Ohmatávání Ženy v Přírodě: Hledání Hlubších Souvislostí

Asi není mnoho témat, která jsou pro muže tak obtížná. Psát o ženách a ženském. Vždy hrozí pochybení, nedorozumění. Ale není nedorozumění mezi těmito dvěma částmi světa vlastně v základu jeho částečně bolestivé povahy? Bolestivé i krásné. Nejsou ženy - matky, manželky, partnerky, milenky a dcery - to nejcennější, s čím se muž potkává, o co mu v životě jde a co tak často ztrácí a znovu hledá? Není už prvotní příběh o Adamovi a Evě plný trochu nepochopitelného napětí?

Nedávno jsem na sociálních sítích zahlédl krátké video. Byly na něm polonahé ženy protestující proti fašizaci společnosti v kontextu dění v USA i v Evropě. Byly nepřehlédnutelné, hlasité a bojovné. Toto video mi shodou okolností zobrazili dva mí přátelé, a to zcela v jiném kontextu a s protichůdnými postoji. Jeden byl zesměšňující, druhý oslavující. Ženy bojovnice hodné největšího obdivu za statečnost, nebo ženy lacině na sebe strhávající pozornost?

Už jenom se vyjádřit jsem cítil jako bolestnou výzvu plnou potenciálních konfliktů a zařazení se na jednu, či druhou stranu. V takovém světě dnes žijeme. Jako by nebylo střední cesty. Ostrý skalpel se zařezává do těla muže a nutí ho, aby zaujal jasný názor, jednoznačný postoj. Nejednoznačnost Evy, animy, musí z těla pryč. Ale opravdu musí? To by se ztratila možnost být v obejmutí všeho - toho i onoho.

Proč Se To Děje?

Jsem ráda že se téma řeší. Také jsem se s podobným obtěžováním osobně setkala. Bohužel mám dojem, že se řeší příliš povrchně, na úrovni jednoduchých zákazů a trestů. Což je podle mě potřeba, protože je to jediné rychlé a okamžitě (někdy) účinné řešení - ale nezasahuje příčinu.

Osobně totiž problém vnímám jako příznak celospolečenského úpadku, ve smyslu ztráty schopnosti společnosti dát lidem (dětem) dobrý příklad. Část mužů, co tyto nepřijatelné věci dělá, jistým způsobem ani "nemůže jinak", protože nemají žádný naučený vzor, jak se pozitivně chovat k ženám, jak číst jejich nonverbální komunikaci, jak poznat, zda jsou té ženě sympatičtí a tedy jestli má smysl se jí dvořit. I některé ženy samy tuto komunikaci neovládají, a přitom pro navazování vztahu je často dost zásadní. Příčin bude více, jedna z nich je ale ta, která se špatně ovlivňuje - a to je rozpad rodin.

Čtěte také: WC v přírodě: Ženské specifika

Děti získávají vzorce vztahového chování tím, že je pozorují, kopírují své rodiče. Pokud ale otec není k dispozici - protože ve vztahu vůbec není, nebo protože tráví celý den v práci - nebo pokud nefungují vztahy mezi rodiči, nemá co jak odkoukat. Celým dětstvím ho provázejí jen ženy, protože všechny oblasti týkající se péče o děti jsou feminizované (muži je dělat nechtějí). Takto odtržené od mužsko-ženských vztahů děti nikdy v historii nebyly.

Statistické Údaje o Trestných Činech Proti Lidské Důstojnosti

V zákonné úpravě trestných činů proti lidské důstojnosti se promítá ústavní zásada rovného postavení muže a ženy ve všech oblastech života společnosti a odrážejí se morální zásady socialistické společnosti i její zájem na zdravém a ničím nerušeném rozvoji zejména mladého pokolení. Chrání se nedotknutelnost lidské důstojnosti ve sféře především sexuálních vztahů před útoky, které do těchto důležitých zájmů osobnosti rušivě zasahují a které v případě znásilnění a pohlavního zneužívání zpravidla vykazují vyšší stupeň společenské nebezpečnosti. Správný a zákonu odpovídající postih pachatelů trestných činů proti lidské důstojnosti proto patří k velmi důležitým prostředkům boje s touto závažnou trestnou činností.

Z toho důvodů bylo trestnímu kolegiu v plánu hlavních úkolů Nejvyššího soudu ČSSR uloženo zhodnotit v II. pololetí 1981 poznatky o soudní praxi při rozhodování o trestných činech proti lidské důstojnosti. Toto zhodnocení bylo provedeno především na základě hodnotících zpráv nejvyšších soudů republik, zpracovaných v součinnosti s krajskými, popř. městskými soudy, a ve Slovenské socialistické republice i v součinnosti s ministerstvem spravedlnosti, které tak tvořily hlavní zdroj poznatků o úrovni praxe na tomto úseku soudního rozhodování. Kromě toho byly využity poznatky získané Nejvyšším soudem ČSSR zejména ze sledování rozhodování nejvyšších soudů republik, a to jak v agendě odvolací, tak v agendě stížností pro porušení zákona.

Předmětem průzkumu byly věci pravomocně skončené u okresních (obvodních) a krajských (městských) soudů jako soudů prvního stupně v roce 1980. V ČSR byl průzkum proveden u všech soudů.

Účelem zhodnocení bylo získat ucelený obraz o tomto druhu kriminality, hlavně o trestných činech znásilnění a pohlavního zneužívání; získat poznatky jak o faktorech, které nejvíce ovlivňují páchání trestných činů proti lidské důstojnosti, tak o tom, jak je ochrana společenských zájmů v této oblasti zajišťována prostředky trestního práva v činnosti orgánů trestního řízení.

Čtěte také: Tipy na výlety: Západní Čechy a německé ženy

I. Přehled o počtech osob pravomocně odsouzených za trestné činy proti lidské důstojnosti podávají připojené tabulky. Týkají se statisticky sledovaných trestných činů znásilnění a pohlavního zneužívání ( § 241, 242, 243 tr. Z těchto statistických údajů vyplývá, že počty osob odsouzených každoročně za trestné činy znásilnění a pohlavního zneužívání jsou poměrně nízké, v posledních pěti letech se pohybují okolo čísla 1500. Bylo-li v roce 1980 v ČSSR celkem odsouzeno pouze za trestné činy 66 039 osob, představují z toho osoby odsouzené za trestné činy znásilnění a pohlavního zneužívání v uvedeném roce jen 2,2 Zatímco však od roku 1976 neustále mírně klesal počet odsouzených za trestné činy pohlavního zneužívání, nebyl obdobný vývoj u trestného činu znásilnění. Počet osob odsouzených za trestný čin znásilnění se sice rovněž snižoval, ale jen do roku 1978; v roce 1979 se příznivý vývoj zastavila počet odsouzených začal mírně stoupat.

Přestože trestné činy proti lidské důstojnosti vzhledem k nízkému počtu stav celkové kriminality výrazněji neovlivňují, význam rozhodného boje s nimi spočívá v tom, že u znásilnění a pohlavního zneužívání jde zpravidla o závažnou trestnou činnost. Ze statistických přehledů i přezkoumaných spisů současně vyplynulo, že se těchto trestných činů často dopouštějí recidivisté, a to i recidivisté speciální.

Mezi osobami odsouzenými v roce 1980 za trestný čin znásilnění byla téměř polovina soudem označených recidivistů a mezi odsouzenými za trestné činy pohlavního zneužívání jich bylo víc než čtvrtina. V tom je situace v podstatě stejná v obou národních republikách. U trestných činů znásilnění, jejichž počet v posledních letech poněkud stoupl, se snižuje věkový průměr pachatelů, mezi nimiž jsou poměrně často zastoupeni mladiství (v roce 1980 činil jejich podíl v ČSR 18 a ve SSR 21,5 ). Vysoký je podíl pachatelů trestných činů znásilnění z řad občanů cikánského původu, zejména ve Slovenské socialistické republice. Mezi pachateli trestných činů pohlavního zneužívání byl podíl mladistvých ještě vyšší (v ČSR činil v roce 1980 29,3 a ve SSR 43,5 ). Osoby cikánského původu se podílely na těchto trestných činech v roce 1980 v ČSR více než 11 a ve SSR téměř 43 U těchto trestných činů lze navíc důvodně předpokládat, že zejména tehdy, když pachatel i poškozená pocházejí z řad cikánského obyvatelstva, existuje nemalá latentní kriminalita, poněvadž poškozené dívky ani jejich rodiče tuto trestnou činnost zpravidla Veřejné bezpečnosti ani prokurátorovi neoznamují.

Jen vyjímečně spáchaly trestné činy pohlavního zneužívání ženy. V roce 1980 šlo převážně o ženy ve věku do 25 let, které většinou byly cikánského původu. Počet pachatelů ostatních trestných činů proti lidské důstojnosti byl podstatně nižší. V ČSR bylo nejméně odsouzených za trestný čin soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. a ve SSR se v přezkoumaných věcech vyskytlo jen 5 odsouzených za trestný čin pohlavního styku s osobou téhož pohlaví podle § 244 tr.

II. Provedeným průzkumem bylo zjištěno, že u trestných činů znásilnění se v poslední době častěji vyskytují případy závažnější, kdy útoky vůči ženám končí zraněním, vyjímečně i usmrcením oběti. U těchto trestných činů, resp. jejich pokusů, také výrazně převažovala forma donucování ženy k souloži užitím fyzického násilí. Měně často použili pachatelé bezprostředního násilí a jen ojediněle k vykonání soulože zneužili nebo chtěli zneužít stav bezbrannosti ženy, který byl např. způsoben těžkou opilostí nebo dán nízkým věkem dítěte.

Čtěte také: Akt v přírodě

Ve velké většině byla trestná činnost páchaná jednotlivci, někdy dvěma pachateli, vyjímečně větší skupinou zpravidla mladých osob. Ve Slovenské socialistické republice byla např. projednána věc dvanáctičlenné skupiny pachatelů složené z dospělých i mladistvých osob, kteří během půl roku znásilnili, popř. se pokusili znásilnit několik mladých žen. V České socialistické republice byl projednán případ tří pachatelů, z nichž každý v bytě jednoho z nich znásilnil 21-letou ženu. Surovější způsob spáchání činu je častější u pachatelů z řad občanů cikánského původu. V Praze byli např.

Předmětem útoku byly nejčastěji dospělé ženy v mladším věku, méně nezletilá děvčata. Vyskytl se však závažný případ pokusu znásilnění čtyřapůlletého děvčátka. V případech trestných činů pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák. převládalo ve SSR podle přezkoumaných věcí zneužívání ve formě vykonání soulože. Jiný způsob zneužívání spočíval v ohmatávání různých částí těla, zejména prsou a pohlavního ústrojí nezletilých děvčat.

Pachateli byly osoby mužského pohlaví, zcela vyjímečně žena, např. 17-letá mladistvá, která vícekrát svedla k souloži 14-letého chlapce. Také tuto trestnou činnost páchají převážně jednotlivci, méně často dvojice a jen zřídka skupiny pachatelů. Jako příklad hluboké sexuální nevázanosti lze uvést případ, kdy v bytě žákyně 9.

Pohlavně zneužívány byly převážně žačky základních devítiletých škol ve věku od 10 do 14 roků, někdy i mladší. Ve Slovenské socialistické republice se vyskytl případ pohlavního zneužití tříletého děvčátka jiným způsobem než souloží. V této republice tvořily značnou část poškozených dívky cikánského původu. Poškozené nezletilé, především v případech trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák., nezřídka pocházely z rozvrácených, popř. neúplných rodin, kde o jejich výchovu nebylo řádně postaráno, takže u nich nedošlo k vypěstování potřebných morálních zábran. Jinak celkově lze uvést, že trestnými činy proti lidské důstojnosti byly převážně poškozeny osoby řádně žijící, však nejsou vzácné případy, kdy poškozenými byly osoby morálně narušené.

Např. Mezi pachateli trestných činů znásilnění byl vyšší počet těch, kteří se s poškozenými dříve neznali, resp. kteří s nimi navázali náhodnou známost krátce před spácháním činu; jen vyjímečně byly mezi pachateli a poškozenými příbuzenské vztahy. Ojedinělý byl případ, kdy se otec pokusil znásilnit mladistvou dceru nebo dospělý vnuk 84 - letou babičku. Trestného činu znásilnění se vyjímečně dopustili i manželé vůči svým manželkám, popř. bývalým manželkám.

Naproti tomu u trestného činu pohlavního zneužívání se dosti často jako pachatelé vyskytovali otec poškozené, popř. druh nebo manžel matky dítěte, někdy také sourozenci, dále kamarádi z party nebo spolužáci. Méně případů, kdy pachatel poškozenou vůbec neznal. Trestných činů pohlavního zneužívání se dopustili i výchovní pracovníci či jiné osoby, jimiž byli poškození svěřeni do výchovné nebo jiné péče.

Trestné činy znásilnění i pohlavního zneužívání byly páchány na nejrůznějších místech, v přírodě, bytech nebo jiných místnostech a někdy též v motorových vozidlech, ve vlaku apod. V případech znásilnění šlo často o kombinaci různých okolností, zvláště o více či méně nepříznivé psychopatické narušení osobnosti pachatele a o vliv alkoholu, jehož požití odstranilo zábrany agresivních projevů pachatele nebo alespoň umožnilo, aby se jeho agrese zvýraznila.

Vliv alkoholu sice kolísal (viz přílohu), ale v České socialistické republice má vzestupnou tendenci; v roce 1980 byl zjištěn u téměř poloviny pravomocně odsouzených osob za trestný čin znásilnění, ač ještě v roce 1975 se projevil jen u 37,8 22147dsouzených. Ve Slovenské socialistické republice byl vliv alkoholu u tohoto trestného činu zjištěn u více než 50 1dsouzených v roce 1978, v následujícím období však klesal na necelých 45 v roce 1979 a na 33 v roce 1980. Pokud tedy jde o vliv alkoholu na páchání trestných činů znásilnění, je vývoj v národních republikách odlišný, lze však přesto konstatovat, že alkohol tu je významným kriminogenním faktorem, což nutí k hledání - kromě opatření převážně represívní povahy - dalších cest, především v rámci nejširší prevence, které by vedly k účinnému omezování škodlivé konzumace alkoholických nápojů.

Podmínky pro páchání trestných činů pohlavního zneužívání mnohdy vytváří nepříznivé, neutěšené rodinné prostředí, v němž žije poškozená osoba. Vyvolávají je rovněž nedostatky ve výchově, která není dostatečně zaměřena k tomu, aby si mladí lidé osvojili správné návyky ve vzájemných vztazích v sexuální sféře, jakož i nedostatky spočívající v ponechání dětí bez potřebné kontroly, zejména ze strany rodičů v případě předčasně vyspělých nezletilých dívek.

Nejsou totiž řídké případy, kdy provokující stranou byla nezletilá poškozená. Negativní roli v některých případech sehrála „parta“, zvláště jestliže jejími členy byli jedinci s většími sexuálními zkušenostmi. U mladistvých a mladých osob někdy vedla k trestné činnosti sexuální zvídavost, popř. citová náklonnost k věkově blízké poškozené. Vliv alkoholu u těchto trestných činů není příliš výrazný, byl zjištěn v ČSSR u 11 1550dsouzených; vyšší byl vliv alkoholu u odsouzených v ČSR. Sexuální deviace byla zjištěna ojediněle. Zvláštní pozornost zasluhuje skutečnost, že zejména u cikánské populace existují odlišné názory na kritéria zralosti k pohlavnímu styku, což se projevuje v tom, že se poměrně často vyskytují případy soužití s osobami mladšími než 15 let za souhlasu rodičů mladistvého pachatele i rodičů poškozené.

III. 1. Zjišťování skutečného stavu věci ( § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) je u zkoumané trestné činnosti podle výsledků průzkumu nejvyšších soudů republik v podstatě na dobré úrovni. Již v přípravném řízení jsou k objasnění věci zpravidla provedeny všechny potřebné důkazy, a to i v případech, kdy trestná činnost byla oznámena opožděně a vyšetřování bylo tedy značně ztíženo. Pokud se v některých věcech vyskytly nedostatky, spočívaly nejčastěji v tom, že nebyly zajištěny jako doličné předměty poškozené části oděvu a prádla nebo nebyla obstarána ihned po oznámení činu lékařská potvrzení o známkách násilí na těle poškozené osoby, popřípadě obviněného. Vcelku dobrá úroveň zjišťování skutečného stavu věci je příznivě ovlivňována mj.

U trestných činů znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. šlo především o zjištění, zda pachatel znal věk poškozené, popřípadě zda mohl na věk pod 15 let usoudit vzhledem k jejímu celkovému fyzickému vzezření. Za podklad pro rozhodování o této otázce zpravidla sloužila výpověď poškozené, jakož i výsledky vlastního pozorování, popř. lékařské zprávy o odborné prohlídce poškozené. Jako určitý nedostatek lze v této souvislosti označit, že pouze zcela vyjímečně byly již v přípravném řízení opatřeny a do spisu založeny fotografie zachycující celé postavy poškozených osob, pořízené bezprostředně poté, co čin vyšel najevo, jež by mohl soud konfrontovat s výsledky vlastního pozorování. Vzhledem k časovému odstupu mezi spácháním činu a projednáním věci by možnost takové konfrontace mohla někdy významně přispět k náležitému objasnění řešené otázky a tím i k posouzení, o jakou formu zavinění obviněného ve vztahu k poškozené šlo. Zatímco u trestného činu pohlavního zneužívání se vyžaduje úmysl, u trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

U násilných útoků vůči ženám se vyskytly v menší míře nedostatky spočívající v tom, že nebyla řádně objasněna subjektivní stránka trestného činu, zejména pohnutka pachatelova jednání. To mělo někdy za následek nepřesvědčivou kvalifikaci stíhaného skutku. Např. jako trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. nebo vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. byly posouzeny činy, jejichž charakter zjevně nasvědčoval tomu, že ve skutečnosti šlo o přípravu k trestnému činu znásilnění podle § 7 odst. 1, § 241 odst. 1 tr. zák., popř. o pokus tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1, § 241 odst. 1 tr.

Další pochybení - byť nikoliv častá - byla zjištěna při rozhodování soudů o trestných činech pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a pohlavního styku s osobou téhož pohlaví podle § 244 odst. 2 písm. a) tr. U prvního z uvedených trestných činů soudy náležitě zkoumaly naplnění zákonného znaku „osoba svěřená dozoru“, avšak nevěnovaly vždy dostatečnou pozornost znaku „zneužití závislosti“, který musí být rovněž naplněn, aby šlo o trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. Tento znak považovaly důvodně za splněný, jestliže pachatelem byl vlastní rodič dítěte, žijící s ním ve společné domácnosti, ale neprokazovaly někdy dostatečně zneužití závislosti v případech, kdy pachatelem byl např.

Pokud se týká trestného činu pohlavního styku s osobou téhož pohlaví, soudy někdy nevěnovaly náležitou pozornost tomu, zda vzhledem k povaze různých dárků poskytovaných v rámci styku mezi osobami téhož pohlaví nešlo ve skutečnosti o úplatu ve smyslu § 244 odst. 2 písm. a) tr. Při objasňování formy trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., event. do kterého vývojového stádia dospěla trestná činnost u znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. vycházely soudy zpravidla z výsledků lékařských vyšetření poškozených osob, doplně...

Co Dělat, Když Se To Stane?

Pokud máte podezření, že jste se stali obětí obdobného trestného činu, nenechávejte si to pro sebe. Mlčení dává totiž pachatelům ohromnou sílu i sebejistotu. Pokud chceme změnit postavení žen v naší společnosti, nemůžeme mlčet, když se nám děje bezpráví. Drtivá většina sexuálního násilí je přitom dle statistik páchána právě na ženách.

Je možné, že nenajdete zastání u soudu, ve škole nebo na pracovišti a najde se pár hlupáků, kteří vám doporučí, abyste chodili venku ve skafandru. Ale věřím, že pokud budeme vokálnější a začneme na problémy naší společnosti více upozorňovat, nakonec se nám spravedlnosti dostane. Kontaktujte Bílý kruh bezpečí a přečtěte si Práva obětí trestných činů a poškozených.

Definice Trestných Činů

Možná je vhodné připomenout si i definici jednotlivých trestných činů. Dle policie se znásilněním rozumí čin, kdy pachatel vykoná soulož či jiný pohlavní styk na oběti proti její vůli. „Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Může jít o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, ale i pouhé osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy a podobně,“ dodává PČR.

Co se týče sexuálního útoku, v praxi se jedná o méně intenzivní, nepenetrační varianty pohlavního styku. Může jít o osahávání, tření genitálií, sání bradavek, požadavek, abyste se svlékli a podobně.

Ještě zdůrazním, že v České republice zákon chrání svobodu každého jednoho člověka rozhodovat o svém vlastním těle a intimním životě. Cituji zákon, který rozhodně nemluví o tom, že ženy musí nosit podprsenky. Pokud žena podprsenku nechce, prostě ji mít nemusí, v zákonu neexistuje žádná polehčující okolnost, kdy by nenošení podprsenky znamenalo, že žena útok vyprovokovala. Prosím, přestaňme stigmatizovat oběti.

Tabulka: Statistika Trestných Činů Proti Lidské Důstojnosti v ČSSR (1980)

tags: #ohmatávání #ženy #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Testování komponent pro automobilový průmysl
• Tipy pro výběr koše na odpad
• Nové poplatky za odpad
• Zbraslav u Brna: Historický vývoj
• Slunné stanoviště pro kosatce