Lidská společnost se neustále vyvíjí v konkrétních podmínkách, v prostředí, které ji obklopuje. Toto prostředí, které nás obklopuje a poskytuje nám základní potřeby, označujeme jako životní prostředí. Člověk je nedílnou součástí přírody a pro svůj život potřebuje vzduch, vodu a potravu.
Lidstvo ovlivňuje své prostředí od nepaměti. Hominidi, Ramapithékové a Australopithékové se projevovali spíše v mírném pásmu již před 1,5 miliony let.
Přechod k intenzivní zemědělské výrobě, zejména ve 20. století, a bouřlivý extenzivní rozvoj třetích zemí, vedly ke změnám v krajině a životním prostředí.
Nástup masové výroby znamenal vznik zdrojů průmyslového znečištění, zhoršení ovzduší ve velkých průmyslových městech již v 19. století.
Lidská civilizace na počátku 21. století čelí řadě globálních problémů, které přesahují regionální úroveň. Mezi tyto problémy patří:
Čtěte také: Jak řešit nedostatek vody?
Mezi hlavní zdroje poškození životního prostředí patří:
Doprava má významný vliv na znečišťování krajiny. Automobily produkují více než polovinu všech škodlivých zplodin vypouštěných do ovzduší, jako jsou CO2, uhlovodíky, oxidy dusíku a olovo.
Hluk z dopravy, zejména pozemní a letecké, představuje závažný problém. Zplodiny z motorů narušují ozónovou vrstvu.
Vodní doprava, zejména tankery přepravující ropu, při haváriích způsobují úniky ropy do moře, které hubí život v širokém okolí.
Zemědělství změnilo ráz krajiny na mnohem větších plochách než jiná činnost lidí. Rozvoj zemědělství vedl k ničení lesů. Za posledních 10 000 let člověk vykácel 2/3 původní lesní pokrývky Země.
Čtěte také: Více o znečištění ovzduší
Při přeměně přírodní krajiny na zemědělskou dochází k erozi půdy. Nadměrná pastva vede k řídnutí porostů, rozrušování půdy a snižování úrodnosti.
Se zvětšujícím se počtem lidí vzrůstá spotřeba potravin. Nadměrné používání průmyslových hnojiv škodí půdě i pěstovaným plodinám a znehodnocuje povrchové i podzemní vody.
Přes 40 % světové populace žije ve městech. Ve městech bývá tepleji než na ostatních územích a průmyslová města trpí vytvářením smogu.
Život ve městech je vystaven velkému hluku. Proto je důležitá městská zeleň, která zvlhčuje a ochlazuje ovzduší, působí jako lapač prachu a snižuje hlučnost.
Velká centra mívají obrovskou spotřebu vody. Rozvoj rekreace má nepříznivý dopad na krajinu a životní prostředí.
Čtěte také: Knihy a životní prostředí
Typickým projevem působení člověka na Zemi je trvalý úbytek lesů, zejména v Amazonii. Dochází k vyčerpávání přírodních zdrojů, zejména neobnovitelných, jako je uhlí, ropa a zemní plyn.
Lidstvo ovlivňuje nepříznivým způsobem hydrosféru znečišťováním řek, jezer, vodních nádrží, moří i oceánů odpadními vodami z průmyslu, zemědělství i sídlišť.
Velkým problémem je úbytek ozónu v ozonosféře, která představuje přirozenou ochranu před škodlivým ultrafialovým zářením.
Odpady vznikají ve všech fázích životního cyklu výrobku či služby, jakož i při dalších lidských činnostech. Obecně je odpad definován jako každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Klasifikace a katalog odpadů jsou dány legislativně.
Míra recyklovatelnosti se velmi liší: nejlépe kovy, sklo, papír/některý textil, hůře plasty, baterie. Často recyklace není plnohodnotná a jedná se o downcycling.
Původce odpadů je povinen:
EEA definuje domovní odpad (household waste) jako pevný odpad skládající se z kuchyňského odpadu a smetí, který obvykle pochází z domů.
V ČR komunální odpad tvoří pouze 10 % produkce odpadů.
Komplexní zpráva OSN o stavu životního prostředí, Globální výhled životního prostředí (Global Environment Outlook, GEO), uvádí, že buď dramaticky posílíme ochranu životního prostředí, nebo miliony lidí v mnoha regionech světa začnou předčasně umírat.
Zpráva zároveň vyzdvihuje, že svět má k dispozici vyspělý vědecký výzkum a data, technologie i dostatek financí potřebných pro zavedení udržitelného způsobu života. Chybí však dostatečná podpora ze strany veřejnosti, soukromé sféry a politiků.
Zpráva GEO je výhledem do budoucnosti lidstva. Jsme na křižovatce. Budeme pokračovat po současné cestě, která vede k bezútěšnosti, nebo se vydáme na cestu k udržitelnému rozvoji?
Současný svět nemíří ke splnění Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) do roku 2030, ale ani do 2050. Je třeba jednat, a to s největší naléhavostí.
Do roku 2050 dosáhne počet lidí na Zemi až 10 miliard a s tím vzrostou i nároky na produkci potravin o 50 procent. Aby měly budoucí generace co jíst, je podle GEO potřeba ve vyspělých i v rozvojových zemích snížit konzumaci masa a plýtvání jídlem.
Ve zprávě se také dočteme o nutnosti snižovat množství plastů, které většinou končí v oceánu. Každoročně se jich tam dostane na 8 milionů tun.
Zavádění politik pro systémové změny, např. v oblasti energetiky, produkce potravin či nakládání s odpady, má na rozdíl od řešení jednotlivostí jako je např. znečištění vody, mnohem větší potenciál pro efektivitu rozvoje.
Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Je důležité si své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.
Mezi oblasti, kde můžeme zlepšit své chování, patří:
Studie, která zkoumala dopady na životní prostředí v Česku, došla k závěru, že průměrný Čech životní prostředí nejvíce zatěžuje spotřebou energií v domácnosti, zejména vytápěním, používáním klimatizace a obecným provozem v domácnosti.
Druhým největším prohřeškem je spotřeba potravin, nebo spíše způsob, jakým Češi ke konzumaci potravin a jejich nákupu přistupují. Češi mají velmi rádi maso, a to zejména vepřové, a enormně plýtvají s potravinami.
Třetí každodenní činností s nejvýraznějším negativním dopadem na životní prostředí je potom osobní doprava Čechů.
Překvapením studie je, že odpadové hospodářství má na životní prostředí v Česku vcelku malé dopady.
Studie v časopisu Nature uvádí, že existující materiál vyrobený člověkem svým objemem převyšuje hmotnost celé zemské biomasy. Každých 20 let se objem materiálu vyrobeného člověkem zdvojnásobí a letos přesáhl bilion tun. Vlivem lidských staveb od dob neolitu, kdy se lidé začali věnovat zemědělství, je biomasa na ústupu.
Hmota vyprodukovaná lidmi zahrnuje neživé pevné předměty a nebyl do ní zahrnut odpad. Na začátku 20. století tvořil tento materiál tři procenta váhy planetární biomasy. Letos tato hmota váží 1,1 teratuny a přesahuje hmotnost existující biomasy.
Od zemědělské revoluce se lidstvo zasloužilo o to, že se množství rostlinstva zredukovalo na polovinu. Moderní zemědělství využívá k pěstování stále více půdy, avšak celkový objem pěstovaných plodin je mnohem menší než ztráty způsobené kácením lesů, organizací lesního hospodářství a dalšími způsoby využívání půdy. Tento vývoj má vliv na uhlíkový cyklus a lidské zdraví.
Člověk přešel k produktivnímu způsobu hospodaření zhruba před 11 tisíci lety v rámci tzv. neolitické revoluce. Přesto ještě dlouhou dobu trvalo, než se odpady vzniklé lidskou činností začaly nějak projevovat na životním prostředí.
Negativní dopady se ale výrazněji projevily až ve středověku, kdy neřešení odpadové problematiky někde dokonce vedlo k epidemiím moru či cholery. Skutečný problém ovšem nastal až s nástupem průmyslové revoluce v 18. století.
Narůstala totiž výroba a spotřeba, což šlo ruku v ruce s radikálním zvyšováním počtu lidí na Zemi a jejich rostoucími potřebami. Navíc se začaly ve velkém produkovat syntetické materiály (např. plasty), s nimiž si příroda neumí tak úplně poradit, alespoň ne v krátkodobém časovém horizontu.
V současném světě jsou odpady velkým problémem, neboť kontaminují všechny vrstvy biosféry, tedy půdu, vodu i vzduch. Životních prostředí rostlin a živočichů včetně člověka tedy není právě nejčistší, ba právě naopak.
tags: #lide #a #odpad #vliv #na #zemi