Koniklec – ohrožený druh a jeho ochrana v České republice

Náš region se kromě mladoboleslavské automobilky může pyšnit jednou botanickou raritou - několika taxony konikleců. V posledních letech se počty všech druhů konikleců rapidně snižují a ochránci přírody dělají vše pro jejich záchranu. I my se snažíme. Kosíme louky, kde se tyto vzácné druhy konikleců vyskytují.

Dva druhy z nich - koniklec jarní a koniklec otevřený patří mezi kriticky ohrožené, koniklec luční patří mezi silně ohrožené druhy. Tyto druhy se mezi sebou ještě kříží a vytváří zajímavé druhy kříženců.

Minulý týden jsme zakrývali pletivem kvetoucí koniklece luční, aby je zvěř nepoškozovala okusem. Bohužel během posledních několika let se jen pár kusům těchto vzácných druhů rostlin podařilo vykvést a vyprodukovat semena. Pletivo je proti okusu ochrání.

Koniklec otevřený: Symbol křehkosti a krásy přírody

Koniklec otevřený - květina s něžnými modrofialovými květy, která rozkvétá brzy na jaře, dostává díky úsilí ochránců přírody šanci na návrat. Symbol křehkosti a krásy přírody se tak znovu objevuje na místech, odkud před desítkami let zmizel. V druhé půli března se objeví modrofialové květy a až poté listy.

Koniklec otevřený kdysi býval na území Česka hojně rozšířený a svými květy vytvářel nádherné modravé koberce. Dnes je kriticky ohrožený. Míst, kde jej lze spatřit, rychle ubývá. Nyní se ale po 60 letech objevil v Českému krasu.

Čtěte také: Krása a ochrana Koniklece

Koniklec otevřený se v současnosti v České republice vyskytuje už jen na dvaceti lokalitách, především v CHKO České středohoří a na Doupovsku.

„Koniklec otevřený doplácí na to, že se během posledního půlstoletí úplně změnilo obhospodařování krajiny. Vyhovovalo mu totiž, že pastva udržovala nízké trávníky podobné stepím. Bez ní krajina postupně zarůstá a koniklecům a dalším stepním druhům se v ní nedaří.

Díky práci dobrovolníků z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Zvoneček se v listopadu podařilo připravit další místo, kde by mohl koniklec znovu zakořenit. Na lokalitu nedaleko Prahy, kde byl tento druh naposledy zaznamenán v 60. letech 20. století.

„Rostliny jsme rozmístili na několik míst s různými ekologickými podmínkami, abychom zjistili, kde se jim bude dařit nejlépe,“ vysvětluje Michal Kubelík z ČSOP Zvoneček. Mladé rostliny pocházejí z ex situ kultivace v Zoologické a botanické zahradě města Plzně, která se specializuje na ochranu ohrožených druhů.

„Použili jsme potomky rostlin z líšnické populace, která je dnes téměř na pokraji vyhynutí,“ upřesňuje Johana Hanzlíčková ze zoologické a botanické zahrady. Podstatná je i dlouhodobá péče o stanoviště. Místní ochranářský spolek je pravidelně udržuje. Napodobuje se zde přirozené narušování travního porostu, jež koniklec potřebuje k životu.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Koniklec otevřený je dlouhověká rostlina, která může na jednom místě růst desítky let a vytvořit bohaté trsy s desítkami květů. Doma je v jihoruských stepích, odkud se jeho areál táhne až do střední Evropy. U nás se vyskytuje především v severních a severozápadních Čechách a tyto lokality tak tvoří západní okraj jeho areálu.

Výskyt na okraji areálu spolu s malou konkurenceschopností pravděpodobně způsobily, že druh negativně reagoval na probíhající změny v krajině a začal ubývat. Druh patří podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny a je zapsán v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (Grulich 2012) v kategorii kriticky ohrožený.

Na mezinárodní úrovni je druh zařazen do Přílohy I.

Abyste nebyli zklamáni, vyražte ve slunečný den, jinak najdete jen zavřené květy. Až vás uvítají první „chlupáči“, raději se s nimi příliš nemazlete, nejen že jsou chráněni českým i evropským právem, ale navíc jsou jedovatí.

Záchranný program koniklece otevřeného

Aby koniklec otevřený z české přírody úplně nezmizel a Česko přispělo i k udržení tohoto druhu v rámci střední Evropy, připravili pro něj odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny před dvěma lety záchranný program. Jeho cílem je zachovat tento vzácný druh v hlavních oblastech jeho výskytu - v Českém středohoří, Českolipsku, Doupovsku, Podkrušnohorské pánvi a Středním Povltaví.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

„Záchranný program přistupuje k ochraně koniklece komplexně, to znamená, že kombinuje péči o lokality výskytu i o samotný druh, zahrnuje opatření v oblasti monitoringu, komunikace s vlastníky i veřejností a tak podobně. Bude se pravidelně kosit a také hrabat travní porost, plánuje se pastva ovcí a koz, vyřezávání náletů či narušování travního drnu. Některá místa bude potřeba oplotit, aby koniklece nelikvidovala přemnožená spárkatá zvěř. Součástí programu je také pěstování konikleců. Již dnes je do něj zapojeno několik botanických zahrad. Jejich výpěstky mohou představovat záložní populace pro případ vyhynutí druhu na lokalitě. Samozřejmostí je také pravidelný monitoring a průběžné vyhodnocování efektu jednotlivých opatření,“ popisuje Eliška Blažejová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Opatření směřující ke zlepšení stavu populací a k zajištění péče o poslední místa výskytu tohoto u nás bude v následujících 10 letech realizovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s ostatními orgány ochrany přírody i jednotlivými vlastníky pozemků a hospodáři.

„Koniklec otevřený je jedním z mnoha druhů rostlin, které u nás v posledních desetiletích téměř vymizely, protože se změnil způsob hospodaření. Vyhovovalo jim totiž, že pastva udržovala v krajině nízké trávníky podobné stepím. Bez ní krajina postupně zarůstá a koniklece a další stepní druhy v ní nemají vhodné podmínky pro život. Záchranný program počítá s péčí o jednotlivé lokality, aby se v nich zachovaly či obnovily vhodné životní podmínky pro tuto krásnou rostlinu,“ vysvětluje ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc.

Na lokalitách je nutné obnovit kosení či pastvu, aby došlo k narušení drnů a semena mohla vyklíčit. Ochranáři vytipovali dvacet prioritních lokalit, na kterých probíhá přednostně.

„Plánujeme výsadby koniklece otevřeného na místa, kde v minulosti rostl. Ta se se vybírají pečlivě nejen s ohledem na potřeby druhu, ale i s ohledem na budoucnost. V Českém krasu jsme zvolili lesostepní stráně s břidlicovým podložím nad obcí Hostim nedaleko Berouna,“ vysvětlil Petr Vít, koordinátor záchranného programu z Agentury ochrany přírody a krajiny.

V místě bylo vysazeno více než šedesát rostlinek, které byly rozpěstovány ze semen v botanických zahradách v Plzni a v Praze.

Poníci budou s údržbou výsadbových ploch pomáhat i nadále. Oproti pastvě ovcemi mají totiž poníci tu výhodu, že se koniklecům vyhýbají a nespásají je.

Koniklec velkokvětý a jeho ochrana

Koniklec velkokvětý je silně ohrožený druh a je chráněn zákonem. Chráněna jsou všechna vývojová stádia a rovněž jejich biotop. Roste především na slunných stepích, ve společenstev nízkých trávníků a na skalách, s půdou chudou na živiny. Jeho výskyt je závislý na pastvě nebo každoročním sečení travnatých ploch, aby nedocházelo k zarůstání trávou a křovinami. Proto každoročně Rezekvítek pořádá dobrovolnickou brigádu na Kamenném vrchu v Brně. Přidat se může kdokoliv, každá pomoc se počítá a je vítaná.

Koniklec velkokvětý patří podle zákona o chraně přírody a krajiny mezi zvláště chráněné druhy rostlin a proto je chráněna ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jeho biotop. Je zakázáno takové rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Koniklec velkokvětý patří mezi silně ohrožené druhy rostlin (C2), stejnou ochrannou kategorií je chráněn zákonem (§2). Dále patří mezi druhy chráněné evropskou legislativou (NATURA 2000). Je uveden i v Bernské úmluvě (BERN). U nás roste pouze na Moravě v teplejších pahorkatinách, vesměs v chráněných územích.

Pulsatilla grandis Wender. -- in Schrift. Marb. ii. Původní druh květeny České republiky. Chlupatá rostlina s velkými modrofialovými květy.

Koniklec velkokvětý roste především na suchých trávnících na hlubokých, živinami bohatých půdách s obvykle vápnitým podkladem, ale také na kyselých podkladech a výjimečně i na hadci. Je znám z mnoha typů vegetace, především ze stepních a skalních trávníků a z lemů teplomilných křovin. Je to vytrvalá trsnatá rostlina s vegetativním rozrůstáním.

Kvete velmi časně, na přelomu března a dubna. Přestože je produkce nažek bohatá, obnova populací generativním rozmnožováním je malá. Klíčení semen a růst semenáčků může úspěšně probíhat, jen když vegetace není příliš hustá a biotop má dostatek otevřených ploch bez vegetace.

Koniklec velkokvětý je středoevropský endemit, který má v České republice významnou část svého areálu. Roste na Moravě, v Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku a v severním Srbsku. Těžištěm výskytu v České republice je jižní a střední Morava, v Čechách neroste.

V současné době je druh znám z přibližně 200 lokalit v počtu mnoha desítek tisíc jedinců. Větší počet lokalit je především v širším okolí Brna a Znojma. Hlavní příčinou ohrožení druhu je zarůstání biotopů náletem dřevin (především akátu), zahušťování bylinného patra a hromadění stařiny. Nejohroženější jsou populace na bývalých pastvinách nebo na stanovištích, která byla v minulosti aspoň občasně sečena.

V menší míře jsou některé populace ohroženy nadměrným sešlapem, především na lokalitách v blízkosti brněnské aglomerace nebo v území CHKO Pálava. Jisté nebezpečí představuje i přímé ničení rostlin v jarním období neukázněnými turisty nebo okus zvěří, která po zimním období vyhledává čerstvou potravu.

Management v polopřirozené vegetaci bývalých luk a pastvin spočívá především v odstraňování stařiny kosením porostů, a to u nízkostébelných trávníků v intervalu 1x za více let nebo i každoročně podle charakteru biotopu, u déle opuštěných trávníků s expazí vysokostébelných trav bývá obvykle zapotřebí kosit zpočátku i 2-3x ročně. Dále druhu prospívá extenzivní pastva kozami či ovcemi (řada lokalit jsou bývalé pastviny). Na plochách, které zarůstají dřevinami, je nutné jejich odstraňování, u rychle zmlazujících dřevin je možné ošetření řezných ploch Roundupem.

Výjimečně je možné na vhodných místech uplatnit i řízené vypalování za důkladných protipožárních opatření a dohledu hasičského sboru. Management přirozených lokalit výskytu, jakými jsou např. skalní výchozy a hrany říčních údolí, je možné omezit na odstranění dřevin a zachování dostatečné rozlohy bezlesí. Na řadě lokalit druhu, zvláště ve chráněných územích již některá z forem managementu (nebo jejich kombinace) probíhá.

Ochrana konikleců obecně

V České republice se přirozeně vyskytuje pět původních druhů konikleců. Všechny však v posledních desetiletích ubývají a jsou proto zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin.

Historicky byl koniklec u nás relativně hojně rozšířenou rostlinou, která rostla na extenzivních pastvinách, často v okolí skalních výchozů nebo kamenných snosů. Pastviny pravidelně přepásávala stáda ovcí a koz (které nejen, že udržovaly porost travin, ale také narušovaly terén) a alespoň jednou ročně se kosily. Přístup člověka ke krajině se však po druhé světové válce radikálně změnil. Upuštění od tradičního obhospodařování krajiny (zánik extenzivní pastvy, eutrofizace, zarůstání a zalesňování stanovišť) způsobilo výrazné změny ve složení rostlinných společenstev.

Lokality výskytu koniklece začaly zarůstat a početnost této světlomilné, konkurenčně slabé rostliny se začala snižovat. V posledních několika desetiletích se velikosti jednotlivých populací dále zmenšovaly, snižoval se počet jedinců na většině lokalit a později některé lokality i zcela zanikly.

Celá rostlina je jedovatá, pletiva obsahují ranunkulin a anemonin a další sloučeniny ze skupiny saponinů a flavonoidů. To však nebrání některým zvířatům (v podezření jsou nejvíce srny a bažanti), aby poupata a květy konikleců okusovala. Může to souviset s malou potravní nabídkou v časně jarním období, případně mohou být koniklece vyhledávány právě kvůli obsahu zmíněných sekundárních metabolitů, které mohou zvěři chutnat nebo pomáhat v boji s parazity trávicího traktu.

„Od poloviny března koniklece na nejohroženějších lokalitách přikrýváme klíckami, aby měly šanci vykvést a jejich nažky dozrát. Snažíme se používat klícky s velkými oky, aby se ke květům snadno dostali opylovači, které potřebujeme jako hlavní spolupracovníky. Klícky necháváme na rostlinách pokud možno až do úplného odkvětu - zvěři totiž chutnají i ochmýřená ježatá plodenství plná chutných nažek. Pro zdárné vyklíčení nažek je vhodné nespoléhat jen na přírodu, ale při odebírání klícek nažky zapravit do zeminy v okolí trsů konikleců. Pro málopočetné lokality, na kterých roste kolem deseti až dvaceti většinou starších jedinců bez přirozené obnovy, může okus zvěří představovat vážné ohrožení existence. Takových lokalit je u konikleců otevřených více než třetina, to byl také jeden z důvodů, proč byl pro tento druh schválen záchranný program. Koniklece jsou sice dlouhověké rostliny, ale pro zachování dlouhodobé kontinuity populace je potřeba průběžné doplňování mladými rostlinkami, které přirozeně vyrostou ze semen.

Botanická charakteristika

Vytrvalá, 5-30 cm vysoká, bělavě nebo rezavě chlupatá rostlina s tmavě hnědým oddenkem. Stonek v době květu jen 2 - 13cm vysoký, za plodu se prodlužuje až na 40cm. Listy se plně vyvíjejí až po odkvětu, čepel je 2-4x peřenosečná. Květy vzpřímené, zvonkovité až nálevkovité, bledě fialové, korunních lístků je 6.

Roste na slunných stepních loučkách, na skalních stepích, stráních a na suchých travnatých okrajích lesů. Obsahuje látku ranunkulin, která se dále štěpí na jedovatý protoanemonin, jež se sušením mění na inaktivní anemonin.

Pro svou estetickou hodnotu se koniklece často pěstují jako skalničky. Protože se jedná o silně ohrožený druh, nevyrýváme a nepřesazujeme jej z volné přírody do skalek!

tags: #koniklec #ohrožený #druh #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Zápach z odpadu v paneláku: příčiny a řešení
• Obecně Závazná Vyhláška o Odpadech – co potřebujete vědět
• Příroda Tehulky Třebíč
• Viadrus Hercules U 26 ECO: Detaily a specifikace
• Přeprava nebezpečných látek a odpadů