Intenzita uhlíkových emisí je klíčový ukazatel v oblasti klimatologie a ochrany životního prostředí. Klíčovými faktory jsou uhlík z rostlinných zbytků a jeho emise při rozkladu. Změny zásob uhlíku v půdě způsobené hospodařením se projeví během několika let až desetiletí, než se ustálí na nové úrovni.
Rostlinná biomasa, včetně nadzemních i podzemních částí, je hlavním kanálem pro odbourávání CO₂ z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy a respirace. Polovina přijatého CO₂ se vrací zpět do atmosféry, zatímco zbytek tvoří čistou primární produkci biomasy (NPP). V nelesních ekosystémech (např. orná půda, travní porosty) tvoří biomasu především nedřevnaté víceleté a jednoleté porosty, které představují menší část uhlíkových zásob než lesy.
Využívání lesa ovlivňuje NPP prostřednictvím činností, jako je odlesňování, zalesňování, hnojení a těžba. Kácení snižuje biomasu v půdě, zatímco část vytěženého dřeva ukládá uhlík v produktech na léta až staletí. Některý uhlík se rychle uvolní do atmosféry, jiný se přesouvá do zásobníků s opožděnými emisemi.
Většina čisté primární produkce biomasy (NPP) se nakonec přemění na mrtvou organickou hmotu (= mrtvé dříví, DOM). Část se rychle rozkládá a vrací uhlík do atmosféry, zatímco část se uchovává měsíce až desetiletí. Při rozkladu odumřelé organické hmoty vzniká půdní organická hmota (SOM), která obsahuje látky s různou dobou setrvání v půdě. Některé se rozkládají rychle a uvolňují uhlík zpět do atmosféry, jiné (jako organominerální komplexy) zůstávají v půdě desítky až tisíce let.
Zásoby organického uhlíku v půdě závisí na způsobu hospodaření, který ovlivňuje tvorbu humusu a rozklad půdní hmoty.
Čtěte také: Proč je intenzita emisí důležitá?
Pro ochranu ovzduší v ČR, je Zákon 86/2002 a jeho novela č. a doplňuje první „porevoluční“ zák. č. 309/91. Inspekce (Česká inspekce životního prostředí) je zřízena jako výkonný odborný a kontrolní orgán ministerstva. Oblast její působnosti je dohled a kontrola zdrojů znečištění. Inspekce m.j. Obec a orgány obce řeší lokální záležitosti ve vztahu k ochraně ovzduší.
Zákon určuje úplaty a sankce za znečišťování. Určuje míru znečišťování ovzduší tímto zdrojem způsobovaný (tmavost kouře). Definuje znečišťující látky obsažená v ovzduší a stanovuje usazené po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času. Postihuje překročení emisního limitu.
Rozptyl škodlivin v ovzduší ovlivňují meteorologické podmínky jako stav vlhkosti (mlha, oblaky, srážky) a zejména teplotní zvrstvení atmosféry. Horizontální pohyby vzduchu v zemské atmosféře zřeďují a přemísťují znečišťující látky vnášené do atmosféry. Inverzní vrstvy jsou velmi účinnou bariérou pro pohyb hmoty v atmosféře.
Nízké přízemní inverze způsobují hromadění emisí z nízkých zdrojů a vedou ke zvýšení koncentrace škodlivin a v extrémních případech až ke vzniku smogu.
Během svého setrvání v atmosféře podléhá většina škodlivin chemickým změnám, vesměs reakcemi oxidačními. V chemii atmosféry se označují vysoce reaktivní zlomky molekul jako radikály. Tyto se vyznačují často, ale ne vždy volným nepárovým elektronem. Sloučeniny, které nejsou nijak zvlášť reaktivní (NO, NO2, O2, O), mohou obsahovat nepárový elektron, přestože by tomu tak správně mělo být.
Čtěte také: Intenzita Emise Znečišťujících Látek
Radikály OH. dávají 2 radikály OH., srážkou s inertní molekulou (např. N2, O2). Hrají významnou roli při oxidaci mnohých škodlivin a ozónu. Mnohé z nich jsou často fotooxidanty. Pochody probíhající v noci - tvorba NO3, jejichž část vytváří s vodou kyselinu dusičnou.
V ochraně ovzduší rozlišujeme dva základní druhy měření - emisní a imisní. Emisní měření provádí se kontinuálně nebo poloautomaticky. Imisní měření provádí se na stálých stanicích, nebo mobilními měřicími jednotkami. Jsou využitelné i pro stanovení N02 a NOx.
Při emisních měřeních se měří koncentrace oxidů uhelnatého, siřičitého, dusnatého (příp. částic, a dále o koncentraci kyslíku jako vztažné hodnoty. Měření mohou sloužit jako jednorázová, orientační nebo kontrolní.
Snižování sirných emisí z energetiky je založeno na nejrůznějších chemických či fyzikálně-chemických principech. Fluidní spalování s přídavkem vápence dosahuje při přebytku proti stechiometrii kolem 1,5 účinnosti až 85%. Suchá aditivní vápencová metoda dosahuje účinnosti kolem 30%, výjimečně lze dosáhnout 50%.
Proces Bergbau-Forschung oxiduje vápno-vápencové metody na oxid sírový, který spolu s vlhkostí vytváří kyselinu sírovou. Vápno-vápencové metody využívají CaSO4. Procesy s hořčíkem zavádějí siřičitého do suspenze oxidu hořečnatého. Selektivní katalytická redukce (SKR) využívá čpavek, který se zachytí v elektrofiltru a granuluje se.
Čtěte také: Intenzita tepelného ostrova měst
Snižování emisí NOx je založeno na oxidaci dusíku ze spalovacího vzduchu za vysoké teploty. Snížením množství spalovacího vzduchu se dosáhne snížení teploty plamene. Jedná se o nenáročný zásah nevyžadující žádné úpravy na zařízení. Lze dosáhnout až 50% snížení emisí NOx.
Denitrifikace spalin probíhá při teplotách zpravidla nad 300°C (80 - 450) na katalyzátoru. Materiály katalyzátoru mají životnost 3 - 7 let. Alternativou je využití metody Bergbau-Forschung pro odsíření a denitrifikace spalin.
Omezování emisí z dopravy se zaměřuje na snížení hlučnosti a zachycování tuhých emisí u vznětových motorů. Oxidace uhlovodíků a CO probíhá ve výfukovém systému při co nejvyšší teplotě a v přítomnosti přebytku kyslíku. Trojcestný katalyzátor pracuje v redukční atmosféře.
Biologické metody čištění vzduchu využívají působení mikroorganismů. Biologické postupy lze rozdělit na biologické filtry a biologické pračky. Účinnost biofiltrů je většinou velmi dobrá, pohybuje se od 90 do 95%. Biologické pračky využívají absorpci plynem a roztokem. Nasazení se řídí místními možnostmi a je dáno výrazně nižšími investičními i provozními náklady.
tags: #intenzita #uhlíkových #emisí #definice