Šimpanzi: Ohrožené druhy a jejich život v Africe

Podle rozsáhlého terénního průzkumu, který nedávno proběhl v Africe, žije na černém kontinentu mnohem více goril a šimpanzů, než jsme si mysleli. V tropických pralesích kolem rovníku je stále ještě mnoho obtížně dosažitelných a neprostupných míst, kde gorily a šimpanzi mohou přežívat. Špatnou zprávou ale je, že tyto gorily a šimpanzi ve většině případů žijí mimo stávající chráněná území. Každý, kdo je obeznámen s realitou Afriky, jistě ví, že to znamená jejich neustálé ohrožení. Prakticky kdykoliv mohou být uloveni a v lepším případě prodáni do zajetí.

Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes)

Šimpanz učenlivý, latinsky Pan troglodytes, je druh primáta patřící do rodiny hominidů. Toto zvíře je domovem v tropických lesích a savanách střední a západní Afriky. Jedinci tohoto druhu dorůstají výšky až 1,7 metru a váhy mezi 35 až 70 kilogramy. Samci jsou obvykle větší a těžší než samice. Mají silné končetiny, přičemž jejich ruce jsou delší než nohy. Tělo pokrývá hustá srst tmavohnědé barvy, avšak obličej, dlaně a chodidla jsou bez srsti.

Šimpanzi učenliví jsou vysoce sociální zvířata, žijí ve skupinách složených až z 150 jedinců. Skupiny jsou organizovány do komplexních hierarchií na základě věku, pohlaví a fyzické síly. Jedná se o všežravce, jejich strava je různorodá a zahrnuje ovoce, listy, květy, semena, hmyz, ptáky a jejich vejce, malé savce a také maso větších zvířat.

Šimpanzi učenliví jsou také známí svými schopnostmi učení a paměti. Dokážou napodobovat chování ostatních jedinců, učit se novým dovednostem a předávat je dalším generacím. Rozmnožování šimpanzů učenlivých není vázáno na určitou sezónu. Po těhotenství trvajícím zhruba 230 dní samice porodí jedno mládě, které se o ně pečlivě stará a chrání. Přestože šimpanzi učenliví nemají v přírodě mnoho přirozených nepřátel, jsou ohroženi především ztrátou přirozeného prostředí kvůli odlesňování a také lovem pro maso.

Šimpanz bonobo (Pan paniscus)

Není náhodou, že Světový den Bonobo připadá na den lásky. Bonobové jsou matriarchální společností s mnohem klidnější rodinnou dynamikou než ostatní tři druhy lidoopů. Konflikty ve skupině se obvykle řeší neagresivním chováním, pravděpodobně kvůli ženské dominanci. Samci jsou na nižších pozicích než všechny samice v tlupě a pracují společně spíše jako rodina než jeden dominantní samec. Známí jako hippie lidoopi mají sklon ,,milovat se, ne válčit". Šimpanz bonobo, známý také jako šimpanz trpasličí, je druh šimpanze, který se vyskytuje ve střední Africe. Živí se převážně rostlinnou stravou doplňovanou drobnými bezobratlými a občas i obratlovci. Bonobo žije ve skupinách se silnými sociálními vazbami a pohlavní styk hraje v jejich životě velkou roli. Je ohroženým druhem podle IUCN.

Čtěte také: Kriticky ohrožené druhy netopýrů

Bonobové se nacházejí v malé části lesa v Demokratické republice Kongo a jsou kriticky ohroženi kvůli ničení lesů a ztrátě stanovišť v důsledku těžby coltanu. Coltan je minerál, který se nachází v bateriích v elektronice. Jednoduchý způsob, jak pomoci bonobům, je recyklovat vaši elektroniku - především mobilní telefony a notebooky.

Rozdíly mezi šimpanzi

Šimpanz bonobo (Pan paniscus) - obývá pralesní ekosystém Konžské pánve. Je gracilnější stavby, menšího vzrůstu, s černou kůží i ve faciální oblasti u mláďat, narůžovělými rty, má menší ušní boltce, menší nadočnicové oblouky, tělo řídce pokryté černou srstí, která je v oblasti hlavy výrazně delší a může se jevit jako vlasy. Skupina je vedena dominantní samicí, jsou méně agresivní, častěji se pohybují bipedně a sebemenší rozrušení řeší pohlavním stykem. Jako jediní primáti, šimpanzi bonobo, mají své sexuální hrátky založeny na příjemném prožitku samce i samice, s oblibou kopulují tváří v tvář, k pohlavnímu styku dochází i vícekrát jak 10x za den i mezi příslušníky stejného pohlaví, a do jejich milostného repertoáru patří i orální sex a francouzský polibek. Jsou schopni i po delší dobu obývat vlhké ekosystémy. Nejsnáze jdou ve volné přírodě pozorovat v P.N. de la Salonga.

Vědci se dříve domnívali, že tento druh šimpanze je „mírumilovný“ a že se neúčastní krutých lovů gueréz, komb, mangabejů a kočkodanů. Opak je pravdou. Zatímco u šimpanze učenlivého jsou lovci pouze samci, u bonoba aktivně loví i samice.

Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) - žije v primárních a sekundárních pralesích, v galeriových lesech, lesostepích a savanách v centrální a západní Africe.

• Šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus) - žije v ekosystémech západní Afriky v Senegalu, Guiney Bissau, Guiney, Sierra Leone, Libérii, Mali a Pobřeží Slonoviny. Dlouhá izolace od ostatních poddruhů šimpanze učenlivého dala podnět pro samostatný vývoj tohoto poddruhu a vzniku několika odlišnosti od šimpanzů ze střední Afriky, včetně rozdílného genotypu. Uvažuje se proto o vyčlenění tohoto podruhu, jako samostatného druhu šimpanze.
• Šimpanz čego (Pan troglodytes troglodytes) - obývá pralesy Kamerunu, Gabunu, Středoafrické Republiky, Rovníkové Guiney, Konga a D.R. Konga.
• Šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) - žije v pralesích a savanách Středoafrické Republiky, Súdánu, Ugandě, Rwandě, Burundi, Tanzanii a D. R. Kongu.

Popis šimpanze

Šimpanz je velký primát řídce pokrytý tmavou srstí. Faciální část a konce končetin jsou lysé. Lebka je subtilněji stavěná oproti gorile, chybí zde hřebeny, mozkovna je kratší, ale velká, nadočnicové oblouky jsou menší a výrazné. Mozek, podobně jako mozek jihoamerických opic kotulů (Saimiri), pokud nepočítám mozek lidský, patří k nejdokonalejšímu mezi primáty. Svou velikostí a stavbou je prakticky totožný s mozky prvních australopitéků. Nervový systém je velice podobný lidem, čehož bylo mnohdy využito ve výzkumu. Vnímání zvuků a barev je trochu odlišné od lidské percepce, kdy škála vnímavosti zvuků je posunuta o 20mHz, což bývá označováno jako jeden z důvodů horšího porozumění lidské řeči.

Čtěte také: Význam Červené knihy

Pohlavní dimorfismus se projevuje především velikostí jedinců. Samice dosahují hmotnosti okolo 40kg, samci dosahují až 60kg. Velikost dospělého jedince může být až 1,5 metru. Hrudník je oboustranně zploštělý, horní končetiny jsou o několik málo procent delší než spodní. Vzhledem k vysoké pohyblivosti a délce palce mají šimpanzi nejlepší manipulační mezi lidoopy.

Komunikace a inteligence

Co se však týká znakové řeči, jsou oba druhy šimpanzů do jisté míry komunikovat za použití symbolů či znakovou řečí. Asi nejznámějším případem je šimpanzice Washoe, která dokázala nejen komunikovat pomocí znakové řeči, ale spojením několika znaků vytvářet vlastní. Šimpanz i člověk využívá ke komunikaci stejnou část mozku.

Šimpanzi jsou z hlediska potravy omnivorní. Dle potravy lze snad nejlépe pozorovat projevy inteligence šimpanzů ve volné přírodě. Specializují se na energeticky výhodnou stravu, kde z malého množství potravy získávají více živin, ale musí absolvovat více úsilí k jejímu získávání či úpravě. Vše je samozřejmě náročné na paměť. Jednak z hlediska strategie, kdy je nutné si pamatovat, kde a kdy najdou jakou potravu, tak i z hlediska úpravy potravy (loupání, oddělování výživných částí, drcení ořechů, separace semen od obalů…), ale i z hlediska použité technologie, hlavně pro výběr nástroje či alternativního způsobu. Při rozbíjení ořechů je nutné najít vhodný kámen a kovadlinu pro rozbití, dále je třeba použít dostačenou sílu, aby došlo k porušení obalu, nikoliv však k rozdrcení jádra. Šimpanzi používají i alternativní způsob, kdy ořechy nechají několik dní ve vlhké půdě, aby změkly (šimpanzi hornoguinejští, N.P. Taï, Pobřeží Slonoviny). Za pozornost stojí i schopnost řešení zdravotních obtíží, poněvadž šimpanzi jsou schopni vyhledat v pralese rostliny s léčivým či digestivním účinkem. Primárně rozlišují rostliny na jedlé a jedovaté, a na rostliny sloužící k výrobě nástrojů.

Pohyb a rozmnožování

Mezi nejznámější způsoby lokomoce patří kotníkochodectví, a to jak na zemi, tak i na stromech. V komplikovaném pralesním porostu se šimpanzi dokáží pohybovat až rychlostí 45km/h. Ve stromoví se často projevuje závěsným chováním, obratně šplhá a ručkuje. Při lovu byly pozorovány i skoky ze stromu na strom, jsou však limitováni svou hmotností a nosností větví.

Pohlavní ústrojí samců je podobné lidem, přičemž penis je kratší a varlata větší. U samic dochází k otoku vnějších pohlavních orgánů a tím i změně barvy anogenitální oblasti, podobně jako u kočkodanů nebo paviánů. Pohlavní cyklus trvá v průměru kolem 35 - 40 dnů, u bonoba až 48 dnů. Po páření, zpravidla s dominantním samcem, se po zhruba 240 dnech narodí jedno mládě. Období laktace bývá až 3 roky a ještě další dva roky matka o potomka pečuje - stavba hnízda, shánění potravy a podpora v tlupě. Tento fakt sice napomáhá předávání zkušeností, ale zároveň nastavuje pomalejší reprodukční tempo, kdy další mládě se obvykle narodí až mezi pátým a šestým rokem. Pohlavní dospělost nastává po pěti letech, sociální dospělost o další dva roky později.

Čtěte také: Česká fauna v ohrožení

Sociální chování a kultura

Šimpanzi budují hnízda ve větvích, kde jsou chráněni před dravci. Hnízda jsou stavěna na mohutných stromech ve výšce 3-45m. Jsou spleteny ze silných větví a vystlány měkkým materiálem.

Současné výzkumy, jak z východní tak i západní Afriky, potvrzují používání nástrojů šimpanzi po více jak 4300 let. Nástroje mohou být použity jen jednou, nebo i vícekrát, avšak pouze v krátkém intervalu nepřesahující jeden den. Vhodný materiál k výrobě daného nástroje může být importován z jiné lokality než kde je použit.

Sociální chování je velice komplexní, v mnohých aspektech podobné lidskému. Struktura tlupy je typu fission-fusion. Typickým znakem jsou filopatričtí samci a migrující samice, kdy migrace samic mezi skupinami je u bonoba nižší. Projevuje se zde i matrilineární struktura, kdy potomci dědí postavení své matky. Tato vlastnost je upravována u šimpanze učenlivého dělbou potravy.

O těchto faktorech socializace se dříve říkalo, že je šimpanzi okoukali od člověka a napodobováním převedli do současné formy. Archeologické výzkumy v Keni a Pobřeží Slonoviny tento mýtus vyvrátily, jelikož byly objeveny nástroje primitivní kultury šimpanzů staršího data než jsou lidské. Stejně tak padl i mýtus klíčové role Velké příkopové propadliny, kdy se domnívalo, že právě rozestupem propadlin došlo k oddělení šimpanzů a lidí, kdy lidé se museli vyvíjet v sušším prostředí savany, zatímco šimpanzi mohli užívat dostatku potravy v pralesu.

Chování šimpanzů

• Rodičovské/tetičkovské chování - vztah mezi matkou a mládětem hraje velkou roli i v následné postavení potomka v tlupě a u šimpanzů je neobyčejně silná. Matka učí mládě řadu dovedností, jak z hlediska potravy, používání nástrojů, stavění spacích hnízd, v případě dcer péči o dítě, tak i formy kontaktů s jinými členy tlupy. Tetičkovské chování spočívá v učení sester nebo dcer péči o dítě, od přítomnosti u porodu počínaje, po krmení, ochranu a učení. Pokud samička neprojde tímto jakýmsi tréninkem na mateřství, mlže se chovat k svým i cizím potomkům agresivně a odmítat péči o mládě.
• Herní chování - spočívá v rozmanité škále napodobování dospělých, ať se jedná o potravu, používání nástrojů, péči o srst, honičky nebo šarvátky. Tímto se i tvoří u potomků základy vnímání postavení v tlupě, jelikož tolerance ostatních k mláděti úzce souvisí s postavením matky.
• Agonistické chování - má u šimpanzů mnoho podob, od jemných náznaků po silné projevy agrese, které mohou končit i smrtí jedince. Součástí tohoto chování je i infanticida, ve výjimečných případech spojená s kanibalismem. Mnohdy se jedná i o boje se sousedními tlupami, kdy bývá demonstrována síla samců tlup.
• Usmiřovací chování - může následovat po agonistickém chování. V tomto případě má důležitou úlohu pro snížení agrese v tlupě a demonstrace návratu k normálu. Zatímco šimpanz učenlivý dává při stresu přednost agonistickému chování a následnému usmiřování, šimpanz bonobo reaguje na stres formou usmiřování ihned, a to většinou ve spojení se sexuální náklonností. Usmiřovací chování má mnoho podob od dotyků, podávání rukou, objímání, péči o srst, po polibky a socio-sexuální chování bonobů. Možná by se sem dalo zařadit i sdílení potravy, kdy je vzácnější potrava rozdělována dle postavení v tlupě, dle zasloužení o potravu a dle náklonnosti mezi jednotlivými členy tlupy.
• Tradice a rituály - kterých je nepřeberná škála, bývá většinou spojována s kulturou jednotlivých tlup. Nejpůsobivější jsou dešťové tance šimpanze východního z pralesů v blízkosti jezera Tanganika, značení stezek, křižovatek, vokalizace a demonstrace sebe sama tradičně v určitém místě.
• Altruismus - se u šimpanzů projevuje například v adoptování osiřelého mláděte, někdy i v případě nepříbuznosti.

Výzkum šimpanzů a známé osobnosti

Když se řekne výzkum šimpanzů, většině se vybaví anglická bioložka Jane Goodallová (Valerie Jane Morris Goodallová), která se zasloužila o poznání života šimpanzů dlouholetým průzkumem populace divoce žijících šimpanzů v N.P. Gombe Stream v Tanzanii z bezprostřední blízkosti. Od roku 1960 zkoumala šimpanze východní ze skupiny Kasakela. Popisovala chování šimpanzů jako bytostí projevujících emoce, žijících v sociálních skupinách majících svá pravidla a hierarchii. Podobně jako hezké vlastnosti, odhalila i děsivá fakta, z nichž některá byla do té doby připisována pouze lidem. Jednalo se například o zabíjení mláďat při změně dominantního samce, války mezi jednotlivými skupinami, ale i vnitroskupinové, kdy se skupina rozdělila na dvě a členové jedné skupiny po dobu několika měsíců vybíjeli členy druhé skupiny (s níž byli příbuzní) až do zabití posledního člena. Jane byla po dobu 22 měsíců nejníže postaveným členem šimpanzí tlupy, což bývá některými odborníky kritizováno, patrně z důvodu ztráty objektivity osobním zaujetím. Na výzkumu šimpanzů se s Jane Goodallovou do jisté míry podílel i antropolog Louis Leakey. Jeho poznatky v oblasti evoluce člověka pochází především z archeologického naleziště Olduvai George v Keni. Při svém působení se postavil i proti obřízce dívek masajského kmene Kikuyů.

Šimpanzi a vesmír

Ham - byl první šimpanz astronaut vypuštěný do vesmíru a zároveň je to první hominid, jenž vstoupil do vesmírného prostoru 31. ledna 1961 na palubě Mercury Redstone 2. Při letu došlo k úniku kyslíku a ztrátě tlaku, kdy život šimpanzi zachránil skafandr, nebo spíše kapsle, která udržovala i tlak a teplotu. Let trval 16 minut 39 sekund, přičemž šimpanz strávil ve vesmíru 6,6 minuty. Nejvyšší přetížení dosahovalo 14,7g. Rychlost dopadu byla 253km/h. I přes komplikace při letu a přistání šimpanz přežil a jedinou újmou byl rozbitý nos. Šimpanz Ham následně žil 17 let v ZOO Washington a pak v ZOO v Severní Karolíně, kde zemřel 19.ledna 1983 ve věku 26 let. Jeho hrob s pamětní deskou je umístěn v Mezinárodní síni vesmírné slávy v Novém Mexiku. Záložním astronautem byla šimpanzice Minnie, která zemřela 14.

Další známí šimpanzi

• Washoe - šimpanzice, která pomohla prolomit mýty o šimpanzích. Nejednalo se tedy o napodobení, ale o komunikaci. Byla vychovávána v lidské rodině podobně jako dítě, kdy adoptivní rodiče mezi sebou komunikovali pouze znakovou řečí, aby vyloučily matoucí faktory. Krom komunikace byla Washoe pozoruhodná i v projevování emocí. Když jeden z ošetřovatelů delší dobu nepřišel, Washoe mu dávala najevo, že je na něj naštvaná. Po té co jí odpověděl, že mu zemřelo dítě, odpověděla mu znakem pro slzy a projevila smutek (šimpanzům netečou slzy) a pochopení. Byla schopna označit sama sebe v zrcadle. Ráda si hrála jak děti s panenkami.
• Gregoire - je známý jako nejdéle žijící šimpanz. Byl nalezen Jane Goodallovou v ZOO v Brazzaville, odkud byl převezen Tchimpounga Sanctuary v Kongu, kde žil až do 17.
• Enos - šimpanz který cestoval 1 hodinu 28,5 minut po oběžné dráze Země na palubě Mercury Atlas 5.
• Kongo - šimpanz, který nakreslil přes 400 kreseb.
• Santino - šimpanz v zoologické zahradě ve Švédsku, který vešel v patrnost shromažďováním munice kamenů ve výběhu, které pak vrhal na návštěvníky.

tags: #simpanz #ohrožení #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad v Novém Bydžově
• Fotografie nahých žen
• Úrodná zahrada s kompostem
• Těžba nerostů a životní prostředí
• Číslo účtu pro platby za odpady