Kontejner na hliníkový odpad: Kam patří plechovky od piva?

Kontejnery na třídění kovů jsou plastové, plechové nebo sklolaminátové nádoby na tříděný odpad, které mají odpovídající značení a barvu. V České republice se používá v souvislosti s tříděním kovů a kovových obalů barva šedá. Může se jednat o značení na kontejnerech formou šedé samolepky nebo šedé barvy kontejneru, případně jen jeho části.

Důležitým prvkem pro orientaci, kam kovy správně třídit, je šedá samolepka s popisem, co konkrétně do této nádoby třídit. Setkat se můžeme i s kontejnery, které slouží pro společný sběr dvou i více druhů tříděných odpadů. V takovém případě se může jednat o společný sběr kovů například s plasty či papírem, a dokonce i s nápojovým kartonem.

Prodej piva v plechovkách zaznamenal v posledních letech vysoký nárůst. S tím ale souvisí i problém rostoucího množství hliníkového odpadu. Lidé často vyhazují plechovky od piva do špatného koše. Češi mají rádi alkoholické i nealkoholické nápoje v plechovkách. Obliba plechovek ve srovnání se skleněnými lahvemi roste. Důvodů je několik, mezi hlavní patří nižší hmotnost, skladovatelnost a rychlé vychlazení plechovek.

Podle průzkumu Pražských služeb dvě pětiny Pražanů přiznaly, že plechovky vyhazují do kontejnerů na směsný odpad. Podle mluvčí Iniciativy Zálohování se recykluje pouze třetina plechovek a až 65 % končí ve směsném odpadu.

Kam patří plechovky od piva?

Pivní plechovky jsou vyrobeny z hliníku, a proto patří do šedých popelnic. Šedé kontejnery jsou určeny především pro sběr plechovek a drobného kovového odpadu. Hlavním sběrným místem pro většinu kovového odpadu jsou stále sběrné dvory nebo výkupny druhotných surovin. Některé obce mají kontejnery na plasty kombinované s kovovými obaly, aby obce nemusely nakupovat speciální kontejnery a zajišťovat samostatný sběr kovů.

Čtěte také: Barvy a recyklace papíru

Proč třídit odpad?

Výroba hliníkových plechovek je energeticky velmi náročná a recyklací můžeme ušetřit 95 % energie a 90 % vody. Po vyhození hliníkové plechovky do správného kontejneru putuje odpad do recyklačního závodu, kde se přemění na nové hliníkové výrobky. Třídění odpadu je tedy pozitivním krokem k tomu, jak pečovat o životní prostředí. TIP: Předtím, než kovové plechovky vyhodíte, je dobré je stlačit, aby nezabíraly příliš místa.

Co patří do šedých kontejnerů:

• prázdné plechovky od nápojů a konzervy
• kovové tuby
• alobal
• kovové zástrčky, hřebíky, šrouby, kancelářské sponky

Co nepatří do šedých kontejnerů:

• plechovky od barev
• tlakové nádoby se zbytky nebezpečných látek
• domácí spotřebiče a jiná vyřazená zařízení složená z více materiálů

Za hliníkové plechovky dostanete zaplaceno

Máte na výběr: buď budete třídit odpad zdarma a za ochranu naší planety získáte „jen“ dobrý pocit, nebo si tím můžete vydělat i nějakou korunu navíc. Málokdo totiž ví, že se plechovky od piva nebo jiné hliníkové obaly dají odevzdat do sběrny surovin. Cena, kterou za prodej hliníkových obalů dostanete, se pak odvíjí od jejich hmotnosti. To nám všem dává další motivaci, proč plechovky nevyhazovat do směsného odpadu. Stačí je postupně je sbírat do pytle, po nějaké době je odvézt do sběrny surovin a něco si vyděláme.

Vratné jsou i pivní lahve

Milovníci piva ve skle mají štěstí - tyto lahve jsou vratné. Můžete je velmi snadno vrátit na jakémkoli vratném místě. Za jednu pivní láhev s korunkovým uzávěrem dostanete zpět 3 koruny. Nesmíme zapomenout ani na pivo v PET lahvích. Plastové lahve zatím vratné nejsou (v sousedním Slovensku ano), ale už jsme si zvykli je třídit do žlutého kontejneru.

Co všechno u nás v Brně patří do žlutých kontejnerů?

Kromě plastů také tetrapaky, nápojové kartony a drobné kousky polystyrenu. Je tomu tak proto, že v areálu SAKO Brno funguje automatická třídicí linka, jejíž technologie dokáže rychle, spolehlivě a účinně vytřídit nejen plast, ale i kovy. „Účinný sběr kovových obalů z domácností nám umožňuje separátor železných i neželezných kovů, které jsou součástí linky“ upozorňuje Pavel Urubek, předseda představenstva SAKO Brno.

Ovšem aby byl odpad ze žlutých popelnic co nejlépe využit a recyklován, je třeba dávat do žlutých kontejnerů jednotlivé druhy odpadu odděleně. To se týká plastů i kovů. Typickým příkladem je „obyčejný“ jogurt. Aby recyklace fungovala, měli bychom po otevření kelímku hliníkové víčko odtrhnout zcela a oboje, tedy jak víčko, tak kelímek, dát odděleně do žlutého kontejneru. Je to maličkost, ale ve výsledku hodně pomůže. Protože hliníkové víčko nám zachytí separátor nemagnetických kovů, zatímco plastový kelímek „odhalí“ optický separátor.

Čtěte také: Kontejnery v ČR

Pokud je však víčko spojené s kelímkem, stane se víčko pro trysku separátoru příliš těžké a nedokáže se oddělit z ostatního odpadu a nedostane se k ostatním hliníkům do Humpolce... Což je veliká škoda, protože hliník je materiál, s nímž se dá pracovat do nekonečna, aniž by ztrácel na kvalitě. Výroba hliníku je docela energeticky a environmentálně náročný proces, takže prostou recyklací tohoto kovu snižujeme emise, šetříme životní prostředí a finanční zdroje.

Takže opravdu stačí jen taková „maličkost“. Plastové kelímky do žlutých popelnic zvlášť, hliníková víčka zvlášť. Hliník je jeden z nejlépe recyklovatelných materiálů. Když skončí vyhozen ve směsném netříděném odpadu, je to velká škoda. Proto byl na sběrné místo umístěn kontejner pro sběr hliníku a hliníkových obalů. Využijte jej prosím.

Co do kontejneru na hliník patří?

• Plechovky od nápojů a určité typy konzerv. Jsou vždy označeny piktogramem trojúhelníku značící možnost recyklace a to s kódem ALU nebo 41.
• Dále se jedná o hliníková víčka, hliníkové nádobí, alobaly bez zbytků jídel, jednorázové kancelářské sponky z hliníku a další drobné hliníkové předměty z domácnosti.

Co do kontejneru na hliník nepatří?

Nevhazujte obaly z hliníkových fólií, které jsou spojeny s jiným materiálem jako jsou např. tetrapaky - ty patří do žlutých kontejnerů na plastový odpad. Hliník nereaguje na magnet, pokud tedy obal přitahuje magnet, nejedná se o čistý hliník a nepatří do tohoto kontejneru.

Může se zdát, že se u vás doma kovové odpady vyskytují opravdu zřídka. Ale opak bývá pravdou. Zkuste si kovy po dobu měsíce poctivě třídit. Předností kovů je zejména jejich 100% recyklovatelnost. Z nápojové plechovky může být už za dva měsíce nová, stojící na regále. Recyklovat kovy dává ekologický i ekonomický smysl. V Plzni můžete kovy odevzdat do sběrných dvorů, komerčních výkupen kovů, nebo také nově do šedých kontejnerů v ulicích města. Šedé kontejnery jsou určeny pouze pro drobné kovové odpady (zejm. obaly). Plechovky od nápojů před vhozením do kontejneru sešlápněte. Kovový odpad nevhazujte v žádných obalech (sáčcích nebo v krabičkách).

Kvůli vyhazování starých kovů není už třeba hledat nejbližší sběrný dvůr. Pro drobnější kovový odpad tu jsou šedé kontejnery. Ty vydrží bez znatelného poškození mnoho let. A to právě díky kvalitnímu materiálu a bytelné konstrukci. Pozor ale, abyste si šedý kontejner na kov nespletli s klasickou pozinkovanou popelnicí, která bude někomu stát před domem.

Čtěte také: Třídění odpadu v ČR

V dostupných statistikách nelze přesně vyčíst procento hliníku, které skončí každoročně v popelnicích. Často bývá v tabulkách zařazen spolu s dalšími materiály do kategorie "kovy". V České republice do roku 2012 měla recyklace kovů rostoucí trend, nicméně v roce 2012 došlo k mírnému poklesu.

Zájem lidí o třídění odpadu celkově roste a dá se tedy odvodit, že s tím roste i zájem o správné třídění hliníku. Konkrétní data jsou nedohledatelná, nicméně zájem o třídění hliníku můžeme odvodit například ze statistiky naší Ekologické poradny Veronica. Za rok 2013 jsme odpověděli na cca 25 dotazů na třídění hliníku, což je cca 1/7 všech dotazů, které se týkaly odpadů.

Už při výrobě hliníku se spotřebuje velké množství energie a vzniká jedovatý odpad. Nejlepším řešením samozřejmě je se hliníkovým a kombinovaným (tetrapak) obalům úplně vyhnout. Nápoje je proto lepší kupovat ve vratných skleněných lahvích, případně v recyklovatelných PET-lahvích, které jsou v porovnání s hliníkovými plechovkami pro přírodu šetrnější.

Podniky zpracovávající kovový odpad využívají tenkostěnný hliník k výrobě hliníkového prášku a granulí, které posléze najdou uplatnění jako redukční činidlo při výrobě oceli. Dalším způsobem využití hliníkového odpadu z domácností je přetavení hliníkových fólií na hliníkovou slitinu nebo granule. Nutno podotknout, že tento způsob výroby sebou nese úskalí - při tavení v kombinaci s barevními potisky (např.

Prázdné nádobky od sprejů často kombinují hliník a železo. Jestliže je podíl hliníku malý, nemá smysl tyto obaly dále třídit a následně zpracovávat. Setkáme-li se s lesklým víčkem třeba od jogurtu, které může být z hliníku, ale také z plastu, stačí předmět pouze zkusit zmačkat a máme jasno. Další praktickou pomůckou jak odlišit hliník od stejně lesklé, avšak plastové fólie, je zkusit daný obal roztrhnout. U hliníkových kapslí do kávovarů je třeba dát si pozor, jestli hliník není pokryt potravinářskou fólií. Jinak by měly být tyto obaly recyklovatelné. Pro zkoušku množství hliníku v kapsli ji můžete podrobit zkoušce magentkou. Zpracovatelským firmám určitě pomůžete, pokud obal očištíte od zbytků kávy.

Klasická víčka od zavařovaček, která jsou zpravidla potažena nějakou gumou, nelze vytřídit nikam. Pod gumou je vetšinou hliník nebo jiný kov, ten třídit lze, potažený gumou patří ale do smíšeného odpadu. Samotnou gumu také nelze nikam vytřídit. Pokud jsou víčka pouze kovová, lze je vytřídit do kovů, které odebírá téměř každý sběrný dvůr. Stejně tak odebírá sběrný dvůr železné plechovky od kompotu.

K nápojovým obalům, které z pohledu dopadu na životní prostředí nevychází zrovna nejlépe, patří plechovky. A právě u třídění hliníkových obalů má Česká republika značné rezervy. Při výrobě hliníku vzniká velké množství odpadu Na výrobu jedné tuny čistého hliníku je třeba čtyř tun bauxitu. Během zpracování těchto čtyř tun bauxitu vzniknou až tři tuny odpadu, částečně i toxického. Výroba je náročná na spotřebu energie a vody.

Z hlediska recyklace je naproti tomu hliník velmi vhodný materiál. Pro výrobu nového hliníku je třeba vytříděný kov prakticky jen přetavit. Recyklace jedné tuny hliníkového materiálu ušetří kromě čtyř tun bauxitu také 95 % energie potřebné pro výrobu primárního hliníku a devět tun emisí oxidu uhličitého. Hliník je 100% recyklovatelný a neztrácí na kvalitě. Dá se tedy recyklovat snad donekonečna.

Přesto má recyklace hliníku svá úskalí. Jedním z nich je zpracování tenkostěnného hliníku. Při přetavování totiž část materiálu shoří a při přetavování barvených fólií mohou vznikat jedovaté dioxiny. Vše je však otázkou zpracovatelských kapacit.

Hliníkové obaly a drobný hliníkový odpad patří do kontejnerů na kovy. Lze je také odevzdávat ve sběrném dvoře. V některých lokalitách mají i sběrné nádoby přímo na hliníkové obaly.

Jak uvádí EKO-KOM, v posledních letech výrazně vzrůstá podíl nádob pro vícekomoditní nádobový sběr. To znamená, že lze například do žlutého kontejneru třídit spolu s plasty i kovy. Důležitou roli hraje návaznost na dotřiďovací linku, která je schopná jednotlivé frakce efektivně rozdělit pro účely recyklace. Taková žlutá nádoba je označená ještě šedou samolepkou s informací o sběru kovů. Sběrnou síť dokáže vícekomoditní sběr významně obohatit, což je patrné právě u kovů. Ačkoliv bylo v roce 2020 instalováno pouze 11,7 tisíc kontejnerů určených pro samostatný sběr kovů, ve skutečnosti bylo možno třídit kovy do více než 73 tisíc kontejnerů.

Kontejnery na kovy je možné využít v Plzni. Kovový odpad lze odkládat do sběrných dvorů, šedých zvonů v ulicích Plzně viz mapa nebo komerčních sběren kovů. Odpad je znovu přetříděn a následně recyklován v kovohutích.

Vícekomoditní sběr realizuje například město Jičín. „Kovové obaly se sbírají ve veřejné sběrné síti v nádobách na plasty a následně se vytřiďují na vlastní třídící lince z plastů. Prodávají se jako železo a ocel pod číslem 17 04 05 zpravidla do soukromé výkupny kovů v katastru města Jičína. Mezi městem Jičín a touto firmou je na základě smluvního vztahu výkup od občanů města Jičína evidován a následně uváděn ve výkazu pro EKOKOM,“ upřesňuje tiskový mluvčí Městského úřadu Jičín Jan Jireš.

Kombinované nádoby využívají také občané Jihlavy. „Hliník v Jihlavě třídíme od nepaměti. Dlouhou dobu ho lidé mohli odevzdávat na sběrných dvorech - a tato možnost existuje i dnes, ale poslední cirka 3 roky už mohou lidé hliník dávat i do žlutých kontejnerů spolu s plasty, protože ho na třídící lince pracovníci vytřídí. Hliník z třídičky - v naprosté většině se jedná o hliníkové plechovky, jen okrajově jde například o víčka od jogurtů nebo obalový alobal, končí v hutích, kde se přetaví a tím se téměř 100% materiálově zrecykluje,“ říká Radovan Daněk, vedoucí oddělení vnějších vztahů Magistrátu města Jihlavy, a dodává: „Podle informací pracovníků naší třídicí linky je prý úspora energie při recyklaci hliníkových plechovek oproti její výrobě z primární suroviny až 95 %! V Evropě se takto vytřídí a zrecykluje už téměř 80 % všech hliníkových plechovek.“

Podobně funguje vícekomoditní sběr také v Brně, Pardubicích, Nýřanech či Chrudimi. Šetří se tak náklady i místo, protože není nutné umisťovat další sběrné nádoby.

„Hliníkové plechovky jsou vytříděny, odděleny od železa a následně lisovány do balíků. Pak putují k odběratelům k dalšímu zpracování,“ uvádí k nakládání s hliníkovými odpady v Praze Radim Mana, tiskový mluvčí Pražských služeb a.s., a pokračuje: „U alobalu je situace složitější. Velké a těžké kusy projdou přes tzv. eddy current společně s plechovkami. Menší kousky ale mohou propadnout do tzv. výmětu. Ten nakonec putuje k energetickému využití do ZEVO Malešice.“

Od letošního roku mohou Pražané do kontejnerů na kovové obaly, kterých je v metropoli rozmístěno už zhruba 1 555, odevzdávat i použité hliníkové kávové kapsle. „Kapsle jsou na lince tříděny manuálně pomocí naší obsluhy. Doposavad jsme jich vytřídili 2,6 tun,“ říká Radim Mana.

Kovový odpad putuje na poloautomatickou třídicí linku do Vysočan. Linka se skládá ze dvou hlavních částí - třídicí technologie a lineárního lisu. Nejprve jsou odpady tříděny manuálně. Dopravníkový pás nabírá kovové obaly z násypky a posouvá je k obsluze. Ta v první fázi ručně sebere nežádoucí odpad a nově i kávové kapsle.

Pak dopravník transportuje plechovky, tuby, víčka či nečistoty k magnetickému separátoru. Ten odděluje želené obaly od těch neželezných. Zbylý odpad pokračuje po dopravníku k separátoru neželezných kovů. Zde je odpad na bázi vířivých proudů zelektrizován, jsou odstraněny nečistoty a do násypky k lisu putuje už jen hliník.

Hliníku se říká hliník proto, že se vyskytuje v hlíně. Jeho latinské pojmenování aluminium je převzato z jeho sloučeniny kamence, který je odjakživa znám jako alumen. Oxidu hlinitého si poprvé všiml právě v kamenci jistý A. Margaraaf někdy v polovině 18. století. V roce 1827 z něj Němec F. Wohler vyrobil kov. A to rozkladem bezvodého chloridu hlinitého s kovovým draslíkem. drogistické tlakové obaly (tzv. Obalový hliník nebo drobné hliníkové předměty vhazujte do kontejnerů na drobný kovový odpad (šedivé). Popřípadě odvážejte do sběrného dvora. Doma můžete hliník shromažďovat třeba v plastové tašce.

V některých lokalitách naleznete i sběrné nádoby přímo na hliníkové obaly. Obalový průmysl používá často hliníkové obaly v kombinaci s jinými materiály. Děje se tak buď z nutnosti ochrany potravin, popřípadě neochoty změnit zaběhnuté postupy. Nešťastná kombinace je hliník a železo (např. sprejové nádobky). Ty obsahují často malé množství hliníku. Velmi matoucí je i obal, který se tváří jako hliník, ale ve skutečnosti jde o jeho imitaci - o plast (např. některá víčka od jogurtu).

Mimo to jsou často hliníkové fólie spojeny s papírem a pokryty barvami (potisky). Překážkou zpracování hliníku je jeho znečištění obsahem. Zbytky nápojů, tuků, apod. Tu a tam se setkáte s radou, že tyto obaly je vhodné před odevzdáním do kontejneru vymýt, aby se dostaly ke zpracování čisté. To je zbytečné. Zbytky obsahu se dostávají do kanalizace, kde přispívají k jejímu ucpávání. Nevymývejte, pouze větší zbytky obsahu vysypejte do směsného odpadu.

Z chemického pohledu vyniká hliník odolností proti korozi. Je kujný s dobrou pevností v tahu. Hliník je obviňován, že je (možná) příčinou některých závažných chorob. Jedná se například o záněty kloubů, nádorová onemocnění i to, že by mohl být jednou z příčin Alzheimerovy choroby.

Ponecháme-li stranou hliník průmyslový - tedy hliník např. z kapotáží letadel, stavebních prvků nebo hliník obsažený v elektroodpadu, zbude nám hliník použitý při výrobě předmětů denní potřeby, nebo z obalového průmyslu. Říkáme mu hliník tlustostěnný a tenkostěnný. Čím je hliníková fólie tenčí, tím větší potíž s ní je. A potíž je zejména s hliníkem v kombinaci s jinými materiály. Čistě hliníkové produkty, jako je třeba nádobí nebo komponenty nábytku, lze vyhodit do sběrných kontejnerů nebo odvézt do sběrného dvora.

Zcela jiná situace však nastává s tenkými fóliemi. Ty při tavení prostě shoří. A jsou to právě tyto tenkostěnné obaly (nápojové plechovky, tenké fólie, víčka), používané v obalovém průmyslu, které nám dělají těžkou hlavu. Nicméně i tenkostěnný hliník lze zpracovávat. Alobal, plechovky, víčka od jogurtů a tenké potravinové fólie lze v principu zbavit barev, drtit a následně se z tohoto vyrobit hliníkový prášek, který je možné využít jako redukční činidlo při výrobě oceli, které na sebe naváže kyslík a pak přejde do tzv. strusky. Popřípadě je možné tyto drobné hliníkové obaly lisovat do ingotů, které se pak taví jako celek. Nicméně tento drobný hliníkový odpad pro tyto účely je získáván především z průmyslu, kde ho je pro tyto účely dostatek.

Dostupnost hliníku pro tzv. druhotné využití je relativně nízká. Hliník se vyrábí z bauxitu. Bauxit se prý jmenuje podle francouzské vesnice Les Baux de Provence, kde se začal prvně těžit. Z něj se získává oxid hlinitý. A z něho se elektrolýzou produkuje čistý hliník. Elektrolýza hliníku probíhá v elektrolyzérech. To jsou elektrolytické pece. Dno uzavřeného systému je tvořeno uhlíkovou katodou, anoda je uhlíková. Do pece se přidá roztavený kryolit o teplotě cca 960 °C. Následně se přidává v pravidelných intervalech oxid hlinitý, který se vlivem elektrického proudu rozkládá na čistý hliník stékající na dno ke katodě a kyslík oxidující uhlíkovou anodu.

Během tohoto procesu jsou spotřebovávány anody, zatímco elektrolyt zůstává. Jak vidno, výroba je tedy poměrně energeticky velmi náročná. Uvádí se, že až 3× více než při výrobě plastu a až 25× více než při výrobě skla. Mimo to je mnohem náročnější na spotřebu vody. A výroba hliníku znečišťuje ovzduší a produkuje množství pevných odpadů. Při výrobě hliníku vzniká velké množství nerozpustného zbytku, kterému se říká červený (nebo hnědý) kal.

Z hliníku a jeho slitin jsou vyrobena i letadla. A to už je nějakých tun hliníku. Proto existuje asociace „pro recyklaci letadel“. Ta sídlí ve Francii a stará se o rozebírání „olétaných“ letadel. Každý rok se vyřadí přibližně 400-500 letadel a zhruba třetina z těchto vraků se dostane do spárů přibližně 40 firmám sdruženým v této „leteckorecyklační“ asociaci (AFRA). Z letadel vyřazených z provozu v roce 2008 tak tyto společnosti dokázaly získat a vrátit zpět do oběhu 217 000 tun hliníku a téměř 4 000 tun kvalitních směsí. A jak že se recyklují letadla?

Nápojová plechovka je prostě skvělý obalový materiál. Dokonale chrání obsah. Je lehká. Recyklovatelná (pokud se k recyklaci dostane). Ale je i jednoúčelová. To znamená obal na jedno použití, po kterém se stává odpadem. Při výrobě nápojových plechovek se hojně využívá recyklát. Z 1 kg hliníku lze získat přes 70 metrů hliníkové fólie (tzv. Mimochodem, podle analýzy IAI (International Aluminium Institute) se v průmyslově vyspělých regionech zrecykluje více než 70 % odpadního hliníku (převážně z průmyslu a stavebnictví).

tags: #kontejner #na #hliníkový #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Vliv dusičnanů na ekosystém
• Správné třídění krabiček
• Více o ekologii a patogenitě mikroorganismů
• Severní Kalifornie: Klima
• Recenze ekologických sprchových gelů