Která země třídí nejvíc odpad: Statistika a srovnání

V dnešní době neexistuje mnoho činností, ve kterých můžeme jednoznačně konstatovat, že v nich Češi patří k evropské špičce. Výjimkou potvrzující pravidlo je třídění obalových odpadů, které obce a firmy zapojené do systému EKO-KOM v Česku rozvíjí již více než 25 let. Na výše uvedených faktech se shodnou obce, výrobci, třídiči i recyklátoři. Dokonce i zavilí kritici systému dokážou ocenit, že je systém funkční a přináší požadované výsledky. Kde se ovšem názory začínají rozcházet, je interpretace faktů o recyklaci odpadů.

Systém EKO‑KOM, který dlouhodobě plní podmínky autorizace, zajišťuje, aby odpady z použitých obalů byly spotřebitelem vytříděny, odvezeny, následně dotříděny a konečně využity jako druhotná surovina. Prostřednictvím autorizované obalové společnosti firmy produkující balené zboží zajišťují sběr vytříděných obalových odpadů a jejich úpravu na kvalitní surovinu, pro kterou existuje racionální využití buď v ČR, nebo v zahraničí. Množství využitého odpadu každoročně stoupá.

Úspěchy České republiky v třídění odpadu

Podle posledních údajů evropského statistického úřadu Eurostat je ČR podle celkové míry dosahované recyklace všech obalů na 6. příčce hned za Německem. Za námi se tedy v pomyslném žebříčku nachází poměrně dost evropských zemí, o kterých bychom to na první pohled neřekli. Jak už tomu tak bývá, pozitivní výsledky většinou kritici nezmiňují.

Díky rozšiřování sběrné sítě barevných nádob i dlouhodobé výuce našich nejmenších podle aktuálních dat třídí odpad 73 % obyvatel ČR a 77 % všech použitých obalů je předáno k recyklaci nebo energetickému využití. Na vysoké efektivitě systému se jednoznačně podílejí obce kvalitní organizací třídění, ale také občané, kteří třídí dobrovolně a dobře. Spolu s účastí na třídění postupně narůstá množství vytříděného odpadu na obyvatele. Za rok tak v průměru každý občan ČR vytřídil plastů, skla, papíru, kovů a nápojových kartonů, což nás ve srovnání s Evropou řadí na přední příčky. Do samostatně zapojených výkupen pak odevzdal každý obyvatel v průměru dalších kovů a více než papíru. Stále narůstající množství vytříděného odpadu mimo jiné ukazuje, že systém třídění je dostatečně dostupný a pro občany srozumitelný a pohodlný.

Aktuálně se v Česku zhruba polovina obalů ze žlutých kontejnerů materiálově recykluje, třetina se využije k výrobě energie a jedna šestina jinak nevyužitelného se skládkuje.

Čtěte také: Největší kniha

Srovnání s Evropou

Ze srovnání s údaji z roku 2013 je patrné, že Česko patří k zemím, kde produkce za posledních deset let nejvíce stoupla. Česká republika dosáhla produkce komunálních odpadů 570 kg na osobu (v roce 2022), takže je nad evropským průměrem.

Z dalších statistických dat Eurostatu vyplývá, že v Unii se v roce 2023 průměrně recyklovalo 246 kg na osobu. Znamená to, že 48 % z celkového množství vyprodukovaného komunálního odpadu bylo recyklováno. V roce 2013 se oproti tomu recyklovalo 37,2 % (199 kg na osobu).

„I když v EU vzniká více odpadu, celkový objem skládkovaného komunálního odpadu se snížil,“ uvádí Eurostat s tím, že míra skládkování v Unii klesla z 61 % v roce 1995 na 22 % v roce 2023. V roce 2023 tak na skládkách skončilo 115 kg na osobu, před deseti lety šlo o 142 kg na osobu. I v případě spalování odpadů došlo k vyššímu nakládání s komunálními odpady tímto způsobem, i když ne o tolik jako v případě recyklace nebo kompostování. Od roku 1995 stouplo množství komunálního odpadu, který byl energeticky využit, a to ze 70 kg na obyvatele na 129 kg na obyvatele v roce 2023 (25,2 % z celkového množství vyprodukovaného odpadu).

Systém EKO-KOM a jeho role

Do systému EKO‑KOM zajišťujícího sběrnou síť pro recyklaci obalů je dnes zapojeno firem vyrábějících nebo dovážejících balené zboží. Tyto firmy prostřednictvím systému EKO‑KOM spolupracují s obcemi ČR, ve kterých žije obyvatel, tedy (99 % celé populace). Počet klientů zapojených do systému EKO‑KOM se již dlouhodobě drží na prakticky stejné úrovni. Počet dovozců, výrobců a plničů obalů a balených výrobků, kteří se rozhodli své zákonné povinnosti přenést na systém EKO‑KOM, v průběhu roku kolísá vlivem ukončení činnosti či fúzí některých společností.

Kromě financování tříděného sběru v obcích realizuje také lokální projekty, které mají dva hlavní cíle. Cílem technické podpory je poskytnout obyvatelům dostatečně hustou sběrnou síť a zajistit tak zlepšení množství a kvality tříděného odpadu. Již od roku 2003 se za účelem stabilního zajištění využití a recyklace odpadů rozvíjí spolupráce s úpravci a zpracovateli vytříděných komodit. Na třídících linkách se odpady vytříděné občany dále roztřídí a upraví na recyklovatelné druhotné suroviny. Více než 95 % vytříděných odpadů z domácností je před svým zpracováním upraveno a dotříděno na dotřiďovacích linkách v ČR.

Čtěte také: Jak ekologie ovlivňuje cenu provozu auta?

Společnost EKO‑KOM provádí z důvodu potřeby aktuálních dat o zastoupení obalové složky ve směsném a tříděném komunálním odpadu pravidelné rozbory skladby tříděného i směsného odpadu. Z hlediska výkaznictví je klíčovou úlohou autorizované společnosti zajistit evidenci všech obalových a odpadových toků, včetně její kontroly a pravidelných auditů. To je nutné nejen pro prokázání splnění zákona, ale zejména pro sestavení statistik pro Evropskou komisi.

Trendy v nakládání s plasty

Buďme konkrétní, například v případě nejvíce skloňovaného materiálu, plastu. K tomu třeba zazní, že plastový odpadní materiál není v ČR k dostání a zpracovatel ho musí dovážet z Německa. Ale už není řečeno, že firma poptává plastový aglomerát, tedy již druhotnou surovinu vyrobenou z odpadu. Aktuálním trendem ale není smíchání několika druhů odpadních plastů, ale naopak roztřídění jednotlivých polymerů a jejich zpracování podle jednotlivých druhů plastů, které zaručuje maximální udržení materiálu v oběhu, tedy cirkularitu.

Mimochodem v Česku existuje několik společností, které plastový obalový odpad z našich žlutých kontejnerů dlouhodobě zpracovávají. Tyto společnosti využívají aktuálně zvýšenou podporu od EKO-KOMu na zpracování směsných plastů. Jejich výše byla v posledním čtvrtletí navýšena z důvodu růstu cen energií a snížení poptávky po recyklátu.

Zajímavosti ze světa

Zajímavý projekt na podporu třídění odpadu rozjeli v polské Varšavě. Ve městě postupně zavádějí automaty, do kterých můžou místní třídit petky, skleněné láhve nebo plechovky. Za vytříděný odpad pak získají ekobody, které můžou uplatnit jako slevové poukazy.

U našich sousedů v Německu funguje, kromě běžných košů na tříděný odpad, tzv. odvozný systém. Každá domácnost má k dispozici vlastní pytle nebo nádoby na plasty a další tříděný odpad. Mimochodem, kromě Německa tenhle systém funguje taky v Belgii, Rakousku a Lucembursku.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje energie

Jo, další zajímavá věc je německý zálohový systém, platí na skleněné láhve, skleničky od jogurtů, plechovky i petky.

A co je podle mě vůbec nejzajímavější na zdejším třídění, je systém tzv. vhazovacích hodin. Podle těch je třeba se během třídění řídit - hlavně u konkrétního typu odpadu. Jedná se o opatření, které se týká hlavně třídění skla (cink cink), to se třeba nesmí třídit vůbec přes víkend! Takže bacha na to, sklo hezky pěkně až v pondělí cestou do kanclu.

U sousedů v Německu můžeme do žlutého kontejneru (či odpadkovýho koše na tříďák) vyhodit taky plechovky a nápojáče.

V Portugalsku přibývají pytle na tříděný odpad na plážích. A ve městech samozřejmě o třídicí kontejnery a koše není nouze - najdeme tu klasicky papír, plast a sklo.

Systémový přístup v Evropě

Nejčastějším evropským řešením v odpadovém hospodářství (v třídění obalů a dalších odpadů) je tzv. systémový přístup. Ten průmyslu ze zákona ukládá povinnost vytvořit systém, který bude zajišťovat sběr a třídění odpadu a bude plnit stanovené cíle (např. prostřednictvím autorizované obalové společnosti - u nás je to EKO-KOM, a.s).

V Německu funguje v rámci systémového přístupu tzv. duální systém, při kterém sběr a nakládání s obalovými odpady probíhá odděleně - tzn., že se obaly třídí samostatně, nikoli společně s ostatními recyklovatelnými odpady.

U nás (nebo např. v Portugalsku) funguje v rámci systémového přístupu tzv. integrovaný systém, při kterém se do barevných kontejnerů společně třídí obalový i neobalový komunální odpad (např. V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl.

Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací.

Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá. Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky. Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují. V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové).

I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku. Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa.

V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU. Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít.

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod. Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí. Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme. Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty.

Pravidelně třídí odpad 72 procent obyvatel Česka. Množství vytříděného odpadu stoupá a spolu s ním i počet sběrných míst. Praha - Každý Čech loni vytřídil v průměru 44,8 kilogramu papíru, skla, plastů a nápojových kartonů. V porovnání s rokem 2015 je to o 2,5 kilogramu více. V evropském srovnání patří Česko v celkové recyklaci obalů ke špičce. "V roce 2016 jsme celkově vytřídili a zrecyklovali bezmála 800 tisíc tun obalových odpadů," uvedl generální ředitel společnosti Zbyněk Kozel. Každý Čech vytřídil v průměru 20 kilogramů papíru, zhruba 12 kilogramů plastů, stejné množství skla a necelého půl kilogramu nápojových kartonů. Podle posledního srovnání Eurostatu je Česko v celkové míře recyklace obalových odpadů na druhém místě za Belgií. Zvyšuje se i množství sběrných míst. Přístup ke kontejnerům na tříděný odpad mají obyvatelé na 99 procentech území a v roce 2016 mohli využít více než 307 tisíc nádob. Z toho 70 tisíc tvoří menší kontejnery u rodinných domů. Podle zástupců společnosti EKO-KOM se snižuje i průměrná vzdálenost k nejbližšímu sběrnému místu.

EKO-KOM má v Česku monopol na třídění a recyklace obalů. Její služby loni využívalo 20 586 firem dodávajících na český trh balené zboží. Kromě toho firma zajišťuje sběrná místa na tříděný odpad pro 6114 obcí. Někteří odborníci v minulosti kritizovali monopolní postavení firmy. Ministerstvo životního prostředí v roce 2015 zamítlo žádost o autorizaci společnosti Interseroh, která chtěla firmě konkurovat.

Mezi evropskými zeměmi je Česká republika na prvním místě v třídění a recyklaci plastových obalových odpadů. V roce 2006 bylo v ČR recyklováno celkem 44,3 % plastových obalových odpadů. Česká republika tak o celá 3 % předčila i Německo, které recyklaci plastů mnoho let vévodilo. Statistika Eurostatu je pro Českou republiku o to významnější, že potvrzuje, že dlouhodobá koncepce odpadového hospodářství zvolená českými městy a obcemi je správná a úspěšná. Česká republika tak patří mezi nejšetrnější státy Evropské unie.

Údaje Eurostatu jsou zcela v souladu s údaji použitými a předvídanými novou "Strategií rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech České republiky", kterou vydal Svaz měst a obcí České republiky (SMOČR) ve spolupráci s Asociací krajů České republiky (AKČR) v červnu tohoto roku. "Tento ucelený odborný dokument koncepčně rozvíjí současný a evidentně dobrý stav českého odpadového hospodářství. Dále také doporučuje využití i dalších složek odpadu tak, aby se nakládání s odpady v Česku dostalo na nejlepší úroveň v Evropě," uvedl Pavel Drahovzal z Kanceláře SMO ČR.

Eurostat také vydal statistiku množství komunálního odpadu a přehled nakládání s ním v členských státech EU. Pro ochranu životního prostředí není rozhodující jen samotné třídění odpadů, ale také celkové vyprodukované množství odpadů. Česká republika si i v této statistice vede velmi dobře, když s 296 kg komunálního odpadu na obyvatele za rok patří mezi nejšetrnější státy Evropské unie. Rovněž s 90,8% mírou recyklace papíru a 2. místem v třídění papíru se Česká republika řadí k evropské špičce.

Recyklace obalového odpadu (papír, plast, sklo) vyšší než 60 % dosahují kromě České republiky pouze čtyři členské státy EU, a to Belgie, Lucembursko, Německo a Rakousko. Z hlediska množství skládkovaného komunálního odpadu v přepočtu na obyvatele patří Česko mezi evropský lepší průměr.

"Osm států EU skládkuje méně odpadů než Češi, protože kromě skládkování odpady ve velké míře spalují. Evropská statistika ukazuje, že cesta k zásadnímu omezení skládek vede právě přes modernější energetické využití odpadů jako zdroje pro získávání elektrické a tepelné energie," vysvětlil Pavel Drahovzal.

Česká města a obce se zaměřily na vyšší využívání odpadů od 90. let minulého století, výsledkem jsou nyní velmi pozitivní statistiky zveřejněné v Bruselu. "Základem úspěchu je dlouhodobý systémový přístup a spolupráce s kraji a odbornými odpadářskými společnostmi na provozování systému nakládání s využitelnými složkami komunálního odpadu a zpětného odběru některých výrobků. Ačkoliv jsou údaje Eurostatu státy Evropské unie respektovány a využívány, české Ministerstvo životního prostředí tak nečiní, přestože by se o ně mohlo opírat při současné přípravě nových právních předpisů o odpadech," upozornil Pavel Drahovzal a dodal: "Ministerstvo životního prostředí by mělo zohlednit názory SMOČR a AKČR. Dlouhodobě upozorňujeme, že radikální zásahy do systému hospodaření s odpady, například zavedení záloh na plastové lahve jako v Německu nebo třídění kuchyňských zbytků na sídlištích, mohou české odpadové hospodářství významně poškodit."

Další příznivý vývoj v oblasti nakládání s odpady je podle něj možný pouze za pomoci uplatňování energetického využití odpadů, což ukazují i zkušenosti a statistiky z vyspělých evropských států.

Tabulka: Produkce a recyklace komunálního odpadu v EU (2023)

tags: #která #země #třídí #nejvíc #odpad #statistika

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelný život
• Zdroje pitné vody
• Ekologická síť Czech: Vymezení souborů
• Program školy v přírodě v Blansku
• Jablonec nad Nisou – ovzduší