Křižák pruhovaný: Ohrožený druh v České republice

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) je 15-20 mm velký, pestře zbarvený pavouk, který je původem tropický, avšak vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice. Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením, žlutými a černými pruhy, které jsou protkané tenkým bílým lemem. Hlavohruď je porostlá hustým lesklým stříbřitým chloupkováním.

Samec se před pářením zdržuje nějakou dobu se samicí na pavučině, než mu samice dovolí přiblížit se. Poté samice oddálí tělo od pavučiny a samec může vlézt mezi samici a pavučinu a spářit se s ní. Po spojení ba dokonce během něho ve většině případů samice samce uchopí, usmrtí a vysaje. Jen ve vzácných případech se mu podaří útěk, většinou za cenu ztráty nohy.

Rozšíření a výskyt

Výskyt křižáka pruhovaného byl na našem území potvrzen teprve v roce 1991. Původní domovinou tohoto druhu je oblast kolem Středozemního moře a Střední Asie. Do roku 1991 je jeho výskyt udávaný pouze z jižní Moravy, nyní i jinde hojný. Původně středozemní druh byl ještě před 50 lety ve střední Evropě vzácný, vyskytoval se jen v klimaticky zvláště příznivých oblastech Porýní a izolovaně v oblasti Berlína. Od toho času pronikl na sever až k Labi. V Čechách se objevil až v roce 1991. Od té doby se po našem území rychle šíří, takže jsou dnes známy již stovky lokalit výskytu. Nyní ale podle odborníků tito poměrně velcí pavouci, svým zbarvením připomínající vosu, doslova zaplavují nejen Českou republiku, ale celou střední Evropu.

Nejčastěji se vyskytuje na otevřených slunných místech s napolo vzrostlou trávou, řídkou bylinnou vegetací nebo na mokrých loukách. Pavouk je to opravdu nepřehlédnutelný. Černožluté pruhování zadečku napodobuje vosu. Toto zbarvení jednak varuje případného útočníka, v trávě za slunečního světla je to i vynikající maskování.

Vzhledem k tomu, že byl nejprve objeven na nejjižnější Moravě, vědci předpokládali, že je jeho migrace výsledkem globálního oteplování. Existuje však i jiná hypotéza: když z Česka odešla sovětská vojska a vojenské újezdy se uvolnily, bylo zjištěno, že největší koncentrace křižáků pruhovaných jsou právě v těchto místech (např. v Milovicích u Nymburka). Na základě tohoto faktu vyvstala otázka, zda pavouci nepřišli do české kotliny společně s vojáky, respektive jestli nebyli deponováni s jejich technikou ze Střední Asie.

Čtěte také: Ochrana křižáka skvostného

Popis a charakteristika

Samička je plnější a větší, hlavně, pokud má v sobě vajíčka U nás jsou samičky velké okolo 15 mm, ale v jižní Evropě dosahují délky 20 mm. Samci jsou velcí pouze 4-6 mm a jejich zbarvení oproti samičkám je nenápadné, světle hnědé s nevýraznou tmavší kresbou.

Zbarvení křižáka pruhovaného je velmi nápadné - na zadečku jej zdobí žluté a černé pruhy, které jsou protkány tenkým bílým lemem. Hlavohruď má pavouk porostlou lesklými stříbřitými chloupky. Spodní hnědou stranu zadečku protínají dva výrazné žluté pruhy a hlavohruď na spodní straně roztíná napolovic jediný silný žlutý pruh. Žlutě a černě příčně pruhované nohy jsou porostlé řídkými dlouhými černými chlupy. Nápadné zbarvení připomínající vosy nebo sršně má odradit predátory.

Křižák pruhovaný pro usmrcení kořisti používá jed, avšak pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží. Netřeba se ho však obávat. Je sice, jako všichni ostatní pavouci, jedovatý, ale jeho klepítka (chelicery) jsou malá a neschopná prokousnout lidskou kůži. Složení jeho jedu dosud nebylo podrobně zkoumáno, ale pro člověka není nebezpečné.

Způsob života a potrava

Živí se různým hmyzem, ale hlavním zdrojem potravy jsou kobylky. Kořist chytá do své sítě, do které ji zaplete, dokáže ji bleskově omotat hedvábnými vlákny. Zamotanou kořist pak napustí trávicími šťávami a po nějakém čase jednoduše vysaje. Pokud se pavoukovi chytí do sítě příliš velká kořist, překouše vlákna sítě, aby velký hmyz vypadl.

Pavučinovou síť spřádá těsně nad zemí, nejčastěji mezi bylinami na loukách či zahradách. Síť je kolová a vyznačuje se svislým pruhem husté pavučiny, místy zakřiveným, tzv. stabilimentem. Podobný druh stabilimenta má u nás pouze drobnější druh křižák vířivý. Stabilimentum je vysoce dobré maskovací zařízení. Pruhovaný křižák, sedí obvykle uprostřed pavučiny na klikatém pruhu pavučiny. Při rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti naskytne jen rozmazaný obraz. V něm se obrys křižáka ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, svoje místo opustí a spustí se k zemi, kde nehybně setrvá. Bílá klikatá čára na pavučině může sloužit i k jiným účelům. Na slunci se lesknoucí může lákat hmyz nebo naopak odrazovat dravce.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Jako ostatní křižáci si staví nápadné sítě. Navíc do nich přidává husté předivo, které se táhne středem sítě shora dolů. K čemu přesně toto zařízení slouží, není dosud vysvětleno.

Rozmnožování

V červenci probíhá páření, bez pářícího vlákna, tím se odlišuje od ostatních druhů rodu Araneus. Samec se před pářením zdržuje nějakou dobu se samicí na pavučině, než mu samice dovolí přiblížit se. Poté samice oddálí tělo od pavučiny a samec může vlézt mezi samici a pavučinu a spářit se s ní. Po spojení ba dokonce během něho ve většině případů samice samce uchopí, usmrtí a vysaje. Jen ve vzácných případech se mu podaří útěk, většinou za cenu ztráty nohy.

Samice v srpnu až září přede 2-3 velké hnědé kulovité kokony. Před utvořením kokonů večer opustí svou síť a v noci začne tkát nejdříve řídkou pavučinu a potom masivní pavučinový váleček. Z pohlavního otvoru vypustí kapku tekutiny, do které naklade vajíčka, pak obalí vajíčka vrstvou hladkých bílých a hnědých načechraných vláken a pak vše pokryje vnějším obalem z pergamenovitého přediva a kokon, podobný makovici, připevní vlákny k vegetaci. Kokon, obsahující 300-400 vajíček poblíž sítě hlídá. V kokonu se prvním rokem líhnou nymfy, které zůstávají však po celou zimu uvnitř kokonu, chráněná vatovitým předivem, po přezimování se v kokonech vyvinou v malé křižáky. Samice v zimě hyne.

Koncem jara se mladí křižáci prokoušou pergamenovitým obalem a zdržují se pohromadě poblíž, dokud se nezačnou pomocí pavučinového vlákna šířit po okolí. U mladých pavouků není zřetelné pohlaví, ale dá se poznat podle tvaru tykadla, které je u samečků víc cibulkovité.

Ochrana

V Červené knize je křižák pruhovaný veden jako ohrožený druh. Nicméně - taková vzácnost si podle ekologů zasluhuje ochranu. A tak byl tento křižák zařazen do červené knihy ohrožených druhů. Jako ohrožený druh se však nechová - rozšířil se na stovky nových míst. Je naprosto nevybíravý - najdeme jej na velmi suchých místech stejně jako v mokřadech nebo na rašeliništích.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Pro úplnost je nutno zmínit, že se zde chráněné a ohrožené druhy nejen zkoumají a evidují. Ve spolupráci s ČSOP Vlašim se zde realizují každoročně četné záchranné transfery (např. při vypouštění rybníků jde o raky, škeble a velevruby), do Stanice pro handicapovaná zvířata ve Vlašimi se občas odvážejí zvířata poraněná, která se zde doléčí a pokud je to možné potom opět vypouštějí do přírody.

tags: #křižák #pruhovaný #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Principy práva životního prostředí
• Recyklace hliníku: Pyrometalurgie
• Jak se zbavit Fridexu?
• Udržitelné řešení pro tiskárny Brother
• Kompostový urychlovač