Ačkoliv člověk znal prostředky a metody zpomalující zkázu živočišných tkání, včetně lidských (viz např. mumifikační techniky ve starém Egyptě], tak první moderní a efektivní přístupy v prevenci nemocničních nákaz jsou užívány až od 19. století.
Neoddělitelnou součástí přípravy v obou studijních programech je také výuka praktických dovedností nezbytných jak pro další studium, tak i pro následný výkon povolání lékaře nebo všeobecné sestry.
Teoretická preklinická příprava, ke které je tato učebnice určena, má vytvořit předpoklady pro efektivní nácvik ošetřovatelských postupů a intervencí v laboratorních podmínkách a následně i v klinické praxi a zároveň také snížit riziko nevhodného nebo nesprávného provedení ošetřovatelského výkonu nebo intervence u pacienta v průběhu další výuky.
Sestavit smysluplnou učebnici tohoto typu je velmi obtížné.
Publikace totiž neobsahuje jen statický souhrn poznatků, jak to bývá u klasických učebnic obvyklé, ale také, a především, popis dynamické činnosti při realizaci jednotlivých ošetřovatelských postupů a intervencí.
Čtěte také: Právní aspekty lékařské praxe
Při zpracování publikace jsme vycházeli nejen z odborných literárních a časopiseckých zdrojů informací, ale také zvláštního zdravotnického provozu.
Každý ošetřovatelský postup (či intervence] byl posouzen odborníky z praxe, lékaři a sestrami, a jeho reálnost byla také v praxi ověřena.
Učebnice obsahuje popis více než čtyřiceti základních ošetřovatelských postupů a intervencí doplněný o rozsáhlý obrazový a tabelární materiál.
Většina kapitol má pevně stanovenou strukturu.
V úvodu se zpravidla seznámíte s účelem prováděného výkonu / intervence a s podmínkami pro jeho provedení.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Následuje popis pracovního postupu, informace o péči o pacienta po výkonu a informace o péči o pomůcky po provedeném výkonu.
Dále jsou uvedeny komplikace a rizika výkonu a možnosti jejich prevence.
Jak upozorňuje například Gópfertová (2005] nozokomiální nákazy postihují „v průměru 5 -10 % pacientů, tedy každého 10 - 20 pacienta.
Zhoršují základní onemocnění a mohou i vyústit v trvalé následky nebo i v úmrtí.
Nozokomiální nákazy mají také velký celospolečenský význam pro své nepříznivé ekonomické důsledky.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky
Představují značné finanční náklady spojené s léčbou a s prodlouženým pobytem v nemocnici".
Pro klasifikaci nemocniční nákazy není rozhodující kdy a případně kde se příznaky onemocnění projeví, ale místo a čas, kdy došlo k přenesení nákazy na pacienta.
Nemocniční nákazou se rozumí nákaza vnitřního (endogenního) nebo vnějšího (exogenního) původu, která vznikla v příčinné souvislosti s pobytem nebo výkony prováděnými ve zdravotnickém zařízení nebo ústavu sociální péče v příslušné inkubační době.
Nezbytným předpokladem pro šíření nákazy je existence původců nákazy.
Z uvedeného vyplývá, že se i na nemocniční nákazy vztahují obecně platné podmínky pro šíření nákaz.
Kromě přímého kontaktu se přenos často uskutečňuje při nejrůznějších invazivních léčebných a diagnostických výkonech, například při kanylacích centrálních či periferních cév, katetrizacích močového měchýře, dále u intubovaných pacientů, při injekčních aplikacích léků apod.
V podstatě, ve všech případech, kdy dochází k porušení normální fyziologické bariéry organismu a vzniká riziko instrumentálního zavlečení původce nozokomiální nákazy.
Prevence nozokomiálních nákaz zahrnuje celý soubor opatření, která jsou uvedena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhl. č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.
Hlášení hromadného výskytu nemocniční nákazy a nemocniční nákazy, která vedla k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí, se podává bezodkladně, a to zpravidla telefonicky, faxem nebo elektronickou poštou místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (zpravidla hygienická stanice kraje nebo Hl. města Prahy].
Hlásení o laboratorním nálezu se podává okamžitě poskytovateli zdravotních služeb, který biologický materiál k vyšetření odeslal.
Přijímající lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče, jednodenní péče nebo lékař ústavů sociální péče zaznamenává anamnestické údaje důležité pro možný vznik nemocniční nákazy, včetně zjištění cestovní a epidemiologické anamnézy, popřípadě provádí příslušná vyšetření s ohledem na celkový zdravotní stav fyzické osoby.
Pokud je s ohledem na zdravotní stav fyzické osoby přijetí nezbytné i při podezření na počínající infekční onemocnění, je třeba provést izolační a bariérová opatření, popřípadě přijímající lékař zajistí přeložení na příslušné oddělení.
Zdravotnický pracovník nesmí v osobních ochranných pracovních prostředcích opustit areál poskytovatele zdravotních služeb.
Na pracovištích, kde je prováděna chirurgická nebo hygienická desinfekce rukou, nesmí zdravotničtí pracovníci nosit na rukou žádné šperky.
Zdravotničtí pracovníci v operačních provozech nesmí nosit na rukou hodinky.
Úprava nehtů nesmí ohrožovat zdravotní stav pacienta zejména s ohledem na možné šíření nemocničních nákaz a nesmí bránit poskytování zdravotní péče v plném rozsahu.
Při ošetřování pacientů musí zdravotničtí pracovníci využívat bariérové ošetřovací techniky na všech pracovištích, musí být používány pouze dekontaminované pomůcky; pracovní plochy na všech pracovištích zdravotnických zařízení musí být vyčleněny podle charakteru vykonávané činnosti.
Při zjištění infekce nebo kolonizace multirezistentními mikroorganismy se toto zjištění vyznačí ve zdravotnické dokumentaci pacienta a do propouštěcí zprávy.
Opakovaně používané zdravotnické prostředky se desinfikují, čistí a sterilizují podle návodu výrobce.
Jednorázové stříkačky a jehly se likvidují bez ručního oddělování: k oddělení jehly od stříkačky může sloužit pouze speciální pomůcka nebo přístroj.
Při výměně lůžkovin se po propuštění nebo úmrtí pacienta desinfikuje lůžko a matrace.
Použité prádlo se třídí, pokud je to nutné, bezprostředně pouze v místnosti k tomu určené s přirozeným nebo nuceným větráním, odkládá se přímo do vyčleněných obalů.
Prádlo má obdobný charakter jako zdravotnický materiál určený pro opakované použití.
Výsledkem pracího postupu a procesu musí být prádlo prosté chemické a bakteriální kontaminace.
Mezi poskytovatelem zdravotních služeb a prádelnou se smluvně dohodne systém třídění a značení obalů podle obsahu (např.
Prádlo se třídí v místě použití a nepočítá se.
Před uložením do obalů na odděleních se prádlo neroztřepává.
Použité prádlo se ukládá do obalů, které zabraňují kontaminaci okolí nečistotami z tohoto prádla.
Používají se obaly vhodné k praní nebo omyvatelné a desinfikovatelné nebo na 1 použití.
Použité prádlo v obalech se skladuje ve vyčleněném větratelném prostoru.
Personál manipulující s použitým prádlem používá ochranný oděv, rukavice a ústenku a dodržuje zásady hygieny.
Při manipulaci s prádlem u lůžka pacienta se používají pouze základní ochranné pomůcky, a to ochranný oděv a rukavice.
Prádlo, které bylo v kontaktu s tělními parazity, se ošetří vhodným insekticidem a po 24 hodinách se předá do prádelny.
Použité prádlo se odváží do prádelny v kontejnerech nebo ve vozech s uzavřeným ložným prostorem.
Čisté prádlo se při přepravě chrání před znečištěním a druhotnou kontaminací vhodným obalem.
Použít lze obaly vhodné k praní nebo obaly na jedno použití.
tags: #proč #člověk #není #uzpůsoben #k #nošení