Možnosti recyklace lékařského silikonu a snižování dopadu plastů na životní prostředí

V době kamenné frčel kámen, mít svůj vlastní pazourek byla značka ideál. O 3 miliony let později tu máme plast. Ano je to tak, plast nás všudypřítomně obklopuje a až donedávna to nikdo úplně neřešil, užívali jsme si všechny jeho benefity a na zbytek nehleděli. Pomalu, ale jistě, se z něj však stává nepřítel číslo jedna.

První plast vůbec přišel na svět v roce 1855, jednalo se o vynález angličana Alexandera Parkese, který vynalezl tzv. umělou slonovinu (chemicky nitrát celulózy). Tenkrát to ještě nebyl plast v plném slova smyslu. Postupný rozmach doby plastové přišel po první světové válce, kdy se začaly vyrábět první PVC a polystyreny, známé jako vinylové plasty. V 30. letech přišel nylon a po druhé světové válce se to s námi už pěkně vezlo ve velkém. Od té doby bylo vyprodukováno 8,3 miliardy tun plastové hmoty.

Plast byl považován za univerzální a velmi levný materiál, který nahradil různé druhy kovů, dřevo, sklo a další materiály. Plastové obaly se rozkládají opravdu desítky až stovky let. Víte, že když si v obchodě své oblíbené pomeranče dáte do igelitového sáčku, podpoříte tak odpad, který se rozkládá kolem 25 let? PET lahve, alobal nebo tetra-pack s hliníkovou fólií tu budou s námi strašit až 100 let, a to není konec!

V posledních několika desetiletích ekologové zjišťují, že překvapivě velké množství plastů se v kombinaci s nedostatečnou „recyklační morálkou“ dostává do řek a je vyplavováno do moří a oceánů, kde jsou unášeny mořskými proudy daleko od pobřeží, nebo končí v útrobách mořských a přímořských živočichů - ryb, želv, racků atd.

Pravda je taková, že nadšení z plastu pomalu, ale jistě opadá. Všichni jsme nějakou dobu žili s čistým svědomím, své plastové odpadky jsme doma pěkně vytřídili a odnesli do žlutého kontejneru. Společně s tím jsme měli pocit, že máme splněno. Nikdo totiž celou dobu neřešil, že velká část vytříděného odpadu nebyla nikdy zrecyklována, ale skončila na skládkách, kde se stovky let rozkládá na malé mikroplasty.

Čtěte také: Jak pěstovat kostival lékařský?

S recyklací je to tak, že je celkem finančně nákladná a mnohdy se nevyplácí. Výroba plastů je kolikrát mnohem levnější než jejich odchod ze světa. Navíc jsou země, kde recyklace a nakládání s odpadem nemají takovou morálku, na jakou jsme zvyklí my, například v chudších zemích Asie či Afriky. Na základě této reality máme v Evropě pocit, že se nás to netýká. Týká se nás to opravdu hodně. Lidé vyhazují odpadky kamkoliv se jim zachce - do lesa, na louky, kolem cest, do oceánů, řek a potoků.

Nejhorší je to pro náš vodní ekosystém, některé odpadky se tam dostanou úmyslně, některé postupem času. Řeky zanesené plasty se vlévají do moří a oceánů a postupně se vytváří obrovské odpadkové skvrny, které jsou v rozsahu milionu čtverečních kilometrů. Jedna z nejznámějších je Velká tichomořská odpadková skvrna, která je známá i jako Great Pacific Garbage. Tento problém je sice reálný, ale co není na očích, to není na mysli. Ne všichni si uvědomují, co plasty v mořích a oceánech mohou způsobit. My tu moře nemáme, tak proč by nás to mělo trápit? Bohužel mělo.

Dochází k tzv. Fotodegradaci plastů, tedy jejich rozpadu na menší kousky a mikročástečky, které se postupně, ale jistě, dostávají i do potravního řetězce živočichů. V nebezpečí jsou mořští ptáci, které lákají plastové tašky, což už má podle pozorovatelů vliv na snižující se počet albatrosů. V současnosti bylo zjištěno více než 200 druhů zvířat včetně želv, delfínů a velryb, kteří pojídají plasty. Následně se tak plasty mohou dostávat potravním řetězcem i do tkání živočichů včetně člověka. V lidském těle se mikroplasty ukládají a mohou být příčinou různých zdravotních problémů a zánětů. V horším případě představují nebezpečí v podobě negativního vlivu na reprodukční orgány a vznik rakoviny.

Je naprosto jasné, že plasty tu jsou a v některých případech nahradit nejdou. Tedy prozatím. Navíc plasty nemusí být pokaždé úplně zatracovány. Například pokud se jedná o výrobu produktu, nebo plastové části produktu, který bude využit mnohonásobně a třeba po dobu několika let (ideálně do rozpadnutí :-)), není to tak hrozné, jako když jde o tašku na jedno použití. A nad tím je dobré přemýšlet. Při každém našem počinu s plastem je dobré se vždy ptát, opravdu to potřebuji?

Negativní hlasy mohou namítat, že chování jedince nic nezmění a velká změna musí přijít ze shora a především ve zmíněných rozvojových zemích, ale kde se mají oni inspirovat? Je třeba jít příkladem jako jednotlivec, vzít na sebe odpovědnost za svoje činy, tlačit směrem nahoru na politiky, inspirovat své okolí a třeba i celý svět.

Čtěte také: Kontejnery na nebezpečný lékařský odpad

Jak snížit spotřebu plastů v každodenním životě

• Vyhýbejte se nákupu nápojů v jednorázových PET lahvích a kávy do ruky s sebou. Vždyť ta nejlepší voda teče z kohoutku. A určitě je i pro vaše zdraví lepší nahradit sladkou kolu obyčejnou točenou vodou.
• Na nákup choďte s vlastní taškou a třeba i bavlněnými sáčky na ovoce a pečivo.
• Pokud máte možnost, navštěvujte bezobalové obchody na potraviny, řeznictví a další obchůdky, kde vám zabalí potraviny do papíru, nebo třeba do vlastní krabičky.
• Dejte šanci bambusu.
• Novopečené maminky mohou zkusit nahradit jednorázové plenky, které se rozkládají 200-500 let za pratelné látkové.
• Hygienické menstruační vložky můžete zkusit zaměnit za menstruační kalíšek, který vydrží až 15 let a nahradí tak stovky zbytečného odpadu.
• Doporučujeme nákup kosmetiky v tuhých variantách či sklenicích.
• Drogerii nakupujte především v papírových obalech nebo větších výhodnějších kanystrech, které aspoň snižují spotřebu plastu.

Recyklace lékařského silikonu a menstruační kalíšky

Na otázku recyklace silikonu jsme se zeptali společnosti EKOKOM, která se zaobírá recyklací odpadů: „Žádné informace o možnosti recyklace silikonu od zpracovatelů nemáme. Firma Mooncup tuto odpověď rozvíjí: „Pokud váš kalíšek dosloužil a vy jej chcete zlikvidovat jiným způsobem než hozením do koše, můžete jej spálit. Můžete tak učinit v dobře větraném prostoru či v otevřeném ohni. Ujistěte se ovšem, že dodržujete potřebné bezpečnostní opatření proti možnému vzniku požáru.

Jak se můžeme dočíst na wikipedii, silikony jsou anorganicko-organické polymery. Kostra je tvořena řetězcem, ve kterém se střídají atomy křemíku a kyslíku. Probírala jsem možnost likvidace kalíšku s Tomášem Fleknou, který je výrobním a technickým manažerem v továrně na zpracování silikonu, a i ten mi doporučil ať kalíšek zkusím spálit - zůstane jen křemičitý prach.

Některé kalíšky ovšem nejsou z lékařského silikonu, ale právě ze zmíněného TPE (například Me Luna, Masmi a Silky Cup). Právě firmy Me Luna jsme se zeptali, jak nejlépe na recyklaci menstruačního kalíšku z tohoto materiálu. Zde je jejich vyjádření: „Silikonové kalíšky recyklovatelné nejsou, ovšem u kalíšků z TPE je to trochu jinak. Kalíšek můžete rovněž vyhodit nebo spálit, ale je možné jej i recyklovat.

Co dělat s dalším odpadem?

• ABS plast: Vytřiďte společně s elektrospotřebičem do elektroodpadu nebo automobilem na vrakoviště.
• Alobal: Čistý alobal zmáčkněte a vytřiďte do kovů. Špinavý alobal s velkými zbytky jídla dejte do odpadu zbytkového.
• Baterie: Odložte do boxů pro jejich sběr v obchodech, na úřadech, ve školách i na sběrných dvorech.
• Bioodpad: Využijte v kompostu, odložte do kompostéru, případně do příslušné popelnice nebo kontejneru na bioodpad.

Perfluorované látky v pečicím papíru

Obavy ze zdravotních rizik pečicího papíru vycházejí z toho, že se do něj přidávají různé látky, aby nepropouštěl tuk a vodu a těsto se na něj nelepilo. Pečicí papír je příkladem jednoduchého a levného výrobku, který nám usnadňuje a zrychluje práci v domácnosti. Čas od času se ale objevují zprávy, že jeho používání je zdravotně rizikové. Krátce je možné říci, že většina pečicích papírů zdraví škodlivé látky neobsahuje.

Spotřebitelský časopis dTest k tomu vydal před Vánoci zprávu, ve které je uvedeno: „Na internetu se objevují zvěsti, že se z papíru na pečení v troubě uvolňují nebezpečné látky. Tato tvrzení nejsou založena na žádných testech ani odborných studiích. Obavy ze zdravotních rizik pečicího papíru vycházejí z toho, že se do něj přidávají různé látky, aby nepropouštěl tuk a vodu a těsto se na něj nelepilo. Dnes se nejčastěji používá silikon, v minulosti to byly i takzvané perfluorouhlovodíky (PFC).

Čtěte také: Lékařský odpad a jeho likvidace

Dobrá zpráva je, že od používání perfluorovaných sloučenin ve výrobcích, které přicházejí do styku s jídlem, se upouští. V testu výrobků pro snadnější pečení, které v roce 2012 provedla ekologická organizace Arnika, nebyla zaznamenána přítomnost PFAS (perfluorované alkylované látky) v žádném z 11 vzorků papírů na pečení.

„Spotřebitelům radíme, aby si nekupovali nepromokavé oblečení s voděodolnou vrstvou jako je goretex či podobné aplikace, teflonové pánve apod. Řada evropských výrobců dnes aktivně tyto látky opouští a svůj výrobek označuje jako PFCs-free. Takové výrobky je dobré kupovat. Perfluorované sloučeniny jsou skupina asi 4700 látek, které mají široké využití. Získaly přezdívku „věčné chemikálie“, protože jsou velmi stabilní, v přírodě se vůbec nerozkládají. Hromadí se v prostředí, popřípadě v organismu.

tags: #lekarsky #silikon #recyklace #možnosti

Oblíbené příspěvky:

• Objevte krásy německé přírody
• Zdroje znečištění ovzduší
• Jak snížit odpad ve Znojmě
• Definice cirkulárního zpracování odpadu
• Tipy pro výběr čističe odpadů