Kontejnery na odpad: Historie a vývoj

18.03.2026

Kam s ním? Otřepaná otázka, kterou si v jednom ze svých fejetonů položil Jan Neruda, a dodnes si ji pokládáme, když třídíme a likvidujeme odpady z našich domácností.

První kontejnery v Československu

První kontejnery se u nás objevily v polovině 60. let. Zpočátku byly k vidění jen na tranzitních vlacích projíždějících Československem po hlavní trati přes Děčín a Břeclav.

Na přelomu 60. a 70. let se již kontejnery vyráběly i v zemích RVHP (v NDR a v Maďarsku) a tehdy se začaly používat i pro československý export a import. Zpočátku se používaly kontejnery patřící NDR, ale záhy byly dovezeny i první kontejnery pro potřeby ČSD. Byly to univerzální skříňové kontejnery ISO 1C. Prvních 33 kontejnerů bylo zakoupeno v roce 1970.

Základním dopravním prostředkem kontejnerů u nás byla vždy železnice, na ni navazoval silniční rozvoz, naopak lodní doprava se nikdy významněji nezapojila (platí stále). I proto přišly první kontejnery ke státní dráze. ČSD pro ten účel založily podnik ČSD Intrans a ten dostal pro kontejnery zkratku vlastníka CSDU. Dlouhá léta Intrans používal pouze krátké kontejnery typu 1C.

Také československé podniky v té době vyrobily několik prototypů kontejnerů. Vagónka Poprad vyrobila prototypy kontejnerů 1C a 1A, Vagónka Česká Lípa kontejner 1D a malý kontejner Uk 32 a národní podnik Orličan v Chocni vyrobil kontejner 1C a také několik izotermických kontejnerů 1A, 1C a 1D. Pokud je mi ale známo, tak většinou zůstalo u prototypů a kontejnery se u nás ve větších sériích nevyráběly (s vyjímkou kontejneru Uk 32 a také různých účelových.

Čtěte také: Barvy a recyklace papíru

Současné systémy třídění odpadu

Připravili jsme proto pro vás několik rad, abychom vám likvidaci odpadů a jejich správné třídění usnadnili a připomněli několik základních pravidel.

Žlutý kontejner na plasty

ANO: Do kontejnerů na plasty patří fólie, sáčky, plastové tašky, sešlápnuté PET láhve, obaly od pracích, čistících a kosmetických přípravků, kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, balící fólie od spotřebního zboží, obaly od CD disků a další výrobky z plastů. Pěnový polystyren sem vhazujeme v menších kusech.

Kromě toho na základě dohody se svozovou firmou můžete do žlutých nádob odložit také:

a) tetrapackové obaly - krabice od džusů, vína, mléka a mléčných výrobků, které je potřeba před vhozením do kontejneru řádně sešlápnout.
b) plechovky od nápojů a konzerv, kovové tuby, alobal, kovové zátky, víčka, krabičky, hřebíky, šroubky, kancelářské sponky a další drobné kovové odpady.

NE: Naopak sem nepatří mastné obaly se zbytky potravin nebo čistících přípravků, obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, podlahové krytiny či novodurové trubky.

Modrý kontejner na papír

ANO: Hodit sem můžeme například časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly, cokoliv z lepenky, nebo knihy. Obálky s fóliovými okýnky sem můžete také vhazovat, zpracovatelé si s tím umí poradit. Bublinkové obálky vhazujeme pouze bez plastového vnitřku! Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami. Ty se během zpracování samy oddělí.

Čtěte také: Kontejnery v ČR

NE: Do modrého kontejneru nepatří uhlový, mastný, promáčený nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už nadále recyklovat. Pozor, použité dětské pleny opravdu nepatří do kontejneru na papír, ale do popelnice.

Zelený kontejner na sklo

Skrývají svoje vlastní tajemství a my jsme se jim podívali na zoubek. Zelenobílá je skvělá! Pozor, střepy!Zelený kontejner není žádným nováčkem - pravidelně doplňuje žlutý a modrý na tisících míst po České republice.

ANO: Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat jakékoliv sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin. Patří sem také tabulové sklo z oken a ze dveří. Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Pokud jsou vedle sebe zelený a bílý kontejner, vhazujeme do bílého čiré sklo a do zeleného sklo barevné.

Jeho velkou zvláštností a charakteristikou, která jej od výše zmíněných kontejnerů odlišuje, je jeho tvar. Další zajímavostí kontejneru na sklo je boční podélný otvor v zelené nádobě nebo na bílé straně, pakliže se jedná o typ kontejneru, který je rozdělený napůl na bílou a zelenou stranu. Z praktických důvodů je z pevného materiálu, nejčastěji ze sklolaminátového kompozitu. Kontejner je zapotřebí zabezpečit před zraněním. Ačkoliv střepy přinášejí štěstí, můžeme se o ně i snadno zranit. Není sklo jako skloSkla je velké množství a existuje mnoho druhů, které se liší zpracováním, příměsemi, barvou atd.Užití skla je velmi široké, a tak je i technicky uzpůsobené, aby maximálně vyhovovalo např. v podobě obalového skla, v podobě materiálu sloužícího např. Jistě není pro mnohé novinkou, že pro třídění skla existuje ještě bílý kontejner. Ten usnadňuje práci při třídění skla, kdy tak od sebe můžeme jednoduše hned při třídění oddělit čiré a barevné sklo. sklo čiré, tedy sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin; POZOR: mohou být i nevymyté a nevadí ani víčka!

NE: Do těchto nádob nepatří keramika a porcelán. Nepatří sem ani autosklo, zrcadla nebo třeba drátované sklo, zlacená a pokovovaná skla. Vratné zálohované sklo patří zpět do obchodu.

Čtěte také: Třídění odpadu v ČR

Šedý kontejner na kovy

ANO: Do kontejnerů na kovy patří drobnější kovový odpad, který lze skrz otvor bez problémů prostrčit - typicky plechovky od nápojů a konzerv, kovové tuby, alobal, kovové zátky, víčka, krabičky, hřebíky, šroubky, kancelářské sponky a další drobné kovové odpady.

Od duna 2021 můžete v ČL tyto kovové odpady odkládat také do žlutých kontejnerů na plasty.

NE: Do kontejnerů určených pro sběr kovů na ulici nepatří plechovky od barev, tlakové nádobky se zbytky nebezpečných látek, ani domácí spotřebiče a jiná vysloužilá zařízení složená z více materiálů. Tyto druhy odpadů se třídí na sběrných dvorech samostatně. Nepatří do nich ani těžké nebo toxické kovy, jakou jsou olovo či rtuť. Samostatnou kapitolu pak tvoří autovraky, které převezmou a doklad o ekologické likvidaci vystaví na vrakovištích.

Oranžový kontejner na nápojové kartony

Tento nápadný parťák ostatních kontejnerů vás možná někdy zaskočil. Možná si někteří nevědí rady - co do něj doopravdy patří.Nádoba na nápojové kartony bývá často menší velikosti a má různé podoby. Nemusí jít vždy o kontejner nebo o popelnici. Oranžová barva je ale základ, buď celé třídicí nádoby, příp. její části (např. víka), nebo v podobě oranžové samolepky, která bývá umístěna na viditelné části nádoby. Z hlediska historie recyklace patří oranžový kontejner k nejmladším sourozencům ze zbytku rodinky kontejnerů na třídění odpadu. Nápojový karton se skládá z několika vrstev různých materiálů. Pokud se ptáte z jakých, tak vždy základ tvoří hliníková a papírová vrstva (více v článku Třídím jako Diva: kam s nápojovým kartonem). Kolik vrstev máš, tolikrát jsi „nápojáčem“ - některé nápojové kartony na to možná nevypadají, ale mají až 6 vrstev. Můžete je poznat podle značky UHT na obalu. Je vám tedy jasné, že nejde o obyčejný papírový karton. Nádoby na nápojové kartony jsou speciálně upravené. Oproti ostatním mají jen úzký otvor, kterým by měly projít stlačené obaly. Je nutné je před vhozením vždy sešlápnout! Nápojové kartony by měly být čisté. Nápojové kartony se v České republice třídí od roku 2003. Někdy se může zdát cesta k oranžovému kontejneru trochu delší. Ačkoliv může někdo namítnout, že o něm nikdy neslyšel, v dnešní době půjde už jen o výmluvu. Skrývá se většinou kousek za rohem.

Hnědé kontejnery na bioodpad

ANO: Do hnědých nádob můžeme odhodit: biologický odpad z domácností a ze zahrádek (tráva, květiny, štěpky z větví, listí, nepoužitelné ovoce a zelenina, plevel, čajové sáčky, kávová sedlina, skořápky z vajec).

NE: Odpad z kuchyní je z pohledu možné infekce zakázán (zbytky jídel, kosti, maso, uhynulá zvířata, biologicky nerozložitelné látky a jiné odpady).

Historie recyklace

Ač se může zdát, že recyklace odpadu je záležitostí ryze moderní, opak je pravdou. V době, kdy byly suroviny těžko dostupné, bylo opětovné zpracování odpadu nutností. To se týkalo hlavně poškozených nástrojů denní potřeby a samozřejmě kovů. Jaká je historie recyklace odpadu? A jak to všechno začalo?

S odpady si lidé museli poradit už v pravěku. Tehdy například využívali kosti zvířat pro výrobu různých nástrojů nebo z nich stavěli přístřešky. Později se recyklovaly kovy, například měď, bronz nebo stříbro. Už v antice lidé recyklovali sklo.

Ke třídění a opětovnému využití odpadů je tlačily především dvě věci: nutnost poradit si s odpadky a získat znovu cennou surovinu.

Zpracování odpadu v pravěku

Už v pravěku lidé museli řešit, co udělají s odpadem, ačkoli ho bylo málo. Výhodou bylo, že většinou šlo o odpad biologický, který se snadno rozložil. Žili vskutku šetrně, protože po ulovení zvířete zpracovali téměř vše - od kůže až po kosti. Z kůže se vyrábělo oblečení, z kostí nástroje denní potřeby nebo různé ozdoby.

První kontejnery doby bronzové

Doba bronzová přinesla cenný kov a dovedla lidi k první recyklaci, jak ukazují archeologické nálezy. Asi před třemi tisíci lety lidé dospěli k tomu, že poškozené předměty z bronzu znovu posbírají, roztaví a vyrobí z nich další předměty k novému použití. To lze považovat za první příklad organizované recyklace.

Starověk a recyklace skla

S tím, jak se rozvíjela civilizace, vznikala města a přibývalo lidí, bylo i více odpadu. Například ve starověkém Řecku a Římě se odpad vyvážel za město, kde končil ve velkých jamách, a tak vznikaly první skládky odpadu. Už v této době se recyklovalo sklo, které bylo považované za cenný materiál. Sklo recyklovali také v antické Anglii, kde tavili střepy a vyráběli z nich nové číše a nádoby.

S recyklací papíru začali v Japonsku

Záznamy o recyklaci papíru, dalšího cenného materiálu, sahají do roku 1031, kdy japonští obchodníci prodávali recyklovaný papír. Středověk v Evropě se naopak nesl ve znamení přebytku odpadu, se kterým si lidé příliš nelámali hlavu, i proto se šířili různé epidemie.

Průmyslová revoluce a válka

Průmyslová revoluce způsobila změnu v nahlížení na odpad, materiál a surovinu. Už na začátku 19. století se recyklovala vlna, rozvíjely se sběrny šrotu, který se znovu zpracovával do železa. V Paříži například přijali v roce 1884 nařízení, které určovalo, do jakých nádob mají lidé odpad vyhazovat. Poptávku po „starých věcech“ přinesla první světová válka a později druhá světová válka, kdy panoval nedostatek surovin. Zpracovávalo se a využívalo se vše, co se dalo.

Poptávka po surovinách

Další investice do recyklace přišly v sedmdesátých letech minulého století, a to především kvůli rostoucím cenám energií. Začal se recyklovat hliník a další kovy, stejně jako sklo a papír. Nutné bylo začít i s recyklací elektrospotřebičů. První takový systém recyklace odpadu byl realizován ve Švýcarsku, kde se začalo se sběrem starých ledniček.