Emisní normy pro kotle na pevná paliva v České republice

V souvislosti se zaváděním emisních tříd u kotlů, z nichž některé navíc už nesplňují přísné podmínky vycházející z popudu Evropské unie a musí tak být vyřazeny z provozu, se v současnosti dosti řeší stejná otázka i u krbových kamen. Klíčovou otázkou, která se týká povinné výměny malých teplovodních kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší je, do jaké třídy je kotel zařazen.

Emisní třídy kotlů na pevná paliva

Každý kotel na tuhá paliva spadá do jedné z emisních tříd. Ta říká, kolik škodlivých látek daný kotel vypouští a jak moc je při práci účinný. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Emisní třídy byly zavedeny v roce 2000 a detailněji je definuje norma ČSN EN 303-5. Ta rozděluje kotle na tuhá paliva do pěti emisních tříd - podle toho, jakou mají účinnost a kolik škodlivých látek produkují.

Měření probíhá při plném (100%) a při sníženém (obvykle 30%) výkonu a sledují se emise oxidu uhelnatého (CO), organicky vázaného uhlíku (OGC) a prachu. Rozdíly mezi jednotlivými emisními třídami v produkci škodlivých látek jsou obrovské. To je také důvod, proč se v zákoně o ochraně ovzduší v roce 2012 rozhodlo, že nejstarší kotle první a druhé emisní třídy (případně bez emisní třídy) bude nutné zakázat. Původní termín byl rok 2022, nakonec se kvůli energetické krizi zákaz posunul září 2024.

Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak zařazení do 5. Emisní třídy kotlů se objevily v roce 2000. Do té doby žádné podobné označení neexistovalo. Kotle vyrobené dříve proto nemají přidělenou emisní třídu.

Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd.

Čtěte také: Ekologie kotlů Viadrus a Czechtherm

Vývoj technických požadavků na kotle

Do roku 2000 se mohly v ČR uvádět na trh kotle na pevná paliva splňující obecné podmínky pro bezpečnost provozu a z emisí se ověřoval pouze oxid uhelnatý CO, pro který byla stanovena maximální hranice 2 % (cca 25000-30000 mg/m3). Změna nastala v roce 2000, kdy byla u nás zavedena evropská norma ČSN EN 303-5, platná pro teplovodní kotle na pevná paliva do jmenovitého výkonu 300 kW. Kotle zde byly rozděleny do tříd 1, 2 a 3, z nichž třída 3 znamenala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Začaly se ověřovat emise CO, organicky vázaného uhlíku (OGC), prachu (TZL) a účinnost při jmenovitém výkonu a emise CO a OGC při nejmenším výkonu (u kotlů s regulovatelným rozsahem výkonů).

V roce 2012 začala v EU platit novelizovaná norma EN 303-5, která byla u nás přijata jako norma ČSN EN 303-5:2013, platná pro kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném výkonu do 500 kW. Doposud nejvyšší zavedená třída 3 se tím stala třídou nejnižší, představující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Nově byly zavedeny třída 4 a třída 5, které definují nové pokrokové technologie spalování pevných paliv. Nově podle této normy musely být měřeny emise TZL i při sníženém výkonu.

Aktualizace normy v roce 2012 přinesla zásadní změny. Z dosud nejvyšší třídy 3 se stala třída splňující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Kotle tříd 1 a 2 se nesměly od roku 2014 uvádět na trh. Nově se zavedly třídy 4 a 5, které odrážely technologický pokrok při spalování pevných paliv. Podle aktualizovaných pravidel se hodnoty začaly měřit i při sníženém výkonu. Od roku 2018 nesmí být na trh uvedeny ani kotle 3. třídy. Povolen zůstal jen prodej kotlů třídy 4 a 5. Ani tento stav však dlouho nevydržel - všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign. Tímto pojmem se označuje souhrn nových požadavků na kotle na tuhá paliva.

Zákaz provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy

Od 1. září 2024 začíná podle zákona o ochraně ovzduší, platit zákaz provozu kotlů na tuhá paliva, které jsou zařazeny do 1. a 2. emisní třídy, případně jsou natolik staré, že u nich emisní třídu nelze určit. Zákaz byl uzákoněn již v roce 2012 a počítal s koncem těchto kotlů v roce 2022. Tato lhůta byla, z důvodu plynové krize, posunuta o dva roky.

V zákoně o ochraně ovzduší se nehovoří o tom, že od 1. září 2022 lze provozovat pouze kotle na pevná paliva třídy 3 a vyšší. Je zde uvedeno, že od daného termínu lze „… provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu.“ V příloze č. 11 jsou poté uvedeny požadavky na emise TZL, OGC a TOC (OGC), které kotel nesmí překročit. Z toho lze odvodit, že kotel, který má na výrobním štítku uvedenu třídu 3 a vyšší tedy plní podmínky provozu i po roce 2022. Naopak u kotlů vyrobených do roku 2000 se emise OGC a TZL neověřovaly a není tedy nijak doložitelné, že daný kotel plní požadavky přílohy č. 11, tudíž jej nelze provozovat po roce 2022.

Čtěte také: Přehled emisních norem

Od 1. září 2024 jsou kotle první a druhé emisní třídy zakázané a nesmějí se používat. Emisní třídu svého kotle vyčtete z výrobního štítku na zadní straně přístroje, případně z produktové dokumentace. Pokud štítek nemůžete najít, kontaktujte výrobce kotle.

Kotlíkové dotace a program Nová zelená úsporám

Již od roku 2015 s výměnou kotlů významně pomáhají Kotlíkové dotace, které znatelně zlepšily kvalitu ovzduší. Celý projekt výměny kotlů v České republice je tak příkladem úspěšné ekologické politiky z hlediska strategického nastavení.

Podle Ministerstva životního prostředí využilo kotlíkové dotace 130 tisíc žadatelů. Ve výzvách ukončených do roku 2021 bylo na dotacích vyplaceno více než 10 miliard korun. Podpora výměny kotlů od září 2024 nekončí, ale přesouvá se do programů Nová zelená úsporám a Nová zelená úsporám Light. Dotace sice nebude tak štědrá jako v případě kotlíkových dotací, ale nízkopříjmové domácnosti stále dosáhnou na podporu ve výši až 110 000 korun v případě nákupu nového kotle na biomasu a 150 000 korun při pořízení tepelného čerpadla.

Na kotle na biomasu můžete získat až 65 000 Kč, na kotle s celosezónním zásobníkem je dotace až 90 000 Kč a pro nízkopříjmové domácnosti až 110 000 Kč. Podporovány jsou také lokální zdroje na biomasu se samočinnou dodávkou paliva (sálavé, teplovzdušné nebo s teplovodním výměníkem), podpora činí 35 000 Kč.

Nově můžete čerpat dotaci dopředu a navíc využít i zvýhodněné úvěry, díky nimž lze získat až dvojnásobek poskytnuté dotace za výhodných podmínek. Samotné kotlíkové dotace myslí především na nízkopříjmové skupiny obyvatel, tedy na starobní a invalidní důchodce a také na osoby, které pobírají příspěvek na bydlení. Těm stát vrátí až 95 procent z částky, kterou za nový kotel zaplatí. Ostatní se mohou zapojit do další vlny programu Nová zelená úsporám, díky kterému ušetří až 50 procent z celkové částky. Maximálně je ale možné čerpat jen 80 nebo 100 tisíc korun, podle toho, jestli zároveň vybudujete i zásobník na pelety.

Čtěte také: Parametry kotlů na dřevo

tags: #kotel #na #pevná #paliva #emise #normy

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zemědělství a půda
• Stylové řešení pro recyklaci
• Využití odpadů z výroby vína
• Okolí Týna nad Vltavou: příroda
• Péče o dítě v dětské skupině