Biodiverzita zahrnuje rozmanitost života na všech jeho úrovních, od genů, přes druhy organismů, až po pestrost ekosystémů a ekologických vztahů. Kromě vnitřní hodnoty života a jeho rozmanitosti je důležité, že biodiverzita je zjevně nepostradatelná pro existenci člověka a z více důvodů, včetně antropocentrických, je proto nezbytné ji chránit.
Pro celkovou lesní biodiverzitu není podstatná pouze dřevinná skladba, ale též strukturní komplexnost lesního prostředí. Pro biodiverzitu je zásadní existence starých a mohutných stromů, na nichž s narůstajícím stářím a rozměry přibývá mikrobiotopů. Dále jsou zásadní rozličné formy mrtvého dřeva, z nichž je obzvláště důležité rozměrné a osluněné mrtvé dřevo. Strukturní diverzita prostředí významně souvisí s efekty přirozených disturbancí (abiotických i biotických) a s jejich tzv. biologickým dědictvím.
Přírodní narušení vzniklá působením větru, bouří, námrazy, sněhu, požárů, podkorního hmyzu apod. Tradiční management je hojně doporučovaný nástroj k obnově prostředí světlého lesa, které je nezbytné pro velkou část lesní bioty. Ke zvýšení efektivity pro teplomilné a světlomilné druhy se doporučuje jeho aplikace na svazích jižní expozice. Při pařezení je nutné pamatovat na zachování mrtvého dřeva pro saproxylické druhy.
Rezervace jsou podstatné pro nejohroženější druhy organismů, ovšem jejich role musí být podpořena a doplněna správným managementem v hospodářských lesích. Význam efektů přirozených distrubancí a škály sukcesních stadií pro biodiverzitu je základním východiskem při rozsáhlých narušeních hospodářských lesů střední Evropy.
Význam korun stromů
Koruny stromů neplní pouze funkci estetickou, ale především ryze praktickou. Ve svém stínu vytvářejí stabilnější prostředí, které chrání rostliny před teplotními extrémy, a ovlivňuje tak jejich reakci na globální oteplování. „Hlavním výsledkem naší studie je, že lesní rostliny reagují citlivě na lokální změny hustoty stromového patra a nikoli na oteplování klimatu pozorované mimo les,” vysvětluje Martin Kopecký z Botanického ústavu AV ČR.
Čtěte také: Klimatická kniha recenzována
Z výsledků výzkumu vyplývá, že pokud se někde porost výrazně zahustil, mohl tak zcela kompenzovat nárůst teploty způsobený právě změnou klimatu. Vědecké práce zabývající se dopadem probíhajících klimatických změn přitom obvykle vycházejí z teplot měřených meteorologickými stanicemi. Tyto stanice se však nacházejí mimo les a měří teplotu vzduchu v meteorologické budce dva metry nad zemí.
Vědci Botanického ústavu AV ČR, ve spolupráci s kolegy z dalších evropských zemí, proto porovnali reakci lesních bylin na změnu klimatu naměřenou na meteorologických stanicích a na lokální změny mikroklimatu v lesním podrostu. Jak upozorňují vědci v právě publikované studii, pozorované globální oteplování neodpovídá změnám teplot v lesním podrostu. Naopak tam, kde došlo k rozvolnění porostu, rostly teploty rychleji než mimo les.
Se ztrátou ochranného krytu stromů, ať už v rámci přirozeného vývoje lesa nebo v důsledku těžby, zažívají lesní rostliny skokové zvýšení teplot. V kombinaci s očekávaným nárůstem letních veder potom může dojít k výraznějším změnám lesní biodiverzity. Dříve chladné, stinné a obecně vlhčí lesní prostředí bude horku vystaveno častěji a po delší dobu. „V lesnictví bychom proto měli vzít více v úvahu dopady hospodaření na mikroklima a biodiverzitu podrostu.
Revitalizace a podpora biodiverzity
Albertovské stráně byly v posledních desetiletích zatíženy postupným obsazováním náletových a invazních dřevin, která vedla k výraznému zastínění území, úbytku bylinného patra a celkovému snížení biologické rozmanitosti. Hlavním cílem projektu, realizovaného projektovým týmem a Spolkem Čmeláci PLUS z.s. ve spolupráci a za podpory Oddělení udržitelného rozvoje UK, je obnova a rozvoj biologicky cenných biotopů, podpora výskytu ohrožených a indikátorových druhů organismů a současně zachování rekreační a společenské funkce území.
Revitalizace byla založena na citlivém usměrnění přirozených procesů a obnově tradičních forem hospodaření. V této lokalitě došlo k odstranění vybraných nepůvodních a invazních dřevin, k prosvětlení porostů a k obnově lučních a stepních stanovišť. Vznikla zde mozaika otevřených ploch, křovin, solitérních stromů i prosvětleného lesa. Součástí opatření je také obnova tradičních způsobů hospodaření, jako je pařezení (odstraňování stromu těsně nad zemí, z něhož vyrůstají nové výhony) a pollarding (pravidelné zkracování korun stromů nad určitou výškou), které přispívají k větší strukturální rozmanitosti porostů.
Čtěte také: Země Koruny české a klima
Nedílnou součástí projektu je biologický monitoring, který probíhá před zásahy, v jejich průběhu i po jejich realizaci. V roce 2025 byl na Albertovských stráních také proveden podrobný průzkum opylovačů, který potvrdil mimořádnou biologickou hodnotu lokality. Bylo zde zaznamenáno 70 druhů divokých včel, včetně druhů zařazených na Červený seznam. Kromě hmyzu jsou na lokalitě sledovány také další skupiny organismů, včetně ptáků, drobných savců a rostlin.
Strukturní indexy a biodiverzita
Cílem příspěvku je představit problematiku strukturních indexů a možností jejich využití při hodnocení lesa z hlediska potřeb udržení či obnovy biodiverzity. Strukturní indexy jsou kvantitativní kumulativní formou popisu souboru různorodých strukturních charakteristik lesa. Byla potvrzena dobrá citlivost vypočteného indexu při identifikaci příznivých podmínek pro modelové taxony (mechorosty, cévnaté rostliny, ptáci) v hospodářských lesích.
S lesním prostředím je v celosvětovém měřítku nějakým způsobem propojeno 75-80 % terestrické biodiverzity, v ČR to bude o něco méně, ale je jasné, že pokud to myslíme s ochranou biodiverzity vážně, musíme se vlastnostmi lesa zabývat. Na první pohled je patrný výrazný vertikální rozměr, dále je to velká biomasa, velká transformovaná energie, strukturní a funkční komplexita, důležitá je schopnost přetváření environmentálních podmínek předurčeným abiotickým prostředím, a v důsledku toho snižování závislosti na něm.
Les je vysoce dominujícím typem potenciálního vegetačního pokryvu v ČR - kromě nejvyšších poloh a dalších plošně nevýznamných výjimek by při zastavení lidských aktivit pokrýval celé území státu. Naše lesy spadají do biomu temperátního opadavého (smíšeného) lesa, pro který je typické nepříliš bohaté stromové patro (většinou K-stratégové, často anemogamní).
Důležitým poznatkem však je, že lokální ohniska biodiverzity mnohdy najdeme na místech, kde je dominance stromů nějakým způsobem potlačena - buď dlouhodobě působením nějakého stresoru, anebo jednorázově (či opakovaně) působením disturbancí. Strom v této fázi vývoje paralelně pozbývá části asimilačního aparátu, světlo proniká hlouběji do porostu, a tak má opět, i když jiným mechanismem, pokles vitality stromu za následek lokální zvýšení biodiverzity.
Čtěte také: Pamětní mince a bankovky
V současnosti je rozlišováno několik desítek typů mikrohabitatů (Bütler et al. 2024), rozvíjí se jejich systematika založená na genezi či poloze na těle stromu apod. Příkladem takového indexu je IBP (Index of Biodiversity Potential, Larrieu et Gonin 2008, Larrieu et al. 2018, Larrieu et al. 2023), používaný v různých modifikacích v řadě zemí západní Evropy. S poněkud odlišným přístupem je koncipován index FOBI (Forest Biodiversity Index, Bellamy et al. 2024), užívaný ve Skotsku a Anglii, který zahrnuje větší rozsah prostorových škál vč.
Vztahy vypočteného indexu k druhové pestrosti modelových taxonomických skupin ilustrují grafy na obrázcích 5 až 7. Z něj je patrné, že lesy ve velkoplošně chráněných územích na tom strukturně nejsou poněkud překvapivě o mnoho lépe než hospodářské lesy nepožívající žádnou ochranu. Integrální indexy kumulující různorodé charakteristiky struktury lesního porostu představují relativně jednoduchý nástroj pro orientační posouzení kvality lesního prostředí, nahlížené pohledem různých taxonomických skupin.
Výzkum korun stromů v tropech
Tropické pralesy stále ukrývají doposud nepoznané druhy. Obzvláště náročný je výzkum nejvyšších stromových pater pralesa. Bývá velmi komplikovaný technicky a často také finančně nákladný. Vědci ale již dříve zjistili, že by řešením tohoto problému mohlo být využití dešťové vody. V předešlých výzkumech se již povedlo například detekovat různé členovce v korunách stromů lesů mírného pásu díky eDNA obsažené v dešťové vodě.
V nové studii, kterou uveřejnili v Science Advances, vědci otestovali nový přístup v tropickém pralese ve Francouzské Guyaně, který je součástí Amazonie. Také testovali účinnost dešťové vody z korun stromů jako zdroje eDNA. Nastříkali na stromy mrkvový džus a po několik týdnů sledovali, jak dlouho se udrží mrkvová DNA ve vzorcích eDNA z dešťové vody. Fungovalo to.
Význam ovocných sadů
Ovocné sady v naší krajině patří k poměrně častým, přesto však okrajovým krajinným prvkům. Ovocné sady měly v minulosti jednu obrovskou výhodu - skýtaly možnost mnohého využití, tedy multifunkčnost, po níž dnes u ekosystémů tak toužebně voláme. Hlavním účelem byla pochopitelně produkce ovoce. Pokud to podmínky dovolovaly a dřeviny byly vhodně zkombinovány, byla sklizeň ovoce možná od června (rané odrůdy třešní) až téměř do zimy (ořechy).
Velké množství sadů nebylo a není ani zdaleka monokulturou jednoho druhu ovocné dřeviny. I samotná péče o sad skýtala řadu možností. Kromě sklizně ovoce bylo možné ze sadu získat seno nebo v něm nechat pást domácí zvířata. Díky přítomnosti ovocných stromů však v sobě sady do značné míry konzervují způsoby péče běžné v minulosti.
Sad v sobě do určité míry kombinuje les a louku či pastvinu. Jinými slovy, sad je jakési umělé přechodové pásmo, kde se střetávají a mnohdy prolínají tradiční světy - les, otevřená a zastavěná krajina. Sad je jakési umělé přechodové pásmo, kde se střetávají a mnohdy prolínají tradiční světy - les, otevřená a zastavěná krajina. S rostoucí plochou sadů v okolí se zvyšuje i počet druhů určité skupiny organismů v daném sadu.
Ovocné sady pravděpodobně fungují jako nášlapné kameny pro organismy vázané na listnaté lesy. Odezva ptáků k různým charakteristikám prostředí je velmi propojená a komplexní. Ovocné sady jsou subjektivně unikátní ukázkou péče člověka o krajinu v minulosti, často i velmi dávné. Spíše jsou tak různorodé, že v každém z nich lze nalézt něco nového. A některé druhy je dnes aktivně vyhledávají. Dokonce jsou někdy jejich posledním útočištěm.
Biotopové stromy
Součástí lesnického managementu Lesů ČR je i ponechávání přiměřeného množství tlejícího dřeva v lesích, které má nedocenitelný význam z hlediska biodiverzity i ochrany přírody. Proto Lesy ČR cíleně vyhledávají a označují v porostech takzvané biotopové stromy. Pro zvyšování biologické rozmanitosti se vybírají především stromy velkých dimenzí, ale i kmeny a koruny s dutinami od ptactva, s trouchnivějícími dutinami na kmeni nebo koruně, silně rozbrázděnou kůrou, prasklinami a dalšími defekty.
Program biotopových stromů zahájily Lesy ČR v září 2023. V souladu se Strategií rozvoje podniku LČR do roku 2029 jsme se zavázali označit zelenou vlnovkou milion biotopových stromů, které zůstanou na místě až do úplného rozpadu. Je nutné si uvědomit, že samovolný rozpad stromů ponechaných v porostech k zetlení může pro návštěvníky lesa představovat riziko vzniku škody na zdraví, životě či majetku, zejména v souvislosti s jejich pádem či pádem větví apod.
Staré stromy jsou důležitými prvky v naší krajině. Jsou krásné, obdivované a milované. Pro biodiverzitu jsou ve skutečnosti důležité stromy všech druhů a stáří - různé druhy živočichů, hub a rostlin preferují nejen různé druhy stromů, ale také stromy různě staré. V roce 2024 proběhlo biologické hodnocení 26 stromů požívajících ochrany kategorie památný strom, které ukázalo, že je jejich význam pro krkonošskou přírodu zásadní.
Na stromech a v jejich bezprostředním okolí bylo prokázáno 265 druhů bezobratlých (z toho 91 druhů brouků, 46 druhů blanokřídlých nebo 59 druhů motýlů), mezi nimi zvláště chráněné druhy, jako zlatohlávek skvostný, a další druhy z ochranářského hlediska zajímavé, například roháček bukový či tesařík skvrnitý. Staré stromy poskytují, díky nejrůznějším narušením kůry i dřeva, třeba po úderech blesku, zlomech větví, apod., celou škálu různých druhů životních prostorů, tzv. mikrohabitatů.
Největší význam pro biodiverzitu mají staré listnaté stromy, především původní druhy české přírody - ovocné stromy jako jabloně, hrušně nebo třešně, duby, lípy, javory, vrby nebo topoly. Pro živou přírodu zůstává starý strom velmi důležitý i v posledních fázích svého života, kdy se už zhroutí třeba téměř celá koruna a zůstane jen torzo stromu, nebo dokonce už jen stojící mrtvý kmen.
tags: #koruny #stromu #biodiverzita #význam
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]