Komunální Odpad v České Republice: Likvidace a Nové Trendy

Češi vyprodukovali předloni téměř šest milionů tun komunálního odpadu. Tedy přes půl tuny na obyvatele, jak spočítalo ministerstvo životního prostředí. Jde o patnáct procent veškerého odpadu, oproti roku předtím ho bylo o něco méně. Nejčastěji - z 45 procent - končil odpad stále na skládkách, i když tento podíl postupně klesá. Jednačtyřicet procent se podařilo recyklovat, což je naopak nárůst. Vzhledem k množství připravovaných spaloven zřejmě do budoucna poroste význam využití komunálního odpadu k výrobě energie. Předloni se ho takto využilo dvanáct procent.

Aktuální legislativa odkládá termín konce skládkování odpadu, který lze ještě využít, na rok 2030. Původně mělo přitom skládkování odpadu, který lze ještě využít, skončit už letos. I proto, že ani Evropská unie s ním tolik nespěchá.

„Z naší zkušenosti jsou nejefektivnější systémy, kdy občané dostávají barevné popelnice přímo do domů, tam výsledky třídění jdou až o desítky procent nahoru. Je potřeba, aby výrobky začaly být skutečně třeba i z recyklátu, aby po něm byla poptávka,“ dodává odpadový expert Hnutí DUHA Ivo Kropáček.

Kromě nových linek bude potřeba podle ministerstva modernizovat ty starší, manuální, méně účinné. A navyšovat recyklační kapacity. „Některé typy materiálů se už dnes recyklují velmi dobře, stačí, když je sebereme, jako třeba hliník. Ale pro jiné typy, třeba oblečení, budou muset vzniknout nové kapacity,“ konstatuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Důležitý bude v tomto ohledu už příští rok. Cíle jsou dva - vytřídit 60 procent komunálního odpadu a 55 procent ho recyklovat.

Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny

Nové Technologie a Linky pro Třídění Odpadu

V Ostravě je nově v provozu linka, která vytřídí cenné suroviny ze směsného odpadu, který lidi vyhodili do obyčejných popelnic. Z velké části to dělá automaticky. V Česku je první. „Je to série strojů, která má nějakou logiku. První odsáváme popeloviny, sutě, střepy a další věci,“ přibližuje princip fungování linky ředitel odpadové společnosti OZO Ostrava Karel Belda.

Také Brno má novou třídicí linku na papír, plast a kovové obaly. Česko by jich ale potřebovalo víc, aby změnilo nakládání s odpady.

Energetické Využití Odpadu: ZEVO SAKO Brno

„Návrh „odpadového zákona“ je krokem zpět. říká v rozhovoru pro All for Power Karel Jelínek, generální ředitel společnosti SAKO Brno. „Odpad opět není vnímán jako potenciální zdroj surovin nebo zdroj energie. Až bude odpad takto legislativně uchopen, povede to k rozvoji finančně nákladnějších sofistikovaných technologií pro nakládání s odpady, které mají pozitivní vliv na životní prostředí na rozdíl od jeho pouhého odstraňování na skládkách, které by se mělo dle požadavků EU cíleně omezovat,“ zdůrazňuje generální ředitel firmy, která je vlastněná městem Brno.

Nejprve je nutno říci, že námi provozované zařízení se již nějaký čas nenazývá spalovna nýbrž zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO). Obecně lze říci, že kapacita ZEVO s reálnou ekonomickou návratností bez dotací začíná na 100 tis. tun ročně. Teoretická kapacita ZEVO SAKO Brno je 248 tis. tun. V minulosti jsme byli schopni zpracovat až 238 000 tun odpadů ročně, nicméně zvyšující se výhřevnost přivážených odpadů v posledních letech snížila celkové množství na současných 220 tis. tun. Stále se však jedná pouze o část z celkového generovaného množství odpadů v Jihomoravském kraji.

V současnosti dosahujeme velmi dobré provozní spolehlivosti zařízení na úrovni 93 %. Účinnost konverze odpadu na využitelnou energii se pohybuje dlouhodobě přes 80 % zejména díky napojení na soustavu CZT. Jedná se tedy o vysoce účinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.

Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu

ZEVO je významný producent neutrálního CO2 a jako takový je osvobozen od platby emisních povolenek. Z lokálního hlediska je pak nutné zmínit jasnou diverzifikaci palivové základny pro město Brno, kde všechny zdroje mimo SAKO využívají jako palivo zemní plyn. Významný podíl ZEVO je patrný i na výrobě tepla pro cca 96 000 zákazníků napojených na soustavu CZT, kdy SAKO pracuje přes letní období jako jediný výrobce tepla pro celou soustavu sesterské společnosti Teplárny Brno, a.s. a v zimních měsících efektivně koreluje s ostatními zdroji v soustavě. Elektrická energie dodaná do rozvodné sítě pak pokryje spotřebu cca 15 000 domácností.

Zcela klíčovou roli hraje ZEVO SAKO v rámci odpadového hospodářství města Brna, kdy veškerý komunální odpad končí v našem zařízení. SAKO navíc zajišťuje provoz sběrných středisek, svoz odpadu a dalších ekologických činností, například likvidace černých skládek.

Pouze klasické roštové spalování nepotřebuje zásadní předúpravu odpadů, pouze jejich homogenizaci. Další možností je spolu-spalování odpadů v cementárnách a/nebo teplárnách či elektrárnách. Pro tyto procesy je nutno vyrobit z odpadů paliva, na které jsou kladeny specifické kvalitativní nároky.

SAKO Brno, a.s. dlouhodobě spolupracuje s výzkumnými pracovišti a vysokými školami na různých projektech souvisejících s optimalizací provozu, s využíváním produktů spalovacího procesu či pro využívání odpadů v rámci materiálového či energetického využívání odpadů. V rámci projektů jsme se zabývali i problematikou těžkých kovů a jejich transferu z odpadů do produktů spalovacího procesu. V současné době spolupracujeme s VŠB například na výzkumu inovativní koncepce parogenerátoru pro kogenerační výrobu elektřiny a tepla u ZEVO s vyloučením chloridové koroze přehříváků financované TAČR. Za zmínku stojí zahájení spolupráce s brněnským VUT s cílem prověření možností dalšího využití výstupů z naší dotřiďovací linky. Spolupracujeme na diplomových pracích, pořádáme odborné stáže a exkurze pro studeny specializovaných vysokých škol a mnoho dalších akcí.

O využívání odpadů - škváry ze ZEVO ve stavebnictví již byly zpracovány studie a schválena celá řada projektů financovaných z programů MŽP i MPO. Z hlediska rozsahu je největším připravovaným projektem rozšíření ZEVO o další spalovenskou linku (resp. náhradu stávajícího zařízení po ukončení jeho životnosti), vedenou pod interním označením „OHB II - linka K1“.

Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad

Návrh nového zákona o odpadech, byť zatím nezveřejněný, nepřináší moderní pohled na odpady v duchu oběhového hospodářství tím, že odsouvá razantní omezování skládkování z roku 2024 na rok 2030 při nedostatečném postupném navyšování poplatků za skládkování odpadů. V tuto chvíli známou navrženou legislativu vnímáme jako neprogresivní a cítíme, že odpadové hospodářství České republiky opět nevyužívá šanci pro masivní rozvoj moderních technologií pro recyklaci a využívání odpadů.

Legislativa EU a ČR je kompatibilní jen co se týče požadavků na ochranu ovzduší. V oblasti odpadů jsou legislativní požadavky přenášeny na národní úroveň a dle potřeb té které země či regionu jsou místně příslušně upravovány.

Lidé dlouhodobě přistupovali k odpadům jako k něčemu, co k nim již nepatří poté, co je odložili do nádob a nezajímali se o jejich další životní cyklus. To se určitě změnilo pozitivním směrem. I díky osvětě množství tříděného odpadu za poslední roky jednoznačně roste. Otázkou zůstává další využití vytříděných složek. Toto ale není problematika pouze u nás. Po omezení příjmu plastů na čínský trh bude nutné najít globálně ekonomicky i ekologicky vhodné řešení. Bezodpadové technologie (zero waste) nebo 100 % recyklovatelné výrobky zatím bohužel nejsou ve větším měřítku technologicky zvládnuté.

Likvidace Skládky s Třídičem Zemmler MS 5200

Karel Pošvář zakoupil stavební parcelu, která před revolucí sloužila jako skládka nejrůznějšího odpadu (železa, popelu, plastů apod.) Protože hodlá na pozemku stavět, nezbývalo mu nic jiného než se skládky zbavit. Protože bylo potřeba přetřídit 1700 až 2000 tun zeminy s obsahem různého odpadu v co nejkratším čase, volba padla na výkonný model Zemmler MS 5200, který si Karel Pošvář zapůjčil i s dopravou. Třídič nebyl v nepřetržitém provozu; odpracoval 18 motohodin. Za hodinu si poradil se 100 tunami zeminy.

Separace jednotlivých frakcí probíhala ve dvojitém bubnu umožňujícím v jednom pracovním cyklu třídit materiál až na tři frakce. Požadované velikosti je dosaženo pomocí drátěných sít osaditelných podle potřeby na vnějším i vnitřním bubnu. Vnitřní buben chrání vnější síto před poškozením velkými kusy materiálu. Toto technické řešení výrazně napomohlo při přetřídění zeminy. Kromě verze MS 5200 je k dispozici mnoho dalších modelů s výkony od 20 do 180 m3/h.

„Třídič Zemmler MS 5200 splnil mé očekávání. Se službou společnosti EUROGREEN CZ, jejich zaměstnanci a s výsledkem práce jsem celkově spokojený.

1: Zemina se třídila na tři frakce. Primární převládala, méně bylo sekundární. 2: Za hodinu zvládnul stroj přetřídit 100 tun materiálu.

Poplatky za Odpad u Občanů Bez Trvalého Bydliště

Jako jeden z největších problémů v oblasti odpadového hospodářství hodnotí obce poplatky za svoz a likvidaci komunálního odpadu v případě, že se na území obce vyskytují rekreační a další objekty, které obývají občané bez trvalého bydliště v obci. Tito obyvatelé využívají služeb města, produkují zde odpady, ale obci za ně dosud neplatili.

Nová úprava mimo jiné nabízí nástroje, jak zajistit, aby v obci poplatek mohly platit i osoby, které zde reálně bydlí a produkují odpad, ale hlášený pobyt mají v obci jiné. Aby obec toto zajistila, musí zvolit režim poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci. Jeho poplatníkem jsou totiž fyzické osoby, které mají na území obci bydliště, popř. zde vlastní nemovitost, ve které bydliště nikdo nemá. Bydlištěm se ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku rozumí místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Poplatek obecnímu úřadu za všechny poplatníky v jedné nemovitosti odvádí její vlastník (popř. společenství vlastníků jednotek).

Aby osoba neplatila poplatek na dvou místech zároveň, zavádí zákon nový důvod osvobození v druhém režimu, tj. v režimu poplatku za obecní systém odpadového hospodářství. Nový důvod osvobození dopadá na osoby s pobytem hlášeným v obci, které ale mají bydliště v jiné obci, kde zároveň platí poplatek za odkládání odpadu z nemovité věci. Osvobození nedopadá na vlastníky nemovitostí, ve kterých není nikdo hlášen k pobytu.

Nová Technologie Likvidace Odpadu od LOG ECO

Zařízení na likvidaci komunálního opadu, plastů i pneumatik představila v Kopistech na Mostecku společnost LOG ECO. Výhodou technologie je podle výrobce to, že se odpad před zpracováním nemusí třídit. Navíc jsou výsledkem procesu suroviny pro další zpracování. Zařízení přitom podle odborníků nevypouští do ovzduší žádné škodliviny.

Česká společnost LOG ECO teď ale přišla se technologií, která by jim mohla peníze ušetřit. Zařízení, které zprovoznili u severočeského Mostu, si podle nich poradí s jakýmkoli odpadem - navíc z něj vyrábí suroviny, které se dají znovu využít.

„Z 60 % vodní pára ze spalování vodíku, pak spaliny ze spalování metanu. Celá tato chemická výroba má menší spaliny než rodinný domek se zemním plynem,“ popisuje vedoucí vývoje zařízení na likvidaci odpadu Michal Halko ze společnosti LOG ECO, co vychází z úzkého komínu při zpracování odpadu.

„Dokážeme zpracovávat odpady tím, jednoduše řečeno, že vytváříme něco, co je základní surovinou,“ řekl majitel firmy LOG ECO Miroslav Šilhan.

„Přimícháme do odpadu takové chemikálie a katalyzátory, které způsobí, že se sám rozloží na původní organické stavební jednotky. Přímo to neprodukuje žádný odpad - veškerá produkce, která z toho odchází, je použitelná dále jako výrobek pro průmyslovou výrobu,“ vysvětluje Michal Halko.

„Tekutá složka se dá použít v chemickém průmyslu pro opětovnou výrobu polyetylenu, polypropylenu.

To, že se skutečně jedná o převratnou technologii, která by mohla nahradit skládky a spalovny, potvrdil i odborník na polymery, organickou chemii a životní prostředí Pavel Janoš z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

„Na mě ta technologie působí vcelku velice dobrým dojmem - skutečně asi budou schopni zpracovat veškerou surovinu,“ konstatoval Janoš.

Kauza: Placení za Komunální Odpad u Neobydlených Nemovitostí

Kauzou, která může zajímat kdekoho, například majitele nemovitostí toho času neobydlených, chataře nebo chalupáře, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Afs 24/2016 - 26. Šlo v ní o placení za komunální odpad. Konkrétně o to, zda platit musí i ten, kdo má za to, že žádný odpad v nemovitosti, kterou vlastní, neprodukuje.

Žalobce, Ing. T. V., CSc., vlastní dům č. p. 8 v B. - místní části obce S., ležící poblíž Prahy. Tento dům využívá jako rekreační objekt. Stěžovatel se však na území obce S. žádné movité věci nezbavuje ani nemá úmysl či povinnost se jí zbavit, jelikož veškeré své movité věci, které by se případně mohly stát odpadem, zde dále využívá (kompostuje či spaluje), případně je odváží z území obce S. do Prahy, kde bydlí a kde platí poplatky za odvoz odpadu.

Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost vyhodnotil jako přípustnou. Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

Klíčovou právní otázku daného případu představuje spor o to, zda stěžovatel má, či nemá být považován za poplatníka, resp. plátce poplatku za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech. Stěžovatel již ve svých odvoláních proti platebním výměrům 1 a 2 namítal, že v jeho nemovitosti č. p. 8 v B. nevzniká komunální odpad, neboť jeho vzniku on sám i jeho rodina důsledně předcházejí.

Právní úprava České republiky skýtá obcím celkem tři různé způsoby financování, pokud jde o hospodaření s komunálním odpadem (nelze je uplatňovat současně): 1. místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dle § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, 2. poplatek za komunální odpad dle § 17a zákona o odpadech, nebo 3. smluvní systém vybírání úhrady za komunální odpad ve smyslu ustanovení § 17 odst. 6 zákona o odpadech.

Stěžovatel má tedy pravdu potud, že skutečně může existovat situace, kdy určitá osoba nebude považována za poplatníka, resp. plátce poplatku za komunální odpad navzdory tomu, že má na území příslušné obce evidován pobyt nebo že zde vlastní nemovitost. Zejména to platí v případě, že daná osoba tvrdí (a prokáže), že se na území obce, jež poplatek vyměřuje, ve vyměřovacím období vůbec nezdržovala, tudíž zde ani nevyvíjela žádnou činnost, při níž by mohl vznikat odpad.

Na obaly od jogurtů a další věci, jež stěžovatel podle svého tvrzení z obce S. na konci svého pobytu odváží, nelze nahlížet jinak než jako na odpad. Není rozhodné, kde dojde ke skutečnému zbavení se dané věci. Již v okamžiku vyprázdnění obalu, jenž není v běžných podmínkách dále upotřebitelný (např. proto, že je vyroben z plastu), musí u tohoto typu běžného obalu vzniknout zřejmý úmysl konzumenta se obalu dříve či později zbavit, čímž se z něj stává komunální odpad.

Zrušení Obecně Závazné Vyhlášky Obce Vír

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vír ze dne 6. 12. 2001 č. 04/2001 (pozn.: na vyhlášce je omylem uvedeno č. Ustanovení čl. 4 obecně závazné vyhlášky obce Vír ze dne 6. 12. 2001 č. Ve zbývající části se návrh zamítá.

Přednosta Okresního úřadu ve Žďáru n. Sázavou ve svém návrhu uvádí, že na základě § 15 odst. 1 písm. h) zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, ve znění pozdějších předpisů, vydal dne 20. 2. 2002 opatření, kterým podle § 124 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obcích“) pozastavil výkon vyhlášky pro její nezákonnost.

Navrhovatel ve svém návrhu vychází z toho, že uvedená vyhláška byla vydána zákonným způsobem ?čl. 104 odst. 3 Ústavy, § 10 písm. a), § 84 odst. 2 písm. i) a § 92 odst. 3 zákona o obcích?. Tento právní předpis je tedy platný, a účinnosti nabyl 1. 1. 2002. Dále se v návrhu uvádí, že danou vyhláškou byl zaveden poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, jenž je upraven v § 1 písm. h) a § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích).

Podle navrhovatele je z těchto skutečností patrno, že obec Vír je oprávněna vybírat pouze poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem. Uvedený poplatek byl sice zaveden, avšak v Čl. 4 vyhlášky obec stanovila pro část poplatníků jiný způsob placení úhrad na úseku odpadového hospodářství, jehož základen není povinnost stanovená právním předpisem platit poplatek, tj. vyhláškou vydanou v rámci normotvorné činnosti obce v oblasti veřejného práva, ale dohoda uzavřená mezi obcí a částí poplatníků jako dvoustranný právní úkon podle norem soukromého práva.

Ústavní soud si pro účely posouzení daného návrhu vyžádal odborné vyjádření Ministerstva financí. To ve svém dopise ze dne 27. 9. 2002, č.j. 263/93491/2002, uvedlo, že s osvobozením uvedeným v Čl. 4 napadené vyhlášky nelze souhlasit, neboť zakládá rozpor se zákonem o odpadech a zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně závazných vyhlášek obcí vydaných v jejich samostatné působnosti, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.

Ústavní soud má tedy za to, že napadená obecně závazná vyhláška byla v oblasti samostatné působnosti obce vydána ústavně předepsaným způsobem a nabyla účinnosti tak, jak je v ní uvedeno. Dopisem ze dne 20. 2. 2002 přednosta Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, Ing. Karel Pačiska, pozastavil výkon předmětné vyhlášky. Zastupitelé obce Vír se s tímto rozhodnutím seznámili na zasedání konaném dne 26. 4. 2002.

Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Působnost obce v tomto směru vyplývá z § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích, podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí jen zákony.

Ústavní soud má za to, že návrh přednosty Okresního úřadu ve Žďářu nad Sázavou je částečně důvodný, pokud jde o Čl. 4 napadené vyhlášky. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že toto osvobození se vztahuje pouze na osoby, které mají v obci trvalý pobyt, tedy osoby ve smyslu § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích, a je dále podmíněno tím, že (kromě jiného) tyto osoby uzavřou s obcí Vír úplatnou dohodu o odvozu přiměřeného počtu odpadních nádob (popelnic) do konce ledna 2002, tj. pokud se tyto osoby dobrovolně zapojí do „systému vážení popelnicových nádob“ (Čl. 4 odst. 9 obecně závazné vyhlášky obce Vír č.

Jak Ústavní soud zjistil z informačního listu obce Vír, občané s trvalým pobytem v obci v podstatě mohou volit, zda zaplatí za každého člena domácnosti poplatek v plné výši, tj. 467,- Kč (odvoz popelnic bude proveden 39x za rok), nebo se zapojí do systému vážení odpadů a zálohově si předplatí uložení 700 kg, resp. 1 000 kg odpadu na skládce za částku 600,- Kč, resp. 815,- Kč ročně (odvoz popelnic bude proveden 26x za rok, resp.

Kapitační Platba Podchytí Neplatiče

Před více než dvěma roky nabyl účinnosti zákon o odpadech č.125/1997 Sb. Praxe ukázala, že zákon obsahuje nejasnosti, které umožňují dvojaký výklad některých ustanovení. Čeho se "dvojaká" ustanovení týkají? Především plateb, neboť o peníze jde až (už) v první řadě. A likvidace odpadů něco stojí.

tags: #komunální #odpad #Karel #likvidace

Oblíbené příspěvky:

• Divoká a domácí zvířata v Plzeňském kraji
• Ubytování pro školy v přírodě
• Nakládání s odpady Pozořice
• Dopad civilizačních chorob
• Princip fungování svozového vozidla