Krajinně ekologický přístup a definice významného krajinného prvku

Významný krajinný prvek je podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně přírody a krajiny) definován jako "ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability".

Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst. 6. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.

Významné krajinné prvky jsou podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k jejich poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení jejich ekologicko-stabilizační funkce, je třeba závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Významné krajinné prvky „ze zákona“

Mezi „významné krajinné prvky ze zákona“ patří:

• Lesy (cca 33 % rozlohy státu)
• Vodní toky a jejich (údolní) nivy (cca 2,5 %)
• Jezera a rybníky (cca 1 %)
• Rašeliniště (cca 0,35 %)

Pro účely aplikace zákona o ochraně přírody a krajiny lze k určení/vymezení jednotlivých významných krajinných prvků „ze zákona“ použít definice vyplývající z jiných právních předpisů pouze pokud nejsou v rozporu s účelem definice významného krajinného prvku podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Jinak se doporučuje vycházet z výkladů Ministerstva životního prostředí, případně konkrétní případ posoudit v kontextu výše uvedené definice významného krajinného prvku.

Čtěte také: Co je obsahem studia krajinné ekologie?

Registrované významné krajinné prvky

VKP vyjmenované fakultativně, jako jsou zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, je nutno v rámci správního řízení úředně vymezit a zaregistrovat. Ještě jimi mohou být cenné plochy porostů sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků.

Metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k registraci významných krajinných prvků (Věstník MŽP, 2013, částka 7, str. RNDr. ze dne 19.

Kontakt: Ministerstvo životního prostředí, odbor adaptace na změnu klimatu, oddělení obecné ochrany přírody a krajiny Ing. Mgr. Václav Petříček, č. 6/2007, s.

Před pěti lety zemřel významný odborník, ideový tvůrce institutu významného krajinného prvku (VKP) Ing. Igor Míchal, CSc. Krátce před jeho smrtí jsme se shodli, že po 10 letech od vydání zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny je neúnosné, že ještě nebyl vydán obecně závazný předpis, jak to zákon konstatuje. Je 15 let po zákoně a nic se, Igore, nezměnilo.

Navíc se idea od šedesátých let minulého století rozvíjela mimo oficiální instituce zmíněných oborů, a to v okruhu územního plánování, mj. v instituci Terplan v Praze - viz zmíněné jméno Igora Míchala.

Čtěte také: Úvod do krajinné ekologie

V roce 1997 se v novém zákoně o ochraně přírody a krajiny objevil nový pojem - krajinný ráz, kterým je „zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině“.

Stručně řečeno: krajinný ráz bude zachován, pokud budou zachovány mj. VKP.

Co se týká výměry, byly „ekologicky“ významné krajinné prvky (dále VKP) podle prostorově strukturních kritérií rozděleny na ekologicky významné krajinné oblasti (řádově 1 000 až 10 000 ha), celky (10 až 1 000 ha), prvky (0,1 až 10 ha) a jako zvláštní případ ekologicky významná liniová společenstva. Podle funkčních kritérií se dělily na biocentra a biokoridory.

Na místě je poznámka pamětníka. Vedle zvláště chráněných území jsou VKP právním podtextem skladebných částí územních systémů ekologické stability (dále ÚSES) čili mají tuto funkci.

Protože již při vydání zákona bylo jasné, že využívání VKP v ochranářské praxi bude složité a problémy přijdou, § 4 zákona č. 114/92, o ochraně přírody a krajiny, konstatuje, že „podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem“. Ten ale, jak jsem už uvedl, nebyl po patnácti letech vydán.

Čtěte také: Krajinná ekologie: úvod

Existuje řada výkladů legislativního odboru MŽP, nové komentáře novelizovaného zákona, odborné příspěvky i obsáhlá zpráva z projektu výzkumu a vývoje.

VKP vyjmenované fakultativně, jako jsou zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, je nutno v rámci správního řízení úředně vymezit a zaregistrovat.

Ještě jimi mohou být cenné plochy porostů sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků.

Stále není jednotný názor na registrování VKP ve zvláště chráněných územích, konkrétně v CHKO (tvrdím, že je to protismyslné), stejně jako na postavení VKP ze zákona v těchto územích. Na území NP a CHKO Šumava byla vyhláškou č. 2/95 oznámena registrace 56 VKP - později byla tato vyhláška na zásah MŽP zrušena.

Někdy byly a ještě bohužel jsou registrovány VKP jako části VKP ze zákona. Ve vztahu k ÚSES je řada případů, že některé VKP byly navrženy k registraci v generelech ÚSES jako skladebné části. Příslušný úřad registraci neprovedl, a tak došlo k jejich likvidaci.

Naopak ze zkušeností prakticky neznám případy registrace polních cest, třeba se stromořadím ovocných stromů nebo křovinami, které z krajiny valem mizí.

VKP mají vesměs plošný, územní charakter, a tím je možné je prezentovat jako implicitní „obecně“ chráněná území, podle zařazení do části druhé zákona o obecné ochraně přírody a krajiny a příslušného omezení využívání v obecném zájmu.

Nedořešenou otázkou je ale optimální velikost registrovaných významných krajinných prvků. Zvláště chráněná území jsou z uvedené definice VKP vyňata. K tomu vedly důvody právní, nikoli věcné.

Právní režim ochrany významných krajinných prvků totiž není možno slučovat (zdvojovat) s právním režimem ochrany zvláště chráněných částí přírody. Přesto to některé úřady praktikují. Svádí to u okrajových zón velkoplošných chráněných území, které jednak mají volnější ochranný režim a jednak jsou přírodě blízké, a tím cenné partie v minoritě.

Je však přijatelné, že právní režim VKP platí subsidiárně (není-li ustanoveno jinak) i pro zvláště chráněná území. Stejně tak není správné registrovat VKP na území přírodního parku, protože ten je podle § 12 odst. 3 zřizován k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, což je i „skutková podstata“ významného krajinného prvku.

Významné krajinné prvky jsou nezastupitelným právním institutem ochrany přírody a krajiny charakteru „obecně chráněných území krajiny“. Jsou základem ochrany ekologické rozmanitosti a stability krajiny. Není na ně vztaženo tak přísné přírodovědecké měřítko jako na zvláště chráněná území.

Možná provokativní, ale do jisté míry pravdivý je fakt, že zde více než kvalita hraje roli kvantita. Ostatně stačí vzít kalkulačku a vyjde nám překvapující procento, které tyto prvky souhrnně zaujímají. Tento fakt je nutno využívat, ale nezneužívat.

Vysoké mimoprodukční funkce jsou hodnoty jak pro všechny jako celek, tak pro každého, např. Jejich další významnou funkcí je právní podpora skladebných částí územních systémů ekologické stability, udržení nejen krajinné, ale i biologické diverzity.

Ochranné podmínky obvykle nepůsobí ekonomickou újmu vlastníkům, protože pouze zabezpečují aktuální stav a typ obhospodařování. I když jejich plocha může některé „svobodomyslné“ politiky dráždit, je nutné vyzdvihnout relevantní právní ochranu jednotlivých typů podle dalších, již „hospodářských“ zákonů a dalších norem.

tags: #krajinne #ekologicky #pristup #definice

Oblíbené příspěvky:

• Nakládání s odpady v ČR - legislativa
• Praktické a ekologické řešení
• Vztah ÚSES a územního plánu
• Nezapomenutelný zážitek pro děti s Bezva partou
• Emise střední zdroje