Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je každý povinen zbavovat se odpadů předepsaným způsobem. Zákon o odpadech stanovuje povinnost třídění pro domácnosti i firmy a podnikatele. Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob.
Jednoduše řečeno se jedná o všechny spotřebiče od mobilu až po lednici, které fungovaly na elektrický proud nebo baterie. Označeny jsou symbolem přeškrtnuté popelnice. To znamená, že nepatří do směsného odpadu ani na skládku, ale je potřeba je třídit a recyklovat, či jinak ekologicky zpracovávat.
Pokud je na produktu znázorněný symbol přeškrtnuté popelnice, znamená to, že nepatří do běžné popelnice. Problematika sběru, třídění a recyklace odpadních elektrozařízení spadá pod Ministerstvo životního prostředí a řídí se zákonem č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností.
Televize, která dorazí do recyklačního centra, je rozebrána na jednotlivé komponenty. Každá totiž obsahuje řadu recyklovatelných materiálů, které mohou být znovu použity. Třeba LCD televizory tvoří zhruba ze 40 % sklo, ze čtvrtiny pak plasty a z další čtvrtiny železo a další kovy. Přístroj však obsahuje i měď či vzácné kovy jako zlato či stříbro.
„Všechny tyto části se oddělí a putují k dalšímu zpracování, poté jsou recyklovány a použity při výrobě nových produktů. Tímto způsobem se snižuje potřeba těžby a získávání nových surovin a významně se šetří energie,“ vysvětluje Denisa Krumlová a zdůrazňuje, že recyklací jediné tuny starých televizorů lze ušetřit přes 370 kWh elektrické energie nebo 1 700 tun emisí CO2. Ekologická recyklace navíc zabrání úniku toxických látek, jako je olovo a rtuť, do životního prostředí, což by mohlo znečistit vodní zdroje a ovzduší.
Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny
Recyklace televizorů se liší v závislosti na typu přístroje, u CRT obrazovek začíná ruční demontáží, při níž se odstraní sklo, kovy a elektronické součástky. Likvidace starých CRT obrazovek představuje náročný proces, především kvůli obsahu nebezpečných látek, jako je olovo, fosfor a barium, jež mohou vážně ohrozit životní prostředí. Proto televizory nesmějí skončit na skládce, kde by hrozila kontaminace půdy a podzemních vod. Navíc musí být toxická látka luminofor, kterou jsou CRT obrazovky potaženy, odstraněna pomocí chemických procesů. Až poté lze sklo bezpečně recyklovat, například pro výrobu stavebních materiálů nebo ochranných skel pro rentgenová pracoviště. Naopak pro výrobu obalových materiálů na potraviny nebo nápoje není toto sklo vhodné.
U LCD televizorů je největší výzvou odstranění rtuťových zářivek, které zajišťují podsvícení obrazovky. Tyto zářivky musejí být bezpečně zlikvidovány, aby nedošlo k úniku rtuti. Po jejich odstranění se LCD televize rozeberou na jednotlivé komponenty - plasty, kovy a sklo -, které je možné dále recyklovat. Například kovy jako měď a hliník lze znovu využít v průmyslu.
Moderní OLED televize mají výhodu v tom, že nevyužívají podsvícení, což snižuje množství komponent a zjednodušuje recyklaci. OLED panely také používají méně plastu než LCD, což činí recyklaci ekologicky šetrnější. OLED televizory navíc neobsahují nebezpečné látky jako kadmium nebo sloučeninu fosforu a india, což rovněž snižuje jejich ekologickou hrozbu.
| Materiál | Podíl |
|---|---|
| Sklo | 40 % |
| Plasty | 25 % |
| Železo | 15 % |
| Hliník | 4 % |
| Měď | 2 % |
| Drahé kovy (zlato, stříbro, palladium) | 1 % |
| Ostatní kovy | 10 % |
| Ostatní materiály | 3 % |
Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu
Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad
tags: #komunalni #odpad #recyklace #televize