Kniha přírody je psána jazykem matematiky: Co to znamená?

Metafora dvou Knih je velmi stará. Jednou z nich je Kniha zjevení, kterou Bůh mluví k člověku. Potom je zde druhá kniha, skrze niž mluví Bůh - Kniha přírody. Otcové církve rádi tuto metaforu používali.

V dnešní době náboženství často interpretuje sebe sama, jako by jednou provždy bylo všechno obsažené v Bibli. Ale domnívám se, že to souvisí s úpadkem úrovně teologie. Existují jistě i skvělí teologové, ale jsou i podprůměrní, kteří mají velký vliv na pastorační praxi, na katechetiku, na úroveň náboženského dialogu se společností. Bohužel je i nízká úroveň náboženského vzdělání u lidí, kteří se považují za věřící.

Když se podíváme do historie teologie, vůbec to není pravda. Vezměme si křesťanský starověk. Existovaly vedle sebe slavné biblické školy, největší v Alexandrii, druhá byla v Antiochii a tam se Písmo vykládalo alegoricky, ne doslovně. Augustin píše, že pokud se v Písmu potkáme s tvrzením, které se zdá protivit dobře ustálené světské pravdě - tehdy neexistovala věda v našem pojetí, ale „dobře ustálené pravdy" - potom máme za povinnost přijmout tuto pravdu za autentickou a uznat, že jsme dosud biblickému textu rozuměli nesprávně.

Dnešní úroveň biblických studií je na velmi vysoké úrovni. Jsou v ní obsažena studia starověkých jazyků, archeologie, kriticko-literární analýza, sémiotika a mnoho jiných disciplín.

Kniha Genesis je literární kompozicí a ne příručkou kosmologie. Je to báseň s liturgickou funkcí.

Čtěte také: Cesta do Compostely: Recenze

Celkové pojetí stvoření z nicoty se v hebrejském vědomí vytvářelo pomalu, objevuje se teprve až v knihách Makabejských, vzniklých v období invaze helenismu do Palestiny a napsaných v době, když se hebrejský kánon biblických knih prakticky ustálil. Židé neměli metafyzické tendence, byli spíše legalisté, vytvářeli rozmanité poznámky a komentáře. Pojetí stvoření z nicoty zpracovává až rané křesťanství. První teologickou reflexí na toto téma se objevuje v dopisu z druhého století po Kristu, nazvaným Hermovým pastýřem.

Otcové církve rádi používali metaforu dvou knih. Jednou z nich je Kniha zjevení, skrze niž Bůh mluví k člověku. Druhou je Kniha přírody. Pojetí stvoření nemá v sobě nic z nějakého božského velkého třesku. Je to zajímavé, že teologové diskutují, jestli je možné stvoření bez počátku a dochází k závěru, že podstatná je neustálá závislost na Bohu a ne sám počátek. Tomáš Akvinský napsal dílko s titulem „O věčnosti světa proti mumlajícím“ („De aeternitate mundis contra murmurandes“) a říká tam, že je možné si představit svět stvořený od věků, bez počátku, protože stvoření je vždy aktem trvalým a ne jednorázovou událostí.

Věda, nebo přesněji řečeno vědecká metoda, je velmi přísná. Pokud se budeme držet vědecké metodologie, pak musíme striktně prohlásit, že věda neklade otázky, na které není možné odpovědět experimentálně.

Otázka po počátku přítomné fáze evoluce kosmu může být vědeckou otázkou, pokud jsme schopni ji posuzovat za pomoci standardních vědeckých metod. Ovšem otázka, jestli Bůh stvořil svět, překračuje rámec vědeckých metod. Ale to neznamená, že by to bylo iracionální, i když tak uvažovali pozitivističtí vědci, kteří dominovali ve světě vědy někdy do 70. let minulého století. Dnes naopak mnoho vědců fascinuje to, co je za obzorem vědeckých metod. Tím rovněž dokazují, že hranice racionality se neshodují s hranicemi vědeckosti, s hranicemi empirické vědy. Zamýšlejí se třeba nad tím, že pokud se fyzický svět vykládá pomocí přírodních zákonů, které objevujeme, odkud se vzaly tyto zákony? A to je právě místo, v němž fyzici překračují svoje metody.

My fyzici jsme v lepší situaci než mnozí vzdělaní lidé, ba dokonce i vzdělaní teologové, protože se v naší činnosti dotýkáme bezprostředně racionality světa. To je nesmírně silný existenciální svědectví.

Čtěte také: Werther – kniha o přírodě

Pokud je tento svět racionální, a to zakoušíme, znamená to, že my bychom tu Knihu přírody měli přečíst, v každém případě tu není nějaká základní nemožnost to učinit. A současně, jak ji čteme, stále důrazněji docházíme k závěru, že může být napsaná jazykem, který je pro nás nepřístupný a nesrozumitelný. Nejsme schopni přeložit do naší lidské řeči a do naší představivosti ani mikroměřítko, čili celou novodobou kvantovou fyziku se všemi jejími paradoxy a výstřednostmi ani makroměřítko, čili teorii relativity. Prostě nemáme jazyk, jakým bychom popsali Heisenbergovy a Einsteinovy teorie, nanejvýš tak Isaaca Newtona.

Já se stále divím, že jsme byli schopni přečíst až tolik, protože z vývojového úhlu vidění by nám stačilo povědomí velmi primitivní mechaniky, abychom uměli uhnout hlavu, když na nás letí kámen nebo nůž. K čemu je nám znalost kvarků nebo pohybů vzdálených galaxií? To nepomáhá evoluci v ničem a občas to i škodí, protože člověk si nevydělává na živobytí, ale jen se honí za nějakým tajemstvím. Prostě se divím. A divil bych se ještě víc, kdyby komplikovanost našeho myšlení byla až tak velká, že bychom byli schopní tyto komplikace skutečnosti zjednodušit. Jistě, pokud chceme lépe porozumět, musíme ji nějak přeložit do našeho jazyka.

Protože Kniha přírody je napsaná matematickým jazykem.

Ale já mám dojem, že jazyk matematiky není z tohoto světa. V kosmologických teoriích se objevují např. vesmíry vícerozměrné nebo i s několika stovkami rozměrů. Pro člověka, který je stvořen do trojrozměrného prostoru, je to nepředstavitelné.

V matematice je porozumění shodné s osvojením si. Vícerozměrné prostory si osvojíme relativně snadno. Ale to jistě vůbec nemění názor, že matematika „není z této země“. Pokud se setkám s problémem a on má takové, a ne jiné matematické řešení, s tím si jinak neporadím. Nemám nad tím moc. Dává mi to zakusit tajemství, ale ne nesmysl. I tehdy mám volbu: přijmout, že žiji v nesmyslném světě, nebo nejsem schopen mu porozumět, ačkoli má smysl, který je pro mě nepochopitelný. Volba nesmyslu by byla disharmonií, pištěním při srážce s racionalitou světa. Svět by byl schizofrenní, pokud by zůstával racionální ve své přírodní vrstvě a iracionální v člověku, který je zvláštní, vědomou částí přírody. Prostřednictvím člověka by se ten nesmysl všude vkrádal.

Čtěte také: Knihy o technikách přežití: recenze

Prostého rolníka klečícího u kříže u cesty a fyzika spojuje stejné hledání smyslu, i když různými jazyky popisují své zkušenosti a svět, který je obklopuje. Domnívám se, že náboženství bylo člověku dáno Bohem, aby mu nějak pomohlo v tomto dramatickém hledání smyslu.

Kdybych nebyl nábožensky založený, pak věda by pro mne byla hrou s přírodou, vyrýváním kousků vědění.

V jistém smyslu je věda snazší než náboženství. A bohužel náboženství často v lidském podání škodí, neboť je snadné jej zfalšovat. Náboženství je velmi nestabilní struktura. Často operuje s obrazy, které snadno podléhají zkreslení. Kolik je psychických poruch z důvodu náboženství!

Při pohledu na dílo Jiřího Čížka si nelze nevzpomenout na známý Galileův výrok, že kniha přírody je psána jazykem matematiky. Starý italský mistr fyzikálního experimentu by se ale divil, jaké výmluvnosti dnes jeho milovaný jazyk dosáhl - dokáže kupříkladu popsat chování jednotlivých částic v molekulách chemických sloučenin! A právě ve vývoji matematických metod pro tento popis patří Jiří Čížek k absolutní světové špičce.

Ve svém druhém životě se matematika zabývá důkazy.

Rozumem a matematikou.

Neboť intelektuální zadostiučinění je jediné rozumné vysvětlení toho, proč každý den číst hromadu článků a knihu a potom se odebrat psát tisíce slov s mizivými vyhlídkami, že budou mít takový dopad na společnost, který si začínající filozof představuje, ale nikdy na veřejnosti dostatečně nepřizná.

tags: #kniha #prirody #je #psana #jazykem #matematiky

Oblíbené příspěvky:

• Definice intenzity uhlíkových emisí
• České ženy a příroda: inspirace
• Jak třídit odpad efektivně
• Kontejnery na odpad Dvůr Králové
• Odpadové a vodní hospodářství - legislativa ČR