Lidé v ohrožení: Historie honu a poslední leče

Pro nás myslivce přichází nejrušnější část roku, společné lovy zvěře, tedy hony a naháňky. Je listopadové ráno. Tráva je ještě bílá od jinovatky a vzduch voní vlhkou kůrou a zetlelým listím.

Hon vs. Naháňka

HON × NAHÁŇKA - není to totéž. Hon je převážně na drobnou zvěř, tedy bažanti, kachny, zajíci. Střelba probíhá před střelce, zvěř je hnána tak, aby vyběhla (vzlétla) před lovce. Organizace je klidnější, někdy se koná na polích, remízcích, rybnících.

Naháňka je lov černé zvěře (divočáci), ale i srnčí, jelení, případně lišky a další zvěře myslivosti škodící. Účastní se střelci i honiči se psy. Zvěř může probíhat rychle a v různých vzdálenostech. Není to jen „zábava“, jak si mnozí myslí.

Kdyby se nelovilo, došlo by k přemnožení a to hlavně u divočáků. Přemnožená zvěř způsobuje obrovské škody zemědělcům i lesům. Další důvod je přenos nemocí. Slabé a nemocné kusy se odloví dříve, než nakazí ostatní. Je to nejen ochrana zbývající populace, ale i ušetření trápení pro ty nemocné kusy. Bohužel jako myslivci každé slabé či nemocné zvíře nemůžeme vozit k veterináři. A smrt v důsledku podvyživy a nemoci nebývá rychlá a pěkná.

Bezpečnostní pravidla při naháňce

Není to chaotický pochod po lese. Každá naháňka má svého vedoucího lovu. Je přesně dané rozestavení střelců a předem vyznačené a každému vysvětleny směry střelby. Je přísný zákaz střelby do neznámého prostoru, kam dobře střelec nevidí. Komunikace během naháňky probíhá přes vysílačky. Každý, kdo je přítomen, musí mít jasné označení (čepice, vesta, páska. To vše v signální barvě).

Čtěte také: Jak řešit nedostatek vody?

ALKOHOL A ZBRAŇ NEPATŘÍ DOHROMADY. Jak na počátečním nástupu lovců, tak během celé akce je naprostá samozřejmost, aby myslivci byli střízliví. Toto pravidlo každoročně hojně kontroluje během honů a naháněk PČR a jak je vidět doposud letos, myslivci jsou opravdu vzorní. Zatím nebyl PČR zjištěn ani jeden přestupek na toto téma.

Tradiční struktura naháňky:

1. Nástup: Ráno se všichni účastníci shromáždí na předem určeném místě.
2. Odchod na stanoviště: Střelci odcházejí na svá místa a vytvářejí tzv. obstavený prostor - tedy linii, která tvoří pomyslnou hranici leče. Každý má přesně dané stanoviště a svůj sektor střelby. Každý střelec je seznámen přesně s prostorem, kam může střílet a kam ne.
3. Leče: Výraz „leče“ znamená jeden obvod nebo úsek lesa, který se žene najednou. Větší naháňky mívají více lečí. Jednu ráno, další odpoledne. Honiči a psi procházejí terénem a ženou zvěř směrem k obstavení. Probíhá komunikace vysílačkami. Střelci zůstávají na místech, dokud vedoucí lovu nedá pokyn ke sbalení.
4. Dohledávka: Po ukončení leče nastupuje dohledávka. Tedy kontrola terénu. Psi a vůdci dohledají případné postřelené kusy, aby žádné zvíře nezůstalo trpět v lese.
5. Přesun na další leč nebo konec lovu: Pokud je naplánovaná další leč, přesouvá se celá skupina znovu na nástup, předají se pokyny a pokračuje se v další části.
6. Vyhodnocení - výřad: Probíhají myslivecké pocty.

Pes je stejně důležitý jako člověk a za žádných okolností nesmí být ohrožen.

Co dělat, pokud se ocitnete v lese během honu?

MÁME POVINNOST DÁT O TAKOVÉ AKCI VĚDĚT? Co když o akci nevím a vejdu do lesa? Důležité je zachovat klid. Neběhat, nekřičet panikou. Mít psa na vodítku! Jasně se ukázat (třeba barevné oblečení). Myslivec, který tě zaregistruje, dá signál ostatním.

Les není park ani soukromá zahrada, zvěř se musí regulovat, jinak škodí přírodě i lidem. Myslivci nejsou „ti, co jdou střílet“, ale lidé, kteří investují svůj čas i své peníze i srdce do péče o krajinu. Když stojím na stanovišti, cítím zodpovědnost. Nevnímám lov jako sport, ale jako službu přírodě. Chci, aby se lidé nebáli myslivců, ale chápali, že děláme práci, kterou někdo dělat musí.

Poslední leč

Poslední leč není jen ten skutečně poslední lov při honu, ale v povědomí utrmáceného myslivce je to především teplo hospůdky, horká polévka či guláš a především orosené první pivo, které záhy vystřídá druhé. Prostě pohoda po celodenní štrapáci.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

Výzdoba a ceremoniál

Místnost, kde se večeří a koná následná poslední leč, má být vkusně vyzdobena, lépe bez přemíry chvojí a opelichaných vycpanin, zatímco paroží a úlomky na bílých ubrusech jsou vkusnou ozdobou. Jeho vyhlášení by mělo být po guláši první na programu, pokud nebylo provedeno již při výřadu. Je to krátký ceremoniál, při němž je možno předávat i větší třívýhonkový, či menší pětivýhonkový úlomek. Dává se na pravou stranu klobouku a nosí se jen do konce dne. Dostane-li úlomek při poslední leči, nedává se zpravidla již na klobouk, ale položí se volně na stole před králem.

Může se zavěšovat na krk keramická medaile nebo předávat jiný dárkový předmět. Někde vyhlašují i dva, dokonce tři nejúspěšnější střelce, pořadí se určuje podle vzácnějších úlovků a podle počtu drobné zvěře. Při rovnosti úlovků dostává přednost host a dále má přednost věkově starší myslivec.

Vyhlášení krále honu

Před předáváními ocenění se troubí „Pozor, pozor si dej...“ Předávající položí dlaň pravé ruky na levé rameno lovce a pronese vhodný krátký proslov. Kupříkladu: „Jménem české myslivosti a kamarádů myslivců prohlašuji vás za ulovení 12 kusů divokých kachen pro dnešní den - králem honu.

Král honu může mít ten večer určitá privilegia, jako čestné posezení, přísedící u soudu. Úctu zvěři a myslivosti musí vzdát i on, král honu. Jsou i myslivecká sdružení, kde vyhlášením krále honu je oceňována celoroční práce a zásluhy, jedná se tak potom o vyhlášení jakéhosi nejlepšího myslivce roku, ne-li nejlepšího pracovníka. K takovému ocenění jsou však jiné vhodnější možnosti. Titul krále honu by měl zůstat podle starých tradic pro skutečně nejúspěšnějšího střelce na příslušném honu či naháňce, nepřisuzujme titulu jiné, ne příliš vhodné významy.

Přípitek levou rukou

Během poslední leče se často pronášejí přípitky. Proč levou? K tomu se tradují dvě nedoložená vysvětleni z historie: první - psovod připíjel u složeného jelena levicí, protože v pravé držel vodítko smečky psů. Adruhé, spíše pro obveselení: kníže Hubert, ještě než se věnoval bohabojnému životu, měl po lovu při hostině po své pravici krásnou příslušnici „fraucimoru“ a jí věnoval celou svou pozornost. Přítomný kněz ho chtěl odpoutat od sličné paní a zvedl číši jemu k přípitku.

Čtěte také: Knihy a životní prostředí

Hned úvodem musím zdůraznit, že i tento tradiční zvyk se dělá především pro dobrou pohodu a pobavení, takže tam nepatří nejen hrubé osočování, zášť a neřeší se ani vážné prohřešky a přestupky, jako postřelení osob, psů, či jiné ohrožení účastníků honu.

Myslivecký soud

Za stolec v čele místnosti zasedá okamžitě zvolený nebo „dědičný“ soudce, dva přísedící (jeden z nich může být král honu), případně žalobce a obhájce. Stolec je ozdoben úlomky, svící a leží tam symbol mysliveckého práva - tesák. A také něco na připití. Proto jednání musí být vedeno vtipně a humorně a to předpokládá trochu přípravu předem a aktuální doplnění o prohřešky toho dne. Jednání nesmí nikoho urazit, někomu pokazit náladu. Třeba i tím, že je odsouzen platit velkou částku. Pak se i méně majetní myslivci mohou bát jít před soudnou stolici a jejich veselost se poněkud vytratí. Sám odsuzuji k dvaceti či třiceti korunám a mám zkušenost, že mnohý dá dobrovolně více, zvláště hosté. Soud končí okázalým zhasnutím svíce. Ale stává se, že ji zase někdo rozsvítí. A ten někdo je druhý senát, který začne soudit předchozí soudce.

Vtipný a přiměřeně dlouhý čestný myslivecký soud, který skutečně pobaví, se stane ozdobou poslední leče. Obsahem posledních lečí může být přijímání mezi myslivce a pasování na lovce. Hlavním obsahem posledních lečí bývaly vždy myslivecké a lidové písničky.

Tak to je asi vše, co by mělo být obsahem posledních lečí. A úplně na závěr, co by nemělo: přemíra alkoholu, vyčítání a hádky, střílení v noci cestou domů a další, mnohdy až nepochopitelné nešvary. To vše kazí dobrou pověst české myslivosti.

To vše platí řekněme o tzv. „malých“ posledních lečích, které jsou po honu, pro jejich účastníky, případně jen pro přizvané rodinné příslušníky. Ale pak se často konají i „velké“ poslední leče, pro veřejnost a jsou spojeny s taneční zábavou. Tam je potřebí poněkud redukovat program, který by návštěvníkům ubral tanec, ale naopak připravit lákavou a bohatou zvěřinovou tombolu, která bývá hlavním lákadlem pro účast.

Historický vývoj panského lovu

Smělý musel být lovec, který dal přiběhnuvšímu medvědovi jistou smrtící ránu do srdce, nebo nechal zvíře běžet na místě nedostatečně lovci zajištěném, aniž by se mu při útoku rozzuřeného zvířete podlomila kolena. Taková lovecká střetnutí byla pro mladé hrdiny od prvních chvil školou, ve které platilo: narazíš-li na nepřítele, skol ho silnou ranou. Podobná zkušenost lovce zocelovala, ale probouzela i vášně, prchlivost, žárlivost a nenávist.

Lov v těchto dobách přinášel i výsledky, které po staletí byly požehnáním pro tisíce lidí. l. na zvěř bohaté lovecké oblasti Francie a Německa, objevil při pronásledování jelena horké prameny u Cách, Karel IV. prameny v Čechách, kde vznikly světoznámé lázně Karlovy Vary. Doba středověkých minnesängrů, interpretovaná básníky, skladateli a zpěváky, zjemňující a zkrášlující život v panských sídlech a vybrušující chování šlechty, položila základ ke změně divokého a samorostlého způsobu lovu starých časů na umění myslivosti, podřízené přísným pravidlům.

Forma štvaní zvěře "par force", charakterizovaná v rovinaté krajině jízdou na koních, slavnostními kostýmy, složitými a uměle prodlouženými ceremoniály s loveckou hudbou, nebyla ovšem ve středověku přijímána všemi aristokraty obecně.

V 16. a 17. století dospěl panský lov ke své úplné podobě a kultivoval "řízené" hony podobou honů "zastavených" či "obstavených", při nichž byly velké lesní plochy ohraničeny a protaženy sukny, která měla zabránit útěku zvěře a její běh směřovat ke knížecímu stanovišti. Sukna sestávala z vysokých pláten a zradidel z bílých nebo barevných kousků pláten, na nichž byl erb s podpisy knížecích pánů. Zradidla byla často ale i z pestrobarevných per, která svoji historií sahala k lovům starých Římanů. Velká, pestrobarevná pera byla ve svazcích přivázána ke šňůře na bidle upevněné nebo přehozené přes větve stromů. Pro zvýšení odstrašujícího účinku byly dvě až tři šňůry položeny přes sebe.

Vysokou zvěř a obzvláště téměř krotkou zvěř parkových lesů, zradidla dlouho nezadržela. Účinek se měl projevit u černé zvěře, která však stále volně pod peřím procházela. Nakonec pomohla tři metry vysoká a těžká plátna a silné sítě, které byly pevně napnuté směrem ke stanovišti.

Jak najdeme v "Knize o myslivosti" německých autorů z počátku 19. století, "řízené" hony se lišily od honů "hlavních", při nichž se zvěř z velké oblasti rozlehlých lesních ploch natlačovala na jeden malý, pro hon vybraný okrsek, aby zde byla uzavřena plátny, i od dalších, při nichž se zvěř ze dvou protilehlých stran hnala doprostřed lovecké oblasti, kde bylo zřízeno stanoviště. Při tzv. Všechny lovecké metody vyžadovaly řádnou, důkladně vyškolenou a pro zvěř vhodnou myslivost. Ta se těšila ve všech dobách zvláštní oblibě zejména u knížecích myslivců, u nichž probouzela chuť vzdělat se v tomto prastarém řemesle, které si jméno "mysliveckého umění" právem zasloužilo.

Znalost vysokého lovu v tak komplikované formě a při potřebě tak mnohočlenného a finančně náročného aparátu byla výsledkem snahy dosáhnout nedostatečnými střelnými zbraněmi velkolepých střeleckých úspěchů. Ale vývoj knížecího lovu by byl tomuto přání neodpovídal, kdyby v minulých dobách nebyl chov zvěře tak snadnou záležitostí. V přírodě se prostě nechával všemu přirozený průběh, což postačovalo.

Přeměna loveckých zbraní od kuše k malorážním opakovačkám s dalekým dostřelem měla vliv nejenom na sociální vztahy a na zvěř v knížecích revírech, ale změnila od základu panský lov. Na místě stočlenného mysliveckého sboru, který si knížata vydržovala, zůstala malá skupina zkušených a vyškolených myslivců, kteří už nepatřili ke dvoru, ale jako úředníci spravovali jednotlivé revíry.

Příprava a průběh knížecího honu

Několik dní před stanoveným termínem se vysoká, daňčí a černá zvěř přilákala senem, bramborami a žaludy na stanovené místo lovu. Když se v odpovídajícím počtu shromáždila, bylo území v tichosti uzavřeno. Prostor ohraničený plátny se den ode dne zmenšoval. Uvnitř tohoto prostoru se jedna část zvěře vytlačila do tzv. komory, uzavřené padacími plátny, ze které se pak řídil běh zvěře proti knížecímu stanovišti.

Už časně zrána v den lovu byl v určeném prostoru příkladný pořádek. Honci stáli připraveni v řadě, mezi nimi jako dozor byli rozděleni lesníci a myslivci, za nimi psáři s nedočkavými psy, jejichž netrpělivost byla jen těžko zvládnutelná. Jásavá fanfára lesních rohů přivítala německého císaře Viléma s jeho knížecími hosty. Lovčí podal hlášení a poté hosté za tichého hovoru zaujali svá stanoviště.

Plátno první komory padá, je slyšet dusot a statný jelen s mocným parožím se objevuje mezi stromy. Větří, cítí nebezpečí a dává se na zběsilý útěk, když padne z císařského stanoviště první rána. Střela klátí hrdého reka k zemi. Jedna komora za druhou se otvírá, stádo po stádu prchá lesem. Ze všech stanovišť třaskají výstřely a lesní roh oznamuje, že řada honců začala postupovat. Teprve ke konci lovu, když všichni jeleni a černá zvěř se dala do pohybu, byli vypuštěni psi k hledání zvěře v houštinách a smečka chrtů ke štvaní. Štěkot lovících psů se mísí s povzbuzujícím voláním psářů.

Velký divočák, těžce postřelený, minul císařské stanoviště a vběhl do křoví, kde jej psi vzrušeně obklíčili. Neodvažovali se dostat do blízkosti černé obludy, jíž ostré tesáky výhružně čnějí z tlamy. Kanec pádil a tloukl do křoví tak, že jeho sliny a zpěněný pot jeho ran stříkal na všechny strany. Nešťastně i záludně zářila jeho malá očka a už už chtěl vyrazit proti psům, když v tom téměř bez dechu přiběhl myslivec s tesákem. Jeho pohled a zavolání povzbudilo psy, kteří se za štěkotu vrhli na kance, aby ho znehybnili. Psi hlasitě dorážejí na kance, přepadnou ho a napůl složí k zemi. Zvíře se zmítá a znovu je na nohou - vidí přicházet myslivce a vyráží vstříc novému nepříteli.

Na stanovištích zmlkly poslední výstřely, dým střelného prachu se vytrácel v korunách stromů, když dlouhé tóny lesního rohu oznámily konec lovu. Za několik hodin byla na zeleném trávníku před myslivnou zvěř vyřazována - císařovy úlovky zvlášť od ostatní kořisti. Při takovém "řízeném" honu bylo vedle značného počtu daňků a srnčí zvěře skoleno až 140 kusů jelenů a 200 kusů černé zvěře. Z toho nejlepší kusy se ocitly na císařské zástřelné listině. Nejen proto, že císařské stanoviště oproti ostatním střelcům mělo polohu s dobrým náběhem. Německý císař Vilém patřil mezi střelce, s nimiž se málokdo mohl srovnávat, pokud se týkalo přesnosti zásahu. K tomu byl zkušený lovec - lovec v pravém smyslu tohoto slova. To dokazovala jeho záliba v osamělém, vpravdě mysliveckém chození.

Mezi všemi na zvěř bohatými revíry, které měl k dispozici, císař každoročně v době jelení říje upřednostňoval překrásná a divoká Romintská vřesoviště, která si sám vybral a o jejichž rozkvět se s mysliveckými přáteli s odborným nadšením sám staral. Na lesní vyvýšenině, u jejíhož úpatí šumí divoký potok Rominta, nechal císař na jaře roku 1894 postavit lovecký zámeček v norském stylu. Vzdušnou, jemně členěnou dřevěnou stavbu s terasami a balkonky, jejichž lesklé střechy byly převyšovány vrcholky štíhlých smrků a borovic. Všude kolem světlého zámku se do dáli rozprostíraly tmavé lesy v okruhu čtyř čtverečných mil. S přednostmi přírody se zde spojila i zkušenost a všestranná péče o zvěř. Tak se na vřesovištích vyvinuli jeleni, kterým nebylo rovno v žádném jiném německém lese, a kteří velikostí a hmotností připomínali jeleny dávných dob. Už v dřívějších časech byli na území Romintských vřesovišť složeni jeleni s šestnácti až osmnácti výsadami, kteří vážili 200 kilogramů a víc. V roce 1882 složil princ Fridrich Karel jednoho dvanácteráka, jehož výjimečně silné paroží vážilo 8 kilogramů a mělo na výšku 115 cm, na šířku 112 cm a v obvodě 23 cm. V době jelení říje se rozléhalo troubení mohutných jelenů všude v Romintských vřesoviších od západu slunce až do probouzejícího se podzimního rána. Lesní koncert jakoby neměl konce - skutečně císařský revír!

Každoročně mohli němečtí myslivci s obdivem číst zprávy o trasách výprav za jeleny, které tu císař podnikal. Například v době od 20. září do 4. října 1895 zde kromě dalších zvířat složil dva jeleny s osmnácti, jednoho se šestnácti a tři se čtrnácti výsadami. Tu nejvzácnější a nejkrásnější trofej poskytla vřesoviště svému vznešenému pánovi na podzim 1896 - jelena s dvaadvaceti výsadami, jehož mohutné paroží vážilo téměř deset kilogramů. Podobný kus nebyl v německých lesích po mnoho desetiletí složen.

Novela mysliveckého zákona a omezení vstupu do lesa

Za vstup do lesa během zákazu by v budoucnu mohla hrozit pokuta až 30 tisíc. Stát chce v novele zákona zvýšit pravomoci myslivcům. Budou chtít uzavřít krajinu? Za porušení zákazu vstupu do lesa by v budoucnu mohli turisté nebo houbaři platit vyšší pokuty než teď. Uvažuje o tom ministerstvo zemědělství. V krajním případě - třeba v době honu nebo kvůli ohrožení mláďat - by je mohla neukázněnost přijít až na třicet tisíc korun. To vše by mohla přinést novela mysliveckého zákona. Mimochodem, každý obyvatel Česka vyrazí v průměru dvacetkrát ročně do lesa. A s rostoucí oblibou pobytu v přírodě přibývá konfliktů mezi myslivci a veřejností.

„Pokud návrh zákona projde, tak se stane to, že vydají klidně třeba od 15. května, kdy se začínají lovit srnci, až třeba do konce roku, tak vydají zákaz vstupu do honitby. „Myslivecké organizace a uživatelé honiteb už mají tak vysoké pravomoci a ten návrh novely zákona, který předložilo ministerstvo zemědělství, tento stav ještě umocňuje,“ říká k tématu Daniel Pitek, soukromý zemědělec a člen předsednictva Strany zelených.

Podle něj privilegia, která myslivci mají, jsou přežitkem z doby socialismu, kdy byla myslivost více podporovaná. Jako příklad uvádí Pitek myslivecké stráže, které by měly vykonávat dozor. Pokud návrh novely zákona projde, vidí v jejich službě podjatost, protože jsou zpravidla součástí mysliveckých spolků. „Žádný zákaz nevydávají myslivci, ale ten zákaz vydává úřad,“ zdůrazňuje Žižka.

tags: #lide #v #ohrozeni #historie #honu

Oblíbené příspěvky:

• Eko-friendly domácnost
• Santa Cruz: Kulturní tipy
• Více o biodiverzitě
• Prolomení limitů těžby hnědého uhlí
• Dopady znečištění ovzduší elektrárnou