Kyselina chlorovodíková (HCl), známá také jako kyselina solná, je silná, vysoce korozivní kyselina. Za normálních podmínek je to bezbarvý, velmi agresivní a korozivní plyn. Je lehčí než vzduch a vyznačuje se štiplavým zápachem. Dobře se rozpouští ve vodě i ve vzdušné vlhkosti. Vodný roztok chlorovodíku se nazývá kyselina chlorovodíková. Komerčně se dodává v roztocích o koncentraci kolem 35 %.
Kyselina chlorovodíková má řadu specifických vlastností, které ji předurčují k širokému spektru aplikací:
Kyselina chlorovodíková je důležitou surovinou pro průmyslovou výrobu kyseliny chlorovodíkové, uplatnění nalézá také v gumárenském průmyslu, při výrobě vinyl a alkylchloridů, oddělování bavlny od vlny i při jejím čištění. Používá se také pro leptání polovodičových krystalů a je meziproduktem v mnoha dalších průmyslových výrobních procesech. Přirozeně se do prostředí dostává například vulkanickou činností, člověk se na emisích HCl podílí především úniky z průmyslových provozů a spalováním uhlí, plastů a odpadů.
HCl v atmosféře rychle reaguje s molekulami vody za vzniku chloridů a hydroxidových aniontů, čímž přispívá k tvorbě kyselých dešťů. Ve vlhkých půdách probíhá stejná reakce, za sucha pak dochází k odparu HCl do ovzduší. U HCl nedochází k bioakumulaci v potravních řetězcích. Akutně je HCl toxický pro vodní organizmy včetně rostlin.
Emise chloru jsou díky jeho rychlé reakci s vodou neoddělitelné od emisí HCl. Při sledování tohoto znečištění se hovoří o emisích chloru a jeho anorganických sloučenin (HCl).
Čtěte také: Bezpečná manipulace s HCl při čištění
Chlorovodík je vysoce korozivní a napadá mnohé kovy a vápenec, což vede k narušení budov i jiných kulturních památek. Plyn se rozpouští ve vodě za vzniku silné kyseliny, která je při vyšších koncentracích toxická vůči životu vodních organizmů.
Při práci s kyselinou chlorovodíkovou je nezbytné dodržovat bezpečnostní opatření, jelikož se jedná o vysoce žíravinu.
V případě nehody, kdy dojde ke kontaktu kyseliny chlorovodíkové s pokožkou, je třeba okamžitě jednat. Zasažené místo ihned omyjte proudem studené vody po dobu alespoň 15 minut. V případě zasažení očí je nutné je okamžitě a důkladně vyplachovat vodou po dobu minimálně 20 minut a neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Při požití je nutné vypít větší množství vody a nevyvolávat zvracení, neboť žaludek je zvyklý na nízké pH a zvracení by způsobilo jen další poleptání jícnu. Dejte pacientovi vypít cca 2 dcl vody. Ne více. Při vážném poleptání hrozí proděravění trávicího traktu.
Téměř vždy vyžaduje poleptání odborné vyšetření a ošetření ve zdravotnickém zařízení. Poleptání kůže způsobuje poškození kožního krytu, jeho deformitu případně infekci. Při postižení oka hrozí trvalá ztráta zraku. Základem je prevence. Při poskytování první pomoci dbejte na svojí bezpečnost. Používejte ochranné rukavice a snažte se postupovat tak, aby Vás voda z oplachu nezasáhla.
Čtěte také: Proč je kyselina listová důležitá?
Kyselina chlorovodíková je vysoce korozivní látka a musí být skladována v souladu s bezpečnostními pokyny. Pro skladování kyseliny chlorovodíkové se používají pouze speciální nádoby z materiálů odolných vůči korozi, jako je například polyvinylchlorid (PVC) nebo polyethylen (PE). Nádoby musí být řádně označeny a uzavřeny, aby se zabránilo úniku.
Likvidace kyseliny chlorovodíkové se řídí místními předpisy. Likvidujte podle místních předpisů pro nebezpečné odpady. Obal můžete také bezplatně vrátit k prodejci.
Kyselina solná se hojně využívá k čištění toalet, jde totiž o vysoce účinný odstraňovač vodního kamene. Tuto možnost čištění odpadu byste měli volit až jako poslední možnost a s ohledem na materiál odpadů a potrubí. Pokud se ale přesto rozhodnete čistit odpad kyselinou solnou, dodržujte striktně bezpečnostní předpisy.
Kyselinu (nejen HCL) byste snad mohl chtít použít na odstranění vodního kamene, ale ten bývá problémem v odpadu opravdu jen zřídka. Jste si jistý, že váš problém vyřeší právě kyselina? Pokud máte doma zoxidované předměty z mědi, můžete ho vyčistit právě kyselinou solnou. Opět dávejte při manipulaci s ní pozor a dodržujte bezpečnostní předpisy. Vezměte si vhodnou nádobu. Nyní je důležité kyselinu zneutralizovat.
Kyselina chlorovodíková (HCl) je sice běžně používaná kyselina pro leptání kovů a čištění, ale v případě chitosanových struktur může být příliš agresivní. Silná kyselost HCl může narušit chitosanové vazby, což vede k degradaci a ztrátě požadovaných vlastností materiálu. Mezi vhodné alternativy patří organické kyseliny, jako je kyselina octová nebo kyselina citronová. Tyto kyseliny jsou slabší než HCl a umožňují kontrolovanější leptání a čištění, aniž by došlo k poškození chitosanové struktury.
Čtěte také: Přírodní výskyt H₂SO₄
Stanovení chlorovodíku v plynných směsích je zpravidla spojené se stanovením kapalných částic kyseliny chlorovodíkové a chloridů na tuhých částicích aerosolů. Chlor okamžitě zreaguje na kyselinu chlorovodíkovou (resp. chloridy), proto se speciace jednotlivých forem obvykle neprovádí a výsledkem analýzy je celková hmotnostní koncentrace chloridů. Nejběžnější používanou analytickou koncovkou je potenciometrické stanovení iontově selektivní elektrodou (ISE).
Pro stanovení chloru byly zavedeny metody založené na fotometrickém stanovení obsahu chloru (ČSN 834751-3), odměrném stanovení obsahu chloru (ČSN 834751-4) a stanovení obsahu chloru a chlorovodíku vedle sebe (ČSN 834751-6) ve vzorcích odpadních plynů. Analytické stanovení chloru ve formě rozpustných chloridů je možné uskutečnit argentometrickou titrací roztokem dusičnanu stříbrného AgNO3 na indikátor chroman draselný K2CrO4.
Zařazení látky v seznamu látek pro integrovaný registr znečišťování dle Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) č. 166/2006, dle Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a dle Nařízení vlády č.
| Látka | Zařazení v registru |
|---|---|
| Kyselina chlorovodíková (HCl) | Uvedeno v nařízení |
tags: #kyselina #chlorovodíková #odpad #použití #likvidace