oteplování a proměn klimatu se dávno stalo téma spíše politické či světonázorové než vědecké. Vědci, kteří dávají proměny planetárního klimatu do souvislosti s lidskou činností, však zatím v současné učené komunitě výrazně převažují. Stále se však neshodnou na jedné věci: Máme se snažit globálním změnám klimatu zabránit? Nebude lepší se na ně jen připravit?

Klima tedy není nic jiného než počasí z dlouhodobého hlediska. Vědci dnes nejčastěji mluví o období minimálně třiceti let, ideální by však bylo sledovat mnohem delší časové úseky.

Čtěte také: Ztělesnění soucitu: Tára

Jak se podívat do zpětného zrcátka?

Pro otevření pohledu do více či méně vzdálené minulosti se vědcům nabízí hned několik možností, které se snaží co nejlépe kombinovat. Tou nejméně přesnou je sledování vývoje fauny a flóry v minulosti.

Do bližší minulosti můžeme také nahlédnout prostřednictvím stromů, podle jejichž přírůstků lze zpětně dovodit povětrnostní podmínky či koncentraci CO2 v atmosféře. Do nejbližší minulosti, která vědce v souvislosti s lidskou činností zajímá nejvíce, však už vědci mohu nahlížet pomocí přesných měření.

Vliv masivního rozšíření těžby a spalování fosilních paliv, rozsáhlé proměny krajiny v zemědělskou půdu, pěstování domácích zvířat či odlesňování můžeme proto v mnoha oblastech atmosféry, hydrosféry i kryosféry (čili zalednění) sledovat takřka v přímém přenosu.

Důsledky klimatických změn

Nejdůležitějším projevem klimatických změn je růst teploty, zejména nad pevninou, takzvané globální oteplování. Od konce 19. století se globální teplotní průměr zvedl o 0,4-0,6 stupně. Na první pohled se to nemusí zdát moc, oteplení atmosféry však spouští neobyčejně komplikovanou kaskádu dalších změn, jimž se nevyhne prakticky žádná oblast pozemského prostředí.

K dalším proměnám dochází v planetárním režimu srážek. Spolu s proměnou objemu srážek se proměnil i výskyt extrémních výkyvů počasí. Přičteme-li k tomu stále se zmenšující ledovou pokrývku jak v polárních, tak ve vysokohorských oblastech, vyjde nám, že životní prostředí všech organismů včetně lidí se začne povážlivě proměňovat. A ve většině případů spíše k horšímu.

Vliv Slunce

Za proměnami globálního klimatu může stát ledacos. Nejčastěji sice obviňujeme člověka (vypouštění skleníkových plynů, odlesňování), svou roli však mohu hrát i slepé přírodní síly, např. intenzita slunečního záření.

Studie vědců z amerického Národního centra pro atmosférický výzkum (NCAR), vedených dr. Gerhardem Meehlem, uveřejněná nedávno v časopise Science, odhalila propojení dvou efektů, které má Slunce na svědomí. Už drobné zvýšení intenzity záření vede k oteplení stratosféry nad tropickými oblastmi, díky němuž se v těchto vrstvách proměňuje proudění vzduchu.

Oceány a klima

Oceány, které pokrývají většinu povrchu Země, jsou mocnými hráči ve tvorbě celoplanetárního klimatu, a nemohou proto zůstat nedotčeny. Globální klima je poháněno obrovským a silným motorem - mořským proudy.

Schopnost oceánů pohlcovat teplo a nejrůznější plyny z atmosféry, mořské proudy a cirkulace mořské vody z hlubin na povrch, se zásadním způsobem podílejí na globální cirkulaci atmosféry. Nezasahují tak jen do životů obyvatel obrovitých oceánských ekosystémů, ale i do životů prakticky všech organismů, zdánlivě bezpečně ukrytých v nitru rozsáhlých kontinentů.

Z klimatického hlediska jsou podstatné mnohé fyzikální vlastnosti vody - je velmi dobrým rozpouštědlem a má také relativně vysokou měrnou tepelnou kapacitu. Různorodost teplot jednotlivých částí oceánů, rozdílná koncentrace solí a také vlivy přitažlivosti okolních vesmírných těles pak způsobují, že mořská voda nestojí na místě. Ve skutečnosti vytváří velmi dynamický systém mořských proudů.

Těm, díky nimž se mořská voda neustále promíchává, říkáme proudy hlubinné. Chladná voda z mořských hlubin nejen vynáší na povrch usazené živiny a minerály, ale zejména ochlazuje přilehlé atmosférické vrstvy a proměňuje tak proudění vzduchu. Vztahy mezi vodními masami a atmosférou však mohou být i přesně opačné - takzvané povrchové proudy jsou kromě rotace Země poháněny především větrem.

tags: #bohyne #zmeny #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Odkládání odpadu mimo nádobu
• Odpadní větrací potrubí: průvodce
• Podrobný Přehled Emise Zátěžové Motory
• Moderní skládka Senec
• Trendy v ekologii