Komunální odpad (KO) je celebritou mezi ostatními odpady. O komunálních odpadech se mluví, píše, vztahuje se k nim řada povinností a specifických opatření. Když se však podíváme už na samotnou definici komunálních odpadů a na její pojetí v českém a evropském právu, pak zjistíme, že obsah pojmu není zdaleka tak jednoznačný a každý stát do skupiny komunálních odpadů zařazuje trošku jiné odpady. K pojmu komunální odpad se často řadí ještě pojmy tuhý komunální odpad, domovní odpad, objemný odpad, komunální odpad ostatních původců apod.
Ve stávajícím zákoně o odpadech je komunální odpad definován jako veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Definice se pak odkazuje na Katalog odpadů, který ale vymezuje skupinu 20 mnohem šířeji, a to jako komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek odděleného sběru. Rozsah skupiny v katalogu odpadů odpovídá více definicím evropské směrnice o odpadech a definicím, které používají některé státy pro vymezení pojmu komunální odpad.
Právě rozdílnost definice komunálních odpadů a rozsahu skupiny 20 v Katalogu odpadů vede v praxi k nesrovnalostem v evidenci odpadů a následném statistickém hodnocení nakládání s komunálními odpady např. v rámci Eurostat. Nový, připravovaný zákon o odpadech by měl jasně vymezit definici komunálních odpadů. Tato definice by měla jasně vymezovat původ komunálních odpadů a jim podobných odpadů a vymezovat komunální odpad z obcí tak, aby odpovídal běžné praxi.
V reálu jsou v komunálním odpadu včetně odděleně sbíraných složek obsaženy odpady podnikajících fyzických a právnických osob. Díky jasnému vymezení se sjednotí vedení evidence a statická hodnocení tak, aby odpovídala skutečnosti provozovaných systémů nakládání s komunálními odpady.
V rámci Tezí k rozvoji odpadového hospodářství ČR byl vypracován návrh základních definic, které by měly být použity při přípravě nového zákona o odpadech. Do komunálního odpadu je pochopitelně začleněn i odpad vznikající při údržbě veřejných prostranství včetně hřbitovů a ostatních činnostech při zajištění čistoty obce. Tato definice lépe vystihuje stávající stav v obcích a přibližuje se definicím KO v jiných evropských státech.
Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny
Systém nakládání s KO v obci by se měl (za splnění určitých podmínek) rozšířit i na "živnostenské" odpady podobné komunálním pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce. Tyto odpady jsou již v současné době odkládány na místa určená obcí pro občanyfyzické osoby a nová definice pouze potvrdí stávající stav. Definice odpadu podobného komunálnímu odpadu se zavádí z potřeby odlišit jednoznačně komunální odpad původem z obcí a odpad s vlastnostmi podobnými komunálnímu odpadu od ostatních původců, na které se nevztahují specifické povinnosti obcí. Toto rozlišení bude podkladem i pro upřesnění statistik v oblasti nakládání s odpady.
Původ komunálních a jim podobných odpadů je již v současné době evidenčně rozdělen a ISOH umožňuje výstupy pro obě navržené skupiny KO. Definice jsou již částečně upraveny nedávno schválenou euronovelou. V novém zákoně je však potřeba je upravit na požadovaný stav.
Velmi často užívaným pojmem v odpadovém hospodářství je pojem domovní odpad. Pojem není v současné době definován žádným právním předpisem. V souvislosti s cílem evropské směrnice o odpadech vyvstala otázka, zda je nutné tento pojem zavést v novém zákoně o odpadech.
Směrnice požaduje zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u materiálů jako papír, plast, kov a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé státy používají rozdílné definice pro komunální odpad a odpad z domácností, evropská komise zaslala letos k posouzení členským státům návrh kalkulace recyklačních procent. V návrhu jsou zvažovány čtyři varianty výpočtu, přičemž se vztahují ke komunálním odpadům, a nikoliv jen k odpadům z domácností. České praxi odděleného sběru komunálních odpadů odpovídá výpočet recyklace papíru, plastů, skla a kovů k jejich celkovému výskytu v komunálním odpadu z obcí (viz výše uvedená definice), tedy i včetně odpadů od původců, kteří využívají systém obce.
Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu
Z tohoto pohledu je zřejmé, že pro účely plnění cíle evropské směrnice nebude nutné zavádět do zákona pojem domovní odpad či odpad z domácností. Z hlediska vykazování v rámci Eurostatu bude pod pojmem "household waste" uváděn komunální odpad z obcí, což odpovídá realitě i praxi ostatních států EU. Tento postup je vztažen k produkci odpadů i způsobům nakládání s nimi.
Další disproporce mezi stávající zákonnou definicí komunálního odpadu a vymezením odpadů podle Katalogu odpadů existuje již řadu let u zařazení odděleně sbíraných využitelných odpadů v obcích. V rámci skupiny 20 01 jsou uvedeny kódy pro odděleně sbíraný (tříděný) papír, plast, sklo, kov a další odpady. Zároveň je však v Katalogu uvedeno, že se odděleně sbíraný obalový odpad (včetně jeho směsí) i v případě, že byl vytříděn z komunálního odpadu, zařazuje do podskupiny 15 01, tedy k obalovým odpadům.
Na základě tohoto ustanovení vznikl chaos, protože část využitelných odpadů je evidenčně sbírána ve skupině 20 01 a část ve skupině 15 01. V praxi je toto rozdělení nesmyslné, protože v ČR není zaveden samostatný sběr spotřebitelských obalových odpadů, jak je tomu v některých evropských státech s duálními obalovými systémy. Praxe posledních deseti let ukázala, že není nutné v obcích zavádět samostatný sběr použitých obalů, aby byly splněny požadavky zákona o obalech.
Obaly jsou nedílnou součástí komunálních odpadů a jsou sbírány v rámci obecních systémů nakládání s komunálními odpady. Podíl využitých obalů je pak stanovován na základě systematických analýz složení vytříděných komunálních odpadů. Systém je velmi efektivní, a to jak po finanční, tak i po evidenční stránce. Naopak dvojí způsob zařazování vytříděných komunálních odpadů způsobuje v evidenci a následné statistice zmatky. Do skupiny 20 01 - KO se vykazuje zhruba 70 % veškerých vytříděných odpadů z obcí a do skupiny 15 01 necelých 30 %.
Pokud bychom se měli držet klasifikace odpadů, pak do využití komunálních odpadů můžeme započítat pouze odpady z podskupiny 20 01, a nikoliv obalové odpady, a konečná míra využití je nižší, než je skutečnost. Proto se pro nový zákon navrhuje úprava, která popíše reálný stav odděleného sběru využitelných odpadů v obecních systémech. Tříděný odpad v rámci obecních systémů bude vždy klasifikován jako KO (s obsahem obalové složky), tj. podskupina 20 01, a nikoliv jako obalový odpad, i kdyby byl sbírán samostatně.
Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad
Novým vymezením a upřesněním definic pro komunální a jim podobné odpady by se nám mohlo podařit popsat v zákoně realitu nakládání s odpady v obcích. Kromě toho umožní lépe vyhodnocovat stav odpadového hospodářství a prognózovat jeho další vývoj s ohledem na rozvoj a budování potřebných zařízení v rámci regionálních integrovaných systémů nakládání s KO.
Definice komunálního odpadu dle zákona: Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů a rovněž odpad podobný komunálnímu odpadu uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů pocházející z činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, pokud jsou tyto osoby zapojeny do systému obce k nakládání s komunálním odpadem dle tohoto zákona. Odpad podobný komunálnímu odpadu - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů.
Komunální odpad může obsahovat veškeré typy odpadků - od těch živočišného původu až po recyklovatelné suroviny jako plasty, papír či sklo. Z tuhého komunálního odpadu lze přitom vytřídit tzv. druhotné suroviny jako plasty, papír, sklo, textil, kovy, ale i odpad biologický.
Komunální odpad se ukládá do vlastních či obecních popelnic a kontejnerů (černé či šedé barvy). Komunální odpad je tedy domovní odpad a jemu podobný odpad z obchodů, řemesel, služeb, různých úřadů a institucí i z průmyslu. Směsný komunální se nezařazuje do kategorie nebezpečný, i když může vykazovat nebezpečné vlastnosti, a původce a oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s nebezpečným.
Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které produkují odpad podobný komunálnímu, se mohou smluvně zapojit do systému nakládání s odpady, který je v souladu s obecně závaznou vyhláškou příslušné obce.
Objemný odpad se vyskytuje ve větším množství po velkých úklidech, výstavbě a renovaci domů, stěhování obyvatel a je složen především ze železného šrotu (chladničky a mrazničky, pračky, televizory, sporáky, díly automobilů, atd.), ze stavebního odpadu vznikajícího při drobných opravách a údržbách domácností, koberců, podlahových krytin, pneumatik.
Odděleně sebrané využitelné složky KO jsou nepřesně označovány také jako „druhotné suroviny“. Jako využitelnou složku KO označujeme takový materiál, který je po úpravě a vyčištění z technologického hlediska schopen průmyslového zpracování. Nemusí však ještě být surovinou. Tou se stane ekvivalentně k přírodní surovině až tehdy, je-li pro tento účel zakoupena.
Nebezpečné složky komunálního odpadu - Mohou být použité oleje a tuky, zbytky barev, lepidla a pryskyřice, rozpouštědla, kyseliny, hydroxidy, detergenty, odmašťovací přípravky, zbytky kosmetických přípravků, fotochemikálie, léky, pesticidy, baterie a akumulátory, mastné hadry, brzdová kapalina, brzdové destičky, zářivky a ostatní odpad s obsahem rtuti, zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků, televizory atd.
Komunální odpad obsahuje směs výše uvedených odpadů, z nichž některé mohou obsahovat také toxické a karcinogenní látky, a při jejich zneškodnění skládkováním, spalováním i kompostováním vznikají nebezpečné produkty ohrožující životní prostředí. Roční produkce komunálního odpadu v České republice představuje cca 4 mil. tun. Každý Čech ročně vyprodukuje průměrně půl tuny odpadu.
Svoz komunálního odpadu na území města zajišťuje na základě smlouvy oprávněná osoba podle svozového plánu. Svoz směsného odpadu je prováděn zpravidla jednou týdně, v sídlištní zástavbě minimálně 2x týdně.
Členské státy EU musejí usilovat o to, aby od roku 2030 nebyl na skládky odpadu ukládán žádný komunální odpad, který je možné recyklovat, nebo jinak využít. Komunální odpad by měl být ochuzen o ty složky, které je možné vytřídit k recyklaci, nebo jinak rozumně zpracovat a zlikvidovat. Toto ochuzení komunálního odpadu by měli provádět jeho skuteční původci. Tedy my, občané, ale stejně tak i firmy.
Společnost FCC provádí zpracování separovaných komunálních odpadů z barevných kontejnerů na třídicích linkách - např. v pražských Ďáblicích, v Úholičkách u Kralup n. Vltavou nebo v Lovosicích. Upravený odpad z těchto linek je předáván k následné recyklaci. Zbývá ale určitá část odpadů nepoužitelná k dalšímu ekonomickému zpracování.
Jedná se o směsný komunální odpad, zbytky z třídění separovaných komunálních odpadů, znečištěné odpady neumožňující jejich materiálové využití a také některé odpady z průmyslového a živnostenského sektoru, které nelze recyklovat především kvůli jejich složení (např. odpady kompozitních materiálů). Energie z odpadu je považována za alternativní zdroj energie.
Česká legislativa i EU nově za komunální odpad považuje nejen odpad z domácností, ale i jemu podobný vznikající u firem, pokud jeho složení odpovídá tomu odpadu z domácností. Podle MŽP je produkce komunálních odpadů v ČR přibližně 550 kg/obyvatel/rok, podle ČSÚ je to kolem 500 kg/obyvatel/rok. Přímo obce produkují podle ČSÚ zhruba 360 kg/ob/rok, asi 40 kg/ob/rok jde do výkupen. Celková produkce komunálních odpadů mírně roste.
V ČR podle údajů MŽP bylo v roce 2020 skládkováno 47,8 %, energeticky využito 12,6 % a materiálově využito 38,6 % komunálních odpadů. ČSÚ vykazuje podle nás přesnější údaje, podle kterých bylo skládkováno téměř 48 %, energeticky využito téměř 17 % a materiálově využito cca 35 % komunálních odpadů.
Oproti průměru EU ČR skládkuje v průměru víc než dvojnásobek komunálních odpadů. Materiálové využití komunálních odpadu v EU je vyšší asi o 10 %.
Produkce SKO v ČR v roce 2019 byla cca 262 kg/ob/rok. Obce produkují cca 193 kg/ob/rok, firmy 69 kg/ob/rok. Kromě toho produkujeme ještě cca 30 kg/ob/rok objemného odpadu. Tato produkce SKO je vysoká, je to zhruba o 100 kg/ob/rok víc než je tomu v Německu (tabulka 32121-0001) či Rakousku.
Nejlepší regiony dnes produkují dokonce pod 100 kg/ob/rok SKO (příklad z Německa). Oproti průměru EU skládkujeme a spalujeme asi o 70 kg/ob/rok více odpadu (viz předchozí graf).
Malá poznámka: Do komunálního odpadu z obcí je samozřejmě zařazen také odděleně sbíraný využitelný odpad, který je díky nejednoznačnosti právní úpravy dnes řazen jak do podskupiny 20 01, tak do podskupiny 15 01. V nové právní úpravě o odpadech je potřeba tuto disproporci odstranit a veškerý oddělený sběr odpadů zařadit do skupiny 20 01.
Komunální odpad podle navržené definice Svazu měst a obcí (SMO) je jasně vymezen z hlediska produkce a jeho vlastností (složení, využitelnost), které jsou pravidelně vyhodnocovány a to i rámci státních výzkumných úkolů. Tok takto vymezených komunálních odpadů je velmi dobře kontrolovatelný.
A konečně, pokud bude na kraje, a potažmo obce přenesena povinnost na zajištění dostatečného využití komunálních odpadů, pak je zcela logické, že obce mohou odpovídat pouze za komunální odpad, který vzniká na jejich území a nakládání s ním si mohou obce řídit podle vslatních požadavků a místních možností a potřeb.
Jaké množství komunálních odpadů v ČR vlastně vzniká? SMO ve svých výpočtech vychází z údajů ISOH, který spravuje CENIA. Evidence odpadů obsahuje informace od původců s ohlašovací povinností. Za rok 2009 bylo vyprodukováno zhruba 3,3 mil. tun komunálního odpadu z obcí (včetně zapojených původců a obalových odpadů z obcí), tj. přibližně 316 kg/obyvatel/rok. Z tohoto množství byla největší část odpadu (72 %) skládkována, jednalo se především o směsný a objemný odpad. Odděleně sesbírané využitelné odpady (papír, plast, sklo, kovy, bez bioodpadů) tvořily zhruba 12 % odpadového toku.
Takto stanovená produkce komunálních odpadů odpovídá v časové řadě dlouhodobě sledovanému vývoji produkce komunálního odpadu v České republice.
Ohlašovací povinnost nemá na 40 % obcí ČR, ve kterých však žije pouze 4,3 % populace obyvatel ČR. Maximální produkce komunálních odpadů z těchto obcí byla dopočtena na přibližně 200 tis. tun. Toto množství však ovlivní celkové statistiky nakládání s komunálními odpady jen nepatrně.
Stanovenou produkci je možné porovnat v údaji, které na základě vlastního statistického šetření provádí dlouhodobě Českého statistického úřadu pro potřeby výkaznictví pro Eurostat. Porovnáním byla zjištěna shoda údajů v oblasti produkce a některých způsobů nakládání s komunálním odpadem. Nesoulad byl zjištěn ve výpočtu míry využití a recyklace komunálních odpadů, přičemž výpočet ČSÚ neodpovídá realitě a měl by být přehodnocen.
Navržená definice komunálního odpadu jednoznačně plní požadavky evropských směrnic. Definice v této podobě rovněž umožňuje obcím jako původcům odpadů odpovědně řídit svoje odpadové hospodářství tak, aby plnilo požadované cíle pro využití komunálních odpadů v rámci regionálních integrovaných systémů nakládání s odpady. A nesmíme zapomínat, že musí být také environmentálně přijatelné a ekonomicky únosné pro občany.
tags: #komunální #odpad #složení