Krokodýl: Život ve volné přírodě a v zajetí

Krokodýli, fascinující a v mnoha ohledech jedinečná zvířata, přežili do naší éry z doby vzdálené desítky milionů let, jako dokonalý produkt evolučního vývoje druhů. Člověk si nemohl nevšimnout těchto zvláštních zvířat. Někde je lidé uctívali jak bohy, jinde se jejich orgány po generace využívali v tradiční medicíně a baktericidní účinky krokodýlího séra byly experimentálně později i prokázány.

Krokodýlí druhy a jejich jedinečnost

Při vyslovení slova krokodýl napadá celá řada přívlastků, které charakterizují některou krokodýlí jedinečnost. Nejmohutnější plaz, predátor, kterému se v síle a energii s jakou napadá kořist a v tom, že neexistuje kořist, se kterou by si velký krokodýl neporadil, mohou rovnat jen žraloci nebo kosatky.

Krokodýl, jako dokonalý plavec a potápěč pro tento účel vybavený např. vodotěsnou uzávěrou vstupu do trávicí soustavy, regulací tepové frekvence a oběhového systému v zájmu maximálního využití kyslíku v krvi, plovacími blánami mezi prsty zadních končetin. Z obratlovců snad jen ryby jsou dokonaleji přizpůsobeny pro život ve vodě. Krokodýl, jako živočich sice odkázaný na sluneční energii, ale také za tím účelem vybavený „slunečními kolektory“ v podobě osteodermálních kostěných destiček. Plaz, který mimo běžných a dobře fungujících smyslů má navíc po těle rozmístěny receptory tlaku. Inteligentní organizmus s propracovanou sociální organizací ve skupinách žijících druhů. Mohutné a nebezpečné zvíře úporně bránící své snůšky vajíček aby pak dojemně a něžně pečovalo o své potomstvo.

Krokodýli v zajetí

Největší krokodýl na světě žijící v zajetí má délku 5,5 metru (18 stop) a nedávno mu bylo dle odhadů 120 let. Po pravidelné každoroční prohlídce v australském krokodýlím parku Marineland, který gigantický plaz obývá, chovatelé odhadují, že má před sebou ještě mnoho let. „Cassius je tak nádherný, krásný chlapec,“ uvedla pro LiveScience Sally Isbergová , výkonná ředitelka Centra pro výzkum krokodýlů v Austrálii, která vedla pravidelnou prohlídku zvířete. „Je to prostě naprosto fascinující postava,“ popsala své dojmy.

Podobně zástupce prastarého tvora, který planetu Zemi obývá již 200 milionů let a pamatuje dobu dinosaurů, popisují i na webu parku: „Kromě toho, že je Cassius velký a houževnatý, je opravdu krásné zvíře. Jeho povaha a vzhled se nepodobají žádnému jinému krokodýlovi.“ Vědci jen odhadují, jak dlouhý je život krokodýlů mořských (Crocodylus porosus). Dle Adama Rosenblatta z University Severní Floridy ale mohou zemřít stářím. Odhaduje, že maximální délka života krokodýlů mořských je v rozmezí 100 až 120 let, ale tohoto věku dosáhnou spíš jen v zajetí.

Čtěte také: Vzácné druhy krokodýlů u nás

Cassius je v australském Marineland Crocodile Park na Green Island již téměř 40 let. Dostal se sem v roce 1984. Byl odchycen na dobytčím ranči, když útočil na hospodářská zvířata. Již tehdy byl největším krokodýlem, jaký byl kdy v Austrálii chycen. Měl asi 5,13 metrů a chybělo mu nejméně dalších 15 centimetrů ocasu a kousek čenichu. Protože reaguje na hlasité hospodářské stroje, které se používají kolem parku, zřejmě má s nimi neblahé zkušenosti.

Chybějící konec čenichu zase vědci přičítají setkáním s lodními vrtulemi. Krokodýli mají obecně extrémně citlivou tlamu díky šupinám na přední straně, ve kterých jsou uloženy tlakové receptory. Cassius je dle biologů mimořádně citlivý a vibrace lodních motorů ho mohly dráždit. Když krokodýla něco dráždí, jediný způsob, jak toto podráždění projevit je jít a kousnout. Přestože Cassius občas vykazuje známky traumatu ze svého mládí ve volné přírodě, v zajetí je dle chovatelů spokojený. Spokojený krokodýl obecně si sám vyléčí jakákoliv zranění a díky silné imunitě netrpí nemocemi.

Krokodýl americký (Crocodylus acutus)

S krokodýlem americkým (Crocodylus acutus) jsem se poprvé setkal před mnoha lety na Kubě, na známé lokalitě Laguna de Tesoro, kde je vedle volně žijících krokodýlů chován polokrotce spolu se vzácným krokodýlem kubánským. Na Kubě jsem neměl štěstí ani při dalších návštěvách, smůlu jsem měl i v dalších zemích Střední a severu Jižní Ameriky. Jen jednou jsem zahlédl asi metrové mládě, které se přede mnou vynořilo z porostu mangrove na karibském pobřeží Panamy. Teprve v Kostarice jsem narazil na to pravé místo - Rio Grande de Tarcoles.

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) obývá poměrně rozsáhlé území, od pacifického a atlantského pobřeží jižního Mexika na severu, přes celou Střední Ameriku až na jihoamerický kontinent do Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru. Kromě toho se vyskytuje na jihu Floridy a na některých karibských ostrovech, především na Kubě, na Hispaniole a na Jamajce. Typickým stanovištěm tohoto predátora jsou pobřežní močály a laguny, ústí řek a mangrovové porosty. Kvůli intenzivnímu lovu v minulosti i v důsledku ničení vhodných biotopů početnost tohoto druhu na většině původního areálu rozšíření výrazně poklesla, na řadě míst byl zcela vyhuben.

Dolní tok Rio Grande de Tarcoles na pacifickém pobřeží Kostariky je jedním z nemnoha míst, kde dosud existuje funkční krokodýlí populace. Nejednoduší způsob, jak se v těžko přístupném terénu dostat do blízkosti krokodýlů, spočívá ve využití člunu a k tomu účelu zřízených „safari“ kanceláří. Ve stejnojmenné vesnici Tarcoles jsou dvě takové, kde si za poplatek 25 dolarů na dvě hodiny na osobu lze najmout člun a průvodce. Krajina je totiž těžko průchodná nejen kvůli močálovitému terénu, ale hlavně je, podobně jako v celé Střední Americe, olemovaná ostnatým drátem ohraničujícím soukromé pozemky.

Čtěte také: Výrobky z odpadu a krokodýl

Zatímco čekáme na loďku v přístavu, kterým je malá plošina a ocelové schody spuštěné po bahnitém břehu prudce tekoucí řeky, máme možnost vidět první zástupce místní fauny. Na kořenových nábězích obřího stromu se po ránu vyhřívá skupina asi deseti leguánů černých. Podobně jako v jiných oblastech Kostariky jsou zcela krotcí a na naši přítomnost téměř nereagují. Po chvíli čekání připlouvá loď s průvodcem. Nasedáme a naše cesta směřuje dolů po proudu řeky. Prvního krokodýla nalézáme po pěti minutách, během následující hodinové plavby směrem k pobřežním porostům mangrove jich napočítám asi deset. Krokodýli jsou na pohyb člunů zvyklí a nechají nás přiblížit na pár desítek metrů, aniž by mizeli pod hladinou. Někteří dosahují úctyhodných rozměrů, u největších kusů odhadujeme délku na tři až čtyři metry.

V blízkosti pobřeží má průvodce pro turisty připravenou atrakci, která asi řadu lidí nadchne, ale má trochu cirkusovou příchuť a kazí iluzi pobytu v divoké přírodě. Drobný mužík, do té doby obsluhující motor člunu, přirazí k bahnitému břehu, vystoupí na něj a začne na mělčině bít do vody kůží z kuřete se zbytky masa a kostí. Za chvíli se několik desítek metrů od nás objeví na hladině vlny a vzápětí velký krokodýl. Postupně se přibližuje, nakonec vylézá přední částí těla na břeh a nechá se krmit z ruky.

Cesta lodí je ideální nejen pro sledování krokodýlů ale i dalších živočichů. Zaznamenáváme několik druhů volavek, bukačů, kormoránů a rybáků, některé dravce i druhy ptáků, obývající břehové porosty. Když se při zpáteční cestě přiblížíme k vysokým hlinitým břehům, pozorujeme i několik leguánů zelených ukrytých mezi obnaženými kořeny pobřežních stromů.

Za krokodýly pochopitelně vyrážíme i při dlouhých pěších výpravách po pobřeží a do močálů. Přiblížit se k nim tímto způsobem „na dostřel“ teleobjektivu je však nesmírně obtížné. Chovají se plaše a jejich výskyt v těchto místech potvrzují spíš jen stopy. Jinak ovšem zjišťujeme, že se vesnici moc nevyhýbají. Největší překvapení ze setkání s krokodýlem zažívá má žena. Když si jde zaplavat na pláž u hotýlku, kde jsme ubytováni, zjišťuje, že tmavý předmět houpající se v modrých vlnách Pacifiku kousek od břehu není kláda, ale asi tři metry dlouhý krokodýl. Asi ho sem přilákaly zbytky ryb z rybářského přístavu.

Dalším ideálním místem pro pozorování krokodýlů je most přes Rio Tarcoles, který leží několik kilometrů proti proudu. Řeka je v těchto místech poměrně široká a proud tady vytváří štěrkopískové ostrůvky a pláže. Při prvním pohledu přes zábradlí mi údivem padá brada. V těsné blízkosti mostu, pár desítek metrů od projíždějících aut, se sluní asi pět krokodýlů a další postupně vylézají z vody.

Čtěte také: Více o krokodýlech

Z přítomnosti četných krokodýlů u mostu zjevně profitují majitelé restaurace a hotelu ležící nedaleko odtud. Krokodýlům nevadí, ač se jedná o divoká, jinde nesmírně plachá zvířata, ani fotografující turisté, kteří u břehu řeky zastavili.

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) - charakteristika:

• Jeden z největších druhů krokodýla.
• Na americkém kontinentu vůbec největší.
• Samci dosahují délky 4-5 m, samice o něco méně.
• Mimořádně staří jedinci dorostou do délky přes 7 m při váze 1500 kg.
• Může se dožít až 100 let.
• Obývá rozsáhlé oblasti Karibiku, zejména ostrovů jako Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko, severní část Jižní Ameriky, karibské i pacifické pobřeží většiny středoamerických zemí a jižní část Floridy, která je nejsevernějším místem původního rozšíření.
• Na většině území je vyhuben.
• Velikost celosvětové populace je odhadována na 10 000 až 20 000 jedinců.
• V Belize žije asi 1000 kusů.
• Preferuje pobřežní vody, ústí řek.
• Díky speciálním žlázám u kořene jazyka vylučujícím z organismu přebytečnou sůl je skvěle přizpůsoben k trvalému životu v brakické i ve slané mořské vodě.

Nebezpečná setkání s krokodýly

Na karibském pobřeží Belize přibývají další a další hotelové resorty, a tak se člověk stále více dostává do nežádoucího kontaktu s krokodýlem americkým. Turisté si ne vždy uvědomují nebezpečí z blízkých setkání a napomáhají tomu i místní ilegální krmiči, kteří se snaží předváděním krmení krokodýlů o přivýdělek. Krokodýli si velmi rychle spojí příjem potravy s člověkem, ztratí přirozenou plachost a začnou člověka aktivně vyhledávat. Podobné situace řeší například v Kanadě s medvědy. Cherie a Vince právě takové problémové jedince odchytávají, umístí ve svém zařízení a pak přesouvají do neobydlených oblastí nebo pro ně hledají vhodné náhradní řešení. Navíc se snaží o osvětu ve školách.

Krokodýl čelnatý v Zoo Olomouc

V olomoucké zoo proběhla opětovná kontrola hmotnosti a růstu téměř rok a půl starých krokodýlů čelnatých, spojená s jejich odchytem. Tomuto procesu předcházelo nutné oddělení samice. Ačkoli se nejedná o velký druh krokodýla, je obezřetnost na místě. Chovatel Filip Vařeka, vyzbrojen sítí a letně vyhlížejícím outfitem, se zanořil do vodní nádrže, kde bez větších obtíží postupně odchytil všechna mláďata. Ta jsme následně změřili, zvážili a načetli jejich čipy.

„Největší z mláďat mělo 82 cm a 2060 g, naopak nejmenší 71 cm a 1279 g. Rozdíly v růstu jsou tak poměrně markantní a na první pohled patrné. Krátce po vylíhnutí vážili malí krokodýlci od 66 - 94 g a měřili okolo 30 cm. Hmotnost se jim tak za dobu jejich dosavadního života zvětšila skoro 21x a délka až téměř 3x. Vše proběhlo bez potíží a samice už pobývá opět společně se svými mláďaty,“ dodává chovatel a úspěšný chytač Filip Vařeka.

Otcem těchto odrostlejších mláďat byl samec, který pobýval v Zoo Olomouc drahně let. 28 let je vskutku dlouhá doba. Zplodil je ještě před svým úhynem v roce 2020. Krokodýly čelnaté chová olomoucká zoo od roku 1992, ve kterém ze Dvora Králové získala dospělý pár. V roce 2013 došlo na základě doporučení koordinátora k výměně samice a od roku 2015 k dnešnímu dni úspěšně odchovali 28 mláďat. Pětici malých krokodýlů jsme úplně poprvé zkusili chovat v expozici spolu se samicí v roce 2020, která se hned na začátku ujala mateřské role velmi svědomitě. S odstupem času můžeme zodpovědně říct, že inkubace v umělé líhni a následné vrácení mláďat po vylíhnutí k samici je možné a rodičem akceptovatelné. Pravidelné kontroly zdravotního stavu a růstu se ani jim však nevyhýbají.

Obecné informace o krokodýlu čelnatém:

• Krokodýl čelnatý obývá pralesní bažinaté oblasti západní a části střední Afriky.
• Tam se skrývá v doupatech mezi kořeny stromů zanořenými do vody.
• Dorůstá maximální délky pouhé 2 m.
• Ve volné přírodě nežije rodičovský pár společně a o hnízdo se stará pouze samice.
• Společnost vyhledává pouze v období páření.
• O český název tohoto plaza s noční aktivitou se zasloužilo pro něj typické vystouplé čelo.
• Svou potravu loví v noci u břehu prudkým pohybem tlamy do strany.
• Coby masožravé zvíře nepohrdne rybami, plazy, korýši, drobnými savci, případně mršinami.
• Nejvíce je ohrožen lovem místních domorodců pro maso a ztrátou přirozeného biotopu, v důsledku masivního odlesňování.

Zajímavosti o rozmnožování krokodýla čelnatého:

• Na počátku období dešťů (květen) staví samice v blízkosti vody kopcovitá hnízda.
• Ta jsou tvořena vlhkou, rozpadající se vegetací, která produkuje teplo v důsledku tlení a vejce jsou tak jakoby v inkubátoru.
• Samice kladou nejčastěji kolem 10 vajec.
• V tomto období bývá samice velmi agresivní.
• Před vylíhnutím vydávají mláďata ve vejcích kvákavé zvuky.
• Po vylíhnutí je bere samice do vody, kde je hlídá.
• Matka svá mláďata střeží jak v období inkubace, tak i nějakou dobu po narození.

Henry - nejstarší krokodýl na světě

Henry, nejstarší známý krokodýl na světě, je živoucím důkazem toho, jak odolní a přizpůsobiví krokodýli jsou. Jeho dlouhověkost a vitalita přitahují pozornost vědců i návštěvníků. Krokodýli nilští (Crocodylus niloticus) jsou impozantní predátoři z Afriky, známí svou velikostí a silou. Tito vrcholoví predátoři, pocházející ze sladkovodních biotopů v subsaharské Africe, měří v průměru 4 až 5 metrů a vážit mohou i 1 000 kg, což je asi jako dva a půl klavíru. Sežerou vše co uloví, od ryb a ptáků až po velké savce jako jsou antilopy a buvoli, jejich silným čelistem může padnout za oběť cokoli. Navíc mají pověst poměrně agresivních tvorů, kteří útočí nevyprovokovaní i na lidi.

Krokodýli nilští mohou žít ve volné přírodě až 70 let a v zajetí ještě déle. Jedním takovým příkladem této dlouhověkosti v zajetí je Henry, nejstarší známý krokodýl na světě, který žije v Crocworld Conservation Center ve Scottburghu v Jihoafrické republice. Henry se narodil někdy kolem roku 1900 a letos oslavil 124 let. Poprvé byl odchycen v deltě Okavango Botswany v roce 1903, v Crocworldu ve Scottburghu žije od roku 1985. Jelikož pochází z volné přírody, nejsou jeho narozeniny přesně známy a zástupci Crocworldu slaví jeho narozeniny každý rok 16. prosince.

Co jisté je, je fakt, že od svého přesunu do centra Crocworld Henry zplodil více než 10 000 potomků s mnoha partnerkami. Jeho pokročilý věk nijak nesnižuje jeho reprodukční schopnosti, u krokodýlů to tak je, zatímco u mnoha zvířat reprodukční schopnosti s věkem klesají, zůstávají plodní po většinu svého života. Henryho vitalita je důkazem odolnosti druhu, ale také síly jeho genetické výbavy.

Jeho dlouholetost je zásluhou i účinného metabolismu, krokodýli jsou ektotermní, což znamená, že při regulaci tělesné teploty spoléhají na vnější zdroje tepla. To výrazně šetří energii a umožňuje přežít dlouhou dobu bez jídla. Krokodýli nilští dokážou být ve volné přírodě bez jídla i několik měsíců a žijí pouze ze svých tukových zásob. Henry je sice v zajetí dobře krmený, ale stále těží z této energeticky úsporné adaptace, pokud by byl velký jako člověk, stačilo by mu jen 4% tolik naší stravy. Krokodýli navíc stále rostou, Henry váží přes 700 kilogramů a měří 5 metrů, tyto rozměry chrání ve stáří krokodýly před predátory.

Tajemství Henryho dlouhověkosti pramení někde až v období pozdní křídy, kdy řád krokodýlů sdílel planetu s dinosaury. Zatímco masové vymírání dinosaury a další prehistorické druhy vyhladilo, schopnost krokodýlů přizpůsobit se různým prostředím a účinné techniky lovu jim pomohly přežít.

Navíc mají mimořádný imunitní systém a jejich krev silné antibakteriální vlastnosti, které jim umožňují přežít ve stojatých vodách zamořených bakteriemi. Ani krvavé šrámy ze šarvátek s jinými krokodýli, a že se v přírodě perou často, nevedou ke vzniku infekce. I Henry těží z tohoto vyspělého přirozeného obranného mechanismu, který mu umožňuje zotavit se ze zranění a nemocí, které jiná zvířata stála život. Krokodýli nilští mají také výjimečné senzorické adaptace. V kůži mají speciální tlakové receptory, které umožňují rozeznat i sebemenší změnu tlaku vody a umožňují vnímat pohyby kořisti nebo predátorů i v naprosté tmě.

Dlouhověký Henry každoročně přitahuje do Crocworldu tisíce návštěvníků a je přínosem i pro vědu, neboť je předmětem výzkumu biologie stárnutí plazů. Jeho příběh nabízí široké veřejnosti šanci dozvědět se o životě a důležitosti ochrany těchto tvorů, kteří hrají klíčovou roli v ekosystémech, neboť udržují pod kontrolou populace ryb a býložravců.

Krokodýl štítnatý a jeho ohrožení

Krokodýli nilští sice nejsou ohroženým druhem, ale čelí hrozbám ztráty přirozeného prostředí, lovu a konfliktů s lidmi. Krokodýl štítnatý, který je teď na seznamu adopčních zvířat, patří v přírodě mezi kriticky ohrožený druh a jen málo zoologických zahrad se jeho chovu věnuje. Například v Safari Parku Dvůr Králové čeká na svého nápadníka devatenáctiletá samice.

Krokodýl štítnatý se podle nových zjištění vyskytuje především v západní Africe. Dává přednost mělkým vodním plochám v okolí deštných lesů. Žije převážně ve sladké vodě, někdy ho lze však potkat i ve vodě braktické. Obyčejně plave ponořen těsně pod hladinou vody. Měří 2,5 m, největší exempláře jsou dlouhé až 4,2 m.

Dospělá zvířata mají žlutohnědé zbarvení s velkými černými skvrnami, hlava je olivová s hnědými skvrnami. Mláďata jsou zelenošedá. Druhové jméno cataphractus poukazuje na šest řad šupin na zádech a v překladu znamená „oděný“ v brnění. Charakteristickým rysem tohoto druhu je štíhlý čenich, vysoko na něm jsou umístěny nosní dírky. Má extrémně silný stisk čelistí.

Samci tohoto druhu jsou velice teritoriální a své území si hlídají před cizími samci. Vetřelce se obvykle snaží zastrašit vynořováním z vody a vystavováním těla. Dominantní samec má právo pářit se se všemi samicemi v jeho území. Pářící rituál probíhá tak, že samec se samicí začnou společně plavat okolo sebe a navzájem se dotýkat, samice někdy vybízí samce, aby ji následoval. Poté dojde k páření. Hnízda mohou měřit na výšku až 80 cm a na délku až 2 metry. Do nich samice naklade asi 20 velkých vajec.

Zhruba po 100 dnech se z vajec vyklubou mladí krokodýli a přivolají cvrlikáním matku, která hnízdo rozhrabe a začne pomáhat mláďatům do vody. Pohlavní dospělosti krokodýli štítnatí dosáhnou po 10 až 15 letech, v zajetí se dožívají 32 až 38 let.

Potrava krokodýlů štítnatých se skládá především z ryb a jiných vodních živočichů. Oči a nosní dírky mají krokodýli umístěny vysoko na hlavě, což jim umožňuje při ponoru těla, dobře pozorovat kořist. Díky štíhlému tělu se mohou rychle pohybovat vodou a do tlamy chytit rybu na otevřené vodě, nebo také potravu hledat v úkrytech mezi kořeny spadlých stromů.

Poté, co byla shromážděna potřebná data, byl krokodýl štítnatý přeřazen mezi kriticky ohrožený druh. Je vystaven sílícímu tlaku rozpínající se lidské populace, spojeným s dalším úbytkem přirozeného prostředí. Na tyto problémy se nabaluje omezený lov pro maso a rybolov, který způsobuje úbytek kořisti krokodýlů.

Dalším negativním jevem je občasné zabíjení krokodýlů omylem chycených v rybářských sítích. Krokodýl štítnatý je zapsán na seznam CITES I. V současné době existuje snaha o obnovení zredukovaných populací a umělý odchov pro potřeby repatriace. Za lokalitu vhodnou pro repatriaci bylo zvoleno Pobřeží slonoviny a další chráněné oblasti na území západoafrických zemí.

Ochrana krokodýlů

Ještě v naší době, v počátečních letech 21. století, se ročně průmyslově zpracovává více jak 1.250.000 kusů krokodýlích kůží. Pravdou je, že většina je z krokodýlů chovaných na farmách a že počet krokodýlů ulovených pro kůži v přírodě neustále klesá. V roce 2005 to byla asi 4% z celkového počtu legálně zobchodovaných kůží. Jistě dobrá zpráva pro volně žijící krokodýli, ale bohužel je tu i jedna špatná zpráva. Tou je masivní devastace přirozených biotopů prudkým rozmachem lidstva a industrializací lidské společnosti.

Kde nejsou přirozené lokality zatím zničeny, jsou alespoň zpřístupněny novými komunikacemi domorodým lovcům, kteří vybaveni dokonalejšími zbraněmi loví divoká zvířata pro maso, krokodýli nevyjímaje. Lidská činnost přivedla krokodýli na pokraj jejich bytí na planetě Zemi, na místě, které krokodýlům patřilo mnohem dříve než člověku a je morální povinností člověka se o přežití krokodýlů postarat. Lidská činnost přivedla krokodýli na pokraj jejich bytí na planetě Zemi, na místě, které krokodýlům patřilo mnohem dříve než člověku a je morální povinností člověka se o přežití krokodýlů postarat.

tags: #krokodyl #život #ve #volné #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Dopady klimatických změn na Slovensko
• Tipy na cyklovýlety
• Rozměry autobusu IVECO Crossway
• Čištění prádla po kontaktu s myšmi
• Problémy s vodou v Riu