Zabijáci od přírody: Krokodýli a další fakta

Už naši praprapředci lovili různé živočichy. Situace se však občas obrátila, když se možná kořist náhle proměnila v útočníka. Pokud jde o případy, kdy se kořistí stává sám člověk, bylo by omylem se domnívat, že poslední okamžiky před smrtí musí snad vidět jen vyceněné tesáky, cvakající mohutné čelisti, hrůzné drápy, jedové zuby, chobot či obludu, která ho jak pírko táhne pod vodu.

Na základě vědeckých poznatků a četnosti tragických napadení člověka zvířetem jsme sestavili následující žebříček útočníků. Poznáte, že dost často o počtu lidských obětí nerozhoduje ani tak velikost útočníka.

TOP 10 nejnebezpečnějších zvířat pro člověka

TOP TEN živočichů, kteří podle odborníků mají každoročně na svědomí nejvíce lidských životů,...

1. Komáři (moskyti)
   • Počet lidských obětí: dva až tři miliony ročně
   • Rozšíření: celý svět
   • Charakteristika: Tento hmyz z čeledi komárovitých (Culicidae) útočí na teplokrevné oběti ve více než 3000 podobách. Malí upírci se liší velikostí, ovšem jen výjimečně přesáhnou délku 16 mm a hmotnost 2,5 g.
   • Nebezpečí: Některé druhy (jen samičky!) přenášejí velmi nebezpečné nemoci - malárii a horečku Dengue. Po probodnutí kůže útočník vstříkne do ranky sliny, které omezují srážlivost krve. Zároveň působí jako analgetikum, aby kořist nevnímala bodnutí a nebránila se. Tak se do organismu postiženého dostávají choroboplodné zárodky.
2. Asijské kobry
   • Počet lidských obětí: 50 000 ročně
   • Rozšíření: Asie (určité druhy se v menším množství plazí v Africe, kde hrozí více druhů tzv. plivajících kober, teprve v roce 2003 byla objevena plivající kobra nubijská - Naja nubiae)
   • Charakteristika: Kobra je nejproslulejším hadem lidské historie. Pro Indy se stala posvátnou, ačkoli tam ukončí život desítek tisíc dětí, žen i mužů. Má četné reprezentanty - především v Asii.
   • Nebezpečí: Oběť stiskne čelistmi a do těla jí vstříkne jed, někdy i opakovaně.
   • Obrana po uštknutí kobrou: Včasné podání hadího séra.
3. Bodavka tse-tse
   • Počet lidských obětí: cca 35 000 ročně
   • Rozšíření: Afrika (tropické oblasti na jih od Sahary)
   • Charakteristika: Nenápadná malá (cca 1 mm) žlutohnědá moucha, podobná ovádu, zůstává největším postrachem černého kontinentu.
   • Nebezpečí: Bodavka tse- tse (Glossina morsitans) je přenašečkou původce spavé nemoci - prvoka trypanozomy spavičné.
   • Ochrana: Existují vhodné medikamenty, které jsou účinné zejména v první fázi postižení (po bodnutí).
4. Štíři
   • Počet lidských obětí: až 5000 ročně
   • Rozšíření: téměř celý svět
   • Charakteristika: V různých koutech planety žije cca 1300 druhů štírů, pro člověka je však nebezpečných asi 50 druhů.
   • Nebezpečí: Štír útočí, jen pokud je podrážděn. Na konci těla má jedový bodec s vakovitým zásobníkem. Bodec razantně zabodne do těla překvapené kořisti a vstříkne jed ze dvou vývodů po jeho stranách.
   • Ochrana: Vyrábí se protilátka proti neurotoxinu štírů, ale zatím ji experti nehodnotí jako zcela účinnou.
5. Slon
   • Počet lidských obětí: více než 600 ročně
   • Rozšíření: Afrika, Asie
   • Charakteristika: Chobotnatec slon africký (Loxodonta africana) je největším suchozemským savcem; dorůstá výšky až čtyři metry.
   • Nebezpečí: Největší zbraní slonů je velikost. Sloni už rozdupali nespočet lidských hlav a rozmačkali tisíce těl svých trenérů a majitelů.
   • Pozor: Už Charles Darwin upozorňoval: „Žádné zvíře na světě není tak nebezpečné jako slon v říji!“
6. Buvol africký
   • Počet lidských obětí: více než 500 mrtvých ročně
   • Rozšíření: střední a západní Afrika
   • Charakteristika: Buvol africký (Syncerus caffer), také zvaný buvol kaferský, je býložravec afrických savan.
   • Nebezpečí: Ve svém chování je naprosto nepředvídatelný a chystá se zaútočit na každého tvora, který se blíží k jejich stádu.
7. Včely
   • Počet lidských obětí: více než 400 ročně
   • Rozšíření: Téměř celý svět, přičemž ve směru k zemským pólům jich ubývá.
   • Charakteristika: Včely (Apoidea) po světě poletují v podobě cca 20 000 druhů, zejména v tropech.
   • Nebezpečí: Strašákem pro obyvatele Jižní a Severní Ameriky se staly velice útočné tzv. vražedné včely (Killer bees).
8. Lev africký
   • Počet lidských obětí: více jak 250 ročně
   • Rozšíření: Afrika.
   • Charakteristika: Lev (Panthera leo) je největším a nejsilnějším africkým predátorem.
   • Nebezpečí: Lvi jsou hlavně lovci velkých býložravců a kořist napadají ve smečce.
   • Existují i lvi lidožrouti, kterým chutná lidské maso.
9. Hroch
   • Počet lidských obětí: více než 200 ročně
   • Rozšíření: Afrika (až do výšky 2000 m. n. m)
   • Charakteristika: Sudokopytník hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je vegetarián; živí se převážně vodními rostlinami, které jsou pro ostatní býložravce nestravitelné.
   • Nebezpečí: Hrocha obojživelného odborníci považují za jednoho z nejnebezpečnějších zvířat Afriky.
10. Tygr bengálský
    • Počet lidských obětí: přes 200 ročně
    • Rozšíření: Indie, Bangladéš, Nepál aj.
    • Charakteristika: Ze všech druhů tygrů má nejhorší pověst jako lidožrout.
    • Nebezpečí: Ohrožuje zejména lidi pracující v lese - hlavně dřevaře a sběrače medu.

Krokodýl nilský - obávaný predátor

Zřejmě nejobávanější krokodýl nilský na světě se jmenuje Gustave. Jde o lidožrouta, který má na svědomí až 300 lidských obětí. Žije v okolí jezera Tanganika v Burundi ve Východní Africe. Přestože krokodýl nebyl několik let spatřen, a je tedy možné, že je už mrtvý, lidé z něho stále mají oprávněné obavy.

Lidé žijící v okolí jezera Tanganika ve východoafrickém Burundi mají už celá desetiletí strach z obrovského lidožravého krokodýla. V posledních letech se sice žádná zpráva o další Gustavově oběti neobjevila, obavy ale přetrvávají.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Zatímco průměrný samec krokodýla nilského dorůstá do čtyř až pěti metrů a váží asi 410 kilo, délka Gustavova těla se odhaduje nejméně na 6,1 metru a jeho hmotnost na více než 900 kilo. Krokodýli nilští (latinsky Crocodylus niloticus) jsou obávanými predátory. Vyskytují se na většině území Afriky a v Izraeli. Obvykle žijí samotářsky.

Přes den se krokodýli nejčastěji sluní na břehu, odkud při vyrušení prchají do vody. Nejaktivnější jsou za soumraku, kdy také zpravidla loví.

Od konce 90. let 20. století se o případ krokodýla nilského z Burundi intenzivně zajímá herpetolog (herpetologie je zoologický vědní obor zabývající se studenokrevnými obratlovci; pozn. red.). Byl to právě Patrice Faye, kdo nebezpečné zvíře pojmenoval jako Gustave.

Herpetolog postupně zjistil mimo jiné i to, jak Gustave se svými oběťmi obvykle naloží. Těla nespotřebuje celá. Zůstávají z nich torza. Jak deník Pulse dále uvedl, vědci se domnívají, že Gustave nemůže kvůli své obří velikosti lovit hbité antilopy a zebry.

Řeší se tak, jestli obávaný krokodýlí zabiják už neuhynul. Měl by na to ostatně věk. Je ale těžké potvrdit, že je opravdu mrtvý. Území, na kterém se pohybuje, je obrovské.

Čtěte také: Největší zabijáci ovzduší v ČR

Příroda nadělila predátorům mocné zbraně. Jednou z nich jsou čelisti tak silné, že jejich oběti nemají jakoukoli šanci. Existuje několik druhů krokodýlů, ten nilský patří mezi nejhojnější, a také nejznámější. Vyhrál by také, co se týče velikosti a agresivity.

I když má celé tělo pokryté hranatými šupinami, na břiše žádné kostěné štíty nemá. Proto se chová na krokodýlích farmách kvůli kůži. Tlak okolo 1600 kg na centimetr čtvereční je schopný vyvinout pouze k zavírání tlamy.

Ve své dlouhé tlamě má 64 až 68 zubů, čtvrtý spodní zub mu vyčnívá ze zavřené tlamy. Zuby mají kuželovitý tvar a během života se vyměňují. Podle vědců se tak děje nejméně 40x.

Svou kořist loví většinou v noci a při útoku vyvine značnou rychlost. Malá zvířata usmrtí pouhým stiskem čelisti, větší savce stáhne pod hladinu a utopí.

Rozmnožování krokodýlů

Boje mohutných samců o vyhlédnuté krasavice vypadají hrůzostrašně a lze pro ně jen stěží hledat přirovnání. Samec s otevřenou tlamou vytlačuje svého soka a snaží se tak získat samici jen pro sebe. Aby ještě více předvedl svou sílu a velikost, polyká vzduch a nafukuje tak tělo.

Čtěte také: Ochrana brazilské přírody

Sladkovodní krokodýli jsou v těchto duelech mnohem divočejší a z jejich bitev, které trvají několik hodin a v nichž do sebe narážejí opancéřovanými hlavami, se ozývají dunivé údery. Ačkoli to vypadá, že zápas musí zákonitě skončit smrtí jednoho z reků, dochází málokdy k vážnějším zraněním.

Krokodýlí samec má pod svou spodní čelistí několik žláz, z nichž mu vytéká sladké zelenkavé pižmo, jehož vůní se snaží přimět svou družku k aktu. Otírá se jí hrdlem a krčním lalokem okolo hlavy a krku a vzrušující vůní ji posléze ovládne.

Po láskyplném krokodýlím objetí samec pod vodou omotává svou partnerku ocasem a provádí kopulační pohyby. Akt trvá jen pár minut a pár jej opakuje několikrát za den. V rozmnožovacím období kopuluje samec až s dvaceti samicemi. A ani ony nejsou příliš cudné a využívají volné krokodýlí mládence.

Čeho se ale samice vždy podvědomě drží, je záměr spářit se s dominantním samcem. Tak budou mít záruku, že potomstvo vzešlé z takového vztahu bude silné, odolné a s nejlepšími předpoklady přežít.

Matky na stráži

Březí samička přibližně po jednom měsíci začíná s výběrem a hloubením hnízda. Pečlivě si vybírá místo blízko vody, ale nikdy pod úrovní vodní hladiny. V případech, kdy nebývá na výběr mnoho hnízdišť, bojují samice mezi sebou o ta nejlepší. Boje to nejsou nikterak dramatické či krvavé. Jde spíše o rituální vytlačování jedné samice druhou a pravidlem bývá, tak jako vždy v přírodě, že vyhrává silnější.

Dříve než samice krokodýla nilského začne snášet vejce, vyhrabe několik zkušebních děr a uvnitř zkouší jejich teplotu. Pokud by v případném hnízdě byla teplota nižší než 29 stupňů, ze snůšky by se mláďata nikdy nenarodila. Jakmile si je jistá teplotou uvnitř budoucího hnízda, začne hloubit noru.

Zadním párem nohou vyhrabává písek tak hluboko, jak jen dosáhne. Po snůšce, která obsahuje dvacet pět až sto vajíček, díru zahrabe. O množství vajec rozhoduje stáří samice: čím starší matka, tím více vajíček naklade.

Nastává dlouhá a odpovědná práce matky: hnízdo pečlivě střežit. To, že je mu vždy nablízku, svědčí i má zkušenost. Nevědomě jsem vyprovokoval samici k útoku tím, že jsem stál poblíž jejího hnízda, aniž jsem to tušil.

Vedle přírodních podmínek, které mohou lehce poškodit snůšku, jakými jsou záplavy a požáry, musí samice chránit své potomstvo i před jinými predátory, třeba před varany. Ti si totiž v krokodýlích vejcích přímo libují a dokážou snůšku zdecimovat dokonce až na polovinu.

Tři měsíce musí samice střežit své hnízdiště, odhání varany či zvědavé lidi, jako jsem byl já, ale nedokáže se bránit proti jedinému nepříteli: teplotě a počasí.

Teplota rozhoduje, kdy se mláďata narodí, a může způsobit rozdíl až pětapadesát dnů. Velmi deštivé období a neustálé průtrže mračen zapříčiní, že hnízdem proteče voda, dostane se do vajíček, a mláďata se tak utopí. Příliš horká období a ostré, dlouhotrvající slunce způsobí, že vajíčka absorbují příliš tepla, mláďata se nemohou živit žloutkem a celá snůška vymře.

Zubaté děti

Zní to až neuvěřitelně, ale krokodýli jsou částečně ve svém vývoji mnohem dále než my lidé. Svým způsobem jsou schopni ovlivnit to, zda si maminka více přeje chlapečka, nebo holčičku. Samotní „krokouši“ o této své výhodě ovšem nemají tušení a nedokážou ji vědomě nikterak využít. Co by zato některé „člověčí“ maminky daly, aby banálním a lehkým způsobem ovlivnily pohlaví svého zárodku!

Optimální teplota krokodýlího hnízda je mezi 31-33 stupni. Zvláště teplota prvních dnů je velmi rozhodující. V tomto čase se miska vah nakloní na stranu jednoho pohlaví. Při teplotě vyšší než 33,5 stupně se rodí samci, samičky potřebují ke svému zrodu teplotu nižší než 31,5 stupně.

Malý krokodýl, zkroucený do klubíčka, má ocásek stočený k bříšku a k obživě využívá žloutek uvnitř vajíčka. Skořápka je příliš tvrdá, aby ji mládě rozbilo a dostalo se na svět. Proto během tříměsíčního pobytu ve vejci mláďata produkují oxid uhličitý, který spolu s kyslíkem působí na tvrdou skořápku. Ta postupně měkne a mládě se tak cíleně připravuje na její proražení.

Není nikterak mimořádnou situací, že se ozubené miminko zoufale snaží prorazit skořepinu svého dočasného obydlí, a nedaří se mu to. Brzy by uhynulo, a tak začne pisklavě volat o pomoc. Starostlivá matka je vyslyší, rozbije skořápku a pomůže mláděti na svět.

Způsob lovu a potrava

Crocodylus niloticus neboli krokodýl nilský běžně dorůstá pěti metrů, ale byli zdokumentováni až šestimetroví jedinci. Často překročí i svou průměrnou váhu 225 kg. Ačkoli tento krokodýl patří mezi nejobávanější predátory, při nedostatku potravy se dokáže velmi dlouho vzdát hodování. Někdy je ochoten držet až dvouletý půst.

Sedmdesát procent jeho potravy tvoří ryby bohaté na tuk a krokodýl využívá tyto své tukové zásoby k přežití. V podstatě je to pasivní lovec. Čeká dny, týdny a měsíce, až potenciální oběť dojde před jeho tlamu. Není vybíravý a vedle zeber, pakoňů, antilop a ptáků se spokojí i s rozkládající se mršinou.

Menší krokodýli nemohou ještě využít svou hlavní přednost - ostré zuby ve velké tlamě - a musejí vzít za vděk drobnými savci, hady a žábami. Krokodýlí miminka čile loví i hmyz. Jakmile ale dosáhnou dospělosti a objeví smrticí účinky svých čelistí, začnou lovit mnohem větší zvířata.

Stačí jen pevně chytit oběť za část těla a ta z mohutné tlamy nemá šanci uniknout. I když krokodýl nekouše a nežvýká, obrovskou silou maso utrhne nebo jej doslova ukroutí pohybem těla. Není síly, která by mu tlamu opět otevřela.

Konec krokodýlí tlamy je v místech, kde se nacházejí nozdry, vybaven speciálními čichovými detektory. Ty odhalí možnou potravu na vzdálenost až tří kilometrů a neomylně zvíře nasměrují do míst, kde leží například uhynulý buvol.

Dravec takhle i rozlišuje, zda se v okolí nenachází další krokodýl. Jazyk mu na rozdíl od ostatních plazů neslouží k lovu nebo k vyhledání potravy, ale je pevně přichycen ke spodnímu patru. Chuťové pohárky má krokodýl umístěny podél celých čelistí. Jimi dokáže rozeznávat chuťové vjemy, speciálně sladkou a kyselou příchuť.

I když by se chtělo říct, že jazyk je u těchto tvorů téměř zbytečností, není tomu tak. Slané žlázy umístěné na jazyku pomáhají odstraňovat z těla přebytečnou sůl, která se v něm nashromáždila v čase, který trávil v moři či v období sucha.

Pod drsnou slupkou…

I když působí jako lenivý a téměř nepohyblivý tvor, opak je pravdou. Ještěr si tak jen šetří energii na prudký výpad. Je milovníkem vod a mokřin a jen velmi málo se pohybuje na souši, ale když je vyprovokován nebo musí ke své oběti udělat ten první „krok“ sám, dokáže s obrovskou razancí zrychlit a běžet na krátkou vzdálenost vysokou rychlostí.

O tom, že bychom mu utekli, si můžeme nechat jen zdát. Pravda je, že na sto metrů bez překážek bychom ho předběhli, ale otázkou je, zda bychom k tomu dostali šanci ihned na startu, kde je pro krokodýla rozhodujících právě oněch prvních pár metrů.

Někdo by mohl říci, že krokodýl nilský je monstrum patřící někam do druhohor, ale v mnoha kulturách byl a je stále uctíván. Někdy vypadá jako bezcitný zabiják, ale péčí, kterou matka věnuje ochraně hnízda a potomstva, se tito tvorové řadí mezi starostlivé rodiče.

Jen až se v Africe půjdete koupat k řece, dobře si prohlédněte okolí a raději se poptejte i domorodců.

tags: #zabijaci #od #prirody #krokodyl #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Objevte krásy Kypru
• Autobusové nádraží Mladá Boleslav – otevírací doba
• Terminál Fügnerova
• DPH u dodání železného odpadu
• Eko produkty na svačiny