Koeficient Ekologické Stability: Vysvětlení a Význam

13.04.2026

Ekologická stabilita je klíčová z hlediska nosné kapacity prostředí. Aby krajina mohla odolávat změnám, musí dosahovat určité úrovně ekologické stability. Ekologickou stabilitu území lze považovat za jeden z klíčových principů udržitelnosti.

Význam Indikátoru z Hlediska Udržitelného Rozvoje

Ekologická stabilita je významná z hlediska nosné kapacity prostředí. Aby krajina mohla odolávat větším či menším změnám (stresům, zátěži apod.), musí dosahovat určité úrovně ekologické stability. Ekologickou stabilitu území lze považovat přímo za jeden z klíčových principů (environmentální) udržitelnosti.

Definice Koeficientu Ekologické Stability (KES)

Nejjednodušší koeficient ekologické stability (KES) je poměr rozlohy ploch relativně ekologicky stabilních (S) k rozloze ploch relativně nestabilním (L). Tento výpočet umožňuje vypočítat KES přesněji, s rozlišením ekologické významnosti jednotlivých kategorií využití půdy.

Plochy je možné klasifikovat podle významu plochy z hlediska ekologické stability - tzv. stupeň ekologické stability. Stupnice nabývá šesti hodnot (0 - bez významu, 1 - velmi malý význam, 2 - malý význam, 3 - střední význam, 4 - velký význam, 5 - výjimečně velký význam). Následně lze určit zastoupení jednotlivých kategorií ES v řešeném území. Souhrnné hodnocení pro celé území získáme váženým průměrem, kde váhy k jednotlivým kategoriím (0-5) představují jejich relativní podíly na ploše území.

V čitateli tohoto podílu je součet výměr chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, trvalých travních porostů, pastvin, lesní půdy a vodních ploch.

Čtěte také: Opatření pro ochranu ovzduší

Pozn.: Jedná se o metodiku, kterou KES počítá ČSÚ. Existují modifikace výpočtu.

Interpretace Indikátoru KES

Čím vyšší je hodnota KES, tím vyšší ekostabilizační potenciál území vykazuje. Ani vysoká hodnota KES však vysokou stabilitu území nezaručuje - indikuje pouze vhodné podmínky pro její vytvoření. KES byl původně navržen pro tzv. bioregiony (v ČR jich je vymezeno 91); pro větší území jeho výpovědní hodnota klesá.

Spolehlivost Indikátoru

Spolehlivost, resp. přesnost indikátoru je závislá na zdroji dat. V případě KES zpracovaném ČSÚ je přesnost střední - data jsou odvozována z druhu pozemků uvedených v katastru nemovitostí a nemusí být ve všech případech přesná a aktuální. Je obecně známý fakt, že mnoho pozemků je v KN vedeno pod jiným druhem než je tomu ve skutečnosti.

Prezentace Indikátoru

KES je bezrozměrné číslo. Lze prezentovat pro vybrané subjekty v číselné podobě (tabulka) nebo např.

Ekologicky Významné Prvky (EVP) a Ekologická Síť

Kostrou ekologické sítě v České republice je územní systém ekologické stability (ÚSES) doplněný chráněnými územími všech kategorií a částí ploch významných krajinných prvků.

Čtěte také: Význam koeficientu ekologické stability

Většinu EVP tvoří krajinné prvky, které lze v teorii ekologických sítí, konkrétně územního systému ekologické krajiny, zařadit pod pojem interakční prvky. Interakční prvky představují důležitý přírodě blízký biotop planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů. Jejich úkolem je podporovat vzájemné vazby mezi organismy v krajině navzájem a mezi organismy a jimi osídlenými prostředími.

Mezi typické interakční prvky jsou tradičně řazeny přechodové biotopy lesních okrajů (pláště, lemy), remízky, skupiny stromů, solitérní stromy v zemědělské krajině, drobná prameniště, společenstva na mezích a kamenicích, na agrárních terasách, vysokokmenné sady, břehové porosty, parky nebo aleje.

Vzhledem k nápadné shodě výčtu typických interakčních prvků a druhů EVP a kodifikaci tohoto institutu v zemědělské legislativě se nabízí nahrazení interakčních prvků na zemědělské půdě právě EVP.

Potenciál EVP

EVP vykazují zásadní odlišnosti od zaužívaných nástrojů obecné ochrany přírody - tedy zejména od územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES) a významných krajinných prvků (VKP). Zatímco skladebné části ÚSES a VKP (ať již registrované, či tzv. „ze zákona“) podléhají zákonné ochraně, resp. jejich funkce, pak EVP, jak je výše uvedeno, takovou ochranu postrádají.

Zatímco skladebné části ÚSES jsou podle metodiky s vysokou odborností vymezovány autorizovanými osobami a schvalovány v rámci složitého procesu územního plánování a VKP jsou definovány přímo zákonem o ochraně přírody a krajiny nebo registrovány orgánem ochrany přírody ve správním řízení, pak EVP „pouze“ eviduje SZIF z moci úřední či na návrh zemědělce (ev. vlastníka či kohokoli jiného) po ověření stavu v LPIS (nad ortofotem), spíše výjimečně v terénu.

Čtěte také: Význam koeficientu ekologické stability

U EVP tedy absentuje cíleně nastavená zákonná ochrana, ale vynikají jednoduchostí a aktuálností evidence. Tím největším přínosem EVP však je, že na rozdíl od registrace/schválení vymezení skladebné části ÚSES či VKP mohou být EVP evidovány z vůle vlastníka/hospodáře.

Zemědělec má zájem EVP evidovat, aby zachoval plochu daného krajinného prvku v rámci tzv. obhospodařované plochy a měl tak možnost na ni získávat veškeré plošné dotace (přímé platby, AEKO, EZ a další). Další velkou motivací pro evidenci EVP je osvobození od daně z nemovitosti.