Sabina Laurinová o ochraně přírody, herectví a rodinném zázemí

Sabina Laurinová patří k nejvýraznějším českým herečkám své generace. Diváci ji znají z desítek divadelních rolí, z filmů i televizních seriálů, za které získala několik diváckých ocenění. Rozhovor s jednou z nejobsazovanějších českých hereček vznikl v příbramském divadle díky pořadu Kavárna U Nulté hodiny, ředitele Petra Bednáře.

Herečka vyzařuje empatii a klid, ačkoli sama o sobě tvrdí, že je často netrpělivá. Večer v Příbrami tak nabídl nejen pohled do herecké profese, ale i do rodinného zázemí, které Sabinu drží při zemi.

Místa, která má Sabina Laurinová ráda

Domov je pro Sabinu Prahou - je dítě křtěné Vltavou. Ale má i další místa, která jsou pro ni kouskem domova: Šumava, Buchlovice, naše chata na Sázavě. A musím říct, že z Prahy občas ráda utíká.

Herecká profese

Herectví nabízí prostor, který máte k dispozici a můžete se stát opravdu kýmkoliv. Vše je otázka štěstí na dobré role či práci s režiséry, kteří vám dají důvěru. Zrovna tady v Příbrami se mi takové setkání splnilo. Milan Schejbal mě obsadil do role Markéty Gautierové v Dámě s kaméliemi a do kněžny Raněvské v inscenaci Višňový sad.

Sabina role většinou neodmítá - vždycky přemýšlím, jestli je v nich pro mě výzva. Ale jednou mě to opravdu mrzelo. Vzpomínám si, že jsem měla hrát Mášu v Rackovi v Divadle Bez zábradlí. Byla jsem na dvou zkouškách, ale z časových důvodů jsem musela odstoupit. A to mě dodnes mrzí.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Herečka přiznává, že i pod slupkou role, kterou zrovna hrajete, mohou být i starosti nebo smutek, které vás trápí v soukromém životě. K profesionalitě patří i to, že se tyto emoce naučíte potlačit a nedat na jevišti nic najevo. Samozřejmě, taky to vždycky nejde.

Sabina sleduje dění kolem sebe, jak se kdo chová, a nasává atmosféru. Odmalička jsem byla velký pozorovatel, možná to už byl zárodek mé herecké dráhy. Ráda jsem seděla na lavičce, sledovala kolemjdoucí a přemýšlela, kam asi jdou a proč, čemu se smějí, proč jsou smutní, proč křičí. Hrozně mě to zajímalo. Jak se chovají, jak u toho vypadají.

Pověry v herecké profesi

Herci jsou pověrčiví. A tyhle věci se předávají z generace na generaci. Když vám někdo popřeje „zlom vás“, musíte odpovědět „čert tě vem“. Dneska už mladí říkají jen „čert“. Jsou úspornější. Nepíská se na jevišti - dřív to byl signál pro spuštění tahů s kulisami a mohlo to být pro herce na jevišti nebezpečné. A když vám garderobiérka zašívá kostým, musíte u toho mluvit, aby vám nezašila paměť.

Vztah k publiku

Sabina pozná už v prvních minutách, jaké publikum vás čeká. Ta energie je cítit okamžitě. Někdy máte pocit, že to bude těžký boj - diváci jsou unavení, nesoustředění. Ale právě v tom je kouzlo divadla: získat si je. Jezdíme po celé republice a už máme vytipovaná místa, kde je publikum spontánnější, a místa, kde je to skoro sportovní výkon. A to je kouzlo herectví a také práce dobrého režiséra (smích).

Rodinné zázemí

Sabina Laurinová je jedináček a má dvě dcery. V dospělosti mě mockrát napadlo, že by se mi hodilo mít bráchu nebo ségru, se kterými bych si rozuměla a mohla s nimi sdílet věci, které se nehodí ani na probírání s kamarádkami. Jako dítě jsem tím ale netrpěla. Mám to štěstí, že rodiče jednak stále mám, jednak jsou spolu a lásky do mě vtiskli opravdu hodně. Výhodou bylo i to, že jsem se neměla s kým srovnávat a na koho žárlit.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Když se do sebe holky zakously a začaly se hádat, často jsem byla strašně překvapená. Brala jsem to jako svoje selhání: To je špatně vychovávám? Mám zasáhnout? A tohle že jsou sourozenci? Vždyť se přece musí mít rády… Kamarádky, které mají víc dětí, mě pak uklidnily, že to je úplně přirozené. Ale je pravda, že se dodnes snažím o soulad. Mezi dcerami je šestiletý rozdíl, takže každá má zatím trochu jiné zájmy a pohled na život. Ale jak mladší dospívá, pomalu se to vyrovnává. Důležité je, že se mají rády a podporují se. Moc bych si přála, aby to tak zůstalo i v dospělosti.

Na jedné straně mám pocit, že dnešní mladí lidé jsou v něčem daleko vyspělejší, než jsme bývali my, možná i díky sociálním sítím a technologiím. Že leckdy vědí i víc než my. Zároveň mám ale pocit, že jsou v určitém ohledu křehčí a v některých situacích bezradnější. Život je mnohem pohodlnější. Já tohle neměla a to mě donutilo víc se snažit. Být víc v pohotovosti.

Přiznám se, že u mě převažuje ta úleva. Všechno je tak, jak má být. Život je takto úplně v pořádku. Vnímám to jako přirozené fáze. Když se dcery narodily, pořád jsem chtěla všechno uspěchat. Ať už chodí, ať už mluví, ať už můžeme společně cestovat, ať už chodí do školy, ať už se trochu uvolní prostor.

Důležité je, aby se vše s dětmi rozumně probralo a popřemýšlelo se o tom, co všechno můžou různé situace přinést. Takže ano, občas se mi stýská po sounáležitosti s malými dětmi, jelikož dospívání samozřejmě přináší to, že přednost mají kamarádi, škola, zájmy. S tím se ale musí vyrovnat všechny mámy na světě.

Jsem šťastná, že jsem porodila dvě děti, i přes mnohé těžkosti, ať už šlo o to, jak skloubit mateřství s profesí, nebo o osobní věci, které se taky někdy nepovedly. Ale holky jsou moji největší učitelé a dnes už i velké kamarádky. Zrcadlo, které mi nastavují, se mi někdy moc nelíbí a protestuju, že tohle přece není úplně pravda. Ale učím se od nich celý život. Když jsou děti malinké, vracejí vás do světa fantazie. Uvolní vás to, zase si můžete chvíli hrát.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Herecké ambice dcery Valentýny

Valentýna už dnes studuje herectví a objevuje se i na jevišti. Má za sebou studia na konzervatoři Jaroslava Ježka, kde vystudovala muzikálové herectví, a nyní studuje třetí ročník DAMU. Od začátku je pro tenhle směr zapálená. Dnešní generace to má ale mnohem těžší. Je víc škol, víc herců, konkurence je obrovská. A navíc - když máte rodiče v branži, je to často pro děti z hereckých rodin spíš koule u nohy než výhoda. Neustále musíte obhajovat svůj talent a odrážet zlé jazyky, které mluví o protekci. Kterou mimochodem v naší rodině nikdo neuznává.

Životní postoje Sabiny Laurinové

Stane se, že se probudíte s hezkou náladou, s chutí užít si den a vyřešit vše, co vás čeká. A stačí jeden drobný zádrhel, pohled nebo telefonát, a člověka to úplně rozhodí. Jsem hodně citlivá a empatická, což přináší výhody i nevýhody. Například hodně nasávám energii a atmosféru okolí. Celý život si říkám, že si kolem sebe musím vytvořit větší bublinu, aby mě to tolik nerozhazovalo.

Kdykoli vidím, že je někdo smutný nebo má špatnou náladu, snažím se mu pomoci a zároveň to na sebe trochu přetáhnu. Takže si musím dávat pozor, abych se v tom neutopila. A když mám den blbec, chytám se záchytných bodů, aby se mi všechno nerozsypalo. Může to být rozhovor s někým, koho mám ráda, nebo klidně i s někým milým a laskavým, kdo mi náhodně vstoupí do cesty. A třeba si i sama natrhám nebo koupím kytku. V létě se potěším terasou, což je místo, kde se vyrovnávám sama se sebou a se vším kolem. Do příjemné nálady mě dokáže dostat dobrá káva, květiny, příroda, ale i lidé. Jeden člověk vám náladu pokazí, jiný vás zase vrátí do pohody. A taky musí být vždycky něco, na co se můžu těšit. Nebo si dávám drobné cíle, které odvedou moji pozornost od toho, v čem se nacházím. Vždycky mám totiž pocit, že když splním nějaký úkol nebo se mi něco povede, jsem o to pevnější a spokojenější člověk, a hned se cítím líp. Ale stane se i to, že se mě nepohoda drží celý den. Může to souviset s hormony nebo s počasím, s tím už jsem se naučila trochu pracovat.

Mám schopnost všechno přivolávat, a tak se snažím myslet hlavně na to hezké a to, co je mi nepříjemné, hned otočit: Buď ráda, že tam můžeš jít, že tohle všechno můžeš... Každá příležitost být s rodiči, stejně jako s dětmi, a užívat si je, dělá život krásným.

Doporučení Sabiny Laurinové

Ráda bych vás pozvala do Divadla Kalich na Návštěvu na zabití. Je to příjemná komedie s lehkou detektivní zápletkou a hraju v ní s Táňou Medveckou a Matoušem Rumlem. A když máte splín nebo špatnou náladu, stoprocentně vám ji zlepší představení Prachy!!! v Divadle Palace, kde účinkuji s Ondrou Vetchým a Vandou Hybnerovou. Budete se smát, i když nechcete. Po vlastech českých zatím jezdíme s muzikálem Zlatíčka, aktuálně ho ale můžete vidět i v Praze. Mapuje téma rodiče versus děti od narození až po vysokou školu.

tags: #laurinova #ochrana #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Návod na kompostování psích výkalů
• Index PX a váhy jeho emisí
• Vlastnosti igelitových pytlů
• Informace o Lučkovicích JZS
• Udržujte vůz čistý s košem Škoda