Lesní Zvěř: Fotografie z Přírody a Druhy

Obornictví má v České republice dlouholetou tradici - první obory ve střední Evropě vznikly ve vrcholném středověku. Po italském vzoru zakládala vrchnost obory kvůli lovu, jejich největší rozmach pak nastal v novověku díky zálibě šlechty v okázalých honech. První oborou u nás byla Královská obora na území dnešní Stromovky založená roku 1268 králem Přemyslem Otakarem II. Brzy následovaly další.

Obory slouží od nepaměti k soustředěnému chovu zvěře v počtech umožňujících především naplnění požadavků na produkci kvalitních trofejí. Některé slouží k výzkumným a výukovým účelům v myslivosti nebo k zachování genofondu vzácných forem či ohrožených druhů spárkaté zvěře.

Z pohledu ochrany přírody jsou obory, kterým se vyhnula intenzifikace hospodaření, nesmírně cenné části české krajiny. Některé z nich můžeme označit za opravdové rodinné stříbro naší země. Zatímco okolní krajina se během posledních století výrazně proměnila, některé obory zůstaly takových změn ušetřeny, stávají se tak pomyslnými nedotčenými ostrovy v krajině.

Obory nejsou ale významné jen pro zvěř a lovce, mají i další, opomíjené, ale velice důležité funkce. Jejich bohatí a mocní vlastníci je po staletí žárlivě střežili nejen před pytláky, ale také před běžným hospodařením. V dnešní intenzivně využívané krajině se z nich tak stala poslední útočiště mnoha vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Ochrana přírody však často význam obor nedoceňuje. Snad proto, že i v oborách hospodaření postupně zintenzivňuje a stále méně obor tak naplňuje potřeby ohrožených druhů.

Význam Obor pro Biodiverzitu

Jedná se o poslední refugia pastevní krajiny, nedošlo zde k melioracím, minimální je chemizace a udržují se zde v okolní krajině zcela neobvyklé a specifické způsoby hospodaření, které vytvářejí neobvyklá a specifická stanoviště. Navzdory a zároveň i díky velmi významnému vlivu zvěře zde mohou přežívat rostliny a živočichové, kteří už v naší běžné krajině místo k životu nenajdou.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Asi největší devizou obor jsou tzv. světlé pastevní lesy a staré, často solitérní stromy. Samozřejmě, i spásané a extenzivně sečené louky nebo zvěřní políčka nemůžeme s jejich protějšky z hospodářské krajiny porovnávat. Pastva dobytka v lesích je zakázaná, takže dříve běžné pastevní lesy u nás dnes najdeme pouze v oborách.

Rozvolněné, světlé lesy jsou přírodně nejbohatší stanoviště u nás. Prolíná se v nich příroda lesů i bezlesí, jsou domovem řady organismů na podobná stanoviště vysloveně specializovaných. Mozaiku lesů, lesostepí i bezlesí kromě vlivu člověka udržovaly další faktory, například oheň nebo povodně, a také velcí herbivoři. Napřed divocí, včetně již vyhynulých praturů či dnes reintrodukovaných zubrů evropských, a pak domácí - hospodářská zvířata. Světlý les byl proto v minulosti běžný, do dnešních dnů se zachovaly v krajině jen malé fragmenty. Většinu z nich najdeme v oborách.

Příkladem může být brouk svižník lesní, který potřebuje plochy holého písku, ale úplnému bezlesí se vyhýbá. Může jít také o druhy, které vyžadují dostatečné oslunění zdrojů jinak běžně dostupných i v zapojeném lese, například mrtvého dřeva, nebo kombinaci zdrojů, které vedle sebe běžně nenajdou. Takovým příkladem je krasec uherský - jeho larvy nalezneme v osluněných větvích dubů, dospělce na květech.

Pastevní lesy však vyhovují i řadě drobných savců, například netopýrům nebo plchům, a zejména ptákům. Typičtí ptáci pastevních lesů jsou krutihlav, dudek a lelek, téměř vyhynulý sýček nebo dnes u nás již nehnízdící mandelík. Rostlin světlých lesů je celá řada, vlastně veškerá „hájová květena“, což je pojem, pod nímž si běžný člověk dnes už bohužel mnoho nepředstaví.

Staré Stromy a Jejich Význam

Nenapadlo vás někdy, jak je možné, že v oborách jsou mohutné staré stromy podstatně běžnější než v přírodních rezervacích, o běžné krajině ani nemluvě? Mohutné stromy totiž vyrostou a přežijí jen tam, kde mohou vytvořit rozložitou korunu, tedy mimo les nebo ve světlém lese, kde mají dost světla a prostoru. V běžném zapojeném lese jim to vzájemná konkurence nedovolí. Stromy jsou v něm nucené růst především do výšky a tvoří tak malé koruny, takže pomaleji přirůstají. Vysoké stavy zvěře v oborách do značné míry zamezují zmlazení dřevin. Stromy, které tam rostou, tak zbavují mladší konkurence. Staré stromy a velká zvířata jsou zkrátka dávní spojenci.

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Mohutné staré stromy jsou jediným nebo ideálním domovem mnoha stovek až několika tisíců druhů hub, lišejníků, mechů, pavouků, štírků a především hmyzu - brouků, samotářských včel a dalších blanokřídlých, dvoukřídlých nebo specializovaných mravkolvů. Z ikonických druhů jmenujme například tesaříka obrovského, který potřebuje osluněné, staré duby a patří mezi typické obyvatele mnoha našich obor. Dalším takovým druhem je roháč obecný.

Stromové dutiny jsou zcela specifickým stanovištěm, které nabízejí především staré stromy. Dutiny poskytují domov širokému spektru druhů hmyzu či hub, jedná se o jedno z klíčových mikrostanovišť lesních ekosystémů. V dutinách hnízdí řada druhů ptáků (např. sovy, žluny nebo strakapoudi) a využívají je netopýři, kteří v nich mohou i zimovat.

Zatímco dnes jsou obory klíčovým útočištěm pro staré stromy a organismy na ně vázané, během vrcholného baroka sehrály pravděpodobně stejnou roli pro organismy vázané na ležící mrtvé dřevo. Alespoň to naznačuje rozšíření některých brouků, kteří k životu mrtvé ležící stromy potřebují. Například celoevropsky chráněný rýhovec pralesní obývá mohutné, trouchnivějící kmeny stromů. Vyhynul v celém Německu, v Čechách přežívá pouze v oborách u Hluboké nad Vltavou, neblíže odtud až v odlehlých lesích moravských Karpat.

Vliv Zvěře na Ekosystém Obor

Obory jsou také významným stanovištěm organismů vázaných na trus zvěře. Po druhé světové válce zejména z nižších poloh prakticky skončila pastva hospodářských zvířat. Z krajiny tak prakticky zmizel také jejich trus. Na ten je vázána celá řada organismů, z nichž nejznámější jsou koprofágní (lejnožraví) vrubounovití brouci, lidově „hovniválové“.

Jedním z posledních útočišť se pro mnoho koprofágů staly právě obory. Jednalo se o prakticky jediné pastviny v nižších polohách. A přestože je odčervována i zvěř v oborách, zejména v těch větších je prakticky nemožné odčervit všechna zvířata naráz. Ikonickým „hovniválem“ je výkalník pečlivý. Tento dříve poměrně běžný druh v průběhu 20. století vymizel z většiny lokalit. V Čechách zcela vymřel a přežívá jen na jižní Moravě. Nejpočetnější populaci najdeme v oboře Bulhary v Milovickém lese.

Čtěte také: Ekosystém lesa

Tím, že koprofágní brouci požírají, odstraňují nebo zahrabávají trus, „pohřbívají“ infekční stádia vnitřních parazitů, zároveň omezují množství trusu dostupného pro vývoj larev celé řady dvoukřídlých (např. bodalek), kteří zvěř ruší a mohou být významnými přenašeči infekcí. V neposlední řadě provzdušňují a hnojí půdu.

V oborách se však vyskytuje celá řada dalších živočichů i rostlin, kteří stojí za pozornost. Oborní hospodaření je neporovnatelné s intenzivním hospodařením v běžné kulturní krajině. V oborách tak přežívá řada živočichů a rostlin, kteří ve volné krajině nemají šanci. Jejich zachování sice nebylo záměrem tvůrců obor, přesto právě dnes tento jejich odkaz nabývá na významu. Mnoho druhů, které v oborách dosud přežívají, bude snad v budoucnosti možné opět potkat i v běžné krajině, pokud pro ně dokážeme vytvořit vhodné podmínky.

Druhy Trusu Lesní Zvěře

Trus je jedním ze způsobů, jak poznat, která zvířata v určité oblasti žijí. V zimě, když je sníh, stačí nám umět rozeznávat různé stopy. Když je ale sněhu málo nebo je léto, může se nám umění rozpoznávat trus různých druhů zvířat hodit.

• Zajíc: Trus zajíce vypadá jako malé lehce zploštělé kuličky o průměru 1 až 2 cm. Bobky mají hnědou barvu a jsou v nich zřetelně viditelné zbytky zaječí potravy.
• Srnec: Srnčí trus má tvar protáhlých válečků, které jsou někdy téměř kulovité a jindy na jedné straně zašpičatělé. Jednotlivé bobky jsou asi 1 cm tlusté a mají délku okolo 1,5 cm. Jsou tmavé a v čerstvém stavu výrazně lesklé.
• Jelen: Jelení trus má podobu tmavých až úplně černých bobků, které jsou na jedné straně zašpičatělé. Měří v průměru 1 až 2 cm a jeho délka se pohybuje okolo 2 až 2,5 cm.
• Prase divoké: Trus prasete divokého se od jeleního a srnčího trusu výrazně liší. Jde o hrudky buřtovitého tvaru, které se někdy rozpadají na nepravidelné bobky. Hrudky mohou být až 7 cm silné a 10 cm dlouhé.
• Kuna: Trus kuny má tmavou barvu, je úzký a na jednom konci vybíhá v dlouhou tenkou špičku. Často bývá různě zakroucený. Kuna svůj trus používá k označkování svého území a ráda jej odkládá na různá vyvýšená místa, jako jsou pařezy nebo výrazné kameny.
• Liška obecná: Trus lišky obecné má tvar malých válečků, které jsou na jedné straně zašpičatělé. Jednotlivé válečky jsou 5 až 10 cm dlouhé.

Tipy pro Fotografování Lesní Zvěře

Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle, kdy se scéna ve fotografii mění každých 15 vteřin podle toho, kam nízké světlo dopadá. Osvědčilo se mi být u vysněného zvířecího druhu už půl hodiny před svítáním, abych měl dostatek času přemýšlet, jestli těch prvních paprsků využiji pro fotografii v protisvětle (třeba i se sluncem v záběru), nebo po slunci.

Brzké vstávání, jakkoli je to na jaře a hlavně v létě nepříjemné, je výhodné i tím, že se trefíte do času s největší aktivitou zvířat. Už mezi 8. a 9. Těm, co ráno dlouho vyspávají, budiž útěchou to, že večer je krátká chvilka, kdy to také světelně hezky vypadá. Rána však jednoznačně vedou, díky lepší viditelnosti má to nízko nad obzorem položené slunce šanci lépe zasvítit. A co je nejlepší světlo? To, které nedělá ostré stíny a má pěknou barvu. Ideálně růžovo-oranžovou, ne žlutou, ne bílou. Pokud je ostré slunce bez mráčku, přes den vůbec nefotím.

Ke světlu v přírodě si můžeme přidat i další výjimečné chvilky, které fotografii divočiny významně pozvednou. Může to být déšť nebo sněžení. Každý, i nejobyčejnější zvířecí druh zachycený v “povětrnostní nepřízni” bude na fotografii vypadat vždy zajímavěji. Před každou zimou mám seznam, za kterými zvířaty se vydat ve chvíli, kdy začne intenzivně chumelit.

Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování. Proto, abyste do fotek dostali nějakou zajímavou akci ze života zvířat, musíte si o nich něco nastudovat. Jen tak budete podobné výjevy předvídat a s větší pravděpodobností je dostanete do fotek.

Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout. Při komponování zvířete do fotky vždy zohledňuji zejména okolní prostředí, které při tvorbě tak rád využívám. Pokud se dostanete ke zvířeti blízko, stojí za to zkusit fotografovat detail, nikdo netvrdí, že musí být ve fotce zvíře celé.

Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv. Nikdo totiž netvrdí, že zvíře musí být ve fotce velké - ba právě naopak! Nikdo nechce koukat na fotky, kde tukan na klacku vypadá jak ze zoologické zahrady. Na svých workshopech již 12 let říkám: “fotografie zvířete má být taková, že i když si to zvíře odmyslíte, pořád se na tu fotografii dá koukat”.

Přikrmování Zvěře v Zimě

Spolu se sněhem však přichází i zimní přikrmování zvěře. Lesníci již mají připravené krmelce a všelijaké dobroty pro zvěř, která si v umrzlém sněhu poněkud hůře shání svou obživu.

Až bude opravdu ošklivě, neleňte a připravte si s dětmi pochutiny, které jistě brdská zvěř neodolá. Co doporučujeme?

• Seno: Seno je pro zvěř velmi vhodné, dobře jej tráví a nevadí, i když trochu navlhne. Nesmí být plesnivé!
• Plody: Kaštany, žaludy, bukvice, kukuřice, hrách... To vše zvěř potěší.
• Ovoce/zelenina: Zejména jablka, hrušky, mrkev, brambory, řepu, jeřabiny, dokonce i cibuli.
• Sůl: Lesní hospodáři například míchají kuchyňskou sůl s jílem v poměru cca 3:1 a směs napěchují do dutých pařezů.

Co nedoporučujeme:

• Obiloviny: Obilí způsobuje nadýmání a je tak pro lesní zvěř naprosto nevhodné. Max. se doporučuje oves.
• Pečivo: Když už se k tomuto kroku někdy odhodláte, dbejte na tyto body: pečivo jen zcela suché, bez náplní, bez plísní! Jen v mrazech a ideálně pod střechu krmelce - jinak natáhne vlhkost. A právě vlhké pečivo způsobuje zvěři průjmy a celkové zažívací potíže.

tags: #lesní #zvěř #fotky #z #přírody #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Příroda u Sokolova
• Benefity kešu ořechů
• Vše o oranžových odpadkových koších
• Vliv dopravy na životní prostředí v ČR
• Klimatické změny v ČR