Kostel sv. Mikuláše a pozorovatelna StB: Historie a zajímavosti

Chrám sv. Mikuláše na pražském Malostranském náměstí představuje jednu z nejvýznamnějších barokních památek nejen v Praze, ale v celé střední Evropě. Tato velkolepá stavba ohromuje návštěvníky svou monumentalitou, bohatou výzdobou a dokonalou harmonií všech uměleckých prvků.

Kostel sv. Mikuláše stojí uprostřed dnešního Malostranského náměstí. Od raného středověku se do těchto míst a přilehlé Sněmovní ulice soustřeďovalo osídlení levého vltavského břehu a malostranského tržiště, teprve od roku 1869 nazývaného Malostranské náměstí. Náměstí bývalo místem pravidelných trhů, týdenních i výročních.

Leželo přímo v podhradí v blízkosti nedalekého brodu (zhruba v místech dnešního Mánesova mostu) a u obchodní stezky, vedoucí dnešní Karmelitskou ulicí na Úvoz a dále na Hrad. V samotném centru tržiště stál románský kostelík (patrně rotunda) sv. Václava a od roku 1283 gotický farní kostel sv. Mikuláše. Oba středověké kostely tak rozdělovaly Malostranský rynk na dvě části, horní a dolní - v podobné konfiguraci, jakou se vyznačovalo i Staroměstské náměstí na protilehlé straně řeky.

Věž u barokního kostela sv. Mikuláše na Malé Straně sloužila ve své historii jako zvonice i požární hláska a sídlo ponocného. Věž byla za minulého režimu využívána také jako pozorovatelna Stb.

Historie vzniku zvonice kostela svatého Mikuláše

Historie vzniku zvonice kostela svatého Mikuláše nebyla vůbec jednoduchá a jen vytrvalosti malostranských radních vděčíme za to, že se dnes Praha může chlubit jedním z nejkrásnějších evropských souvěží. Ferdinand II. se rozhodl v rámci rekatolizace po Bílé hoře posílit postavení jezuitů v pražských městech, a daroval jim mimo jiné, k velké nelibosti malostranských, farní kostel svatého Mikuláše s farou a farní školou.

Čtěte také: Objevte Ponta Delgada

Malostranští nemohli proti jezuitům nic dělat, a tak se snažili jim pobyt na Malé Straně znepříjemnit alespoň celou řadou podmínek a omezení, které si pro stavbu "domu professe" vyhradili - předně měl být zachován kostelík svatého Václava, dále opatřena náhrada za faru a byt kostelníka, a především: měli jezuité zbudovat novou zvonici náhradou za starou věž kostela svatého Mikuláše a věžičku kostelíka svatého Václava.

Ale ani po této dohodě se stavět hned nezačalo - průtahy způsobili jednak Kolovratové, kteří smlouvali o vyplacení odkazu Václava Františka a vymínili si, že jak "dům professe", tak nový kostel budou opatřeny kolovratským znakem, tak malostranský magistrát, který si kladl stále nové a nové podmínky. A tak byl "dům professe" dokončen až roku 1690, a přes veškeré záruky byl nakonec kostelík svatého Václava zlikvidován.

Chtěli začít stavět již roku 1702, ale dva roky opět trvaly spory s magistrátem o umístění požadované zvonice. První etapu stavby kostela vedl Kryštof Dientzenhofer, který se rovněž musel zaručit, že dokud nebude postavena nová zvonice, nesmí být zbourána věž starého kostela svatého Mikuláše. Přední část kostela, ovšem bez věže, byla postavena do roku 1709, a poté další stavební práce opět na dlouho utichly.

Magistrát využil neshod s jezuity také k tomu, aby jim opět připomněl slíbenou zvonici u kostela svatého Mikuláše. A tehdy se už jezuité nemohli dále vymlouvat, a tak Kilián Ignác Dientzenhofer vypracoval plány na závěr kostela svatého Mikuláše a zpočátku pouze provizorní dřevěné zvonice, a posléze i definitivní zvonice. Roku 1750 byly do ještě nedokončené věže zavěšeny zvony, a následujícího roku byla věž dokončena. Poslední úpravy dokončil po Dientzenhoferově smrti Anselmo Lurago.

Zvonice se nestala součástí kostela, ale zůstala podle dohody majetkem malostranské obce. Nad jejím vchodem je proto umístěn znak Malé Strany a měla i vlastní číslo popisné (kostely se nikdy nečíslovaly a nečíslují). Na ochozu věže konali službu městší hlásní, sby včas varovali před případným nebezpečím, hlavně před ohněm. Na věž vede 216 schodů a v jejích vnitřních prostorách je umístěna expozice Hudba pražských kůrů.

Čtěte také: Informace o svozu odpadu

Svatomikulášská městská zvonice

V srdci Malé Strany se tyčí Svatomikulášská městská zvonice, pozdně barokní stavba z roku 1755, těsně přiléhající ke kostelu sv. Mikuláše. Kovový hlas zvonu zvaný Mikuláš ze 16. století kdysi volal z věže na poplach při hrozícím vpádu cizích vojsk, požárech a nebezpečí, oznamoval ale i příjezd krále a jiné radostné i vážné události. Zvon jako zázrakem přečkal rekvírování pražských zvonů pro zbrojní účely za světových válek i požár věže v roce 1925.

Ve věži samozřejmě bydlel i hlásný, jehož úkolem bylo zvonit při požáru a ukazovat směr červeným fáborem z okna (v noci lucernou). Jak jeho obydlí vypadalo představuje úsporně řešený byt, kde obecní zaměstnanec žil po dobu služby často i s celou rodinou. Nejednalo se o příliš komfortní bydlení, obyvatelé si často stěžovali na zimu či těžkosti s vytápěním.

Unikátem je Tapetová místnost, která byla poprvé zpřístupněna v roce 2025. Jedná se o dřevěnou vestavbu, která se v obdobné podobě nikde jinde nedochovala. Původní papírové tapety, či spíše zdobné papíry doplněné o novinové a časopisové listy tvořící izolační vrstvu, byly v šedesátých letech 20. století překryté heraklitovými deskami, a proto byly objeveny až při průzkumech v roce 2016. Revitalizovaná místnost autenticky odráží život sociálně nejnižších vrstev obyvatel Prahy konce 19. století.

Využití zvonice Státní bezpečností

Od počátku 50. let do pádu komunistického režimu v roce 1989 zde byla Kajka - pozorovatelna Státní bezpečnosti, která odtud monitorovala zejména pohyby na velvyslanectvích západních zemí. Věž byla za minulého režimu využívána také jako pozorovatelna Stb. Agenti tajné komunistické policie odtud měli dobrý výhled na americkou, britskou i japonskou ambasádu, a mohli tak podávat zprávy o pohybu velvyslanců a dalších diplomatů.

Ve věži Chrámu sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze se nacházela pozorovatelna Státní bezpečnosti s názvem Kajka, která zde působila v letech 1952 - 1989. Pozorovatelna Kajka byla jedním z více než 70 stanic StB, které byly po Praze rozmístěny. Úkolem agentů v tomto objektu bylo především monitorování pohybu a aktivit na ambasádě USA a ostatních spojenců - Japonska, Velké Británie a Německa.

Čtěte také: Kostel sv. Mikuláše - detailní pohled

Pozorovatelně Kajka se říkalo také Dědkostroj či Dědkárna - své pracovní povinnosti tu totiž plnili již vysloužilí agenti StB, důchodci. Služba zde trvala celých 24 hodin a byla údajně za odměnu. Z věže bylo vidět dokonce i do bytu režiséra Zdeňka Podskalského a Jiřiny Jiráskové.

Současnost

Dnes je věž zpřístupněna veřejnosti a odměnou za výstup do schodů 215 je malebný výhled na malostranské domy a náměstí. Podíváte se odtud i na ochoz ve výšce 65 m nad zemí. Věž prošla během let 2024-2025 rozsáhlými opravami. Byly obnoveny stěny v okolí portálu a opraveno schodiště, portál sám byl očištěn a doplněn o chybějící části. Díky tomu je objekt bezpečný, komfortní pro návštěvníky a zároveň si zachovává svůj historický ráz. Svatomikulášská zvonice je otevřená celoročně, výstup je možný individuálně i s průvodcem.

V mezipatře věže se nachází zajímavá expozice věnovaná činnosti Státní bezpečnosti, která v letech 1950-1989 využívala věž jako pozorovatelnu pro sledování západních ambasád v okolí. Můžete vidět autentické vybavení a dokumenty z období komunistického režimu, což přidává historický rozměr vaší návštěvě.

Návštěva chrámu sv. Mikuláše je nezapomenutelným zážitkem, který kombinuje obdiv k umění a historii s duchovním rozměrem. Ať už se zajímáte o barokní architekturu, varhanní hudbu nebo historii komunistické éry, chrám sv. Mikuláše vám má co nabídnout.

tags: #kostel #sv #mikulase #stanoviste #stb #historie

Oblíbené příspěvky:

• Zákon o ochraně přírody a krajiny
• Tipy pro čisté odpady
• Důležitá kupní smlouva na auto
• Ekologie a ekonomika na ČVUT
• Princip 3D projekce plazmové emise