Ohrožené druhy lesních zvířat v České republice

Myslivci často definují svou činnost jako „ochranu přírody a zvěře“ a prezentují se jako ti, kdo regulují lesní zvěř, udržují její přirozený stav, pomáhají lesu a prokazují službu veřejnosti. Tvrzení, že lze být ochráncem přírody s kulovnicí v ruce, je ale přinejmenším sporné.

Myslivci často odkazují na potřebu regulovat stav zvěře v lesích. Je však nutné si uvědomit, že za nerovnováhu v přírodě může z velké části právě člověk a styl, jakým na planetě žije. Lidé do jisté míry stojí za vyhubením přirozených predátorů (případně za snížením jejich stavů), což logicky přispívá k tomu, že koloběh v přírodě přestává fungovat tak, jak by měl.

Mezi přirozené predátory se řadí například lišky, jezevci, kuny, rysové, vlci či medvědi, přičemž poslední tři zmíněné druhy už prakticky z českých lesů vymizely. Rys, vlk i medvěd se sice dnes již řadí mezi kriticky ohrožené druhy, myslivci však i přesto často usilují o to, aby byla tato zvířata odstraněna.

Příkladem může být snaha myslivecké komise Agrární komory ČR, která v roce 2019 žádala, aby v novele zákona o myslivosti (Zákon č. 449/201 Sb.), byl vlk obecný přeřazen z kategorie přísně ohrožených druhů do kategorie nižší, a tím pádem by mohl být loven. Jinými slovy - tito predátoři přirozeně loví zvěř pro své přežití, ale myslivci tím přichází o možnost lovit.

V roce 2021 bylo v České republice registrováno téměř 90 tisíc osob s povolením vykonávat „právo myslivosti“. Pozitivní zprávou ale je, že o mysliveckou “profesi” přestává být takový zájem, jako tomu bylo dříve. Myslivci dnes už nemají v pohledu společnosti příliš dobré postavení.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Celá řada těchto živočichů (patřících mezi zvěř) podléhá určitému stupni ochrany dle zákona č. 114/1992 O ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 395/1992 Sb.

Vybrané ohrožené druhy

Kočka divoká (Felis silvestris)

Kočka divoká se vyskytuje ostrůvkovitě v celé Evropě, severní a střední Asii a severní Africe. Původní populace byla v České republice vyhubena na přelomu 18. a 19. století. V současné době se u nás vyskytují jedinci zatoulaní ze Slovenska popř. dalších zemí.

Vyhledává teplejší členité lesní plochy s dutými stromy, skalisky a křovinami. Aktivní je převážně v nočních hodinách. Žije samotářským způsobem, jen v lednu a únoru se shlukuje při kaňkování.

Kočka je plná 9 týdnů a vrhá 4 - 6 slepých koťat, která po deseti dnech prohlédnou a jsou kojena 6 - 8 týdnů. Při dostatku potravy může dojít i k dalšímu vrhu.

Hlavní složkou potravy jsou hlodavci, ptáci a drobní obratlovci.

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Medvěd hnědý (Ursus arctos)

Medvěd hnědý původně obýval značnou část Evropy, Asie, severní Afriky a Severní Ameriky. V současnosti se však v Evropě vyskytuje pouze ve Skandinávii, Finsku a v Rusku, izolované populace pak v Pyrenejích, Alpách, Karpatech a na Balkáně.

Je náš původní druh, ale v minulosti byl vyhuben. Poslední medvěd byl uloven na Šumavě 14. listopadu 1856. Novodobý výskyt se datuje od roku 1946, kdy byl medvěd pozorován u Velkých Karlovic. Od té doby četnost pozorování narůstá.

Medvěd žije v rozsáhlých jehličnatých a také smíšených porostech. Je zvěří velice ostražitou a plachou s převážně večerní a noční aktivitou. Na zimu uléhá do vystlaného brlohu (jeskyně, doupata pod vývraty) a spí nepravým zimním spánkem.

Páření probíhá v letních měsících. Po 8 měsících (leden až únor) vrhá medvědice v brlohu 2 - 4 mláďata, která jsou po dobu 28 - 35 dní nevidomá. Mláďata jsou kojena po dobu kolem 4 měsíců a zůstávají s medvědicí až do příštího roku.

Z hlediska potravních nároků je medvěd řazen mezi všežravce. Dožívá se věku až 50 let. Je to živočich stojící v přírodních ekosystémech na konci potravních řetězců a plní funkci vrcholového predátora.

Čtěte také: Ekosystém lesa

Vlk obecný (Canis lupus)

Vlk obecný se vyskytoval téměř v celé Evropě, v Asii a Severní Americe. V současné době obývá severní Skandinávii až po Rusko, žije na Balkáně, v Itálii a na Pyrenejském poloostrově. U nás byl poslední vlk uloven roku 1850.

Vlci se zdržují v rozsáhlých lesních komplexech. Vlci žijí ve smečkách s přísnou hierarchií. V létě tvoří smečku jednotlivé rodiny. V zimně se tyto rodiny spojují.

Kaňkování začíná koncem prosince a trvá až do února. Po 63 dnech vrhá vlčice ve skrytém pelechu 4 - 6 slepých mláďat, která po 10 - 12 dnech prohlédnou. Matka kojí mláďata asi 2 měsíce. V 6 týdnech mláďata začínají přijímat pevnou potravu.

Vlci se živí živočišnou potravou (spárkatá i drobná zvěř, domácí zvířata, drobní hlodavci, bezobratlí, ptáci atd.). Obvykle loví kořist štvaním. Upřednostňují nemocnou a slabou zvěř. Vlci se lidem obvykle vyhýbají.

Vlk podobně jako další predátoři tvoří vrchol potravního řetězce. Odstraňuje z populací kořisti nejslabší jedince.

Rys ostrovid (Lynx lynx)

Rys ostrovid obýval původně značnou část Evropy, Asie a Severní Ameriky. V současné době se plošně vyskytuje v Rusku, Skandinávii, Karpatech a na Balkáně. V řadě lokalit dochází k jeho zpětné reintrodukci do přírody, tak se jeho areál výskytu neustále zvětšuje. U nás byl vyhuben v 19. stol. V roce 1982 - 1989 byli na Šumavě rysi znovu vysazeni.

Rys žije osamoceně mimo dobu kaňkování od února až do dubna. Vyhovují mu rozsáhlé lesní porosty s dostatkem potravy. Rysice vrhá po 73 dnech v brlohu 2 - 4 nevidomá mláďata, která kojí jeden měsíc. Mláďata se drží matky až do dalšího kaňkování.

Je to živočich s převážně noční aktivitou. Za potravou se plíží a skokem ji uchvátí. V potravě převládá spárkatá zvěř, zajíci, myši, ptáci a další drobní obratlovci.

Je důležitou součástí ekosystému, kde se podílí na udržení rovnováhy v přírodě.

Tetřev hlušec (Tetrao tetrao)

Tetřev hlušec patří mezi nejstarší obyvatele našich lesů. Je největším lesním kurem, který je vázán na velké lesní komplexy. Současná populace tetřeva je omezena pouze na pohraniční hory a pohoří. Nejpočetnější populace se vyskytuje na Šumavě a Českém lese, Jeseníkách, Brdech a Krkonoších.

Tok probíhá přibližně podle nadmořské výšky od konce března do května. Uvádí se, že tok končí vyrašením pupenů buku. Kohouti i slepice se slétají na tokaniště již večer, kde hřadují odděleně na stromech. Slepice začíná snášet koncem dubna vejce v počtu 4 - 12 ks, na kterých sedí 26 - 28 dní.

Výskyt tetřeva je vázán na strukturu a kvalitu lesního porostu, který by měl poskytovat dostatečnou ochranu před predátory, nepříznivým klimatem a dostatečnou potravní nabídku. Pro dobré rozmělnění potravy mají tetřevi ve svalnatém žaludku nasbírané malé kamínky a písek.

V současné době jsou na podporu tetřeva hlušce realizovány záchranné chovy a programy, které mají zabránit snižování počtu jedinců a posílit tak stávající populace.

Záchranné stanice

Velice často se stane, že se volně žijící živočich, potažmo zvěř, dostane do nesnází. K tomuto účelu byly zakládány záchranné stanice na nejrůznějších místech České republiky. V roce 1998 založil Český svaz ochránců přírody Národní síť záchranných stanic, která zajišťuje pomoc zvířatům v nouzi na území celé České republiky. V současné době sdružuje 33 zařízení, která nalezenému handicapovanému živočichu poskytnou komplexní péči. Část živočichů, jejichž návrat do přírody již není možný, slouží k ekologické výchově a osvětě veřejnosti.

Podle Zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. je záchranná stanice zařízení, které na konkrétně vymezeném území působnosti zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů.

Záchranné stanice živočichů za dobu svého trvaní přijaly více než 230 tisíc živočichů a počty přijímaných pacientů se neustále zvyšují. Do záchranných stanic se z celkového počtu přijímaných živočichů dostává zhruba třetina, kterou lze zařadit mezi zvěř. Proto je velice vhodná spolupráce s místně příslušným mysliveckým spolkem či honebním společenstvem, respektive mysliveckým hospodářem.

Důvody, proč se do záchranných stanic zvěř dostává, jsou v podstatě shodné s příjmy jiných druhů živočichů. Největší zastoupení mají mláďata, kterých bývá každoročně více než třetina všech přijatých jedinců. Druhou nejčastější příčinou příjmu bývá zranění, ať už ve spojení s dopravními prostředky, popáleninami od elektrického vedení, nárazem do překážky či napadením jiným živočichem. V tomto směru se již podnikají nejrůznější kroky. Své iniciativy mají nejen ochránci přírody, ornitologové, ale i samotní myslivci.

Velmi přínosnou akcí je i mapování zastávek, respektive skleněných ploch. V poslední době se sklo stále častěji využívá jako stavební materiál, což bývá pro řadu především ptačích druhů problém. Při letu nejsou schopni rozpoznat překážku a zabíjejí se o sklo. Díky informacím z mapování dochází ke konzultacím s projektanty a řešením ještě před vznikem projektu. I toto je cesta, jak účinně řešit příčiny a nezabývat se v záchranných stanicích důsledky.

Dalším neméně závažným důvodem příjmu jsou poranění jiným živočichem. Jedná-li se o volně žijícího živočicha je to celkem pochopitelné, neboť se jedná o přírodních zákonitost, tedy vztah lovce a lovené kořisti. V poslední době však narůstají jako důvod příjmů volně pobíhající psi a kočky. Ty podle nejnovějších výzkumů výrazně decimují stavy nejen zbytkových populací drobné zvěře, ale především malých drobných ptáků, což si řada milovníků koček neuvědomuje.

Doporučení pro setkání s divokými zvířaty

Setkání s divokými zvířaty může být fascinujícím zážitkem, ale také s sebou nese určitá rizika. Divoká zvířata jsou plachá a mohou reagovat nepředvídatelně, když se cítí ohrožená. Proto je důležité být dobře informovaný a připravený.

• Udržujte ticho a klid: Hluk může zvířata vystrašit a vyvolat jejich nepředvídatelné reakce.
• Pohybujte se po stezkách a cestách: Používání značených stezek a cest pomáhá minimalizovat narušení přirozeného prostředí zvířat.
• Neodhazujte odpadky: Odpadky a zbytky jídla mohou přilákat zvířata, což může vést k nebezpečným setkáním a změně jejich přirozeného chování.
• Nepronásledujte zvěř: Skvělování nebo pronásledování zvířat může způsobit jejich stres a vést k nebezpečným situacím.

Co nedělat při setkání se zvířaty

• Nepřibližujte se k mláďatům: Matky mláďat jsou často nablízku a mohou je agresivně chránit, pokud cítí ohrožení.
• Nehlaďte a nekrmte divoká zvířata: Divoká zvířata mohou přenášet nemoci, a jejich reakce na lidský dotek je nepředvídatelná.
• Nedotýkejte se uhynulých zvířat: Může být nositelem nemocí nebo parazitů, které jsou přenosné na člověka.

tags: #lesní #zvířata #v #ohrožení #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Skládka Nasavrky: Prodloužení životnosti
• Katalog odpadů pro barvy a laky v ČR
• Snižování emisí
• Prodej časopisů Příroda (1936)
• Aktivity pro děti: Barevný den s odpady