Sedmý kontinent: Fakta o obrovské skládce odpadu v oceánu

Za mých školních let jsme se učili, že kontinentů je pět - Evropa, Asie, Amerika, Afrika a Austrálie. Dnes se k nim řadí i Antarktida a zdálo by se, že pět a jedna je šest. Jenže v posledních letech je čím dál častěji skloňován pojem „sedmý kontinent“. Sedmý kontinent, který je šestkrát větší než Francie, netvoří lesy, travnaté pláně, hory, nedá se po něm chodit, nedá se tam žít.

Z našich plastových odpadů vyrostl v Pacifiku 7. kontinent, nazývaný také Velká tichomořská odpadková skvrna - 6 × větší než Francie.

Ročně se ve světě vyprodukuje přes 250 milionů tun plastů, v Evropě 13 - 25 milionů tun, a z toho skončí 80% v mořích a oceánech. Člověk z vnitrozemí by si mohl říct, že se ho to netýká, ale ve světě, kde vše souvisí se vším, ve světě přírodních zákonů, potravních řetězců a globalizace, se tento problém týká každého z nás.

Tichomořské proudy unáší tuny plastového odpadu někam na stejné místo. Proudy na obrovských oceánských plochách mají tendenci pohybovat se v kruhu. První, kdo ji spatří na vlastní oči, je v roce 1997 oceánograf Charles Moore, když na své závodní jachtě vpluje mezi 135. a 155. stupněm západní délky a 35. až 42. „Kam oko dohlédlo, všude byly plastové lahve, obaly, kusy plastů,“ informuje.

Aby zjistil jejich koncentraci nabírá řadu vzorků a dojde k šokujícímu zjištění. Přesné posouzení velikosti nebo hmotnosti neexistuje. Nejstarší kusy plastu jsou tu prý až 50 let staré, pokud však čekáte plastová pohoří, tvořená láhvemi, kelímky a starými pneumatikami, mezi nimiž jako prapory vlají igelitové tašky, budete zklamaní. „Připomíná to obrovskou vířivku plnou plastových konfet,“ říká Dr. Angelicque Whiteová z oregonské univerzity, která tu provádí průzkum v roce 2008. V důsledku těchto reakcí se plasty rozpadají na stále menší kousky, a to až na fragmenty polymerních řetězců na molekulární úrovni, které jsou lidským okem neviditelné.

Čtěte také: Řešení pro oceány

Tak se neděje nic vážného? Ale ano, jen ta katastrofa není tak viditelná prostým okem. Kalifornský výzkumný tým v roce 2001 zjistí, že když si dnes na pláži lehnete, neležíte už tak úplně na písku. Mikročástice se navíc s planktonem dostávají do potravního řetězce, stejně jako zdraví škodlivé chemické látky, které se při rozpadu plastů uvolňují. Dostávají se do těl ryb i ptáků, a protože malé ryby jsou žrány těmi většími a ty ještě většími, tak to máte toxin k toxinu a všechno to nakonec končí v člověku, který je navrchu potravního řetězce. Zejména, když si uvědomíte, že takových míst jako je velká pacifická plastová skvrna je ve světových oceánech ještě dalších pět.

Mezi Kalifornií a Havají se nachází tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna. Velká tichomořská odpadková skvrna je největší, ale není jedinou svého druhu. Celkem existuje takových útvarů šest. Další jsou v Indickém oceánu, v severním Atlantiku, ve Středozemním moři, v jižní části Tichého oceánu a v jižním Atlantiku.

V souladu s usnesením k evropské strategii snižování množství plastového odpadu v životním prostředí, chce nyní Evropský parlament do roku 2020 zakázat nejnebezpečnější plasty, což se dotýká i plastových sáčků a tašek na jedno použití. Co na to řetězce? Oblíbeného marketingového tahu se budou nerady zbavovat. Nečekejme dalších deset let, než se otrávíme vlastním odpadem. Začněme u sebe a přemýšlejme.

Zatímco spotřebitelským trendem je nakupovat do papírových sáčku, trendem vědeckých laboratoří je vyvinout spolehlivě rozložitelný plast. Obnovitelnými zdroji, které tvoří biomasu, je zejména škrob, kukuřice a pšenice. Ty se dále enzymaticky štěpí na "monomer", který se dál "polymerizuje". K polymerům rostlinného původu se přidávají polymery původu živočišného. Takto vyrobené plasty mají jednu vadu. Říká se jí fyzikální stárnutí, tedy rychle po výrobě ztrácí původní pružnost.

„To, čemu se nyní věnujeme, je světový trend. Mám na mysli polymery - plasty vyrobené z biomasy, ne z fosilních zdrojů, které by byly tzv. Letos, nejpozději příští rok, by se nový, plně rozložitelný ekoplast měl objevit na trhu. Cílem složité cesty k pružným bio plastům je jejich degradovatelnost, tedy rozložitelnost v kompostu. Odbouratelné eko plasty ovšem rozhodně neodbourávají potřebu třídění odpadů. „Jedná se vždycky o chemickou reakci, která je závislá minimálně na teplotě. Jinak se plastová taška bude chovat v Kalifornii, jinak třeba v Helsinkách. Poměr tašek na obyvatele je ve Skandinávii 4 až 5 kusů za rok, u nás je to řádově desetkrát až stokrát více.

Čtěte také: Fakta o znečištění oceánů

prof. Ing. Tomáš Hodek, předseda spolku Ekodomov a manažer neziskové organizace kompostuj.cz, ukazuje, jak a kde se dá ekologický plastový sáček kompostovat: „Jsou velmi dobře para propustné, a při tom rozkladu do sebe tento materiál dobře nasává vlhkost.

Ropa se dnes často nahrazuje biomasou, kterou je třeba ovšem zasít, obdělat a sklidit. Zabírá i půdu, ze které bychom mohli sklízet potraviny. Nutná je proto střídmost. Nevyhnutelným trendem je uskromnit se v obalech. Jak totiž dokazuje doc. Vladimír Kočí z VŠCHT - Ústavu chemie ochrany prostředí, šetrné nejsou ani papírové tašky. „Proč bychom si museli nákup z obchodu odnášet nutně v plastové tašce. Řada řetězců prodává 'green bag', tj. tašku, která vydrží mnohanásobné použití. Čili, to je ta cesta. Nejlepší odpady jsou takové, které nevzniknou vůbec!“ dodává prof. Češi si své odpadky umí pohlídat.

Únorové ekonovinky jsou opravdu pestré. Hlavní roli hrají mikroplasty, designérka ze Slovenska i čeští vědci a jejich revoluční přístroj, který chce celý svět. Co se jim podařilo sestrojit a čím je tak jedinečný?

Problém jménem mikroplasty je čím dál častěji medializované téma po celém světě. Mikroplasty byly totiž nalezeny i v placentách matek, které vyživují děti v děloze.Velikost těchto mikročástic byla cca 0,01 mm, jedná se tedy o rozměr mikroplastových částic, které mohou projít až do krevního oběhu miminek. První setkání malých dětí s mikroplasty probíhá pravděpodobně bohužel již u mámy v bříšku. Vědci nicméně varují před používáním plastových lahví, ze kterých již narozené děti často pijí. Na trhu se prodávají i lahvičky skleněné nebo termohrnky. Co s mikroplasty dělat, už vědci neuvádějí.

Osmý kontinent je designový skvost s prostým cílem - navrátit světovým mořím a oceánům „průzračnou čistotu“. Stavba je technicky dokonale propracovaná. Ačkoliv je projekt Osmý kontinent opravdu majstrštykem co do architektury i do funkčnosti, úplně nejlepší by bylo, kdybychom takové projekty vlastně vůbec nepotřebovali.

Čtěte také: Rak a jeho klepeta

Toto se českým vědcům opravdu povedlo! Po osmi letech výzkumu představili unikátní recyklační technologii, která umí zpracovat téměř jakýkoliv odpad.Nově sestavený přístroj dokáže rozložit plastový odpad, pneumatiky, ale třeba i netříděný komunální odpad zpět na základní suroviny. Hromadění odpadu je celosvětový problém, i kvůli kontaminaci, kterou často při nesprávné manipulaci, skladování a likvidaci představuje. Cena tohoto zařízení je asi 70 milionů korun a v provozu jsou zatím 3 takové stroje: jeden na Mostecku a dva v Asii. Zájem o tuto unikátní českou technologii už prý ale projevil celý svět.

Únorové ekonovinky sice nezačaly zrovna pozitivně, ale o to lepší informací skončily. Už teď se nemůžeme dočkat těch březnových.

tags: #sedmy #kontinent #z #odpadku #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Kompostování a Teplota: Klíčové Faktory
• Nové iniciativy Air Bank
• Statistiky znečištění ovzduší z aut
• Ekologické WC gely: Který je nejlevnější?
• Ekologické koncepty: Hustota a rozšíření