Kriticky ohrožené druhy lidoopů: Seznam a ochrana

Lidoopi, jako jsou orangutani, šimpanzi, bonobo, gorily, giboni apod., představují základní stavební prvek ekosystému, ve kterém žijí - tropického pralesa. Téměř všem již byl přidělen status „ohrožen“ nebo „kriticky ohrožen“. Bez naší pomoci tyto nádherné symboly živočišné říše vyhynou.

Kampaň EAZA na ochranu lidoopů zaměřuje svou pozornost na problémy, jimž tato zvířata čelí, i na naléhavost, s níž musíme jednat. Ochrana těchto primátů není snadná. My však víme, že zaměříme-li se cíleně na druhy a jejich životní prostředí, můžeme skutečně dosáhnout pokroku. S pomocí podpory členů EAZA i partnerů kampaně se budeme snažit o to, abychom zvýšili jejich šance na přežití a nechali za sebou něco trvalého pro jejich ochranu. Pokud nedokážeme zachránit lidoopy a ekosystémy, na nichž závisí jejich existence, jak potom zachráníme zbytek přírodního světa?

Hrozby pro lidoopy

Tito primáti čelí v poslední době hrozbě lovu, odlesňování a chorob.

1) Lov

Lov je hlavní příčinou snižování populace lidoopů v Africe i v jihovýchodní Asii. Příčinou lovu je obvykle obchod s jejich masem (bushmeat, doslova maso z pralesa), v menším rozsahu pak obchod s živými mláďaty nebo částmi těl, jež jsou později využívána k obřadným nebo medicínským účelům. Lov všech druhů lidoopů je ve státech, kde se vyskytují, ilegální.

Pro maso už se na mnoha místech dávno neloví kvůli tomu, aby měli původní obyvatelé co jíst, naopak - na mnoha místech je ilegální, nešetrný a čistě komerční. Lesy jsou stále otevřenější a rozptýlenější v důsledku úbytku životního prostředí, zejména kvůli těžbě dřeva. Profesionální lovci se proto do těchto biotopů a k lidoopům dostanou daleko snadněji, což jim umožňuje permanentní dodávku masa na trh. Existují dodavatelské řetězce vedoucí z venkovských oblastí do center měst, a velmi často překračují i hranice států.

Čtěte také: Kriticky ohrožené druhy netopýrů

Primáti se ve velké míře konzumují v mnoha částech Afriky, a ačkoli lidoopi jsou na trhu zastoupeni relativně málo, je jejich lov přesto zásadním ochranářským problémem. Maso lidoopů přináší podle pověr sílu nebo chytrost. Kromě toho je coby vysoce ceněná komodita potvrzením postavení osoby, která ho servíruje svým hostům. Části těl lidoopů rovněž využívá tradiční medicína.

I obchod s živými lidoopy je zásadním problémem z hlediska ochrany. Dochází k němu jak v příslušných zemích, zejména na trhu s domácími mazlíčky, tak v mezinárodním měřítku. V Africe je obchod se živými lidoopy často vedlejším produktem obchodu s masem. Pro maso jsou zabíjeny celé skupiny zvířat a všechna mláďata, která přežijí, představují artikl na trhu s domácími mazlíčky. Navzdory tomu všemu však reintrodukce zůstává cílem mnoha útulků.

Uvádí se, že mezi lety 1995 až 1999 bylo na Tchaj-wan dovezeno až 1 000 mláďat orangutanů. V jihovýchodní Asii představoval v minulosti obchod s orangutany jako domácími mazlíčky velký problém. Tomuto obchodování je již z velké míry konec, obchod s domácími mazlíčky však i nadále zůstává velmi lukrativní. Přestože indonéské zákony na ochranu orangutanů a gibonů před lovem platí již 75 let, populační pokles u všech těchto druhů ukazuje, že lov pokračuje i nadále.

Lidoopi jsou zařazeni v příloze č. 1, což znamená, že signatáři dohody považují vývoz a dovoz lidoopů za ilegální, pokud se neodehrává za zvláštních podmínek, kdy je vyžadováno povolení. Mezinárodní obchod s volně žijícími druhy zvířat se řídí Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin (CITES). V době vzniku tohoto materiálu byly signatáři úmluvy CITES všechny státy, na jejichž území žijí endemické druhy lidoopů a také většina zemí Evropy. Většina obchodů se však odehrává tajně a je často spojena s dalšími ilegálními činnostmi.

Navzdory kontrolám v rámci CITES nezákonný mezinárodní obchod pokračuje, a to včetně dovozu masa do Evropy a dovozu živých lidoopů na Střední a Dálný východ.

Čtěte také: Ohrožené druhy: Šimpanzi

2) Ztráta životního prostředí

Ztráta biotopu je pro přežití lidoopů hlavním rizikem. Jejich biotop, např. tropický les, ubývá z důvodu mýcení kvůli zemědělství, rozvoji měst a těžbě dřeva. Všechny tyto činnosti znamenají likvidaci stromů a dalších rostlin, potřebných pro lidoopy jako potravu nebo úkryt. Vlivem těchto činností jim ubývá prostoru a klesá kvalita veškerého prostředí, které jim ještě zbývá, jelikož se často dále tříští a znečišťuje infrastrukturou potřebnou pro rozvoj těchto odvětví.

Více silnic a lidí způsobuje zvýšený tlak lovců, chorob a rušivých vlivů. Populace lidoopů izolované v částečkách fragmentovaného lesa čelí zvýšenému riziku vyhynutí v důsledku místních pohrom, např. vypuknutí choroby nebo abnormalit počasí, což může najednou zničit celou skupinu. Malé izolované populace navíc mohou více podléhat genetické degeneraci, např. příbuzenské plemenitbě, jejímž důsledkem je snížení odolnosti a ztráta genetické variability, což dlouhodobě omezuje schopnost přizpůsobit se změněným podmínkám.

V některých případech řízené lesnictví a zalesňování paradoxně ještě více snižují kvalitu biotopu z důvodu vysazování nepůvodních druhů nebo monokultur druhů s vysokou komerční hodnotou, kterými jsou nahrazovány odstraněné porosty. Výsledné biotopy jsou nevhodné a populace lidoopů uživit nemohou.

V biotopech obývaných lidoopy se provozuje těžba dřeva a zemědělství, které mají uspokojit spotřebu místních obyvatel i zahraničních spotřebitelů. Pokud jsou místní populace lidí malé, mohou být činnosti, které provádějí (získávání potravy a dřeva z lesa, pěstování plodin a pasení dobytka) trvale udržitelné, tj. mohou žít v souladu s ekosystémy deštného lesa a populacemi lidoopů. Větší skupiny lidí, kteří se živí s pomocí neefektivních technologií (např. zemědělství na vymýcených a vypálených plochách, výroba dřevěného uhlí) však mají na biotopy obývané lidoopy destruktivní dopad.

Pokud se zemědělství a těžba odehrávají v komerčním měřítku, mohou biotopy lidoopů zničit mnohem rychleji, než když je les využíván jen místně a v malé míře. Produkty komerčního zemědělství a těžby, např. palmový olej a nábytek z týkového dřeva, jsou často vyváženy, protože tak přinášejí rozvojovým zemím potřebné příjmy. Komerční zemědělství způsobilo nahrazení původního biotopu lidoopů rozlehlými monokulturami rostlin jako je olejová palma a sója, které se využívají pro výrobu celé řady spotřebitelských produktů a biopaliv.

Čtěte také: Význam Červené knihy

• intenzivní odlesňování těžbou dřeva a vlivem dalších podobných odvětví (olej a těžba nerostů) narušuje ekosystém lesa
• narušený biotop lesa se otevírá vlivu větru a slunce a mnohem snadněji podléhá požárům
• zvýšený přístup do vytěžených oblastí otevírá možnosti pro lov pro maso a invazi zemědělců (což opět vede k dalšímu tříštění lesa a zvýšenému tlaku lovců)
• narušení biotopu vede ke zvýšenému kontaktu s člověkem a představuje pro populace lidoopů další riziko, protože zvyšuje možnost nákazy lidskými chorobami

3) Choroby

Významnou hrozbou pro případné přežití lidoopů je jejich špatný zdravotní stav. Je pravda, že každý (my i naši příbuzní z řad primátů) občas onemocní, avšak tím, co člověk působí, frekvence a závažnost onemocnění u volně žijících lidoopů bohužel narůstají. A stejně jako u nás lidí je lepší pokusit se, aby lidoopi zůstali zdraví a v dobré kondici, než muset léčit jejich choroby.

Ztráta biotopu a lov způsobují u lidoopů stres a ve svém důsledku je činí mnohem zranitelnějšími vůči chorobě a infekci. Někdy se choroba přenáší mezi různými druhy. Například se předpokládá, že virus ebola byl přenesen z kaloňů na populace goril a šimpanzů jako důsledek úzkého kontaktu během krmení na stejných stromech.

Omezené území původního výskytu gorily nížinné západní (Konžská republika, Kamerun a Gabun) umožnilo viru ebola rychlé šíření v celé populaci. V současné době se má za to, že 25 % populace goril na světě vyhynulo následkem viru ebola - 90 % goril, které onemocní tímto virem, uhyne v důsledku těžkého vnitřního a vnějšího krvácení. Ačkoli se ebola přenesla i na šimpanze, bylo u nich šíření viru mnohem pomalejší, protože jejich populace jsou v současné době více rozptýleny.

Podobnost mezi námi a našimi příbuznými z řad primátů znamená, že sdílíme i stejné choroby, které se buď přenáší z člověka na zvířata (antroponóza) nebo ze zvířat na člověka (zoonóza). Pokud imunitní systém určité choroby rozpozná, může proti nim bojovat. Větší vystavení lidem a jejich domácím zvířatům však pro lidoopy znamená vyšší počet a rozdílnost chorob. Lidoopi nejsou většině těchto chorob přizpůsobeni a jsou vůči nim mnohem vnímavější.

Další hrozbou pro populace lidoopů jsou rovněž zoonózy (choroby, které se mohou přenášet ze zvířat na člověka), např.

Ochrana lidoopů: Naděje!

Protože dopad chorob na ochranu ldioopů se uznává stále více, byla zahájena identifikace opatření, která lze realizovat pro prevenci chorob u volně žijících lidoopů.

1. omezení interakcí mezi člověkem a lidoopy za účelem zabránit přenosu chorob.

Nejnápadnější a nejúspěšnější kroky vedoucí k tomuto cíli byly podniknuty v oblasti ekoturistiky. Omezuje se blízkost mezi lidoopy a lidmi, která jinak zvyšuje riziko přenosu nemoci. Na turisty se stále častěji vztahují přísné postupy, zajišťující co nejmenší možné riziko pro populaci volně žijících lidoopů, které pozorují (např. návštěva není povolena, pokud máte „obyčejnou rýmu“).

Naše porozumění chorobám a jejich přenosu by zásadním způsobem prohloubil rozvoj veterinární medicíny.

Druhy lidoopů a jejich ohrožení

Mezinárodní svaz na ochranu přírody (IUCN) přidal na seznam kriticky ohrožených druhů zvířat gorilu východní. Ze skupiny ohrožených do skupiny kriticky ohrožených zvířat přeřadili gorilu východní zástupci IUCN na kongresu na Havajských ostrovech. Kriticky ohrožené jsou tak již čtyři z šesti druhů lidoopů. Kromě gorily východní a západní jsou to ještě orangutan sumaterský a bornejský. Podle ochránců žije ve volné přírodě už jen asi 5000 jedinců gorily východní. Červený seznam IUCN obsahuje 24.000 druhů, kterým hrozí vyhynutí.

Naopak pandu velkou dnes IUCN z kategorie ohrožených druhů přeřadila na seznam druhů "zranitelných", tedy o kategorii níže. Na seznamu 25 nejohroženějších primátů na světě spolupracovala víc než stovka vědců a ochránců přírody. Mezi druhy na pokraji vyhynutí je i několik nedávno objevených.

Odborníci se při tvorbě seznamu zaměřili hlavně na druhy, které jsou nejen kriticky ohrožené, ale zároveň často přehlížené nebo nemají dostatečnou pozornost veřejnosti. To ale neznamená, že mezi kriticky ohroženými druhy nejsou třeba orangutan tapanulijský (Pongo tapanuliensis) nebo gorila nigerijská (Gorilla gorilla diehli), nejvzácnější poddruh gorily nížinné západní. Tato zvířata už mají poměrně velkou pozornost a zájem ochranářských organizací, protože se o ně zajímají i obyčejní lidé. Odborníci proto tentokrát výslovně prosí o podporu a zájem veřejnosti.

Gorily

Existují dva druhy goril - gorila západní (Gorilla gorilla) a gorila východní (G. beringei). Gorila západní se dělí na dva poddruhy: gorila západní nížinná (G. g. gorilla) a gorila nigerijská (G. g. diehli). I gorila východní se dělí na dva poddruhy: gorila východní nížinná (G. b. graueri) a gorila horská (G. b. beringei). Gorila horská žije v nejvyšších polohách sopečného pohoří Virunga v nadmořské výšce od 2 200 do 4 000 m n. m. Gorila západní žije v nížinném lese, bažinatých a horských lesích od úrovně hladiny moře do nadm. výšky 1 600 m.

Gorily jsou býložravci. Je možné, že u gorily západní se rozvinula určitá kultura stravování s naučenými preferencemi předávanými mezi jedinci a z generace na generaci. Pouze asi 20 % goril žije v chráněných oblastech, kde jsou alespoň teoreticky v bezpečí před změnami biotopu způsobenými lidmi. Zbývajících 80 % je vážně ohroženo modifikací životního prostředí v důsledku lidských aktivit. Zařazení gorily západní nížinné jako kriticky ohroženého druhu se odvíjí od výjimečně vysoké úrovně lovu a úmrtnosti vlivem chorob (více než 90 % v některých rozsáhlých oblastech). Kombinace těchto faktorů způsobila pokles populace o více než 60 % za posledních 20 až 25 let (jedna generace goril). Nejvíce chráněné oblasti mají vážné potíže s pytláky a téměř polovina chráněného biotopu byla těžce postižena ebolou. Devastující vliv na biotop a populaci goril mají dále i doly v Demokratické republice Kongo (DRK). V DRK se těží ruda coltan a také zlato.

Orangutani

Existují dva různé druhy orangutanů: bornejský (Pongo pygmaeus) a sumaterský (Pongo abelii). Název orangutan znamená v malajštině „bytost z pralesa“. Místní obyvatelé však tomuto velkému primátovi orangutan neříkají - mají pro ně různá jiná pojmenování, např. „mawas”. Orangutan je největším savcem žijícím na stromech. V korunách stromů mají svoji potravu, krmí se tam a staví si zde i hnízda na spaní.

O orangutanech je známo, že používají nástroje, aby se dostali k potravě, kterou lze obtížně získat, a také k uchopení trnitých a pichlavých plodů. Například si z listů vyrábějí jakési „chňapky“, aby si ruce neporanili o trny. Dospělí jedinci tráví většinu života o samotě. Kvůli své velikosti a poměrně velké hmotnosti nemohou orangutani v prostředí, kde žijí, překonávat velké vzdálenosti, zároveň však musí přijmout velké množství potravy. Život ve větších sociálních skupinách je proto dosti omezený z důvodu potravní konkurence.

Orangutani čelí vyhynutí zejména kvůli velmi malé míře reprodukce. Rovněž hustota populací je poměrně nízká, protože potřebují rozlehlá teritoria. Navíc jsou omezeni pouze na oblasti nížinných deštných lesů.

Šimpanzi a bonobo

Existují dva různé druhy šimpanze: šimpanz (Pan troglodytes) a bonobo (Pan paniscus). Šimpanz se často popisuje jako robustní, na rozdíl od bonoba, který je označován jako útlejší. Typický bonobo má tmavý obličej a růžové pysky.

Šimpanzi se soustřeďují v tropických deštných lesích (prales i druhotný les) a žijí rovněž na okrajích lesů a v bažinatých lesích. Zdá se, že šimpanzi poměrně dobře přežívají v lesích s nízkou úrovní těžby a v křovinaté zemědělské krajině, proto jsou méně citliví vůči mírným poruchám ekosystém. Šimpanzi v přírodě vytvářejí skupiny typu "fission-fusion" (pružná sociální struktura, rozpadání a zpětné seskupování dle potřeby), sestávající z většího počtu samic i samců. Jejich společenství je stabilní a čítá asi 40-60 jedinců. Šimpanzi žijí stromovým i pozemním životem. Většinu dne tráví sháněním potravy a krmením. Živí se zejména ovocem a listy a pouze příležitostně konzumují také živočišnou potravu, včetně hmyzu.

Populace volně žijících šimpanzů se za posledních 30 let zmenšily o více než 66 %. Zranitelnost šimpanze je mimoto vyšší i kvůli nízké míře reprodukce, která je důvodem obtížné obnovy jeho populace.

Šimpanz: ohrožen, populační trend: klesající, odhad velikosti volně žijící populace: mezi 172 000 a 301 000.

Bonobo: ohrožen, populační trend: klesající, odhad velikosti volně žijící populace: mezi 5 000-50 000 jedinci

Giboni

Existuje šestnáct různých druhů gibonů. Dělí se do čtyř různých rodů: Hylobates, Nomascus, Hoolock a Symphalangus. Giboni rodu Hylobatus se vyskytují v oblasti od jižní Číny (Junan) po západní a střední Jávu, zatímco gibony rodu Nomascus lze nalézt v jižní Číně (Junan), jižním Vietnamu a rovněž na ostrově Hainan. Giboni rodu Hoolock obývají biotopy od Ásámu v severovýchodní Indii až po Myanmar. Malé populace (ve všech případech několik stovek jedinců) žijí rovněž ve východním Bangladéši a v jihozápadní Číně. Siamang (Symphylangus syndactylus) je jediným druhem rodu Symphalangus a žije v lesích v Malajsii, Thajsku a na Sumatře. Všechny druhy gibonů jsou Červenou knihou ohrožených druhů IUCN vedeny jako „zranitelné“ až „kriticky ohrožené“.

Globální pohled na ohrožené druhy

Mezinárodní svaz na ochranu přírody (IUCN) představil v říjnu svoji Červenou knihu ohrožených druhů. Téměř čtvrtině všech druhů světových savců a až polovině druhů primátů hrozí vyhynutí. Třetina savců je ohrožena vyhynutím. Země s největším počtem druhů savců je Indonésie s 670 druhy, následována těsně Brazílií (648), Čínou (551) a Mexikem (523). Indonésie je však také zároveň zemí s největším počtem ohrožených druhů se 184 druhy.

V České republice se v současné době prokazatelně vyskytuje 87 druhů savců. Do Červeného seznamu savců České republiky je zařazeno 28 žijících druhů, to jest 31,8 procenta současného druhového spektra. K nejkritičtěji ohroženým druhům patří vrápenec velký a další druhy netopýrů, sysel obecný, vlk či medvěd hnědý.

Mezi nejohroženější řády savců patří lichokopytníci s 81 procenty ohrožených živočišných druhů, dále jsou to s 50 procenty chobotnatci a se 48 procenty primáti. V Asii, kde žije nejvíce poddruhů primátů, hrozí vyhubení 71 procent z nich. Nejhorší je situace v Kambodži, kde je ohroženo 90 procent druhů a o mnoho bezpečněji se opice nemohou cítit ani v sousedním Vietnamu (86 procent).

Nejvýznamnější hrozbou ohrožující savce je ztráta přirozeného prostředí, jež negativně ovlivňuje přes dva tisíce druhů. Důvodem jsou změny klimatu, které vedou k tání ledovců, odlesňování, těžba a znečišťování ovzduší a vod způsobené rozšiřováním měst. Druhým největším zlem je zneužívání zvířat pro komerční účely neblaze dopadající na téměř tisíc druhů. Černému obchodu se zvířaty vévodí Čína, na druhém místě figurují Spojené státy. Ilegální obchod se zvířaty vynáší podle Interpolu ročně deset miliard dolarů.

Výsledky Mezinárodního svazu na ochranu přírody však přinášejí i některé dobré zprávy a ukazují, že ochrana přírody může přivést některé druhy zpět z pokraje vyhynutí. Díky záchranářskému úsilí se z krize v posledních letech vzpamatovalo pět procent druhů savců. Je mezi nimi například zubr evropský či severoamerický tchoř černonohý.

tags: #kriticky #ohrožené #druhy #lidoopů #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Rekreační areál Spálovský mlýn
• Tipy pro udržitelný život
• Knihy s environmentální tematikou
• Goji a posílení imunity
• Zpráva o činnosti Greenpeace