Levhart mandžuský: Ohrožení a snahy o záchranu

Levhart mandžuský, známý také jako levhart amurský nebo levhart skvrnitý mandžuský (Panthera pardus orientalis nebo Panthera pardus amurensis), je kriticky ohrožený poddruh levharta skvrnitého. Jedná se o jednu z nejvzácnějších kočkovitých šelem na světě.

Původní areál výskytu levharta skvrnitého zahrnoval rozsáhlé území napříč Asií a Afrikou. Ikonická kočkovitá šelma, na kterou jste dříve mohli narazit od Hong Kongu po Jihoafrickou republiku, však v posledních desetiletích zaznamenala drastickou proměnu vlastního životního prostředí. Jak informuje žurnál PeerJ, historický areál levhartů zmenšil svou rozlohu o 75 %. Že dochází k rapidnímu úbytku míst, kde se tyto velké kočkovité šelmy vyskytují, bylo pochopitelně dlouho známo. Ale to že se jejich areál (který již dávno není celistvý) zmenšil na plochu necelých 8,5 milionů kilometrů, je alarmující.

Levhart sice není v seznamech ohrožených druhů IUCN veden jako komplexně ohrožený druh (spadá do kategorie NT - near threatened, tedy téměř ohrožený), a nesdílí zatím osud jiných kriticky ohrožených kočkovitých šelem, jako například tygrů. Nicméně právě drastické zmenšení jeho původního areálu a rozsáhlá fragmentace těch stávajících dává tušit, že jeho rychlé vymizení v budoucnu by mohlo mít mnohem rychlejší průběh.

Vedoucí studie Andrew Jacobson k tomu podotýká: „Levhart je nepolapitelné a skoro neviditelné zvíře. A snad proto nebyl jeho globální populační pokles pozorován. Jak totiž zjistili badatelé (mimo jiné z 1300 dosavadních studií zaměřených na porovnání stávajícího a historického areálu jednotlivých poddruhů), levhart zmizel z řady lokalit původního výskytu v severní a západní Africe, prakticky z celého Arabského poloostrova a jeho areál se výrazně zmenšil i napříč Čínou a jihovýchodní Asií.

„Skoro až tajnůstkářská povaha leopardů, v kombinaci s několika jejich skutečně náhodnými výskyty zaznamenanými v Bombaji a Johannesburgu přispívá k zachování mylné představy, že se jim ve volné přírodě dobře vede," říká Luke Dolar, spoluautor studie.

Čtěte také: Rezervace Askanija-Nova

Charakteristika levharta mandžuského

Od ostatních osmi poddruhů levharta skvrnitého se liší především světlejší barvou s rosetami a delší srstí přibližně 25 mm dlouhou v létě a až 70 mm v zimě. Je také větší, má šedé oči a dlouhý hustý ocas o délce 60-97 cm. Samci mají délku okolo 170-190 cm, samice 140-175 cm.

Je to nejseverněji žijící poddruh levharta. Vyskytuje se v Asii na ruském Dálném východě na pomezí Ruska, Číny a Severní Koreje. Žije v oblasti, kde zimy dosahují silně záporných teplot. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 °C). Jako jediný z levhartů dokáže přežít extrémní horka i extrémní zimu. Na lov se vydávají obvykle v noci.

Kritické ohrožení a současný stav populace

Podle počtu stop ve sněhu v roce 2007 se odhaduje 27 až 32 jedinců ve volné přírodě. Za poslední léta se jeho stavy zvýšily až na 100 zvířat, která byla spočítána v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70.letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu).

Abychom měli představu o konkrétních číslech: na počátku tohoto roku odhalily fotopasti instalované na ruském území, které pokrývá 60 % areálu výskytu, celkem 57 jedinců amurského levharta. Na straně čínské se jedná o 8-12 zvířat.

V tak málo početné populaci se rychle snižuje genetická rozmanitost, což zvyšuje její zranitelnost. Stačí epidemie nemoci nebo přírodní katastrofa a všichni levharti vyhynou.

Čtěte také: Více o chovu pardála obláčkového

Hrozby pro levharta mandžuského

Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Podobně jako většina velkých koček trpí divocí amurští levharti ztrátou životního prostoru, odlesňováním, fragmentací populací a ilegálním lovem. Silná poptávka po levhartích kůžích trvá především ze strany blízké Číny z důvodu využití v tradiční medicíně. Velkým problémem je rovněž páření blízce příbuzných jedinců, jež s sebou nese zvýšené riziko geneticky podmíněných chorob i nárůst úmrtnosti mláďat.

Vůbec nejhorší bilanci vykazují v tomto směru čtyři asijští levharti (mandžuský, čínský, indočínský a arabský), kteří zmizeli z 94-98 % svého původního rozšíření.

Snahy o záchranu

O záchranu levharta mandžuského se dlouhodobě zajímá také WWF. Populaci v přírodě bude muset v budoucnu podpořit populace ze zoologických zahrad. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit.

Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad, tak aby se docílilo dostatečné genetické diverzity. Ruské zoo v čele se zoo v Novosibirsku podnikají veškeré kroky pro reintrodukci, vypouštění zvířat zpět do přírody.

Ruští vědci proto chtějí vytvořit rezervní populaci na nějakém úplně jiném místě. Naproti tomu čínští vědci již předložili své vládě návrh na rozšíření stávající rezervace a založení rozsáhlého národního parku, který by zahrnoval celé území prokazatelně obývané levharty.

Čtěte také: Ohrožený levhart obláčkový

Poslední sčítání World Wildlife Fund, mezinárodní organizace na ochranu ohrožených druhů zvířat, dokládá, že kriticky ohrožený amurský levhart oproti roku 2007 zdvojnásobil v přírodě populační stavy.

Zoologové se ze zjištěných dat radují a poukazují na viditelný dopad cílené ochrany habitatů, o niž se snažili v posledních letech.

Amurským levhartům by mohl do budoucna významněji pomoci odchyt jedinců ze současné divoké populace a jejich přesun na dobře vytipované náhradní lokality v rámci původního areálu výskytu. Tyto oblasti musejí být především dobře střežené proti pytlákům a zároveň by měly nově příchozím poskytnout dostatek životního prostoru.

Chov v zoologických zahradách

Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Jedinci chovaní v lidské péči však slouží především jako genetická rezerva. Pokusy o reintrodukci velkých koček jsou, na rozdíl např. od kopytníků, velice náročné, neboť zvířata odchovaná v zajetí nedokážou lovit, mají oslabené instinkty, nedostatečný respekt ke svým konkurentům tygrům a pokřivený vztah k lidem.

O něco více amurských levhartů najdeme po celém světě v zoologických zahradách a záchranných chovech. Data z roku 2011 hovořila o 176 kusech. Všichni tito levharti ovšem pocházejí od pouhých devíti jedinců odchycených v přírodě v roce 1961, mezi něž byl navíc přimíchán také zástupce jiného levhartího poddruhu. Pro zvýšení čistoty linií chovaných v zajetí byli proto levharti nesoucí více než 41 % genů „nečistokrevného“ předka (určeno na základě genetických analýz) z další reprodukce vyřazeni.

Co se týče chovu levhartů mandžuských, zaujímá Česká republika výjimečné postavené. V pražské zoologické zahradě se v munulosti nacházelo nejvíce čistokrevných zakladatelů mimo území Ruské federace. Jako druhá s chovem levhartů začala v roce 2001 právě ZOO Olomouc. 30. 06. Olomoucká zoologická zahrada všechny návštěvníci potěšila zprávou, že se v rozlehlém pavilonu pro levharty mandžuské objevil nový exemplář. 18. června do zoo na Svatém Kopečku ze Zoo Aschersleben v Německu dorazil čtyřletý samec jménem Akeno. „Do budoucna by měl vytvořit chovný pár s mladou samicí. Ta přicestuje během několika měsíců z Kodaně.

V září tohoto roku v olomoucké zoo uhynula poslední samice levharta mandžuského, jehož ve volné přírodě žije posledních zhruba sto jedinců. Stalo se tak v důsledku rozsáhlého nádoru mléčné žlázy, dalším přidruženým chronickým potížím a velmi vysokého věku. „Před pár dny však přicestovala ze Zoo de Granby v Kanadě tři a půlletá samice, naděje v pokračování chovu. Prozatím pobývá v karanténě, která jí skončí čtrnáctého listopadu a trpělivý návštěvník ji bude moci spatřit ve výběhu Pavilonu levhartů. Z jejího dosavadního chování usuzujeme, že se nebude stranit lidí. Věříme, že k ní brzy přicestuje samec z Německa a vytvoří tak pospolu s ní nový chovný pár,“ uvádí ošetřovatelka Kateřina Šteckerová. „Přesun geneticky vzácného jedince z jiného kontinentu je velkým přínosem pro celý chov tohoto druhu v Evropě. Koordinátorka naší zoo poděkovala za zajištění nesnadného transportu zvířete. Doporučení k přesunu jsme dostali na základě dlouhodobé spolupráce EAZA a AZA. Spolupráce se zámořskou zoo v Granby je na velice dobré úrovni, kolegové nám poskytli všechny důležité informace včetně videosekvencí týkajících se veterinárního tréninku s tímto zvířetem. Budeme na jejich práci navazovat a už teď po krátké době je zřejmé, že si samice naše chovatele oblíbila“ uzavírá zooložka Ing. Jitka Vokurková.

Udržet tento druh na mapě světa se snaží také ústecká zoo, která vzácné levharty mandžuské úspěšně chová od roku 2002. Nyní ale přišla o jednu z ozdob, musela se rozloučit se samcem Rusherem. Téměř devatenáctiletá šelma trpěla ve vysokém věku zdravotními obtížemi. Rusher přišel do Ústí z anglické Zoo Great Yarmouth. „S lítostí oznamujeme, že jsme se rozloučili s levhartem mandžuským Rusherem, který by v dubnu příštího roku oslavil 19 let života. První jeho mládě se narodilo v dubnu 2006. „Levharti mandžuští jsou ve volné přírodě kriticky ohrožení, o to více si vážíme, že jsme měli možnost být součástí Rusherova života. Se samicí Kiarou se podíleli na posílení levhartí populace v lidské péči tím, že přivedli na svět šest mláďat.

tags: #levhart #mandžuský #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická výroba slaměných klobouků
• Roční kompost a zelenina
• Jak správně třídit bioodpad
• Prohlídka Valašského muzea
• Vliv imisí na ovzduší