Legislativa Spalování Odpadu v České Republice

14.03.2026

Oblast ochrany ovzduší upravuje zejména zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a která je v gesci Ministerstva životního prostředí, sleduje práva a povinnosti osob v souvislosti se znečišťováním ovzduší lidskou činností.

Průmyslová výroba patří vedle dopravy a zemědělství k nejvýznamnějším znečišťovatelům.

Zákon stanovuje povinnosti znečišťovatelů, působnost správních úřadů a podmínky pro snižování množství škodlivin majících negativní vliv na životní prostředí.

Nový Zákon o Ochraně Ovzduší a Tepelné Zpracování Odpadu

Nový zákon o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti v září loňského roku, používá nový pojem "tepelné zpracování odpadu".

Pod pojmem tepelné zpracování odpadu je v zákoně o ovzduší zahrnuto jak spalování, tak spoluspalování odpadu ve smyslu předchozího zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Za tepelné zpracování odpadu zákon považuje (dle § 2 písm. o) oxidaci odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu.

Tato terminologická změna by měla vyloučit situaci, aby byla za spalovny odpadu považována zařízení, jež se od běžných spaloven odlišují zcela zásadně technicky i svým vlivem na životní prostředí - např. některá zařízení na principu pyrolýzy nebo plazmových procesů.

Podle nového zákona je tak například omezena platnost povolení zdroje tepelně zpracovávajícího odpad na 25 let, u spaloven odpadu (jakožto zdrojů uvedených v příloze č. 2 a označených ve všech sloupcích A až C) je v průběhu správního řízení o vydání povolení provozu vyžadováno vypracování rozptylové studie, schválení provozního řádu, a při splnění příslušných podmínek se u nich uplatní kompenzační opatření (viz § 11 odst.

Zcela zásadní je z hlediska ochrany ovzduší povinnost zjišťování úrovně znečišťování (měření emisí).

Měření emisí se provádí u zdrojů a pro znečišťující látky, pokud je tak stanoveno v příloze č. 4 k zákonu (bez ohledu na stanovení emisního limitu), nebo u nichž je stanoven emisní limit prováděcím právním předpisem či povolením provozu.

Čtěte také: Česká legislativa a ovzduší

Platí, že emisní limity stanovené v povolení provozu nesmí být stejné nebo vyšší než specifické emisní limity stanovené v prováděcím právním předpisu pro daný stacionární zdroj.

Zákon o ochraně ovzduší nedefinuje pojem odpad - za odpad je považováno vše, co je odpadem podle zákona o odpadech.

Nedefinuje rovněž pojem alternativní palivo.

V praxi bývá tímto pojmem nejčastěji nazýván odpad, respektive palivo pocházející z odpadu, jenž byl mechanicky, biologicky či jinak upraven za účelem jeho následného spálení s využitím jeho energetického potenciálu.

Palivo z odpadů je pro účely ochrany ovzduší stále odpadem, který má své katalogové číslo podle odpadové legislativy národní i evropské (19 12 10).

Čtěte také: Ovzduší a zákony

Spalování tuhých alternativních paliv vyrobených z odpadu mimo režim tepelného zpracování odpadu neumožňuje ani vydání certifikace, ať je vydána certifikačními orgány dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, na základě vnitropodnikových (právně nezávazných) norem, na základě požadavků legislativy kladených na běžná paliva (např. biomasa, uhlí) či na základě technických norem týkajících se přímo tuhých alternativních paliv (ČSN EN 15357 až ČSN EN 15359).

Zpracovatelé nebo provozovatelé zdrojů, které nejsou spalovnami odpadů ani zařízeními ke spoluspalování, často prohlašují, že jejich paliva nejsou odpady, protože naplnila podmínky paragrafu § 3 zákona o odpadech, zejména odstavce 6.

Ten vymezuje podmínky, za nichž odpad přestává být odpadem (věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh nebo poptávka a splňuje technické požadavky pro konkrétní účely).

Není možné opomenout skutečnost, že podmínky stanovené pro odpady, které přestávají být odpadem, vychází z podmínek evropské směrnice o odpadech (čl. 6 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2008/98/ES), jež předpokládá, že k vynětí z režimu odpadů může dojít tehdy, kdy jsou splněna zvláštní kritéria vydaná na úrovni Společenství.

Tato kritéria však doposud vydána nebyla, ani Komise zatím v dohledné době o vydání takovýchto kritérií neuvažuje.

Směrnice umožňuje, aby členské státy v jednotlivých případech rozhodly, zda určitý odpad přestal být odpadem s přihlédnutím k platné judikatuře Evropského soudního dvora.

Taková rozhodnutí jsou členské státy povinné oznámit Komisi v rámci technické notifikace.

Jelikož Česká republika zatím nevydala rozhodnutí (nebo nenavrhla právní předpis) za účelem možnosti vynětí paliv z odpadů z režimu odpadů a Komise nebyla o posouzení takovéhoto postupu požádána, není možné s palivy z odpadů nakládat jinak, než jak bylo uvedeno v tomto článku.

V současné době je v notifikačním řízení italský předpis, který stanovuje podrobná kritéria pro vynětí odpadových paliv z režimu odpadu (notifikace je vedena pod číslem 2012/480/IT.

Dokument je volně dohledatelný v databázi Evropské komise pro technické notifikace TRIS).

Návrh italského předpisu předpokládá, že i pro odpady vyjmuté z odpadové legislativy jsou stanoveny požadavky na skladování, manipulaci, výrobu a přepravu.

Jejich využití je limitováno pouze na výrobu tepla nebo elektrické energie v cementárnách a spalovacích zařízeních (elektrárnách) s příkonem nad 50 MW.

Podle Katalogu odpadů je stanoven taxativní výčet odpadů, které nesmí být použity pro jejich výrobu.

Výrobci paliv z odpadů musí zasílat každoroční hlášení o zpracovaných odpadech, množství vyrobených paliv, výsledcích šaržovitých analýz a konkrétních odběratelích (uživatelích) paliva.

Stejně tak uživatelé paliva musí zasílat každoroční hlášení o výrobcích, od nichž palivo odebrali, analýzách daných vzorků, míře náhrady fosilních paliv s popisem a kvantitativním vyjádřením snížení emisí, včetně emisí skleníkových plynů.

Zákaz Pálení Bioodpadu od 1. Března 2025

Na začátku března 2025 vstoupila v účinnost novela zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů), která v kombinaci se zákonem o odpadech (zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů), jasně zakazuje pálení biologicky rozložitelného odpadu (tzv. bioodpadu).

Ačkoli dříve zákon o odpadech tuto činnost zakazoval, zákon o ochraně ovzduší naopak v určitých případech - prostřednictvím obecních vyhlášek - pálení bioodpadu povoloval.

Od 1. března roku 2025 je pálení biologického odpadu zakázáno.

Je však možné na otevřeném ohništi spalovat výlučně suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované chemickými látkami (např. dřevo při táboráku).

Zákaz pálení bioodpadu: Od 1. března 2025 je pálení zahradního odpadu, jako je tráva a listí, zakázáno.
Výjimky: Na otevřeném ohništi je možné spalovat výlučně suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné chemickými látkami (např. dřevo na táboráku).
Zakázané praktiky: Pálení navlhlé trávy, listí nebo čerstvých větví doprovázené doutnáním či hustým dýmem je zakázáno.

Důvody Zákazu

Spalování těchto materiálů vede k uvolňování škodlivých látek do ovzduší.

Alternativy k Pálení Bioodpadu

Občané mají možnost ekologicky likvidovat zahradní odpad prostřednictvím kompostování nebo kontejnerů na bioodpad.

Biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně je smysluplné co nejvíce využívat, ať už při domácím kompostování, v řízených kompostárnách nebo v bioplynových stanicích prostřednictvím obecního sběru biologického odpadu.

Obce mají povinnost zajistit celoroční místo sběru zeleného odpadu od dubna 2019.

Pokud se to týká likvidace například shrabaného listí, čerstvých větví nebo posečené trávy, je potřeba s nimi nakládat jako s bioodpadem a odvézt na kompost, odložit do hnědé popelnice, sběrného střediska odpadu a podobně.

Ohlásit rozdělání ohně pro rekreační účely je nejvhodnější na webových stránkách příslušného hasičského záchranného sboru kraje: paleni.izscr.cz.

Povinnosti a Kontroly

Ze zákona o požární ochraně (zákon č.133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů) vyplývá všem fyzickým, právnickým a podnikajícím fyzickým osobám povinnost počínat si vždy takovým způsobem, aby nevznikl požár, a v případě jeho vzniku učinit nezbytná opatření proti jeho šíření.

Dále je v tomto zákoně stanoveno, že fyzická osoba nesmí provádět vypalování porostů, jinak se dopustí přestupku (lze uložit pokutu do výše 25 000 Kč), právnická a podnikající fyzická osoba nesmí provádět vypalováni porostů (lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč).

Vypalováním porostů rozumíme plošné ničení trávy, plevele či křovin např. (např.

Případná porušení povinností budou kontrolovat obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Vždy samozřejmě zaleží na konkrétním případu.

Vyhláška č. 452/2025 Sb. o Palivech z Odpadu

Česká republika udělala zásadní krok k efektivnějšímu využívání odpadů a posílení energetické soběstačnosti.

Vyhláška č. 452/2025 Sb., kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, poprvé umožňuje, aby kapalná a plynná paliva vyrobená z odpadu přestala být považována za odpad.

Tato úprava zásadně mění přístup k energetickému využívání odpadů a představuje logické pokračování legislativního vývoje, který začal vyhláškou č. 169/2023 Sb.

Dosavadní právní rámec neumožňoval, aby produkty jako pyrolýzní oleje, zplyňovací plyny či další směsi získané z odpadu byly využívány mimo odpadový režim.

Každý provozovatel zařízení musel žádat krajský úřad o individuální povolení, což výrazně komplikovalo i prodražovalo výrobu.

Zásadním principem je respektování hierarchie nakládání s odpady - výroba paliv z odpadu je přípustná jen tehdy, pokud není možné odpady recyklovat.

tags: #legislativa #spalování #odpadu #Česká #republika