V ekologii se setkáváme s různými typy interakcí mezi organismy. Tyto interakce mohou být vnitrodruhové (mezi jedinci stejného druhu) nebo mezidruhové (mezi populacemi různých druhů).
Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Jedinci mohou napodobovat své chování, soutěžit o pohlavní partnery či si vymezovat teritorium.
Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu). Mezi populacemi různých druhů existují různé typy vztahů, které se označují jako biotické interakce.
Biotické interakce (nebo také biotické ekologické faktory) zahrnují vlivy živého prostředí na organismy a jde o vztahy mezi organismy navzájem. Stejně jako všechny ekologické faktory limitují výskyt organismů a podmiňují tak jejich geografické rozšíření.
Mezi biotické interakce organismů patří zejména:
Čtěte také: Environmentální politika a její příklady
Neutralismus je jedním z mezidruhových vztahů, typ biotické interakce. Nastává tehdy, když na sebe populace různých druhů žijící v tomtéž biotopu na sebe navzájem nepůsobí. To znamená, že tyto druhy na sebe nemají negativní ani pozitivní vliv. Příkladem neutralismu může být vztah vážky a nutrie říční.
Kompetice je typ biotické interakce, označující konkurenční vztah mezi organismy. Rozlišujeme dva základní druhy kompetice:
Z hlediska podoby boje o zdroje rozlišujeme také další druhy kompetice:
Jde-li tedy o vztahy „prostředí-rostlina, prostředí-rostlina“, můžeme hovořit o kompetici a o kompetiční síle, která umožňuje, aby se jednotlivá rostlina prosadila nezávisle na jiné rostlině. Naproti tomu se můžeme setkat se vztahy „rostlina-rostlina“, když jednotlivé stromy zápasí o prostor v korunovém patru zapojeného porostu, nebo „rostlina-prostředí-rostlina“, když smrk nebo buk svým zástinem znemožňují vznik nové generace břízy.
Záleží tedy na charakteru vztahů mezi rostlinami i na podmínkách, za nichž se projevují, zda je vyjádříme pojmem „konkurence“ či „kompetice“, „zápas, boj“ či „soutěž“. I když se zmíněné jevy v mnoha případech prolínají, neměli bychom je zaměňovat.
Čtěte také: Více o negativní zpětné vazbě klimatu
Princip kompetitivního vyloučení hovoří o tom, že koexistence více druhů v homogenním prostředí vede k dominanci nejsilnějšího druhu a k vytlačení a eliminování druhů ostatních. Na jedné lokalitě tak nemohou dlouhodobě koexistovat druhy se shodnými nikami, dochází na ní k prostorové nebo časové seperaci, popřípadě eliminaci slabšího druhu.
Princip kompetitivního vyloučení původně formuloval mikrobiolog Georgii Gause v roce 1934.
Příkladem konkurence je rozšíření čipmanků rodu Neotamias v horách na jihozápadě USA. Výsledky experimentů ukázaly, že rozšíření druhu je limitován kompeticí. Druhy se překrývají a jsou si navzájem konkurenty. Druhy se specializují na různé zdroje, a nestanou se příliš dominantními.
Dalším příkladem konkurence je introdukce veverky popelavé (Sciurus carolinensis) do Anglie. Veverka popelavá vytlačuje původní veverku obecnou (Sciurus vulgaris).
Predace je biotickou interakcí, při níž jeden organismus (kořist) je spotřebován organismem druhým (predátor, kořistník) za účelem získání potravy. Podmínkou predace je, že kořist musí být živá.
Čtěte také: Význam ekoznaček
Predátory lze v základu dělit na dva typy:
Vztah mezi kořistí a predátorem je predace. Stoupá-li populační hustota kořisti, zvyšuje se počet predátorů, kteří populační hustotu snižují. Tím se predátoři dostanou do podmínek, kdy úlovek je méně častý než je životní potřeba a stav predátorů klesá. Pokles je patrný zejména na počtu mláďat predátorů.
Parazitismus je vztah mezi organismy, kdy parazitický organismus získává živiny z jednoho či více hostitelských organismů. Hostitel z takového vztahu nemá prospěch, ale naopak mu škodí.
Rozlišujeme dva základní typy parazitů:
U živočichů se rozlišují vnější parazité (např. klíště, veš, komár sající krev) a vnitřní parazité. Parazitoidi zabíjejí svého hostitele.
U rostlin se klasicky rozlišují poloparazité, kteří sami fotosyntetizují (např. jmelí) a berou hostiteli hlavně vodu a minerální látky. Úplní parazité (holoparazité) jsou na svém hostiteli aspoň po část života zcela závislí.
Mutualismus je interakce mezi organismy, která je oboustranně prospěšná. Jiný název pro mutualismus může být oboustranně prospěšná symbióza.
Rozlišujeme dva základní druhy mutualismu:
Komensálismus je biotická interakce organismů, kdy jeden organismus (komensál) má výhodu, pokud je přítomen využívaný druh. Tento využívaný druh je však touto interakcí nedotčen.
Amensálismus je typ mezidruhového vztahu, při němž jeden druh (inhibitor) negativně působí na druhý druh (amensál).
tags: #konkurence #ekologie #příklady