Krkavec velký (Corvus corax) a jeho výskyt v přírodě

Nejmohutnějšího představitele čeledi krkavcovitých - krkavce velkého (Corvus corax) - není třeba zvlášť představovat. V tomto příspěvku se zaměříme na jeho výskyt a rozšíření u nás i v zahraničí a budeme se věnovat i složení potravy krkavců. Odpovíme tím na otázku, zda je krkavec výlučným predátorem, nebezpečným nejen pro drobnou zvěř, jak je v myslivecké praxi vžito.

Rozšíření a stanoviště

Krkavec velký žije od Severního mysu v Norsku po Saharu. Za polárních nocí se jeho dech sráží na peří jako jinovatka, egyptské slunce jeho povrch zahřívá na teploty, jaké ohrožují život všech ptáků. Krkavci vylupují na ptačích skalách hnízda severských ptáků a zkoumají pozůstatky velbloudích karavan v poušti Gobi či na Sahaře.

V současné době je druh rozšířen na většině území Evropy a Asie, v severní polovině Afriky a v Severní Americe. V Evropě, která tvoří méně než polovinu jeho celosvětového areálu, žije více než 450 000 párů. V ČR žije krkavec v lesích i v otevřené krajině bez ohledu na nadmořskou výšku. Hlavní podmínkou je hnízdění na nepřístupném místě.

Ekotypy a prolínání

V současnosti v Evropě žijí čtyři ekotypy krkavců. Nejpočetnější je populace na severovýchodě Evropy, jejímž hlavním životním prostředím jsou jehličnaté lesy. Jižní horská populace, která obsazuje Evropu na jih od Dunaje včetně masivu Alp a Pyrenejí, hnízdí téměř výhradně na skalách. Pobřežní útesy a některé horské celky v Norsku, Velké Británii a Irsku, francouzskou Normandii a Bretaň obývá izolovaná horská a útesová populace. Severní planiny Evropy v Dánsku a severozápadním Německu jsou domovem nejmenší populace, jejímž hlavním hnízdním prostředím jsou listnaté, především bukové lesy.

Hranice areálu výskytu uvedených ekotypů se však přinejmenším postupně stírají. Šíření druhu totiž neustále pokračovalo, k nejrychlejšímu a největšímu znovuosídlování docházelo vždy z území s nejvyšší populační hustotou.

Čtěte také: Krkavec velký: rozšíření a výskyt

Chování a hnízdění

Krkavci žijí v trvalém manželství a vyžadují rozlehlý okrsek. V předjaří berou člověku dech jejich ukázkové svatební lety, při nichž padají ptáci šroubovité z velkých výšek. Ve svém revíru, který nikdy neopouští, obsazuje párek krkavců většinou několik hnízd, která užívá střídavě. Už v polovině února bez ohledu na to, jaké je právě počasí, se krkavci objevují u hnízda, které nenavštívili předchozích 9 měsíců. Vylepšují je a zpevňují jeho základnu vhodnými větvemi, jakoby jejich hnízdo mělo přetrvat staletí. Mnohá z hnízd používají krkavci skutečně několik desetiletí. Hlubokou hnízdní kotlinku vystýlají měkce a teple, jak to vyžaduje únorové zimní počasí.

Na jihu začíná hnízdit v polovině února, ve střední Evropě obvykle v březnu, v severních oblastech koncem března. Samice sedí na vejcích 20 až 21 dnů, mláďata hnízdo opouštějí 35 až 42 dny po vyklubání z vajec. V době, kdy samice sedí na vejcích a též v prvních dnech po vyklubání mláďat, ji samec krmí z volete. Matka pomáhá mláďatům při rozbíjení vaječné skořápky a nakonec skořápky sežere. Mají-li mláďata žízeň, přinášejí jim rodiče měkkou potravu nebo je napájejí z volete. Ve střední Evropě vyletují mladí ptáci z hnízda koncem května nebo začátkem června, zůstávají ale s rodiči jako rodina pohromadě až do podzimu. Pak rodičovský revír opouštějí, potulují se rok po okolí a zakládají si potom na celý život revír vlastní.

Proto si ptáci staví hnízda nejčastěji v korunách vysokých stromů, dosti často i na skalních stěnách a v poslední době i na sloupech vysokého napětí. V horách staví krkavec velký hnízdo téměř vždy ve skálách, v severním Německu a v některých nižších pohořích i na nejvyšších stromech.

Potrava

Mohou se dožívat stejného stáří jako lidé. Jako „chytří", lépe řečeno učenliví ptáci, sbírají po celý život zkušenosti. Krkavci jsou přizpůsobiví masožravci, rostlinná složka tvoří v jejich stravě menší podíl. Prolétávají s pomalým máváním křídel a s plachtěním nad svým okrskem nebo klidně a vytrvale kráčejí po zemi a ukořistí, co právě roční období nabízí. V květnu jsou to hlavně chrousti, přemnoží-li se myši, rychle se krkavci přizpůsobí a loví je, v zimě se shromažďují na smetištích. U moře vyhledávají na břehu vyplavené mrtvé mořské živočichy. Většinou jsou první, kdo se dostaví k mršině a mají přednost před kání. Tam, kde jsou hojní, na ně lidé svádějí usmrcení čerstvě narozených jehňat.

Krkavec je všežravec, který nepohrdne nejrůznější rostlinnou ani živočišnou potravou. V oblastech, kde je dostatek mršin a odpadků, upřednostňuje tento druh potravy. Dokáže však také aktivně lovit, přičemž se nejvíce zaměřuje zejména na drobné savce a bezobratlé (Šťastný et al.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Historie výskytu krkavce velkého

Historie výskytu krkavce velkého je dobře známá. Dříve byl krkavec hojným druhem na velké části celé severní polokoule. Na mapě rozšíření krkavce vznikaly postupně tak rozsáhlé mezery, že v r. 1940 existovaly v Evropě již jen zbytkové populace, a to především v Alpách, ve východním Prusku, Polsku a ve Šlesvicku-Holštýnsku.

Příčiny úbytku

Nejpravděpodobnější příčinou vyhubení krkavce se tak jeví zásahy člověka. Lidé neměli krkavce v lásce již ve středověku. Pokládali jej za „nečistého ptáka“, protože navštěvoval i popraviště, kde se přiživoval na pozůstatcích odsouzenců. V pozdější době zmizel nejdříve z oblastí, kde vzkvétalo myslivecké hospodaření - např. z Čech a Moravy, středního Německa a západního Polska. Jen ve velkovévodství Schwerin (Německo) bylo v letech 1834-75 uloveno 10 440 krkavců. Vzhledem k domnělým velkým škodám byli stříleni a tráveni staří ptáci, vybírána vejce i mláďata, vystřelována hnízda a káceny hnízdní stromy.

Šíření a nárůst početnosti

Po téměř stoletém období výrazného úbytku začal v Evropě na počátku 50. let minulého století přirozený rekolonizační proces. Především šlesvicko-holštýnská populace se zotavila natolik, že se krkavci začali šířit na východ, resp. jihovýchod. V letech 1970-90 bylo rozšiřování areálu druhu a nárůst jeho početnosti zaznamenáno přinejmenším ve 24 státech Evropy. Šíření napomohly i reintrodukční programy např. v Německu, Belgii či Nizozemsku. V posledně jmenovaném státu bylo v letech 1966-92 vypuštěno 178 mladých krkavců, takže nizozemská populace do r. 1992 prudce vzrostla až na 400-475 ptáků (včetně 50 hnízdních párů).

Historie výskytu krkavce u nás

Pro výskyt krkavce u nás platí totéž, co ve zbytku Evropy. Ještě v r. 1852 hnízdili krkavci na skalách u Vltavy severně od Prahy, za dalších 20 let již nehnízdili ani na jimi dříve hojně obývané Šumavě. Následovala přibližně stoletá pauza a teprve po ní se krkavci v ČR začali opět pozvolna objevovat. Na Moravě krkavec zahnízdil poprvé v r. 1968 v okénku zříceniny hradu Hukvaldy. Také v Jeseníkách se krkavci zdržují od r. 1968, i když hnízdění v té době ještě nebylo prokázáno. V Moravskoslezských Beskydech bylo první hnízdo nalezeno v r. 1975.

V ČR žije krkavec v lesích i v otevřené krajině bez ohledu na nadmořskou výšku. Tok bývá pravidelně pozorován až na Sněžce v nadmořské výšce 1600 m, nejvýše nalezená hnízda byla na Šumavě a v Jeseníkách v 1300 m. Hlavní podmínkou je hnízdění na nepřístupném místě.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Šíření krkavce velkého v ČR je podrobně popsáno zejména od počátku 70. let minulého století, kdy proběhlo první mapování hnízdního rozšíření ptáků pod záštitou České společnosti ornitologické a později i Ústavu aplikované ekologie Vysoké školy zemědělské v Praze a Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. V letech 1973-77 byla v ČR obsazena krkavcem velkým jen 3 % území, jeho početnost byla stanovena na 5-10 párů a byla vyslovena prognóza dalšího šíření. Ta se vyplnila, takže v letech 1985-89 krkavec obsadil 45 % území při celkovém počtu 250-400 párů. Byla stanovena i rychlost jeho šíření: v Čechách to bylo 5-9 km za rok, na Moravě 4-5 km za rok.

Ochrana

Stálý narůst početnosti krkavce vzbuzuje u nás, ale i v jiných evropských státech, obavy, a to zvláště u myslivecké veřejnosti, která mnohdy pokládá ptáka za škodlivého a přemnoženého. Tak tomu ale rozhodně není. Krkavec velký jako tzv. „potravní pátrač“ vyžaduje rozsáhlé otevřené plochy, na kterých může praktikovat sběr potravy a její vyhledávání z velkých výšek na velké vzdálenosti. Obsazuje rozsáhlé, proti příslušníkům svého druhu dobře bráněné teritorium, což se odráží i na jeho nízké hnízdní hustotě, která v Evropě jen zřídka přesahuje 3-4 páry/100 km2, v optimálních biotopech 7-10 párů/100 km2.

Krkavec velký (Corvus corax) je zvláště chráněný druh, který minulosti v ČR zcela vymizel, a jehož početnost od 70. let minulého století neustále narůstá (Šťastný et al.2006). V současné době se stále častěji objevují zprávy, že krkavci na pastvinách napadají hospodářská zvířata, zejména skot chovaný celoročně pod širou oblohou. Největší problém nastává v období rozmnožování. Krkavci jako potravní pátrači se nejprve přiživovali na zbytcích placent a na uhynulých jehňatech či telatech. V posledních několika letech však zemědělci upozorňují, že napadají i živá, nejčastěji čerstvě narozená mláďata, která ještě nejsou plně mobilní.

Výjimky vydané Správami CHKO

Správy chráněných krajinných oblastí Broumovsko a Slavkovský les vydaly výjimku z důvodu prevence závažné škody na hospodářských zvířatech a Správa chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v zájmu ochrany volně žijících živočichů. Mezi další oblasti, kde byl zaznamenán konflikt s krkavci, patří Karlovarský, Královéhradecký, Plzeňský, Ústecký a Zlínský kraj.

tags: #krkavec #výskyt #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Kvalitní zemina Domažlice a okolí
• Využití kompostu
• Více o Fondu ohrožených dětí
• Krása zimní přírody
• Udržitelné lahve na vodu