Krása přírody a nutnost ji chránit

Geodiverzita (neživá příroda) je nepostradatelnou součástí krajiny a kromě hornin zahrnuje i tvary reliéfu, půdu a vodu. Jako taková plní mnoho funkcí - je zdrojem nerostných surovin, výrazně ovlivňuje biodiverzitu, představuje zázemí pro rekreaci a turismus, má četné kulturní i spirituální funkce a v neposlední řadě i značný význam pro vzdělávání a vědecké poznání. Proto je nutné ji chránit a využívat racionálním způsobem.

Ačkoliv je geodiverzita často považována za entitu, která významné ochranářské zásahy nevyžaduje, v posledních letech se objevují různé iniciativy na její ochranu a péči, ať už na mezinárodní nebo státní úrovni. Důležitá je však i činnost regionálních a lokálních aktérů, ať už jde o školy, neziskové organizace anebo nadšené jedince.

V posledních letech se stále více lidí obrací k přírodní kosmetice, která se vyznačuje šetrným přístupem k pleti, zdraví i životnímu prostředí. Tento trend se netýká pouze péče o pleť, ale také produktů pro domácnost, které mohou přispět k vytváření zdravějšího prostředí ve vašem domově. Přírodní kosmetika se vyznačuje použitím přírodních složek bez syntetických chemikálií, parabenů a silikonů. Je šetrná nejen k pleti, ale i k životnímu prostředí.

Přírodní ingredience, jako jsou esenciální oleje, rostlinné výtažky a minerály, mají blahodárný vliv na pokožku.

• Certifikáty a označení: Přírodní kosmetika by měla mít certifikáty jako Ecocert, COSMOS Organic, BDIH, nebo NaTrue, které garantují, že produkt splňuje ekologické a etické normy.
• Seznam složek: V přírodní kosmetice najdete rostlinné výtažky, esenciální oleje a minerály. Složky jako syntetické parabeny, silikony a umělé vůně by měly být v takových produktech vyloučeny.
• Přehlednost složení: Dobré přírodní produkty mají jednoduchý seznam ingrediencí. Transparentní složení je pro přírodní kosmetiku typické, kde každá složka má jasně uvedený původ.
• Absence syntetických látek: Kosmetika bez syntetických přísad jako silikony, parabeny nebo umělé barviva by měla být pro přírodní produkty samozřejmostí.
• Přírodní vůně: Esenciální oleje z květin, bylin nebo citrusů přinášejí přirozenou vůni.

V posledních letech vzrostl zájem i o přírodní produkty pro údržbu domácnosti, které jsou šetrné k vašemu zdraví a zároveň přátelské k přírodě. Ekologické prostředky na úklid, prací gely, prací parfémy a aviváže jsou vyráběny z přírodních složek, které neobsahují škodlivé chemikálie.

Čtěte také: Zajímavosti české přírody

Přírodní kosmetika pro pleť i domácnost je ideální volbou pro každého, kdo chce pečovat o sebe a své okolí šetrně a ekologicky.

Během loňského roku provedla organizace Beleco sociologický výzkum zaměřený na postoje obyvatel Česka k otázkám týkajícím se ochrany přírody. Výzkum se soustředil na vzdělanější a lépe situované Čechy a Češky z větších měst, protože na tuto cílovou skupinu je zaměřena celá populárně-naučná kampaň Příběhů české přírody, která je také součástí informačního projektu „Příroda, koho to zajímá“.

Hlavní zjištění výzkumu potvrdilo naše očekávání - vzdělaní lidé deklarují pozitivní vztah k přírodě a zájem o její ochranu. Zároveň se však ukázalo, že respondenti o přírodě mnoho nevědí a zprávy o ní ani aktivně nevyhledávají. Téměř třetina vzdělaných Čechů a Češek navštěvuje v letní sezóně přírodu více než jednou týdně. Druhá třetina chodí v létě do přírody zhruba jednou týdně a zbylá třetina pak méně často.

Pokud mají lidé volit mezi „divočinou“ a „upraveným městským parkem“, vybere si 53 procent rozhodně či spíše divočinu, 35 procent „něco mezi“ a 12 procent rozhodně či spíše park. Respondenti s pozitivnějším vztahem k přírodě mají zpravidla širší vnímání toho, co všechno „je příroda“. Tito lidé přírodu také častěji navštěvují, v otázkách ochrany přírody spíše důvěřují argumentům ekologů a cítí se lépe v divočině než v upraveném městském parku.

Ženy jsou celkově vůči přírodě a její ochraně naladěny pozitivněji než muži. Častěji deklarují potřebu kontaktu s přírodou a příroda jim častěji připadá krásná. Lidé si do přírody vyráží nejčastěji odpočinout (84 %), oceňují samotu a klid (74 %). Dobrodružství a nepředvídatelnost připadají na přírodě lákavé pouze 17,5 procenta respondentů.

Čtěte také: Oáza klidu na vaší zahrádce

Na dovolené v přírodě bylo v posledním roce více než 70 procent respondentů. Starší generace častěji sleduje zprávy o přírodě, mladší respondenti zase vyráží častěji do přírody za sportem.

Největší skupina respondentů - téměř dvě třetiny - by se na výletě do přírody jen obtížně obešla bez značených stezek. Polovina pak k tomu, aby se cítila v přírodě dobře, potřebuje mapu, 40 % cítí potřebu naučných tabulí.

Skupinové diskuse ukázaly, že ideální podoba pobytu v přírodě je z pohledu respondentů tam, kde je to upravené, není tam nepořádek (např. odpadky), k dispozici jsou dobře značené cesty, je možné tam „něco vidět“. Celkově lze tedy říct, že respondenti mají přírodu rádi, rádi do ní chodí, ale očekávají, že budou mít k dispozici základní turistickou infrastrukturu.

Zájem o informace z oblasti ochrany přírody mají zhruba čtyři respondenti z deseti. Větší zájem o informace o přírodě mají ti, kteří do ní častěji chodí, mají k přírodě pozitivní vztah, více toho o ní ví, důvěřují argumentům ochránců přírody a cítí se dobře v „divočině“.

Z hlediska konkrétních informací by respondenty nejvíce zajímaly praktické rady o možnostech „užívání“ přírody v jejich okolí - tipy na výlety, zajímavosti o přírodě a krajině v okolí bydliště. Nejčastěji využívané zdroje informací o přírodě jsou „klasické“ - internet, televize či rádio. Čeština se zdá být zásadní podmínkou přístupnosti informací širší veřejnosti.

Čtěte také: Vše o bio kosmetice

Pokud jde o míru informovanosti o otázkách ochrany přírody, platí již výše uvedené - informovanost není příliš vysoká. Zhruba polovina respondentů si nebyla schopna vybavit žádnou konkrétní zprávu o ochraně české přírody z poslední doby. Poslední zprávy z oblasti ochrany přírody si většina respondentů vybavovala jen velmi obtížně. Řada „ekologických“ témat, která nakonec zazněla, nesouvisela přímo s přírodou a její ochranou. Převládaly události lokálního významu.

Kvantitativní část šetření ukázala, že za nejnaléhavější problém v oblasti ochrany přírody považují respondenti množství odpadů, úbytek nezastavěné volné krajiny a znečištění ovzduší. Z diskusních skupin pak vyplynulo, že respondenti si řadu závažných problémů v ochraně přírody nejsou schopni vybavit, neznají je, nebo je jako problém nevnímají.

Ve výpovědích respondentů byla významná jejich vazba na město a „městské problémy“ (parky, zeleň, stromy, čistota ulic, ovzduší, třídění odpadků). Problémy přírody mimo město jsou dominantně spojené s lesy, odhozenými odpadky a záborem půdy. Významným tématem oblasti ochrany přírody je pro respondenty také výchova dětí ke vztahu k přírodě (zásadní role rodiny, školy a mimoškolních aktivit).

Pojem ochrany přírody je ve vnímání respondentů spojen na jedné straně s drobnými každodenními praktikami („slušné chování“ = neodhazování odpadků), na straně druhé je zatížen silnou morální hodnotou (ochrana přírody jako něco z podstaty žádoucího, správného, o co by se měl každý snažit).

Dvě třetiny respondentů kvantitativního průzkumu se kloní k názoru, že by vláda měla vydávat zákony, které přinutí občany chránit životní prostředí. Přírodu ohrožuje také příliš vysoký počet turistů v doposud nedotčených oblastech. Hodnocení stávající podoby ochrany přírody v ČR je převážně pozitivní.

Za užitečnou ji považuje 80 procent respondentů kvantitativního šetření. Dvě třetiny respondentů ji hodnotí jako nedostatečnou. Jednoznačně nejdůvěryhodnějším aktérem v oblasti ochrany přírody jsou odborníci - vědci.

Ochrana přírody je respondenty považována za potřebnou a pozitivní, ale konkrétní představa o problémech ochrany přírody směřuje především na odpadky, úbytek volné krajiny a znečištění ovzduší. Globální problémy týkající se celkového vývoje přírody a krajiny nejsou respondentům známy nebo si je nejsou schopni vybavit.

V kvantitativní části jsme zjišťovali postoje respondentů k otázkám kácení stromů napadených kůrovcem na Šumavě, návratu velkých šelem do české přírody, zásahům vůči nepůvodním druhům a projektu Dunaj-Odra-Labe. Více než polovina respondentů se kloní k názoru, že šumavské stromy napadené kůrovcem by se měly vykácet, 35 % respondentů by napadené stromy nekácelo, 10 % nemá na tuto věc jasný názor. Naprostá většina respondentů - více než 88 % - je přesvědčena, že velké šelmy patří do české přírody.

Na konferenci „Dobrovolná ochrana přírody v České republice“, pořádané k 25. výročí založení Českého svazu ochránců přírody v prosinci loňského roku v Průhonicích, si položili účastníci panelové diskuse otázku: „Proč chráníme přírodu?“ O účelu a smyslu ochrany přírody se mnoho nemluví. Pokud novináři právě nestavějí ochranu přírody jako projev nebezpečného extremizmu, pokud nekomplikuje nějaký budovatelský projekt, pokud nestojí v cestě podnikatelskému či politickému záměru, je považována za potřebnou a chvályhodnou.

Texty biologické školy pochybující o významu ochranářských aktivit - pro stručnost mi dovolte toto označení - jsou inspirativní a zasloužily by si věcnou diskusi. Ze strany ochránců přírody však reakci, která by obhajovala smysl jejich konání, téměř neslyšíme. Dluží ji tedy především odborníci biologických disciplín, kteří se na ochraně přírody podílejí nepřímo.

Opravdu nejsou dnešní změny v krajině „nic nového pod sluncem“? Dá se vskutku tvrdit, že pravěké a středověké migrace rostlin mají stejný význam jako migrace dnešní? Opravdu není zásadně novou kvalitou masivní užívání biocidů nebo vnášení genově manipulovaných organizmů do krajiny?

Dostáváme se k onomu druhému, proč chráníme přírodu. Co vede ochránce přírody k činnosti, jejíž výsledky vidí častěji zmařeny než naplněny? Jaká je motivace ochránců přírody?

Obávám se, že ti, kdož chtějí bořit falešné mýty, sami jim bývají poplatni. Především: S nepoučeností ochránců přírody to dnes není tak zlé. Čtou a pozorně naslouchají. Pokud jim sama podléhám, musím se mít v ochranářské společnosti na pozoru a spíše o nich mlčet. Ochrana přírody si vyselektovala určitý psychický typ - bytostně agilní a vitální.

Pro jednoduchost budu psát o dvou typech dobrovolných ochranářů, jejichž vlastnosti a motivy záměrně vyhrotím: o členech sociálně a politicky orientovaných ekologických hnutí a o terénních ochráncích přírody.

Zdůrazňují, jak neodlučitelně jsou osudy přírody svázány se společenskými procesy. Snaží se chránit přírodu nepřímo a systémově, prostřednictvím více či méně radikálních změn politického a ekonomického rozhodování od lokální až ke globální úrovni.

Také o úvahách nad motivacemi platí, že jsou plodnější, pokud rozlišují. „Ochrana přírody“ označuje široké spektrum aktivit a „ochránci přírody“ jsou lidé vyznačující se různým přístupem k přírodě. Jejich vlastnosti tvoří kontinuum s nevyhraněnými přechody.

Zabývejme se nyní motivacemi dobrovolných terénních ochranářů, tažme se na jejich proč. Jak to u lidí bývá, jsou jejich motivy složité a v některých ohledech rozporuplné. Na jedné straně v sobě nesou stopy zmíněných levicových proudů a často se hlásí k hlubinné ekologii. U zrodu a rozvoje ochranářských snah stál romantický pohled na svět.

Je příznačné, že mezi ojedinělými historiky, kteří si všímali vzhledu a proměn krajiny, byl konzervativně smýšlející Josef Pekař. Aniž si to uvědomujeme, zůstává romantická a doslova re-akční orientace v ochraně přírody přítomna dodnes.

Ochránci přírody nemají, na rozdíl od profesionálních biologů, zábrany žasnout nad krásou přírodních tvorů. Naši představu o žádoucí krajině formovali v českém prostředí zejména umělci 19. a počátku 20. století. Sádlo a Pokorný pozorují ochránce přírody dobře, když upozorňují na jejich, vlastně všeobecně na naši, nechuť k expanzím zejména nepůvodních druhů, které se dějí na úkor druhů zanikajících a domácích.

K naší nevoli vůči expanzním druhům nepochybně přispívají i některé postojové atavizmy. Základní je zde patrně obecná lidská vlastnost, která za žádoucí a hodnotné považuje to, co je vzácné, nedostatkové. Na osobní úrovni se ochranářské puzení často vyvinulo v dětství jako péče o zraněného tvora, ptáka nebo ježka.

Soucit nebyl vykultivován jen v Evropě, působením křesťanství zde však mezi hodnotami zaujímá centrální místo. S tím, jak mohutněly naše síly vůči přírodě, se postoj solidarity se slabými rozšířil i na ni.

Sdělení, že se relativně stabilní fáze vegetace střídají s fázemi dynamickými a že jsou součástí vegetačních dějin, můžeme přijmout jako informaci; na našem sklonu stranit ustupujícímu a vymírajícímu to změní jen málo. Ačkoliv se ochránci přírody domnívají být jako příroda, je to jinak. Ve snaze chránit přírodu jsou především dětmi své kultury; jsou s ní solidární a chrání její hodnoty.

Ochrana přírody je novým rytířstvím. Je pozdním plodem rytířské kultury, která ztělesňovala povinnost chránit proti přesile slabé a bezbranné. Rozumové argumenty zpochybňují práci ochranářů hned ze dvou stran: Skeptikové tvrdí, že snaha jednotlivců chránit přírodu před mohutnou civilizační devastací je nedostatečná a marná. A biologové dokazují, že příroda pomoc nepotřebuje, protože si časem pomůže sama.

V evoluční optice a v kontextu postmoderního relativizmu se nepřiměřená jeví i vážnost, s jakou ochránci přírody chápou svůj úkol. Jakkoli dnešní ochrana přírody zdůrazňuje svou racionalitu, tváří v tvář běhu světa a v očích střízlivé vědy bude vždycky trochu pošetilá.

Tabulka: Postoje Čechů k ochraně přírody

tags: #krasa #prirody #a #nutnost #ji #chranit

Oblíbené příspěvky:

• Obrovská skládka odpadu v oceánu
• Smog ve Frýdku-Místku
• Pěstování sloní nohy
• Luxusní bílé povlečení
• Recenze služeb čištění odpadů