Kočky divoké v České republice: Návrat vzácné šelmy do volné přírody

Kočka divoká (Felis silvestris) patří mezi nejvzácnější šelmy v Česku. Patří mezi drobné kočkovité šelmy, které se ještě na začátku 19. století běžně vyskytovaly ve volné přírodě na území dnešní České republiky. Spatřit ji ale ve volné přírodě je téměř nemožné.

Kočka divoká, kdysi běžný druh naší přírody, pravděpodobně doplatila na přeměnu přirozených lesů a rozmanité struktury krajiny na smrkové plantáže a intenzivní hospodářství. Proměna krajiny a také odstřelování koček jako škodných postupně vedly k tomu, že tato šelma z tuzemské přírody zmizela. Finální ranou pro ni pak byl jistě i lov „škodné“, masivně podporovaný chovateli drobné pernaté zvěře, a nařízený dokonce i běžným sedlákům. Dnes patří po celé Evropě mezi ohrožené druhy, v Německu, na Slovensku nebo např. ve Francii je její výskyt hojnější. Obývá listnaté a smíšené lesy v nížinách a v podhorských oblastech. Vzhledem připomíná mourovatou kočku domácí, s níž se také může křížit.

Historie a současný výskyt

Koncem 18. století tak kočka divoká začíná rapidně mizet a už na začátku 19. Jak je to s výskytem kočky divoké u nás? Přestože se čas od času objevovala pozorování z různých koutů Čech a Moravy i ve 20. století, situace se začala měnit až v posledních letech díky rozvoji fotografických pastí, jejichž obliba především mezi terénními zoology a myslivci významně usnadnila výzkum nejen velkých šelem.

Po šedesáti letech se podařilo potvrdit výskyt kočky divoké v České republice. Vzhledem k tomu, že přirozeným biotopem kočky divoké jsou zejména listnaté a smíšené lesy vrchovin a pahorkatin (Stahl & Leger, 1992), se historicky kočka divoká vyskytovala v české přírodě ještě v 17. století téměř na celém území. V polovině 18. století se v důsledku intenzifikace lesního hospodářství a proměny přirozeného prostředí začala oblast jejího výskytu postupně zmenšovat.

Ve stejnou dobu se stala kočka divoká lovenou zvěří, jelikož byla spolu s dalšími šelmami považována za škodnou. V polovině 19. století dochází k definitivnímu ústupu tohoto druhu a později ve 20. Není jisté, zda k současnému pozorování kočky divoké v České republice dopomohly moderní monitorovací metody a ve skutečnosti se po našem území pohybuje již delší dobu, nebo je její návrat opravdu záležitostí posledních let. Každopádně se pravděpodobně jedná o toulavé jedince ze sousedních zemí. Pohyb kočky divoké byl zachycen především v horských oblastech blízko hranic se Slovenskem, Německem a Rakouskem. Jde zejména o oblast jihovýchodní Moravy, Šumavy, jihovýchodní části Českého lesa či Doupovských hor.

Čtěte také: Tipy pro výběr krmiva

První fotografický důkaz pocházel od Rejštejna ze Šumavy a podařilo se jej pořídit (roku 2011) pomocí fotopasti místním zoologům, zkoumajícím rysí populaci. Mezitím, co se fotografie zevrubně zkoumaly a konzultovaly s předními evropskými odborníky na kočky divoké, přišla další nadějná zpráva, tentokrát z Javorníků (r. 2013) na hranici se Slovenskem, od výzkumníků z Hnutí Duha (Pospíšková et al.). Od té doby přicházejí další fotky koček divokých z různých lokalit ČR. Zajímavá recentní pozorování bez důkazů však přišla např. i z oblasti Brd, Rychlebských a Orlických hor nebo z Podyjí. Některá další pozorování a vzorky chlupů z chlupových pastí ještě čekají na zpracování.

V Českém lese, jedné z nejmladších chráněných krajinných oblastí u nás, žijí divoké kočky. První záznam výskytu divoké kočky v Českém lese pochází z roku 2014. Od roku 2018 pak záznamy postupně přibývají. Toto zvíře se pohybuje v lesích na skalkách, ale lze se s ním setkat i třeba na loukách, kde loví. Není ale jednoduché divokou kočku ve volné přírodě spatřit a laik si ji snadno na první pohled splete s kočkou domácí.

Zdá se tedy, že kočka divoká se pomalu vrací do naší přírody. Nebo jsme si toho teprve začali všímat a ve skutečnosti jde o dlouhodobou záležitost? Neotevřely se nám pouze oči díky technickým výdobytkům? Jedna věc je však prozatím jasná. Stále nám chybí důkaz o trvalém výskytu, tedy o rozmnožování této šelmy u nás. Vzhledem k rozsáhlému fotomonitoringu, který probíhal v posledních letech na mnoha potenciálních lokalitách výskytu kočky divoké (v rámci mapování evropsky významných druhů pro AOPK ČR) se zdá nepravděpodobné, že by nám stálý výskyt, nebo dokonce stálá populace unikaly. Všechna pozorování (viz výše) se totiž podařila jen jednou, a i přes pokračující monitoring se kočku na stejném místě již nepodařilo vyfotografovat (s výjimkou slovenského Vršatecka, odkud je důkaz i o rozmnožování).

Národní park České Švýcarsko

Překvapivé svědectví vydaly snímky z fotopastí, které jsou na území Národního parku České Švýcarsko rozmístěny za účelem monitoringu volně žijících zvířat. Při vyhodnocování shromážděných dat za uplynulý rok, které pro správu parku vedl zoolog Tomáš Jůnek z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity, vědec narazil na sérii snímků z loňského března, které zachycují kočku s typickými rozlišovacími znaky pro kočku divokou. Správa Národního parku České Švýcarsko se nyní snaží výskyt kočky divoké na svém území potvrdit.

Zoologové umísťují fotopasti cíleně a s využitím vnadidla, které je pro kočky mimořádně atraktivní. Jedná se o výluh z kozlíku lékařského, kterým je potřísněný dřevěný kolík umístěný před vlastní fotopastí. Pokud se kočka divoká v území vyskytuje trvale, zvýšila by se také šance, že se kromě fotografií podaří časem získat i vzorky srsti a podrobit je analýze DNA. Tato analýza by pak poskytla i bližší informace o původu kočky či míře případného křížení s kočkou domácí.

Čtěte také: Ekologická podestýlka: recenze a tipy

„Vzhledem k tomu, že se jedná o snímky pořízené za denního světla, jejichž kvalita je mimořádná, lze říci, že se velmi pravděpodobně jedná o téměř čistou kočku divokou, která má všechny typické rozlišovací znaky a naopak nenese žádné zjevné znaky křížence,“ říká Martin Valášek, zoolog Správy Národního parku České Švýcarsko, a dodává: „Potvrdit její výskyt opakovaně ale nemusí být snadné, území národního parku je velmi rozsáhlé a ve zdejším komplikovaném terénu hledáme pověstnou jehlu v kupce sena.

Snímky z fotopasti otevírají i další otázku. Tou je, zda se jednalo o migrujícího jedince, nebo se na území národního parku kočky divoké usadily. V případě trvalého výskytu by se jednalo o významnou událost. Kočky divoké jsou v přírodě České republiky velmi vzácné, v uplynulém desetiletí byly ojediněle zaznamenány pouze v několika oblastech, například na Šumavě, v Beskydech či v Doupovských horách. Národní park České Švýcarsko by se tedy mohl stát jednou z mála lokalit v České republice s potvrzeným výskytem kočky divoké.

Monitoring a výzkum

O divokých kočkách se pořád ví relativně málo. I proto od loňského roku probíhá projekt Technologické agentury České republiky, jehož cílem je aktualizovat data o výskytu tohoto druhu pomocí genetického monitoringu v jihozápadní části Česka. „Monitoring probíhá především prostřednictvím fotopastí a také chlupových pastí. Ty jsou potřené specifickým atraktantem, jenž kočky láká a díky němu se o pasti otírají,“ popisuje Václav Bystřický. „V Českém lese máme umístěno zhruba 20 foto a 25 chlupových pastí.

Monitoringu se aktuálně odborníci věnují kromě Českého lesa také v Národním parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, Slavkovském lese, na Křivoklátsku a v Doupovských horách. V Doupovských horách je prováděno mimo jiné i mapování pomocí telemetrických obojků, které mají někteří jedinci nasazené.

Brno 13. Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR odchytili na konci února ve vojenském újezdu Hradiště v Doupovských horách historicky prvního samce kočky divoké na území ČR. Dostal jméno Matěj. Po uspání mu odborníci nasadili telemetrický obojek a kolem jedenácté večer z místa odchytu sám odběhl zpět do volné přírody. Zoologové tak budou mít šanci sledovat pohyb kriticky ohroženého druhu savce.

Čtěte také: Test ekologického steliva

Ústav biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR) řeší od dubna loňského roku projekt Technologické agentury ČR financovaný z programu Prostředí pro život, který zmapuje výskyt a stav populace kočky divoké. Jako pilotní území vybrali odborníci vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách, kde v posledních letech zdokumentovali nejpočetnější subpopulaci koček divokých u nás. „Monitoringu koček divokých na Doupově se ve spolupráci s Újezdním úřadem VÚ Hradiště a Vojenskými lesy a statky ČR, a. s., věnuji už od roku 2019, kdy moje fotopast zde zachytila první kočku divokou. Na základě dosavadních dat z fotopastí a analýzy DNA se domníváme, že tato populace může mít ke dvěma desítkám jedinců, možná i více,“ říká Jiří Sochor ze spolku Rys Ostrovid, který s vědci z ÚBO AV ČR dlouhodobě spolupracuje a pomáhá jim i nyní při odchytu a monitoringu koček divokých.

V pondělí 24. února 2025 slavil odchytový tým úspěch, první kočce divoké byl nasazen telemetrický obojek, který podrobně zmapuje její pohyb v této oblasti. Samec dostal jméno Matěj podle jména v kalendáři, vážil 5135 g a jeho věk byl odhadnut na 4-5 let. Přítomnost kriticky ohrožené kočky divoké ve vojenském újezdu Hradiště potvrzuje, že vojenské újezdy, podobně jako velkoplošná chráněná území, patří z hlediska ochrany přírody k nejzachovalejší územím. S využitím speciálního režimu hospodaření se v nich udržují cenné biotopy, které mohou poskytnout útočiště mnohým kriticky ohroženým druhům.

Monitoring výskytu těchto téměř nepolapitelných kočkovitých šelem, které se navíc vzhledem podobají domácím mourkům, je velice obtížný. Navíc se oba druhy, kočka divoká i kočka domácí, mohou vzájemně křížit, což ještě více stěžuje jejich druhovou identifikaci. V terénu mají vědci aktuálně zhruba 140 fotopastí a chlupových pastí. Pomocí nich se snaží zmapovat výskyt kočky divoké a získat potřebný genetický materiál. Při monitoringu tak vzácného druhu, jakým je kočka divoká, jsou velmi důležité i informace od veřejnosti, která mohou upozornit např.

Rozlišování od kočky domácí

Na první pohled je kočka divoká velice podobná mourovatě zbarvené kočce domácí. Spatřit v české přírodě kočku divokou se jen tak někomu nepoštěstí. V posledních letech se však tato vzácná šelma začíná do tuzemských lesů vracet.

Jak rozlišit kočku divokou a mourovanou kočku domácí? Kočka divoká je světlejší, výrazné mourování na bocích chybí. Ocas má obvykle huňatější a kratší než polovinu délky těla, tupě zakončený s jednotlivými černými kroužky. Uprostřed hřbetu se táhne tenký, ale výrazný černý pruh, který končí u kořene ocasu a dál na ocas už nepokračuje. Za hlavou jsou viditelné čtyři černé pruhy a na ramenou obvykle dva krátké proužky. Často mívá bílou srst pod bradou. Hmotnost kočky divoké se většinou pohybuje mezi dvěma až devíti kilogramy. „Nejčastěji váží tři až šest kilogramů.

„Ve zbarvení kočky divoké převládá šedohnědý až šedožlutý odstín, přičemž hřbet, nohy a ocas jsou výrazně pruhované. Na zádech podél páteře má tato vzácná šelma navíc jeden úzký pruh tmavé srsti, který končí až u kořene ocasu. Dalším poznávacím znamením kočky divoké je ocas, který působí kratším a mohutnějším dojmem než u kočky domácí. Výraznější jsou u kočky divoké i tmavé proužky na ramenou.

Ekologie a chování

Obecně je kočka divoká, podle červeného seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů, zařazena k nejméně ohroženým druhům s klesajícím trendem populace. Největším ohrožením jejich populací je především křížení a kompetice s kočkou domácí, ztráta vhodného prostředí i silniční doprava (Yamaguchi et al., 2015).

„Kočka divoká žije kromě období rozmnožování samotářsky. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který bojuje s celou řadou negativních vlivů - ohrožuje ho srážka s automobilem nebo nelegální pytláctví,“ uvádí zoolog Václav Bystřický z Agentury přírody a krajiny České republiky.

Kočka divoká patří mezi kočkovité šelmy, živí se tedy lovem. „Kočka loví sama. V jejím jídelníčku proto zcela převažují malí hlodavci; především hraboši polní, myši či myšice (až 80 % stravy; pozn. red.). V případě nedostatku doplňují její jídelníček také ptáci, králíci, ještěrky či žáby.

Kočka divoká hraje v lesních ekosystémech důležitou roli, protože její potravu tvoří zejména drobní hlodavci, což pomáhá snižovat jejich početnost. Šelma tak chrání kůru stromů a sazenic před ohryzem a zároveň omezuje škody na zemědělských plodinách.

Ochrana kočky divoké

Zvýšený výskyt této šelmy v České republice s vidinou dalšího rozšiřování jen kopíruje evropský rostoucí trend populací. Tento druh se v posledních dekádách dostává do popředí zájmu odborníků mnoha zemí, kočka divoká je zároveň atraktivním živočichem i pro širší veřejnost a je vhodným adeptem na pozici vlajkového druhu. Je tomu tak například v sousedním Německu, kde její ochrana ovlivňuje plánování celonárodní sítě biokoridorů. Naopak ve východní části Evropy, kde je vzhledem k neporušenému prostředí Karpat její výskyt vysoký, dostává kočka divoká málo pozornosti.

Geografické postavení České republiky má potenciál při šíření kočky divoké do původních a nových oblastí mezi západní a východní částí Evropy, které disponují relativně silnými populacemi. Situace vypadá opravdu příznivě, protože populace kočky divoké v sousedních státech prosperují a jejich areál výskytu se v některých místech rozšiřuje (Pospíšková, 2015). Protože se kočka divoká rozšiřuje postupně i do českého prostředí, je důležité zamyslet se nad potenciálem její ochrany, která by mohla ovlivnit širší ochranu přírody, protože jde o ideální deštníkový druh nížinných lesních oblastí. Její ochrana může být dobrou motivací pro změnu hospodaření v českých lesích a celkové změny v krajině, protože vyžaduje rozmanité rozsáhlé a souvislé území. Z ochrany kočky divoké by v tomto případě mohly benefitovat i mnohé další druhy vázané na stejný typ prostředí.

Populace kočky divoké vyžadují různorodé prostředí s hustou vegetací a přirozenou strukturou lesa, tedy s výskytem odumřelého dřeva. Z toho vyplývá, že je třeba udržovat lesy s určitým stupněm rozmanitosti a s přirozenou dynamikou ekosystému. Naopak intenzivní lesnictví způsobuje radikální úbytek úkrytů nejen pro kočky divoké, proto je důležitým aspektem z hlediska celkové druhové ochrany udržování přirozené struktury lesa spolu s udržováním různých stupňů vývoje. Kromě toho je pro úspěšnou ochranu kočky divoké v daných oblastech třeba zamezit i samotným rušivým aktivitám člověka (Jerosch et al.

Potenciál ochrany kočky divoké pro širší druhovou či územní ochranu je významný, ať už v pozici vlajkového nebo deštníkového druhu, kde mohou být inspirací zkušenosti ze zahraničí. Friedrich, M. (2014). Wildkatzen in Bayern. Jerosch, S., Götz, M., Klar, N., & Roth, M. (2010). Characteristics of diurnal resting sites of the endangered European wildcat (Felis silvestris silvestris): Implications for its conservation. Kokeš O. (1974). Z dějin výskytu kočky divoké (Felis silvestris Schreber, 1777) v českomoravských krajích. Lynx, n. s. Pospíšková J. (2015). Rozšíření kočky divoké (Felis silvestris) v ČR / geomatické modelování a ekologický přístup. - Ms. Stahl P. & Leger F. (1992). Le chat sauvage d'Europe (Felis silvestris Schreber, 1777). In: Encyclopédie des Carnivores de France; 17. Yamaguchi, N., Kitchener, A., Driscoll, C. & Nussberger, B. (2015). Felis silvestris. The IUCN Red List of Threatened Species 2015.

Podle ní tak není třeba vypracovávat nákladné programy vypouštění v zajetí odchovaných koček do volné přírody, stačí s krajinou pracovat tak, aby se kočky z okolních zemí mohly začít vracet samy.

Je to první spolehlivě doložené pozorování koček divokých u nás po šedesáti letech. Určitě nejsme sami, kdo má velkou radost, že se do Beskyd a na Šumavu kočky divoké postupně vracejí. Po vlcích a rysech je to další vzácná šelma, kterou tu můžeme potkat. Abychom se z divokých koček mohli těšit trvale, bude potřeba vyčlenit vhodně vybraná místa v naší krajině pro divokou přírodu.

Kočka divoká, jako vzácný původní druh naší fauny, rozhodně zasluhuje pozornost, a to jak z hlediska výzkumu, tak ochrany.

Jak se zapojit do ochrany

Cílem tohoto příspěvku je probudit v čtenářích zvědavost a zájem o tento druh. Článek je i výzvou k tomu, aby všichni zájemci měli otevřené oči kdekoliv v přírodě, protože kočka divoká se může objevit skoro všude. Chcete nám pomoci? Viděli jste v přírodě kočku divokou a podařilo se vám ji vyfotit? Našli jste sraženou kočku se znaky kočky divoké?

Při monitoringu tak vzácného druhu, jakým je kočka divoká, jsou velmi důležité i informace od veřejnosti, která mohou upozornit např.

tags: #kočky #žijící #v #přírodě #v #české

Oblíbené příspěvky:

• Význam přírodních motivů ve špercích
• WC Kombi SAPHO Etiuda Pro Postižené: Detaily
• Moje Odpadky s.r.o. a MESOH – Recenze
• Ohrožený ara hyacintový
• Brozany nad Ohří: tipy na výlet