Krtek: Významný člen přírody a zahrady

08.03.2026

Díky oblíbené kreslené postavičce u nás znají krtka i ty nejmenší děti.

Živého v přírodě ale viděl málokdo, krtek téměř neopouští svoje podzemní bludiště chodeb.

A jak je kreslený Krteček oblíbený, tak jsou ti živí v nemilosti, alespoň u zahrádkářů.

Často jim totiž přičítají škody, za které jsou zodpovědní jiní.

Krtek obecný (lat. Talpa europaea), je malý savec, hmyzožravec z čeledi krtkovitých (Talpidae).

Čtěte také: Krtek v kanalizaci: Co dělat?

Tento rod čítá na 13 druhů.

Krtek žije v podzemních chodbách, živí se bezobratlými, které vyhledává pomocí čichu.

Krtkovi se dobře daří v Evropě i Asii, v nadmořské výšce do 500 m.n.m.

Krtek má tělo válcovitého tvaru, porostlé tmavou, sametovou a hebkou srstí.

Dorůstá do délky až 18 cm.

Čtěte také: Jak na ucpaný odpad ve staré budově

Jeho nejnápadnějším znakem jsou přední končetiny se srotlými dlouhými prsty se silnými drápy.

Život pod zemí

Krtek obecný měří kolem 12-16 cm a váží zhruba 70-130 gramů.

Jeho tělo má válcovitý tvar s širokou hlavou bez patrného krku.

Typická je hebká sametová srst černé či šedočerné barvy, která není směrově orientovaná - to krtkovi umožňuje pohybovat se tunely vpřed i vzad, aniž by mu chlupy překážely.

Oči má skutečně drobné (pouze asi 1 mm v průměru) a často schované v srsti, takže rozlišuje jen světlo a tmu.

Čtěte také: Bezpečnostní upozornění pro Krtek čistič odpadů

Vnější ušní boltce úplně chybí, zvukovod kryje jen kožní záhyb - sluch má však poměrně dobrý.

Nedostatek zraku krtek bohatě vynahrazuje jinými smysly.

Jeho růžový rypák je posetý tisíci mikroskopických hmatových receptorů a okolí čenichu, ocas i tlapky pokrývají citlivé chloupky, díky nimž zaznamená i nejmenší otřesy půdy.

K tomu má výtečný čich - dokonce “stereo čich”, který mu umožňuje přesně určit směr pachové stopy.

Lov pod zemí vyžaduje od krtka zvláštní strategii.

Přestože je k hrabání skvěle vybaven, těžko by mohl žížalu pronásledovat tak, že by se prohrabával za ní.

Proto buduje rozsáhlou síť chodeb těsně pod povrchem půdy, které slouží jako pasti - žížaly nebo ponravy do nich propadnou a po určitou dobu se pohybují po jejich dně.

Krtkovi pak stačí v chodbách probíhat a sbírat je.

Musí si ale pospíšit, aby se nestačily znovu zavrtat.

To znamená, že musí přesně vědět, kam se pro úlovek vydat.

Krtkovi se dobře daří v Evropě i Asii, v nadmořské výšce do 500 m.n.m.

Adaptace na podzemní život

Za miliony let evoluce se krtek dokonale přizpůsobil podzemnímu způsobu života.

Přední končetiny má mimořádně silné, s širokými dlaněmi obrácenými do stran a ostrými drápy - jako živé lopaty jimi hrne zeminu.

Lebka a kostra jsou robustní, aby vydržely tlak okolní půdy.

Jeho krev obsahuje dvojnásobné množství hemoglobinu oproti jiným savcům, takže dokáže lépe využívat kyslík a vydrží dýchat vzduch chudý na kyslík v uzavřených norách.

Plíce má zvětšené a vyplňují téměř celý hrudník.

Krtek si pod povrchem buduje složitý labyrint chodeb.

Obytné a lovecké tunely se obvykle vinou 10-50 cm pod zemí a mohou měřit dohromady desítky metrů.

Svými předními tlapami dovede hrabat neuvěřitelnou rychlostí - za hodinu zvládne vyhloubit asi 5 metrů chodby a za den až 20-50 metrů!

Vykopanou zeminu hrne ven malými vertikálními šachtami, čímž na povrchu vznikají typické krtiny.

Tyto hromádky hlíny slouží k ventilaci tunelů a zároveň jsou vedlejším produktem krtkova neúnavného “stavitelství”.

Krtek obhospodařuje rozsáhlý systém chodeb.

Chodby se dělí na hnízdo a loviště.

Hnízdo je cca. 0,5 m pod povrchem, na suchém místě.

Chodbičky z něj vycházejí paprskovitě.

Nad hnízdištěm je obvykle velká hromádka.

Loviště je naopak pod menšími hromádkami.