Keramické objekty v přírodě: Instalace a umění

Výrobky z keramiky provázejí lidstvo od úsvitu jeho dějin. Hlína je snadno dostupná, její zpracování navíc není nijak náročné. Keramika má mnoho specifických vlastností, které u jiných materiálů nacházíme jen s obtížemi. Umožňuje pracovat s ní holýma rukama, díky čemuž může být práce více spontánní. Umělec se nemusí zaobírat nástrojem, který zprostředkovává kontakt mezi materiálem a umělcem. V hlíně se otiskuje umělcův projev. V průběhu tvorby se do ní promítá všechno podvědomí.

Keramika má s hlínou zřejmou souvislost, která je spojena se zemí jakožto zdrojem obživy či zemí - původkyní života. Má svou hlubokou symboliku. Pro člověka představuje keramika jeden ze základních prvků pro to, aby se mohl na Zemi cítit obyvatelným. Keramika se uplatňuje například i na fasádách domů.

Historie keramiky

Nejdříve začali lidé modelovat figurky. Nejstarší pocházejí z období paleolitu (asi 25 000 př.n.l.). Na našem území pochází nálezy z Dolních Věstonic z období 16 000 př. n. v Čechách. Později lidé dospěli k tvorbě hliněných nádob. Nejstarší pocházejí z 8. tisíciletí př. n. ze severní Sýrie, ale běžně se začaly používat až v druhé polovině 7. tisíciletí. Souvisí to s ukončením kočovného života a usazením se najedno místo. Z této doby pocházejí nálezy prvních domů z cihel.

Velkým krokem kupředu byl objev hrnčířského kruhu. Ten pochází z Babylónie ze 4. tisíciletí př. n. 1. a do Řecka do Evropy. Dalším technologickým vylepšením je používání glazur. Glazura rozšiřuje působnosti pro umělecké záměry autora a také užité vlastnosti objektů. Glazura usnadňuje čištění a zvyšuje mechanickou pevnost střepu. Jedná se o nízko tavitelná skla, jejichž hlavní složkou je křemen. Přidáváním různých příměsí usnadňujeme její tavení a měníme barevnost.

Keramika v různých oblastech světa

V různých oblastech vznikají zajímavá díla. Například v Africe jsou tvarovány v rukách a zdobeny rytím. Často se používají zbarvené hlíny a dekorativní malby vápnem. Příkladem jsou reliéfy na zdech královského paláce v Abomey v Beninu s historickými motivy. Z této oblasti pocházejí džbány kulového tvaru kmene Mangbetu. Obyvatelé těchto oblastí neznali kolo, nepoužívali tedy ani hrnčířský kruh.

Čtěte také: Koupelnové keramické koše: Co si vybrat?

V Americe dosáhla keramika vysoké úrovně. Výrobky tvarovali v rukách anebo odlévali. Pro zdobení bylo užíváno celé řady technik. Barva byla nanášena před nebo po výpalu. Častá je tzv. negativní malba. Výjimkou není ani zdobení rytím či razidly. Vyráběly se masky nebo rituální objekty. Například v Mexiku se vyráběly urny ve tvaru sedícího boha s hadem jako motivem, jejíž kouřovody mají odvádět duši zemřelého na nebeské bojiště.

Čínská keramika dosáhla celosvětového uznání. Doklady o ní máme již z období neolitu. Jedná se o malovanou keramiku s červenými spirálami, které vznikly již okolo roku 1900 př. .n. 1. Z období dynastie Chan (206 př. n. 1. - 220 n. pravděpodobně vyvíjel již od vlády dynastie Čou. Vyráběly se hliněné trubky a také sošky, které byly umísťovány do míst věčného odpočinku zesnulých. Dále také sloupy nebo okapní žlaby taktéž zdobené vytlačovanými reliéfy.

Terakotová armáda je soubor soch v životní velikosti prvního čínského císaře Čchina Š'-chuanga (259 př.n.l. - 210 př.n.l.). Jedná se o 8000 soch válečníků a 600 koní z terakoty. Každý válečník měl osobitý výraz a byl vybaven skutečnou zbraní, kterých bylo mnoho ukradeno. Za dynastie Sung (960-1279 n. 1.) se cení kvalita materiálu a ladnost tvaru. Porcelán byl často napodobována. Známá je Kuan-jin.

Od mongolského vpádu roku 1276 kvalita výroby postupně klesala. Návrat nastal za vlády dynastie Ming (1368-1644). Začaly se vyrábět barevné střešní tašky. Technologická zdokonalení pak dala vzniknout průsvitnému bílému porcelánu. Postupně se zvyšovala poptávka po barevnosti. Výrobky se ve velké míře vyvážely.

Japonská keramika čerpala inspiraci z korejských a čínských výrobků. První nálezy pochází ze 7. tisíciletí př. n. L. Jedná se o trubkovitou keramiku bez dna zdobenou otvory a zářezy. Vyráběly se sošky ztvárňující postavy, zvířata i předměty. Japonské hrobky nazývané „kofun“ vznikaly mezi 4. a 7. stoletím v Japonsku. U nich se používaly hliněné válce zvané „haniwa“ - což doslovně znamená „hliněný kruh". Jejich význam byl jistě hlubší, než pouze dekorativní. V husté řady pravděpodobně vymezovaly určitý prostor. Sloužily jako nádoby na potravu. Japonci věřili: „Když bůžky obětujeme haniwu, získají si je na svou stranu. Připravili jim hody a bůžci je za to nechali na pokoji."

Čtěte také: WC s vodorovným odpadem

Tvorbě haniwa se věnovali hrnčíři. Haniwa se vyráběla podobným způsobem, s rozdílem, že nebyl používán hrnčířský kruh. Sošky jsou uvnitř duté. Původně haniwa tvořil pouze válec s maskou. Průřezy znázorňovaly oči a ústa. Postupně docházelo k deformaci skutečných tvarů - paže byly drobnější, nohy naopak silnější. Charakteristickým rysem je jistá forma zjednodušení. Důležitá byla vážnost - osoby vyššího postavení jsou provedeny detailněji. Zvláštní jsou zpodobněních zvířat, nejčastěji koní a psů. Také japonští sochaři pracovali někdy s hlínou. Příkladem je keramická plastika jednoho ze čtyř nebeských vládců Zódžó-tena z 8. století. Dokonace zachycuje hněv, uhrančivý pohled podtrhují oči vyložené obsidiánem.

Japonské keramice je vlastní střídmost a vytříbenosti. Typické jsou čajové misky raku jednoduchých tvarů. U těchto výrobků záleželo především na materiálu a tvaru. Dekor nahrazují slitky polev. Podle čínského vzoru vznikal také dekorovaný porcelán.

V Americe tamní keramika nedosahovala zpravidla vysoké úrovně. Používaly se více pomíjivých materiálů. V Persii se pro chrámových stěn a dláždění užívaly reliéfů z pálené hlíny. Příkladem je reliéf z kláštera Tum-šug ze 7. Zajímavé jsou soubory polévaných cihel v reliéfech zdobících architekturu. Známý je průvod lučištníků ze Súz.

V muslimském umění se nesmí zobrazovat živé bytosti, proto se tvůrci inspirovali z rostlinné říše. Tvary jsou pak stylizovány až k abstrakci. Důležitá je výzdoba předmětu, nikoli snaha dokumentovat a vyprávět. V 8. se rozšířila fajáns s figurálními postavami. Nejstarší fajáns pochází z 15. do Itálie. Veliké uplatnění našla keramika ve výzdobě mešit. Příkladem je mešita šejka Lutfulláha z Isfahanu z Íránu z počátku 17. století.

Hrnčířská výroba byla známa již kolem roku 5000 př. n. keramika nezdobená a plnila pouze užitnou funkci. Později se vyráběly destičky zdobící architekturu, nádob na vnitřnosti (tzv. kanopy), sošek, pohřebních figurek (vešebt) nebo pohárů. Velmi vzácná je žlutá a bílá.

Čtěte také: Rozměry keramického WC Kombi

Keramika ve veřejném prostoru

Pro inspiraci a dokumentaci některých děl vystavených na veřejných místech je důležité si uvědomit, co všechno za keramické objekty označujeme. Můžeme ji definovat v té nej obecnější rovině. Příkladem je Kostel sv. Tuto stavbu jsem vybrala jako ukázku netradičního využití střešní krytiny. Pojmenování bobrovka je odvozeno z podobnosti tvarů tašky a bobřího ocasu a jedná se o častou krytinu na historických budovách.

Antoni Gaudí

Antoni Gaudí byl katalánský secesní architekt žijící v letech 1852 - 1926. Jeho architekturu dotvářel mozaikami z pestrobarevných keramických obkladů. Jeho tvorba překračuje hranice. Svou inspiraci čerpá z gotiky, islámského i románského umění. Jeho stavby se vyznačují svými nečekanými variacemi proporcí, rytmu či dekoru. Příkladem je Casa Vicens, která zaznamenává formování architektonických postojů autora. Dispozice doplňuje sochařskou výzdobou z různých materiálů, jako je porcelán, sklo i zrcátka. Vytváří si tvary z hlubin své fantazie.

Park Güell vznikl na přání stavebníka Eusebiho Giiella. Vznikl v roce 1900 a dnes slouží jako městské sady. Gaudí sbíral střepy a sestavoval z nich mozaiky na stěny nebo vytvářel sochy. Například prostranství parku je společným dílem Gaudího a Josepa Maria Jujola. Dalším příkladem je Casa Batlló v Barceloně, která začala v roce 1905. Její fasáda je pokryta mozaikou připomínající mořskou hladinu. V parku Güell se nachází socha ještěra, jehož vystouplý hřbet zdobí drobné barevné zaoblené ostny.

Otilie Demelová-Šuterová

Akademická sochárka Otilie Demelová-Šuterová se narodila 31.7. a studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnovala se tvorbě menších sošek i rozsáhlých plastik. Příkladem je sousoší u sv. Václava v Olomouci, reliéf sv. Hedvika pro kostel v Darkovicích. Je zdokumentován reliéf z kostela sv. V mnohých sochách této autorky se opakuje motiv rukou, například na plastice Přesvědčení umístěné na pomníku PTP v Kroměříži. Ruce vyjadřují pokoru i touhu. Její tvorba odráží vlastní osobní prožitky, vjemy a reakce.

Její díla je nutné vypalovat na vysokou teplotu ve speciálních pecích. V Keramice Poštorná a.s. se vyrábějí mimo jiné stavební a zahradní keramiku. Její díla se nakládají na vozíky, které postupně projíždí pecí. Teplota je okolo 1300-1500°C. Poté se zase dlouho chladí. Autorka se obává, že některý z okolních výrobků praskne a poškodí ty její. Svá díla glazuje jen velice málo, aby zachovala velice jemné barevné odstíny. Glazuru používá jen ke zvýraznění použitého materiálu. Hlína je pro ni prazáklad, historie, a spojení s cestičkami a zahradami. Její díla jsou zachycenou v idolu a mají podobu hmotných obrazů, ploch reliéfů. Její vůně zrcadlí duševní hnutí, sdělení vnímavých, ale i poznání sebe sama.

Tamara Divíšková

Sochárka Tamara Divíšková se narodila roku 1934. Brno. Jedná se celkem o čtyři díla. Pravidelností svého rozmístění připomínají alej stromů. inspirovat Mozartovou operou Kouzelná flétna.

Vladimír Drápal

Vladimír Drápal se narodil roku 1921 v Tvarožné u Brna. Věnoval se grafice a sochařství. Inspiraci čerpal z přírody a svého okolí. Hlavním zájmem Vladimíra Drápala je člověk a jeho odvěký druh - zvíře. ... moderního českého portrétu. v jednotě elementárních protikladů základních článků lidského rodu. několika liniemi. Je autorem mnoha keramických realizací v Brně i jinde.

tags: #keramický #objekt #v #přírodě #instalace

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická daň v ČR při změně
• Školní zahrady a vzdělávání
• Přežití ovcí ve volné přírodě
• Školy v přírodě a státní podpora
• Průvodce recyklací papíru