Které keře odolávají znečištění ovzduší?

Pokud máme zahradu vedle rušné komunikace, hluk, prach a zplodiny nejlépe odcloní živý plot. Ne každá dřevina však takové podmínky snese. Nejcitlivější druhy do městské zahrady ani nepatří.

Každá rostlina má charakteristické požadavky na výběr stanoviště a na péči. Některé druhy jsou choulostivější, jiné méně. Všichni třeba víme, že pěnišník potřebuje půdu s kyselou reakcí, letničky hodně slunce, kapradiny zase polostín a vysokou vzdušnou vlhkost. A zvlášť odolné musí být druhy, které mají růst ve znečištěném ovzduší.

Znalost konkrétních požadavků jednotlivých druhů je nutná a vždy je dobré se o nich informovat ještě před nákupem. Čím dražší rostliny kupujeme, tím více se znalosti vyplatí. Zaměříme se tedy nejen na obecné charakterové vlastnosti, ale také na relativně méně významné informace, například jak se rostlina adaptuje v znečištěném prostředí. Zejména v dnešní době je dobré vědět, zda vyhlédnutý exemplář poroste na šumavské zahrádce stejně dobře jako na atriové zahradě ve středu města.

Obecné vlastnosti a odolnost dřevin

Obecně jsou na čistotu ovzduší daleko náročnější jehličnany a stálezelenné dřeviny. Z nich jsou pak nejchoulostivější jedle bělokorá, jedle korejská, kryptomérie japonská, jedle nádherná, borovice lesní, jalovec obecný, pěnišník, smrk obecný.

Někdy se zdá, že ač jsme rostlině poskytli všechnu předepsanou péči, nedaří se jí a my si to neumíme vysvětlit. Pokud tedy kupujeme konkrétní druh do lokality s ne úplně optimálními parametry čistoty ovzduší, musíme se především zajímat o to, zda je rostlina snese.

Čtěte také: Látky znečišťující ovzduší a jejich vliv na zdraví

Na zmiňovaný fakt se ale můžeme podívat i z opačné strany. Máme před plotem záhon lemující chodník a frekventovanou komunikaci a chceme vytvořit bariéru mezi projíždějícími auty a zahradou. Pro taková místa musíme vybrat druhy, které snesou nejen vyšší koncentraci CO2, ale také prach, popílek a posypovou sůl.

Jestliže jsme vyzkoušeli všechno, ale každý pokus o ozelenění chodníku ztroskotal, neměli bychom věšet hlavu, opravdu existují rostlinné druhy, které si i s tímto extrémním stanovištěm dovedou poradit.

Opadavé listnáče a jehličnaté výjimky

S tolerancí jsou na tom nejlépe listnaté, opadavé dřeviny, které díky každoročnímu opadu listů mohou lépe regenerovat. Pokud ovšem chceme vytvořit celoročně působící bariéru, musíme použít druhy, které listí na zimu neshazují. I takové dřeviny existují, a to zejména mezi introdukovanými (nepůvodními) druhy, z nichž pak vedou ty se sivě ojíněným zbarvením.

Z jehličnanů k takovým otužilcům patří jedle stejnobarvá, cypřišek nutkajský, jinan, tis či zerav. Z listnáčů pak celá řada javorů, jako jsou javor babyka, javor klen i mléč, javor červený, javor tatarský, dále hlošina úzkolistá, jasan, lyrovník, topol, platan, lípa plstnatá, kustovnice, zimolez, šeřík, tamaryšek, klokoč, pámelník, ptačí zob, skalník, dřín či růže svraskalá.

Existuje samozřejmě daleko více druhů, ale ty jmenované patří k nejodolnějším.

Čtěte také: NSEV Čabárna a příroda

Jak poznáme, že dřevina trpí znečištěním?

Například tak, že jehlice žloutnou, nepřirůstají a opadávají, dřevina netvoří nové přírůstky, a pokud ano, jsou velmi malé a nepravidelně rostlé, dřevina se postupně vyholuje, sesychá a v poslední fázi odumírá.

Pokud včas rozpoznáme, co dřevině schází, lze ji ještě přesadit do nové lokality. Pokud jsou stromky nebo keře poškozeny více, je lepší je odstranit a nepokoušet se o záchranu. Mnohé jehličnany mají totiž velmi omezenou schopnost regenerace a odumřelou větev již nikdy nenahradí. Listnáče jsou na tom daleko lépe a většina z nich ztracenou větev nahradí novým výhonem.

Péče o rostliny v extrémních podmínkách

Při osazování záhonu v nepříznivých podmínkách podél komunikace se snažíme o to, abychom rostlinám přilepšili alespoň půdou a zálivkou. Vykopeme dostatečně velkou jámu, a čím horší bude kvalita půdy, tím více přidáme kompostu. Nezapomeneme na hnojivo s pozvolným uvolňováním a vydatnou zálivku.

Ibišek syrský (Hibiscus syriacus)

Ibišek syrský známý také jako růžovník, je opadavý keř, patřící do čeledi slézovitých. Tento druh ibišku pochází z východní Asie. Bývá obvykle vysoký přibližně 2 až 4 m. To samozřejmě může záviset na specifickém kultivaru a podmínkách pěstování. Listy jsou střídavé, sytě zelené a mají tvar srdce nebo oválu s vroubkovanými okraji.

Má krásné květy, jsou nádherně velké a mohou být různých odstínů bílé, růžové, modré nebo fialové. Tyto květy mají charakteristický vzhled trubkovitého středu s vyčnívajícími tyčinkami a okvětními lístky okolo. Objevují obvykle v letních měsících, od července do září, v závislosti na konkrétní odrůdě a klimatických podmínkách.

Čtěte také: Nezklamané srdce v přírodě

Je oblíbeným keřem v zahradách kvůli svému dekorativnímu kvetení. Tato rostlina se dobře uplatňuje jako solitéra nebo v živých plotech. Dá se dobře použít k pěstování v nádobách, střešních zahradách a na terasách.

Hibiscus syriacus se obvykle prořezává na jaře, ideálně před zahájením aktivního růstu, což může být koncem března nebo začátkem dubna. Tímto prořezáváním se podpoří tvorba nových výhonů a lepší tvar keře. Pokud jde o hnojení, hibiscus ocení hnojení na jaře, když začíná růst, a poté ještě jednou na začátku léta. Použití univerzálního hnojiva pro kvetoucí keře je vhodnou volbou. Doporučuje se aplikovat hnojivo po zalití půdy, aby nedošlo k popálení kořenů rostliny. Nesnáší podmáčená stanoviště, v případě těžké půdy je nutná pořádná drenáž.

Pěstování ibišku syrského

Doporučuje se slunné, teplé a závětrné stanoviště, například jižní či jihozápadní strana domu nebo chráněné dvory. Půda má být hlinitá až hlinitopísčitá, středně vlhká, dobře propustná a bohatá na humus. Ibišek snáší pH od mírně kyselého po mírně zásadité, včetně půd s vyšším obsahem vápníku. Při výsadbě se často přidává kompost nebo dobře zetlelý hnůj, na těžkých půdách pomáhá přimíchat štěrk či hrubý písek pro zlepšení odtoku vody.

Kontejnerované rostliny se vysazují od března do října, v chladnějších oblastech se upřednostňuje jarní termín, aby keř stihl zakořenit před zimou. Pro živé ploty se zpravidla volí rozestupy 0,8-1,2 m, jako solitéra potřebuje kolem 2-3 m prostoru. Zálivka je nejdůležitější v prvním roce po výsadbě a během delších suchých period, mezi jednotlivými zálivkami má půda mírně proschnout.

Každoroční jarní přihnojení kompostem nebo hnojivem pro kvetoucí keře podporuje tvorbu květních pupenů. Řez se provádí koncem zimy nebo brzy zjara, kdy se odstraňují slabé, namrzlé či křížící se větve a loňské výhony se mohou zkrátit o třetinu až polovinu. Mladé rostliny ocení zimní mulč u paty keře.

Ibišek bývá odolný, při dlouhém suchu se mohou objevit mšice nebo svilušky, které oslabují nejmladší výhony.

Ibišek syrský 'Diana'

Ibišek syrský 'Diana' - opadavý keř z čeledi slézovitých, pocházející z okruhu asijských populací druhu. National Arboretum, kde Donald Egolf vybral bílého semenáče v roce 1963 a po zkouškách jej uvedl pod názvem 'Diana' v roce 1970. V dospělosti vytváří vzpřímený, hustší habitus, obvykle 1,5-3 m vysoký a 0,9-1,8 m široký.

Listy jsou trojlaločné, středně zelené a na podzim žloutnou. Od července do září se otevírají miskovité květy o průměru přibližně 10-12 cm, čistě bílé a bez vínového oka, s lehce zvlněným okrajem plátků. Jednotlivý květ vydrží zpravidla jediný den, ale poupata se střídají, takže kvetení působí souvisle. Pro zahradu je přínosem i nízká tvorba semen, která omezuje samovolné vysemeňování.

Kultivar vynikne jako solitéra i v řadové výsadbě, kde vytváří světlý, klidný akcent mezi tmavší zelení jehličnanů nebo vedle komule, tavolníků a okrasných trav. Květy vyhledávají včely a motýli. V teplejších létech mohou květy zůstávat otevřené déle do podvečera, takže keř působí živě i po práci na zahradě.

tags: #které #keře #odolávají #znečištění #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody Jeseníky
• Správné třídění směsného odpadu
• Poplatky spojené s územním plánem Dobrušky
• Evidence komunálního odpadu obcemi
• Ekologické látky