Přírodní Památka Kočka, Muzeum Kočky a Další Zajímavosti o Kočkách

Máte rádi kočky? Někdo ano, jiný ne a dalšímu to je lhostejné. V každém případě, je nemálo lidí, kteří kočky doma chovají a nenechají na ně dopustit. Kočka provází lidstvo snad od nepaměti a není se čemu divit. Kromě její přítulnosti, zde vždy hrála svou roli její schopnost v hubení hlodavců a tedy šlo vlastně o praktickou stránku.

Přírodní Památka Kočka v Brdech

V chráněné krajinné oblasti Brdy přibylo patnácté maloplošné zvláště chráněné území - přírodní památka Kočka. Území o rozloze 16 hektarů je na první pohled nenápadným vrcholem nedaleko známých Padrťských rybníků. Hluboko pod povrchem však ukrývá jedinečné naleziště zkamenělin.

„Kočka je unikátní ve světovém měřítku. Má mimořádný význam pro vědu a poznávání vývoje života na Zemi. Kočka je paleontologickou lokalitou nadnárodního významu, naleziště nejstarší české fauny ve vrstvách spodnokambrického stáří a příklad nejstaršího anomálního, netypického mořského prostředí, unikátního ve světovém měřítku.

První objevy se datují do roku 1963. Geolog a paleontolog Ivo Chlupáč popsal výskyt členovců, mezi nimiž výrazně dominoval Kodymirus vagans, nejstarší známý zástupce kmene Chelicerata. Je nejstarším obdobím, v jehož horninách byly nalezeny fosilie mnohobuněčných organismů.

Šedozelené pasecké břidlice jsou málo odolnou a rozpadavou horninou, která nevytváří typické povrchové výchozy, známé u jiných prvohorních břidlic s trilobity například na Jinecku. Dochovaná fosilní fauna leží chráněná před zvětráváním v hloubce několik metrů pod zemí.

Čtěte také: Kočky v přírodním prostředí

Krom zkamenělých schránek byly ve zdejších břidlicích zkoumány „ichnofosilie“, stopy činnosti organismů v sedimentu. Ty dokládají, že se živočichové vyskytovali přímo na místě nálezu a že jejich zbytky nebyly druhotně přemístěny.

„Fauna paseckých břidlic obývala pro kambrium zcela neobvyklé prostředí, které lze interpretovat nejspíše jako brakickou lagunu s omezenou komunikací s mořem. I když je třeba hledat předky fauny paseckých břidlic v prostředí mořském, které již ve spodním kambriu hostilo značně diverzifikovaná společenstva arthropodů, je faunistická asociace paseckých břidlic zatím nejstarším příkladem invaze fauny do nemořského nebo omezeně mořského prostředí.

„Novou přírodní památku Kočka můžeme vnímat i jako takový malý dárek k letošnímu 10. výročí od vyhlášení CHKO Brdy. To ale není jediné významné výročí - kulatiny letos slaví hned 6 chráněných krajinných oblastí. Na jejich význam pro přírodu, obyvatele, místní podnikatele i návštěvníky, bude proto po celý rok upozorňovat řada akcí.

CHKO Brdy je jednou z nejmladších velkoplošných chráněných území v České republice, letos slaví deset let od svého vzniku. Za tu dobu bylo v Brdech vyhlášeno sedm nových maloplošných chráněných území: tři přírodní rezervace a čtyři přírodní památky na území bývalého Vojenského újezdu Brdy.

Muzeum Kočky ve Lnářích

Věděli jste však, že kočka má své muzeum a navíc zde v České republice? Muzeum kočky, jak zní oficiální název, sídlí v prostorách zámku Lnáře, okres Strakonice, v Jihočeském kraji. Je to doslova ojedinělá muzejní expozice, aspoň v České republice určitě. Podobné kočičí muzeum u nás není.

Čtěte také: Zdravotní benefity kastrace

Muzeum kočky představuje soužití člověka s kočkou za asi posledních 4 tisíce let, tedy od starověku. V mnoha kulturách byla kočka dokonce božsky uctívána a doklady se dochovaly do současnosti.

V Muzeu kočky je vskutku se na co dívat. Zdejší exponáty přibližují starověké Řecko, Řím či Egypt. Právě v Egyptě uctívali kočku jako bohyni. Uvidíte dřevěné kočky, keramické i porcelánové či dřevěné hračky. Je zde rovněž mumifikovaná kočka z Théb nebo mozaiky z římských vil s kočičí tématikou. Hlavní dominantou pak je dva metry vysoká kopie sochy kočky, která představuje egyptskou bohyni Bastet.

Muzeum kočky obsahuje mnoho informací a poznatků týkající se historie soužití koček a lidí. Dovíte se o rozšíření koček po celém světě, o kočičí fyziologii a psychice. Zvláště chovatelé koček se mohou v mnohém přiučit a rozšířit si tak své osobní zkušenosti o zajímavé skutečnosti.

Obec Lnáře je nedaleko Blatné, a to mezi Blatnou a Nepomukem. Celé generace zde bylo centrum rybníkářství. Prohlédnout si můžete rovněž anglickou zahradu s barokními sochami či klášter a kostel Nejsvětější Trojice.

Kočka Divoká na Šumavě

Fotopasti na jihočeské části Šumavy zaznamenaly pohyb šelmy, která připomíná kočku divokou. Ta zmizela z volné přírody v Česku přibližně před dvěma sty lety. Šelmy pravděpodobně přišly na Šumavu ze sousedního Bavorského lesa.

Čtěte také: Zázraky přírody kočka

Šumava je pro život koček divokých svým drsným horským klimatem nevhodná, ale její podhůří by jim už mělo co nabídnout. Nejnovější pozorování kočky divoké je další vlaštovkou, která živí naději na znovuosídlení jižních Čech touto fascinující šelmou.

Důkaz o trvalém výskytu, tedy o rozmnožování na našem území, totiž stále chybí. Pohyb šelmy zachytily na dvou videích fotopasti Rysích hlídek Hnutí DUHA. Vzhled i chování zvířete na záznamu odpovídají vzácné kočce divoké. Na videu je vidět i typické kočičí značkování území.

Nalezení genetických vzorků by tak mohlo přinést zajímavé informace o původu šelmy. Kolik koček divokých se v Česku momentálně vyskytuje, se ale dá podle Josefy Volfové z Hnutí Duha těžko odhadnout. „Akční rádius tohoto zvířete není nijak velký. Pohybuje se přibližně na dvou kilometrech čtverečních, ale většinou se jedná o těžko dostupná místa,“ uvedla.

Je rovněž obtížné určit, zda je zaznamenané zvíře kočka domácí nebo její vzácný příbuzný. Kočka divoká je navíc ještě plašší než rys ostrovid, který se na Šumavě také vyskytuje. „Pravděpodobnost, že by kočku spatřili turisté, je naprosto minimální,“ dodala Volfová.

Podle zoologa Národního parku Šumava Luďka Bufky zachytily fotopasti kočku divokou už před zhruba čtyřmi lety. „V Bavorsku bylo v osmdesátých letech vypuštěno asi 120 jedinců kočky divoké a je jisté, že ta populace stále existuje. Není proto vyloučeno, že může být zdrojem pro výskyt v Pošumaví a na Šumavě. Bohužel, pořád je tato šelma ve volné přírodě vzácností,“ uvedl.

Kočka divoká až do 18. století běžně žila v českých lesích. Postupně vymizela kvůli tomu, že ji lidé zabíjeli. Viděli v ní predátora myslivecky obhospodařované pernaté zvěře. Zvíře také negativně ovlivnil přirozený úbytek pralesů.

Přirozeným prostředím kočky divoké jsou níže položené teplejší oblasti s listnatými a smíšenými lesy. Zde vyhledává především okraje lesů, malé mýtiny, v lese ukryté louky a nerušené lesní lemy s křovím.

Co Loví Kočky?

Zajímá vás, co loví kočky, když zrovna nemají spadeno na myš? Výzkumy ukazují, že kočky při lovu členovců projevují nečekanou rozmanitost. Kočky jsou při lovu členovců stejně nevybíravé jako při lovu obratlovců. Největší zastoupení měl řád rovnokřídlí (Orthoptera), který se dělí na saranče a kobylky (kam patří i cvrčci).

O druhé místo se dělí řád polokřídlí (Hemiptera), kam patří vedle drobných mšic ploštice a křísi a řád švábi (Blattodea). Neodolatelní jsou pro kočky motýli (Lepidoptera), kteří tvoří třetí nejčastější úlovek.

Zástupci řádu kudlanek (Mantodea) žijí spíš v teplých oblastech, nejsou rozšířené celosvětově. Stejné procento úlovků jako kudlanky tvoří zástupci dvoukřídlých (Diptera), což jsou hlavně mouchy, tiplice a komáři. Do výsledků se dostali i pavouci (Araneae), z nichž někteří dosahují značné velikosti, a jsou proto pro kočky lákavým soustem.

Sphynx - Bezsrstá Zajímavost

Plemeno sphynx mezi ostatními plemeny vyniká, a to především chybějící srstí. Tento kočičí naháč tak přirozeně vzbuzuje emoce a dělí lidi na dva tábory. Jeden se do sphynx bezmezně zamiloval, druhý vzhled spíše odpuzuje. Byla by ale škoda omezit se při posuzování tohoto plemene jen na srst.

Plemeno sphynx bylo vyšlechtěno v Torontu, proto se můžete někdy setkat i s označením kanadská sphynx. A i když se třeba v kočičích plemenech nevyznáte, v tomto případě jej poznáte velmi snadno. Chybějící srst, vrásčité tělo, velké uši a dlouhé nohy i ocas na atletickém těle dělají tyto mazlíčky skutečně unikátními. U kůže sphynx se však ještě zastavme.

Kvůli absenci srsti bývají často považovány za kočky vhodné pro alergiky. Je to však velmi zavádějící. Alergické reakce totiž vyvolávají nejen chlupy, ale také odumřelé kožní buňky, kterým se prakticky nedá zabránit. Povahou je sphynx velkým extrovertem. Je to plemeno společenské, inteligentní, zvídavé a zároveň mazlivé. Můžete se spolehnout, že vám bude při běžných činnostech vždy za zády. Vyjde i s ostatními domácími mazlíčky, obzvlášť ocení společnost dalšího jedince svého plemene.

Pokud nad povahou jásáte a plusové body sphynxům připisujete i za to, že je nebude třeba česat, trochu vás zde zabrzdíme. Kartáčování opravdu odpadá, ale péče o kůži nikoliv. Sphynx vyžadují pravidelné koupání, v opačném případě se jejich kůže může začít mastit, což odnese i vybavení vašeho bytu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat i péči o uši.

tags: #kocka #škoda #příroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Kladenské autobusové nádraží
• Principy ekologického vinohradnictví
• Jak vybrat odpadkový koš s popelníkem?
• Reklamní Pexeso s Ekologickým Dopadem
• Datové zdroje o přírodě ČR