Letní ochlazení v přírodě: Příčiny a možnosti zmírnění

Experti z pražského magistrátu a hydrometeorologického ústavu dokončili výzkum tzv. tepelných ostrovů v Praze a zajímalo je především, jak se milionové město a zejména jeho centrum může bránit působení tepelného ostrova.

Jeho projevem je vyšší teplota ve městě než v jeho okolí a nejvýrazněji se projevuje v letních měsících. Jeho důsledkem může být jak přehřátí organismu, tak například nedostatek spánku a další zdravotní potíže.

Městské tepelné ostrovy a jejich projevy

Projevy tzv. městských tepelných ostrovů (též UHI - urban heat islands) se liší podle ročního období i tím, jak je město velké či vysoké. V centru Prahy může být v létě i o více než 2,5 stupně Celsia tepleji než v okolí, v průměru potom zhruba o dva stupně.

„V České republice bychom tepelné ostrovy mohli dokumentovat třeba v Olomouci, Brně, Ostravě nebo Plzni,“ poznamenal přitom meteorolog Michal Žák.

Podle expertů na klima je potřeba hledat cesty, jak tepelné ostrovy zmírňovat - podle modelu dalšího vývoje by za deset let mohl být ten pražský již třístupňový. Problém přitom není pouze ve dne, kdy lidem hrozí kvůli vysokým teplotám přehřátí organismu, ale i v noci.

Čtěte také: Léto v přírodě: Tábor pro mladé

„V létě v noci, když chceme spát, otevřeme si okno a venku je stejná teplota jako uvnitř, tak větrání moc nefunguje. Kvalita spánku je potom menší, to má dopady i na kvalitu práce nebo života,“ podotkl Michal Žák.

Výzkum a možnosti zmírnění

Pražský výzkum UHI se proto zaměřil na způsob, jak zvyšování teplot v centru města oproti okolí zmírnit. „Vytipovali jsme dvě hlavní pilotní oblasti. Jedna je oblast Legerovy ulice, druhá je rozvojové území Bubny-Holešovice,“ přiblížila Mária Kazmuková z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Na ploše bubenského nádraží, v jehož podstatné části má v budoucnu vzniknout obytná čtvrť, zkoušeli výzkumníci, jak k ochlazení obalsti pomohou například méně reflexní povrchy nebo zeleň. Ta může podle Márie Kazmukové významně pomáhat.

„Výstavba zeleně, zelených střech nebo popínavé zeleně na jižní fasádě budov pomáhá snižovat teplotu. Tím, že zeleň vytváří evapotranspiraci - vytváří pocit chládku - může tepelný ostrov výrazně snižovat,“ poukázala.

I kdyby se ale podařilo výsadbu zeleně a další opatření prosadit, nelze očekávat, že se město ochladí ze dne na den. „Zeleň nemůžeme vyčarovat, musí vyrůst. Je ale důležité, abychom se připravili,“ podotkla Mária Kazmuková. Efekt tak může být poznat zhruba za deset let.

Čtěte také: Letní počasí

Ochrana zdraví v horkých dnech

I pokud by se městu podařilo tepelný ostrov snížit, měli by jeho obyvatelé zejména v létě dbát o své zdraví a myslet na hrozby, které s sebou teplo přináší. Podle Michala Žáka lidé často nedokážou odhadnout bezpečnou míru pobytu na slunci.

„V případech, kdy jsou opravdu vysoké teploty, letní až tropické dny, lidé neodhadnou, co jejich organismus dovede,“ zdůraznil. Mária Kazmuková varovala, že vysoké teploty ohrožují nejvíce malé děti, ale také seniory.

„Přehřátí přichází nečekaně a může mít opravdu fatální následky,“ varovala. Neustále se zvyšující teploty ve městě pociťujeme v létě všichni. Na některé skupiny obyvatelstva dopadají vlny veder více a mění jejich životy někdy v hotový boj. Jedním z nejúčinnějších adaptačních opatření v boji proti nesnesitelnému horku je městská zeleň.

Role městské zeleně

Jak moc důležitou roli v ochlazování města hrají stromy, keře a zelené plochy si uvědomují i krajinář Vilém Jurek a designérka Veronika Rút Fullerová. Když si Veronika Rút Fullerová všimla plánované rekonstrukce husovického náměstí Republiky, která spočívala v masivním vykácení několika desítek líp, rozhodla se o situaci zjistit více a jednat.

V březnu 2023 předložila Veronika radnímu Jaroslavu Suchému soubor doporučení, které navrhlo odbornictvo orientující se v oblasti adaptace na klimatickou změnu. Doporučení se týkají především modrozelené infrastruktury a zdůrazňují klíčovou roli komunikace a politické podpory napříč odbory.

Čtěte také: Zdarma letní tapety

Dle iniciativy je zásadní spolupráce mezi obcí a krajinářem nebo jinou odbornicí, která má zkušenosti s péčí o městskou zeleň a posuzováním stavu dřevin. Výsadba by měla být také kontinuální, dříve než pokácíme starý strom, měly by být již vysazeny stromy nové.

“Dnes již bude velmi složité vypěstovat vysazený strom do takové velikosti, jakou mají některé starší stromy, jelikož zalévání a nedostatek vláhy se velmi podepisuje na nových výsadbách. Ne snad, že by byla zálivka podceněná, ale stromy vlivem horka uschly,” říká Vilém Jurek, který v rámci iniciativy řeší zejména odbornou analýzu a hodnocení stavu dřevin.

V čase klimatické krize je pak obzvláště nutné řešit problematiku městské zeleně koncepčně a myslet do budoucna. Aby byla koncepce, která udává, jaké bude využití zeleně ve vztahu s architekturou města, platná pro všechny městské organizace, je nutné ji začlenit do obecně závazné vyhlášky.

Jednání mezi radním a občanskou iniciativou stále pokračuje, zda tedy budou v Brně uskutečněny změny na základě těchto doporučení zůstává otázkou. Ulice beze stromů jsou v Brně častým jevem. Stav městské zeleně v Brně není dle slov Viléma Jurka nejhorší, je ale prostor pro výrazné zlepšení.

Brno je s plánováním rozvoje městské zeleně pozadu například za Prahou, která postupuje dle propracované koncepce Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

“Pro ochlazení ulice stačí velice málo. Největší podíl na péči o městskou zeleň v Brně mají městské části, dále koncernové podniky města, což jsou Veřejná zeleň města Brna a částečně Brněnské komunikace. Těm se dle Viléma Jurka daří postupně doplňovat zeleň tam, kde chybí. Jako největší problém pak vidí nekontrolované a mnohdy zbytečné kácení stromů.

Více než dvacítka vzrostlých stromů byla vykácena v Jaselské ulici kvůli výstavbě kolejí na pozemku Biskupství brněnského. Dalším důvodem, proč ke kácení někdy dochází, je nedostatečná péče.

“O vysazené a vzrostlé stromy je nutné adekvátně odborně pečovat. Starší stromy, které jsou pro městské klima nejdůležitější, jsou momentálně káceny ve velkém. Spousta stromů by mohla být stále vitálních, kdyby probíhalo jejich ošetřování a arboristická péče. Dá se tak předcházet havarijním stavům, defektům a podobně.”

Aby stromy mohly bezpečně růst a stárnout, je nutné pečovat o jejich nadzemní část, a to ve formě správného stříhání větví a zpevňování korun, ale také o podzemní část prostřednictvím půdních injektáží, výměny substrátů či půdních kondicionérů. Krajinář doporučuje nejprve jednoduché zákroky, jako je ořez suchých či překážejících větví, než razantní kácení celého stromu.

Ne všude je však udržování vzrostlých stromů žádoucí. “Je nutné rozlišovat, kde dřeviny mají význam a kde vhodné nejsou,” zdůrazňuje Vilém. Unikátní biotopy, kde příliš dřevin přirozeně není, jako třeba stepní lokality, nemá smysl chránit před kácením, jelikož tady jsou stromy nežádoucí. Dalším problémem mohou být dřeviny havarijní a invazivní, jako je třeba pajasan žláznatý. Právě tady je nutné se zamyslet, zda je ochrana dřevin na místě či ne.

A kdo by měl stromy a kácení posuzovat? „Péče o některé stromy je bohužel zanedbaná. Se zapojením odbornictva souvisí i jeden z cílů iniciativy do budoucna. Dle Vilémových slov chtějí navázat na činnost ekoporadny, kterou nabízí ekologický institut Veronica. Institut se prostřednictvím poradny snaží odpovídat občanstvu na otázky týkající se životního prostředí. V podání BRNO BUDE VEDRO by se jednalo o zřízení instituce ombudsmanky či ombudsmana stromu.

Náplň této funkce by spočívala v pečlivém dohledu nad všemi správními řízeními v oblasti neoprávněného nebo nelegitimního kácení stromů ve městě. Přesah budoucí ombudsmanky či ombudsmana by byl velký. Jednalo by se o práci na plný úvazek, jelikož by musel*a dohlížet na ochranu všech stromů.

“Myslím si, že systémově je toto nejlepší způsob, jak cíle BRNO BUDE VEDRO naplňovat,” říká krajinář. Ombudsman*ka by sledoval*a plánované kácení a v případě, že by se jednalo o kácení zbytečné, tak by proti němu bojoval*a jako účastnice*ík správního řízení. V tuto chvíli takovou činnost vykonávají jednotlivé dotčené osoby, kterým vadí kácení například v blízkosti svých domovů. Lidé však bohužel často neví, jak postupovat nebo na koho se obrátit.

“Nejjednodušší, co může člověk udělat, pokud chce zeleň ochraňovat trochu komplexněji, je založit neziskovou organizaci,” radí Vilém Jurek občanstvu, které by se chtělo také chopit iniciativy. Při založení například základní organizace Českého svazu ochránců přírody, která bude působit na místní úrovni, mohou lidé vystupovat jako zájmová skupina, které není lhostejné okolí, a hlásit se tak do správních řízení, odkud mají možnost tyto nešvary blokovat.

Pokud byste se chtěli k BRNO BUDE VEDRO připojit více než podpisem pod petici či finančním příspěvkem, Veronika s Vilémem nadšeně vítají všechny, kdo přijdou s vlastní řešenou kauzou, kterou mohou zveřejnit na platformě iniciativy. Zároveň veřejnosti nabízí podporu formou odborné konzultace. Nemáte-li vlastní kauzu, i tak se můžete zapojit do aktivit iniciativy.

Staré vzrostlé stromy jsou pro městské klima nejhodnotnější. Zaslouží si proto náležitou péči.

Vliv travních porostů

Vzrostlá tráva tak rovněž brání proniknutí slunečních paprsků k zemi, takže půda na lukách nevysychá zdaleka tak rychle, jako na osetých či sklizených plochách bez vegetace.

Asi všichni dobře známe ten osvěžující pocit, když můžeme v letních vedrech uniknout před slunečním žárem z rozpáleného města do lesního chládku. Koruny stromů brání slunečním paprskům proniknout na zem, proto je v lese přes den až o deset stupňů chladněji než na otevřeném prostranství. Les naakumulované teplo také déle drží i v noci, kdy je tam pro změnu tepleji než někde na holém kopci.

Nejen les má své specifické mikroklima, v menším měřítku to můžeme pozorovat i na louce s vysokou trávou. Když si v horkém poledni sednete či lehnete do vysoké trávy, překvapí vás příjemné ochlazení, které způsobují zbytky noční rosy a izolační vlastnosti hustého a vysokého porostu.

S travním porostem se setkáváme i ve městě, neboť je to vhodný rostlinný kryt nenáročný na údržbu. Že všeho moc škodí, platí však i u nízko střižených trávníků!

Jakmile tráva trochu obrazí, hned musí být opět posečená, aby to „vypadalo pěkně“. Čtyři až pět sečí za jaro a léto tak není žádnou výjimkou, na snobských úzkostlivě udržovaných zahradách se seče každý týden, přičemž lišta sekaček kopíruje těsně povrch.

Takto nízko střižený trávník má ale do optimální ekologické podoby velmi daleko! Aby dobře odrážel sluneční paprsky a zadržoval lépe dešťovou vodu, měl by mít výšku alespoň okolo 20 cm. Normálně by tedy měly stačit dvě až tři seče. První asi dva týdny před květem, aby na pyl bohatá tráva nevadila zejména alergikům.

Další potom podle množství dešťových srážek a vzrůstu trav, aby porost zase nepřerostl hodně. Realita je ovšem často taková, že i v suchém létě sekačka spíše zvedá prach než seká, jelikož v podstatě nemá co.

Stálo by proto za zvážení přehodnotit priority dnešní doby a upřednostnit ekologii před tzv. krásou, což je pojem dosti relativní. Na trávnících městských sídlišť se nehraje fotbal, golf či tenis, jejich prvořadým účelem je zlepšovat přehřáté mikroklima města.

Pokud však je trávník neustále udržovaný jako nízko střižený, těžko tento požadavek splní. Co potom pomůže mít okázale propagované ozeleněné střechy, kde spotřeba vody je neúměrně vysoká, když podstatně většího efektu by se dosáhlo za daleko nižších nákladů u trávníků sečených minimálně 10 cm nad zemí!

A kdo se domnívá, že je jedno, jak je porost vysoký, hlavně že tam nějaká tráva je, tak jako protiargument lze použít tvrzení, že určitě není jedno, jestli v mrazu vyjdu ven v trenkách a tílku, nebo řádně oblečen ve svetru, bundě a čepici. Tak jako srst zvířat či množství vrstev oblečení chrání únik tepla z těla, výška travního porostu určuje množství dešťové vody zadržené v půdě, a tím pádem méně tepla vysálaného do atmosféry.

Rovněž úklid a odvoz posečené trávy je nejen naprosto zbytečný a neekonomický, je rovněž neekologický. Posečená hmota může klidně zůstat na místě, příroda si s ní hravě poradí. Rozložená tráva poslouží žížalám a jiným půdním a lučním živočichům, na kterých jsou zase závislí ptáci, kteří oživují městské parky i panelákovou zástavbu.

Vedle stromové zeleně představují tedy i efektivně udržované trávníky kus přírody v betonové džungli, kde bez nich by to bylo neradostné žití. Trend posledních let, tj. nahrazování zatravněných ploch kůrou, je rovněž spíše z nouze ctnost, než promyšlený ekologický krok. Trávník s jeho blahodárným ekologickým vlivem nahradit něčím jiným prostě není tak jednoduché, navíc je to většinou kontraproduktivní z praktického a klimatologického pohledu.

Mějme to prosím na paměti, až budeme chtít před domem „hezky udržovaný trávník“.

Globální změny a sucho

Sucho je v dnešní době velkým bezpečnostním strašákem. A to nejen pro zemědělce, lesníky, rybáře či vodohospodáře. Každý jen trochu racionálně a ekologicky informovaný člověk si uvědomuje dalekosáhlý dopad klimatických změn na stav přírody.

Tolik teplotně nadnormálních let v poslední dekádě ukazuje, že se děje něco velmi znepokojujícího. A že podíl lidstva na tomto jevu je neoddiskutovatelný, to snad může popírat jen člověk odtržený od reality či programový opozičník. Přitom k těmto změnám mělo podle dřívějších prognóz dojít až někdy kolem roku 2050.

Jako hlavní příčiny změny klimatu se uvádí nárůst zastavěných oblastí, vyasfaltovaných a vybetonovaných ploch, masivní kácení lesů zejména v tropech a subtropech, spalování fosilních paliv a prudký rozvoj automobilové a letecké dopravy s výraznou uhlíkovou stopou.

Nemalou měrou se na oteplování podílí i dnešní zprůmyslněné zemědělství, kdy hned po žních jsou pole podiskována a povrch bez porostu či strniště potom akumuluje více tepla, navíc takto ošetřená půda je náchylnější k vodní a větrné erozi.

Současné projekty a iniciativy

Řada projektů a iniciativ se snaží řešit problematiku sucha a vln veder. Například projekt Clim4Cast nabízí monitoring a předpověď aktuálního výskytu těchto negativních jevů pro střední Evropu, čímž posiluje schopnost regionu lépe se připravit na rizika spojená s klimatickou změnou.

Ústav výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe) se aktivně podílí na monitoringu a výzkumu klimatických změn a jejich dopadů na krajinu. Vědci z CzechGlobe sledují fenologické fáze rostlin a živočichů a vyvíjejí nástroje pro včasné varování před klimatickými riziky.

Závěr

Letní ochlazení v přírodě je komplexní problém, který vyžaduje komplexní řešení. Městská zeleň, efektivní hospodaření s vodou a snižování emisí skleníkových plynů jsou klíčové kroky k zmírnění dopadů klimatické změny a zlepšení kvality života ve městech.

tags: #letní #ochlazení #v #přírodě #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Sídliště Chlum: Realizace Eko-Projektu
• Vzory obecně závazných vyhlášek pro obce
• Charakteristika odpadu v ČR
• Nápady na pirátské hry v přírodě
• Význam ekologické kůže