Kompozice tvarů a barev v přírodě: Příklady a inspirace

Krásné podzimní barvy venku pomalu ale nekompromisně nahradila monochromatická zima. Je proto již důvod zavzpomínat na krajinářsky asi nejhezčí roční období.

Základy kompozice

Neexistuje způsob, jak správně fotit. Existují ale vodítka či pravidla, která dokáží fotografii učinit poutavou a přitáhnout pozornost diváka. Malíři, architekti a umělci všech oborů od samého počátku věků věděli, jak navodit harmonii a nechat svoje dílo zapůsobit. Řídili se totiž pravidly kompozice.

Kompozice je jednoduše řečeno způsob uspořádání prvků v uměleckém díle - ve fotografii či obraze.

Zlatý řez a pravidlo třetin

První dvě pravidla kompozice spolu volně souvisejí a jsou velmi často zaměňována. Zlatý řez je běžně pokládán za průsečík přímek dělících obraz zhruba na třetiny v horizontální i vertikální rovině. V přírodě se odráží zlatý poměr všude.

V praxi se ovšem řídí kompoziční rozhodování nejen těmito pravidly, ale i tím, jaké prvky chceme do obrazu umístit a kolik prostoru s kontextem kolem nich ponechat, jaké pozadí a popředí máme k dispozici apod. Je tedy dobré obejít si scénu a spoušť stisknout teprve poté, když cítíme ten správný poměr všech prvků.

Čtěte také: Přírodní kompozice

Na třetinové přímky je umístěn jak hlavní objekt, tak horizont.

Tip: Na místě můžete zkusit vyfotit více různých fotografií, u nichž vždy lehce posunete hlavní linie či prvky na různá místa. Fotky pak můžete porovnat v počítači. Která na vás působí nejlépe a proč? Takovým cvičením si brzy vypěstujete podvědomý cit pro kompozici.

Středová kompozice

Výše jsem uvedla jedno ze základních a nejužívanějších pravidel kompozice. Začínající fotografové však velmi rádi umisťují hlavní objekt na střed, který neprávem považují za nejdůležitější bod v obraze. Středová kompozice totiž často působí staticky a nudně, například při focení dovolenkových portrétů.

Spíše, než o středovou kompozici jde o „nedostatek kompozice“. Problémem středového umístění není jeho samotná poloha, jako spíše množství prostoru, které vzniká kolem a přispívá k celkové nepřehlednosti snímku. Co je vlastně hlavním motivem podobných záběrů? Nabízí se samozřejmě otázka, jak to napravit.

Některé motivy vybízejí k tomu, aby byly zachyceny prostřednictvím souměrného uspořádání prvků. Jde o objekty, které jsou samy krásné právě svou symetrií.

Čtěte také: Unikátní šperky s přírodním designem

Architektura je jedním z typických témat vhodných pro symetrickou kompozici podle svislé osy. Středová kompozice není typickou volbou pro portréty. Přesto jsou to často ti nejlepší portrétní a reportážní fotografové, kteří porušují všechna pravidla kompozice fotografie. Mohou si to dovolit právě díky tomu, že jsou slavní a odlišují se od většiny svých poslušných kolegů.

Foceno širokoúhlým objektivem, který je typický pro reportážní fotografii (28mm). Malá holčička byla umístěna na střed výřezu se záměrem zdůraznit její důležitost (já jsem tu doma!), která je v kontrastu s její malou postavou ve srovnání s obrovským stolem. Skvělé na podobných portrétech s méně obvyklou kompozicí je, že se za nimi skrývá smysl, který jitří představivost diváků.

Volba hlavního motivu a kontext

Pro každou scénu můžeme najít mnoho různých kompozic. Neexistuje jednotné pravidlo pro konkrétní námět. Vše záleží na tom, které prvky chcete v obraze mít, jak mají vzájemně „komunikovat“ či jaké množství kontextu se vám zdá nejvhodnější. V každém případě se vše odvíjí od volby hlavního motivu.

První příklad kompozice vykresluje tichou atmosféru klidného letního dopoledne. Kočka je umístěna napravo a je vyvážena nalevo, také zhruba ve třetině osobou, která sedí u stolu. Tyto dva subjekty dodávají obrazu trojrozměrnost - hloubku.

Druhý snímek kočky je zcela bez kontextu s rozostřeným a co nejméně rušivým pozadím s těsným ořezem. Nevíme, kde se kočka nachází ani jaká tam panuje atmosféra. Toto je „kočičí portrét“ . Uspořádání snímků záleží tedy na vašem záměru a preferencích. Kompozice vám pomáhá zdůraznit to, co chcete svými fotografiemi povědět.

Čtěte také: Třídění odpadu s originalitou

Diagonální kompozice

Diagonální kompozice působí dynamicky a zajímavě. Vede oko diváka do obrazu a dodává obrazu perspektivu, tedy hloubku a prostor.

Linie soch probíhá úhlopříčně, což je kompozičně zajímavější než focení zepředu „na plocho“.

Zmenšující se domky podél cesty dodávají fotografii hloubku a dojem prostoru. Diagonály do snímku dostanete také pomocí naklonění horizontu.

Nakloněná rovina působí velmi dynamicky. Někdy je naklonění roviny horizontu způsob, jak do obrazu dostat vše, co chceme, pokud jsme omezeni ohniskem. Je to pěkné ozvláštnění série snímků, když jeden či dva pořídíte tímto způsobem. Fotit tak lze téměř cokoliv, čemu chcete dodat dynamiku, pohyb či napětí.

Čistota kompozice

Je důležité uklidit si v obraze. Často platí, že čím méně výrazných prvků ve fotografii je, tím je kompozice silnější a působivější.

Fotografie symbolizující svatební přípitek. Díky těsnému výřezu je důraz na sklenici šampaňského. Výrazná barva jahody přitáhne pozornost, pozadí neruší. Přes toto zjednodušení je každému hned jasné, o co se jedná.

Pro čistotu kompozice je často užitečné přitáhnout si objekt blíže (jít blíže nebo zazoomovat na detail), anebo použít malou hloubku ostrosti, která zbaví pozadí rušivé změti.

Barvy podzimu a jejich využití

Barvy podzimu jsou neopakovatelné. Přibalte ven i vodovky nebo aquarelové pastelky. Přeneste barvy na papír. Kdo chce může chytat barvy do přesných tvarů. Někdo opustí hranice reálných tvarů a bude si jen hrát s barvami.

Barevné kolíčky

Pokud si budete chtít hrát s barvami dlouhodobě, doporučujeme si vyrobit sadu barevných kolíčků. Ty přidrží barevné úlovky na papíru či provázku.

Malování v přírodě - plenér

Jednoduše malování v přírodě. Vezměte stojan, blok nebo skicák. Pak už stačí jen akvarely, pastely, uhel nebo cokoliv, čím rádi tvoříte a vyrazte ven. Lákají vás spíš parky, louky nebo třeba okolí řeky? Malovat můžete i v ulicích města. Příroda vás naučí vnímat jinak světlo, barvy i atmosféru oproti osvětlení v ateliéru.

Tvorba z přírodních materiálů

V přírodě nemusíte jen malovat nebo kreslit do skicáků. Můžete totiž tvořit přímo z věcí, které v přírodě najdete. Kameny, větvičky, listy, šišky nebo květiny se stanou vaším výtvarným materiálem. Stavět pak můžete spirály, obrazy nebo mandaly. Vzniklá díla jsou pomíjivá, v přírodě nebudou napořád. Tak si je nezapomeňte vyfotit.

Barevná, nebo černobílá?

Právě pro jednotný vzhled sociálních sítí jako Instagram jsem začala příspěvky přidávat ve dvojicích. První fotografie je barevná a ladí s celkovým vzhledem feedu, zatímco druhá je černobílá.

• Na předešlé fotografii je vidět, jak po přechodu na černobílou vynikl středový hvězdicovitý tvar květiny. Okraje lístků sice více splývají s travnatým pozadím, ale o to výraznější je bílá část květu, která ve vyšším kontrastu více zdůrazňuje tvar. Barevná verze je oproti tomu méně kontrastní.
• Fotografie růže v barevné formě vypadá decentně, jemně a zdůrazňuje křehkost květu.
• Šeřík má velmi pěkné tvary květů, které díky černobílé verzi ještě více vyniknou. Tvary jsou opět ostřejší díky zvýšení kontrastu. V barevné verzi by toto zvýšení kontrastu mohlo ovlivnit i barvu, která by byla křiklavější, což je přesně to, co jsem nechtěla. Tudíž jsem barevný originál ponechala skoro bez úprav, jelikož šeřík má sám o sobě velmi pěknou jemnou barvu.
• Na tomto příkladu je samotný okraj listu výraznější v barevné verzi. Odstíny jsou v měděné barvě, což ovšem s kamenem, na kterém list leží, nesplývá. Oproti tomu v černobílé verzi se okraje listu s kamenem prolínají až do ztracena (v pravé části fotografie).
• Světlo je nejdůležitější složkou každé fotografie, ať už barevné, či černobílé. Mnohdy nejen tvary, ale i světla, procházející okvětními lístky, vyniknou mnohem lépe v černobílé variantě. Barevnou verzi nechávám schválně v decentnějších odstínech bez vysokého kontrastu, aby vynikla jemnost vlčího máku.
• Na tomto snímku je strom, pod kterým je ohniště. Kouř z ohně v kombinaci se slunečním světlem vytváří krásné paprsky pronikající větvemi. Na barevné verzi je vidět i hnědošedá barva kouře, která snímku dodává na efektu.
• Květy jabloně jsou v barevné variantě velmi jemné, nicméně na jejich koncích jsou již vidět hnědé okraje, které se v černobílé verzi ztrácí.
• Žlutá barva růže je bezpochyby podstatnou částí barevné varianty. Zdůrazňuje nejen onu žlutou barvu, ale také oranžové a červené odstíny, které růže chytá, zejména je to vidět na poupatech. Květ je ústřední částí snímku a kontrastuje se zeleným pozadím. Oproti tomu v černobílé verzi si můžeme domýšlet, zda je růže žlutá, růžová, nebo bíla.
• Šnečí ulita je rozhodně více kontrastní na barevné verzi, přestože ladí s barvami okolního prostředí.
• Fotografie drvodělky je v barevné verzi rozhodně zajímavá. Zejména díky kontrastu černého těla včely s modrofialovými křidélky a růžového květu, který včela opyluje. V tomto případě černobílá verze vypadá více tajemně a možná až trochu hororově.
• Bodláky působí mnohem ostřeji než v barevné verzi. Ta je opět v zemitějších odstínech, s kterými kontrastuje jemná fialová barva bodláku.

Tipy na výlety za fotografováním

• Fialové koberce na Kamenném vrchu (duben): V přírodní rezervaci Kamenný vrch u brněnského sídliště, každoročně vykvétají desítky tisíc konikleců velkokvětých. Promění stráně ve fialovou podívanou, která je nejen krásná, ale i vzácná - koniklec je totiž chráněný.
• Vzácné orchideje v srdci Valašska (květen): Na loukách u Velkých Karlovic, například v okolí hory Vysoká, každoročně rozkvétají vzácné orchideje z čeledi vstavačovitých - třeba vstavač mužský nebo prstnatec bezový, který kvete žlutě, červeně a výjimečně i růžově. Tyto chráněné květiny milují podmáčené louky a klid, proto se jim daří právě v CHKO Beskydy.
• Průhonická botanická zahrada: V Průhonické botanické zahradě se daří skvěle vstavači mužskému, a navíc tu roste v doprovodu dalších druhů z celého světa. V Průhonicích nechybí ani kavárna, několik hřišť a krásné výhledy.

Tipy pro focení květin

Vyberte si květ, jděte trochu blíž a zaostřete. Ideální je fotit ráno nebo po dešti, kdy udělají kapky fotku ještě kouzelnější.

Jak na detailní snímky sněhových vloček

Počkejte si na čerstvě napadaný sníh. Ve chvíli, kdy se sněhová vločka začne rozpouštět, byť jen minimálně, je po tvaru. Proto si počkejte na teploty pod nulou. Pokud to je možné, vyvarujte se blesku. Tyhle malé potvůrky totiž dokáže přimět k tání i obyčejný blesk. Jedna či dvě fotce na fotografii bude vždy vypadat lépe než sněhová neidentifikovatelná hrouda. Proto se pokuste najít osamocené vločky a fotit ty. Pokud si chcete práci ulehčit, vezměte si kousek látky a padající vločky na ně pochytejte. Zkuste vytvořit více snímků té samé vločky s ostřením na různé body. Nejlepší podmínky pro fotografování vloček je při - 10°C. Při vločkových snímcích je postprodukce nutností.

Skalničky a jejich pěstování

Skalničky jsou vlastně obyčejné trvalky, které jsou svým původem a teritoriem výskytu vázány na specifické prostředí, nejčastěji vysokohorské. V něm rostou a množí se naprosto bez problémů. Raritou se stávají až v prostředí, kde pro ně nejsou vhodné klimatické podmínky. Problém tedy není v rostlinách, ale v místě, kde se pěstují.

Cílem skalky je tedy upravit stanoviště tak, aby se podobalo původnímu teritoriu skalniček. Nejčastěji se jedná o odvodnění místa, aby rostliny v létě ani v zimě netrpěly zatékající vodou. Zvláště zimní vláha bývá často příčinou špatného prospívání skalniček. Dalším předpokladem je dostatečné oslunění - málokterá skalnička potřebuje trvalý stín. Důležitá je také chemická reakce půdy a na ni vázaný výběr vhodných rostlin.

Příklady skalniček

• Prvosenka lysá (Primula auricula): Základní druh má květy zlatožluté, uvnitř jakoby pomoučněné a nahloučené v řídkých okolících na vyšším stonku. Listy jsou u této prvosenky stálezelené.
• Trávnička přímořská (Armeria maritima): Úhledné pichlavé bochánky s lesem růžových pravidelných hlaviček padnou do oka každému. Trávničky jsou ty pravé rostliny pro suťová políčka, dobře obstojí u okrajů cest, zídek a rozzáří i střešní zahrady.
• Huseník kavkazský (Arabis caucasica): Rostlina sama tvoří ploché, do stran se rozrůstající polštáře. Její největší ozdobou jsou květy sestavené do bohatých hroznů. Květy bývají nejčastěji čistě bílé.
• Ramondie pyrenejská (Ramonda myconi): Prospívá totiž lépe na stinných a vlhkých místech, slunná stanoviště na úpalu pro ni nejsou. Nejlépe je jí v rozměrných vápencových skalkách, které jí vyhovují proměnlivým stínem během dne.
• Lewisie (Lewisia cotyledon): Tyto rostliny původem ze Severní Ameriky totiž nesnášely zimní vláhu a musely se chránit tabulkou skla či kamennými převisy. Stále ale nesnášejí přebytek vody, a to i v letním období.
• Vítod (Polygala calcarea): Vítod, který se pěstuje jako skalnička, je nizoučký keřík, který zaujme sytě modrou barvou květů. Tento odstín je totiž v přírodě dost vzácný.
• Pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites): Tato po vizuální stránce velice zajímavá rostlina vytváří poměrně dlouhé nevětvené výhony, které pokrývají šupinovitě poskládané ostré tuhé listy.
• Tařička (Aubrieta sp.): Patří k nejoblíbenějším a k nejsnáze pěstovatelným skalničkám. Pokud si ji vysadíte na zahradu, rozkvete vám v květnu doslova polštáři květů.
• Plamenka (Phlox subulata, P. bifida, P. douglasii): Nízoučké plamenky jsou ve skalkách naprosto nepostradatelné. Jsou to odolné vysokohorské skalničky pocházející ze Severní Ameriky, díky jejich přizpůsobivosti je ale možné je pěstovat bez problémů i na běžných zahradách.
• Sivutka velkokvětá (Aentionema grandiflorum): Odolná a půvabná sivutka pochází z Turecka a západní Asie, jde o rostlinu skalnatých stanovišť. Tam rostou sivutky jako trvalky nebo jako stálezelené keře.
• Hvozdík (Dianthus sp.): Rod hvozdíků je hodně obsáhlý a na skalkách se pěstuje hned několik druhů, například hvozdík sivý (D. gratianopolitanus), hvozdík kropenatý (D. deltoides) či hvozdík pichlavý (D. erinaceus).
• Hořec (Gentiana sp.): Sytá barva hořců je magnetem pro každého návštěvníka zahrady. Hořce mají řadu druhů, některé kvetou na jaře, jiné v létě či na podzim.

tags: #kompozice #tvaru #a #barev #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Ekonomika ekologického zemědělství
• Aktualizace Trasy Svozu Odpadu
• Možnosti recyklace plastových van
• Žížaly a kompostéry ve školách
• Černošická skládka: Co potřebujete vědět