Klimatotvorné faktory vs. klimatické prvky

Z hlediska klimatického leží Česká republika v mírné oblasti. Typická je velká proměnlivost počasí a pravidelné střídání ročních období. Podle klasifikace Köppena patří naše území k mírně teplému klimatu s rovnoměrným rozložením srážek během roku. Podle klasifikace Alisova patří území České republiky do mírného klimatického pásu, do oblasti atlantsko-kontinentální.

Klimatotvorné faktory

Vlivy, které určují klima, nazýváme klimatotvorné faktory (klimatické činitele). Rozlišení jednotlivých činitelů vytvářejících klima není jednoznačné, protože jejich vlivy se vzájemně prolínají. Dále je třeba brát v úvahu změny tepelné energie při fázových změnách vody, změny tepla ve svrchních vrstvách půdy a předávání tepla mezi aktivním povrchem a spodními vrstvami atmosféry.

Parametry oběžné dráhy Země kolem Slunce, tvar Země, sklon zemské osy, aspekty vyplývající z oběhů planety Země aj. představují primární faktory, které přímo ovlivňují hodnotu insolace, délku ročních období atd. Pravidelné změny příkonu sluneční energie během roku a dne se projevují poměrně pravidelným chodem řady meteorologických prvků (např. teploty a poměrné vlhkosti) a výraznou závislostí výskytu meteorologických jevů na roční a denní době.

Zahrnují výsledek plynoucí z dopadajícího sluneční záření na horní hranici atmosféry. Geografické faktory popisují přímý vliv polohy, složek a prvků fyzickogeografické části krajinné sféry na utváření dílčích charakteristik klimatu. V důsledku existence základních typů vzdušného proudění můžeme usuzovat, jaké vlastnosti proudící vzduch do popisované destinace přináší (např. pasáty vanoucí z moře přinášejí mírné ochlazení a vlhkost). Do cirkulačních procesů, které mají na celkový charakter klimatu největší vliv, patří zejména všeobecná cirkulace atmosféry a systém mořského proudění.

Člověk sám o sobě není geografický činitel klimatu, jeho vliv se projevuje prostřednictvím socioekonomických aktivit, které by však ve vazbě na krajinnou sféru již geograficky hodnocené být mohly. Výsledkem lidských aktivit je postupná změna hodnot některých meteorologických prvků, které je možno považovat za faktor utváření klimatu.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

Klimatotvorný faktor podmíněný charakteristickou atmosférickou cirkulací, která působí na další klimatické prvky. Tuto skupinu faktorů můžeme řadit mezi geografické klimatotvorné faktory, přičemž měřítko jejich působení v rámci kategorizace klimatu závisí na měřítku příslušné atmosférické cirkulace. Makroklima velkých územních celků je určováno všeobecnou cirkulací atmosféry, naopak mezoklima a míkroklima může být významně ovlivňováno místní cirkulací. Cirkulační klimatotvorné faktory se mohou uplatňovat jen v určité sezoně, v případě faktorů menšího měřítka jen v některé denní době, přičemž ovlivňují např.

Změna jednoho nebo více faktorů (v angličtině tzv. forcing) má za následek odpovídající vývoj klimatu ve formě kolísání klimatu, případně jednosměrné změny klimatu. Ta probíhá tak dlouho, dokud prostřednictvím záporných zpětných vazeb nedojde k opětovnému ustavení rovnováhy klimatického systému. Klimatotvorné faktory se zpravidla navzájem ovlivňují, nicméně lze rozlišit jejich skupiny podle několika kritérií. Nejčastěji se uvádějí astronomické, geografické a antropogenní klimatotvorné faktory, dále podle mechanizmu působení radiační a cirkulační klimatotvorné faktory. Podle měřítka působení můžeme rozlišit faktory od globálních po lokální, z časového hlediska kontinuální a epizodické. Některé klimatotvorné faktory působí v daném místě bezprostředně, působení jiných faktorů se přenáší do určité oblasti prostřednictvím dálkových vazeb.

Klimatické prvky

Vlastní projev klimatu je založen na režimu základních fyzikálních a meteorologických procesů, které představují výměna tepla, oběh vody a všeobecná cirkulace atmosféry. Jejími důsledky jsou pak zejména: šířková pásmovitost.

Meteorologické prvky jsou základním stavebním kamenem počasí, jímž se zabývá věda zvaná meteorologie. Meteorologický prvek jako totéž co veličina (zde dále používáme termín prvek) a jde o projevy počasí, tedy souhrn povětrnostních podmínek v daném čase na daném místě. Tyto podmínky charakterizujeme pomocí jednotlivých veličin, jejichž hodnoty zjišťujeme měřením nebo případně pozorováním. Čím více hodnot meteorologických prvků známe, tím přesněji dokážeme popsat aktuální počasí v daném místě. Pokud jsme v situaci, kdy nemáme k dispozici přístroje pro měření, tak stav prvků odhadujeme a to pozorováním.

Pod pojmem meteorologické prvky rozumíme projevy počasí, parametry vztahující se k počasí jako okamžitém stavu podnebí v daném místě a čase. A pojmem klimatické prvky rozumějme parametry vztahující se ke klimatu, tj. z hlediska dlouhodobého stavu počasí v daném místě. O klimatickém prvku hovoříme v případě průměrné roční teploty na daném území.

Čtěte také: Environmentální vlivy na podnikání

Mezi meteorologické prvky řadíme veškeré projevy počasí, podle nichž dokážeme počasí charakterizovat a tedy popsat. Jde tedy o chlad či teplo, intenzitu proudění vzduchu, stav oblohy. Též míru zakalení, padající srážky, usazené srážky, bouřkové projevy a mnohé další.

• Teplota vzduchu - Poskytuje v delším čase cennou informaci o klimatickém vývoji v dané oblasti. Z hodnot v dlouhých řadách měření se dělají průměry a těm se říká dlouhodobý průměr, resp. dlouhodobý normál. Teplota vzduchu je současně hlavním klimatickým prvkem, jež určuje základní charakteristiky klimatu oblasti a období. Teplota vzduchu standardní se měří ve výšce 2m nad povrchem pro účely meteorologie a klimatologie. Měří se 3 krát denně a to v 7, ve 14 a ve 21 hodin a z těchto naměřených hodnot se činí průměr.
• Vlhkost vzduchu - Velmi důležitá pro tvorbu oblaků, tzn. i při předpovědi počasí a to zejména z hlediska stavu oblohy a vývoji srážkově významné oblačnosti. Vlhkost vzduchu ovlivňují vedle srážek i další meteorologické prvky/jevy. A to zejména teplota na základě dodané energie ze slunečního svitu či vítr. A právě v letním období vlhkost vzduchu určuje naši pocitovou teplotu ve vztahu k prvku teploty vzduchu, neboť při vyšší vlhkosti se nám bude zdát za shodné teploty větší horko. Vlhkost vzduchu měříme vlhkoměry či psychrometry a tyto přístroje musejí být umístěny pro změnu na místech, kde je jednak bráněno přímému slunečnímu svitu (podobně jako teploměry). A současně také přímému dopadu srážek a to i při poryvech větru.
• Tlak vzduchu - Udává základní informace o vývoji tlakového pole atmosféry v dané oblasti. Poznáme podle jeho vývoje základy pravděpodobnosti změny počasí či zda čekat počasí stálé. Normální tlak vzduchu na hladině moře činí 1013.25hPa a dle pozorování jeho změn, náhlosti a intenzity těchto změn můžeme mnohé odhadnout A to zejména jak se počasí zachová v nejbližší době a to v obecné rovině. Tedy jestli směřuje se spíše k vylepšování, lze čekat více méně stejné a nebo se spíše zhorší. Tlak měříme v hPa či mb, (milibarech) což jsou sobě rovné veličiny. Přístroj na měření tlaku můžeme mít umístěný kdekoliv, ale pokud možno ve svislé poloze nejlépe na zdi.
• Atmosférické srážky - Jsou též základním klimatologickým prvkem, určujícím ustálený ráz klimatu v daném období na daném místě. Srážky se dělí na padající a usazené a existuje jich celá řada. Srážky patří do kategorie hydrometeorů. Tyto ovlivňují běžný život, stejně tak pak různé aktivity a veškeré druhy dopravy. Zejména leteckou, silniční a při určitých extrémních podmínkách i železniční. Často jsou příčinou význačných hydrologických situací - jejich dlouhodobá absence vede k suchu (i zemědělskému). A přebytek naopak k povodním. Ze srážkových dat jsou počítány též dlouhodobé průměry, jedná se z tohoto hlediska vedle teploty o nejdůležitější prvek. Srážky tedy měříme patřičnými přístroji, nejčastěji srážkoměry či sněhometry. Tyto přístroje je nutné umístit na zemský povrch do volného prostoru.
• Stav oblohy - Jinými slovy pokrytí oblohy oblaky s určením spodní vrstvy a převládajících oblaků, jde o další důležitý parametr řazený mezi meteorologické prvky. Obloha nám říká kolik se na ní vyskytuje oblačnosti, o jakou oblačnost jde a jak moc tato omezuje sluneční svit. Obecně platí, že stav oblohy se určuje obtížněji v nočních hodinách, resp. obecně v temné části dne než přes den. Též platí, že nemůžeme dle pozorování určit všechny druhy oblaků v případě výskytu nízké vrstevnaté oblačnosti pokrývající celou nebo většinu oblohy. Ze stavu oblohy lze mnohé vyčíst. Zejména to, jak se bude počasí v nejbližších hodinách přibližně vyvíjet. Spíše než měřit je možné stav oblohy stále pozorovat pomocí meteorologů pozorovatelů, zde je jejich práce stále na svém místě a tedy nezastupitelná.
• Vítr - Mezi důležité meteorologické prvky patří vítr, který mám poskytuje informaci o směru a síle převládající cirkulace na daném území. Tento prvek označujeme za velmi důležitý a i podle směru větru a rychlosti se znalostí podmínek dané lokality lze usuzovat, jaké nás čeká počasí. Tedy zda studené či spíše teplejší, vlhčí či naopak suché a horké nebo zda se bude počasí v dohledné době vůbec nějak měnit. Vítr hraje důležitou roli pro běžný život, pro leteckou dopravu a ostatně i pro další druhy dopravy, zejména pro vodní. Vítr měříme anemometrem, jehož součástí je směrovka pro měření směru větru. Pro správné měření větru je nutno umístit anemometr se směrovkou do výše uvedené výšky a to na volné prostranství.

Klimatická klasifikace

Klimatické klasifikace umožnují identifikaci (klasifikaci) jednotlivých typů podnebí na základě zjištěných hodnot klimatických prvků. Taková regionalizace klimatu podává přehled o generalizovaných a zákonitě vymezených oblastech. Základní klasifikační jednotkou je klimatické pásmo, ačkoli se ve školské geografii tradičně používá označení klimatický (podnebný) pás. Klimatická pásma můžeme v důsledku vnitřní heterogenity klimatických podmínek rozdělit na dílčí klimatické oblasti.

• Klimatická solární pásma Země - se rozlišují na základě různého úhlu dopadu slunečních paprsků s ohledem na uvažovaný homogenní povrch Země a tedy odlišnou, ale v dané zeměpisné šířce stejnou insolaci. Lze tak rozlišit pět pásem: jedno tropické pásmo mezi obratníky, dvě mírná pásma mezi obratníky a polárními kruhy a dvě polární pásma mezi polárními kruhy a póly.
• Teplotní pásma Země - odrážejí skutečné rozložení teplot na heterogenním zemském povrchu. Zohledňují nejen hodnotu insolace, ale také rozložení pevnin a oceánů, všeobecnou cirkulaci atmosféry, cirkulaci mořských proudů atd. Na základě těchto aspektů je vymezeno jedno tropické pásmo ohraničené roční izotermou 20 °C, dvě mírná pásma vymezená roční izotermou 20 °C a izotermou 10 °C nejteplejšího měsíce, dvě pásma chladná rozkládající se mezi izotermami 10 °C a 0 °C nejteplejšího měsíce a dvě pásma věčného mrazu sahající za izotermu 0 °C nejteplejšího měsíce.
• Klimatická fyzická pásma Země - představují skutečná klimatická pásma Země, která jsou vymezena nejen na základě teplotních poměrů, ale zohledňují také rozložení srážkových úhrnů, charakter vegetačních formací, odlišnosti v cirkulaci vzduchu apod. Ve školské geografii se setkáváme s označením podnebné pásy.

Podle použitých přístupů můžeme klimatické klasifikace rozdělit do dvou skupin. Konvenční klimatické klasifikace vymezují typy klimatu podle předem konvenčně (pevně) stanovených mezních hodnot jednoho nebo více klimatických prvků. Mezi nejčastěji využívané klimatické charakteristiky patří teplota vzduchu a srážkové úhrny, jejichž vzájemná závislost bývá dána do souvislosti s vegetačním krytem, pěstováním zemědělských plodin, geomorfologickými procesy, vývojem půd apod. Z nejznámější konvenčních klimatických klasifikací lze zmínit Köppen - Geigerovu klasifikaci či Bergovu klasifikaci, která vychází z krajinnogeografických oblastí (př. podnebí tundry, podnebí tajgy, podnebí stepí atd.).

Köppen-Geigerova klasifikace

Köppen-Geigerova klasifikace představuje ve světě nejpoužívanější klasifikaci klimatu. Její základ pochází od německého klimatologa Wladimira Köppena, který její první verzi publikoval již na sklonku 19. století. Následně představil několik dalších modifikací včetně té, na které spolupracoval s německým klimatologem Rudolfem Geigerem. Dnes se můžeme také setkat s jejími úpravami provedenými současnými klimatology. Konceptem Köppenovy klasifikace je předpoklad, že přirozená vegetace je nejlepším odrazem klimatu daného území. Proto zohledňuje Köppenovo vymezení klimatických zón/pásů výskyt konkrétního vegetačního pokryvu. V zásadě je však založena na hodnocení průměrné roční a měsíční teploty a srážkových úhrnů a sezónnosti srážek. Köppen tak vymezil 5 hlavních skupin klimatu, které dále rozdělil na typy a podtypy.

Ačkoliv je Köppenova klasifikace používána ve výuce i pro vědecké účely, objevuje se celá řada návrhů, jak celou metodiku vymezování kategorií klimatu revidovat a upravit tak, aby co nejpřesněji odpovídala reálným podmínkám. K co nejnázornějšímu posouzení sledovaných klimatologických charakteristik se pro hodnocení teplotní a vláhové bilance sestrojují klimadiagramy. Mimo výše uvedené teplotní a srážkové křivky, název stanice a zeměpisné souřadnice, nadmořskou výšku a období zobrazovaných dat může být klimadiagram doplněný o níže uvedené charakteristiky.

Čtěte také: Co jsou environmentální faktory?

Alisovova klasifikace

Autorem této uznávané genetická klasifikace je ruský klimatolog Boris Pavlovič Alisov, který první verzi své klimatické klasifikace zveřejnil v roce 1940. Svého posledního zpřesnění doznala v roce 1964. Alisov vymezil...

tags: #klimatotvorné #faktory #vs #klimatické #prvky

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce vybavením ekocentra
• Pražské poplatky za odpad
• Exkurze Likvidace Odpadu
• Piktogram nebezpečí znečištění
• Efektivní svoz odpadu Nedachlebice