Historie obce Čáslavice: Od pravěkých osad po moderní dobu

Obec Čáslavice se nachází v nadmořské výšce od 430 do 510 m. Tato nadmořská výška, přestože je dosti vysoká, poskytuje některé nálezy, které svědčí o tom, že Čáslavice jsou prastará osada a že patří k nejstarším moravským vsím.

Pravěké a raně středověké osídlení

V trati zvané Romperek našel profesor V. Hobza fragmenty nádob, jejichž původ je možno datovat do pravěku a je to důkaz o tom, že zde byla pravěká osada. Tyto fragmenty jsou uložené v Zemském moravském archivu v Brně. Kromě nich byly u Sádku, v trati zvané Na vejkrovni, nalezeny střepy jevišovické kultury a kamenné nástroje - čtyři sekyry a ambibalitého sekeromlatu, které jsou uloženy v Brně v AÚ pod č. jednacím 2080 a č. j. 1590/55 a v archivu AÚ Praze č. j. 2080/37.

O těchto nálezech pojednává také J. Skutil ve své soupisové práci a rovněž on řadí tyto nálezy do jevišovické kultury (Skutil 1941, str. 28, 1947, str. 37). Část nálezu je také uložena v ZMM v Třebíči pod č. j. PA 679, PA 681, PA 680.

Z těchto pojednání vyplývá, že tyto nálezy jak u Sádku, tak na Romperku a rovněž u kostela v Čáslavicích, budou patřit do mladohradištního období a ne do období staroslovanského, jak se dříve uvažovalo.

Také podkova, která byla nalezena na místě bývalého hradiště pod Makovou horou (zřejmě v zadních Hórosích, na úpatí hory Maková), o které pojednává Dvorský 1906 str. 205, pochází ze středověku a z toho lze soudit, že zde stál starověký hrádek, či tvrz, která byla obehnána valy, jak o tom píše v roce 1935 ve své knize Pestál na str. 36 a 24.

Čtěte také: Odvoz Odpadu Sádek - Důležité Info

První písemné zmínky

Kromě těchto uvedených materiálů není mnoho dalších zpráv o nejstarší historii Čáslavice a první písemná zmínka je až z roku 1240, kdy je uváděn farář Předvoj z Čáslavice jako svědek na dvou listinách pro klášter tišnovský.

Podle této listiny můžeme usuzovat, že byl-li v roce 1240 v Čáslavicích farář, musela zde být také fara a kostel, Čáslavice musely stát na půdě královské a tudíž založení obce můžeme datovat do doby nejméně o 100 let dříve, o čemž svědčí i jméno Čáslavice.

Na listinách z roku 1240 je uvedeno - plebánům de Caslavic dále Ccháslawice. Původ tohoto jména je zřejmě odvozen od osobního jména Čáslav, kterému patřila obec a její okolí.

Od jeho jména tedy lidé čáslavovi - čáslavici, kteří obývali ves jménem Čáslavice. Jméno Čáslav vzniklo zřejmě ze slova časlat, což znamená čekat, očekávat. Ve staroslovanštině máme slovo čajati a koncovka slav - Čajaslav a vývojem vlastní jméno Čáslav.

V době kolem roku 1200 náležely Čáslavice asi k vdovskému údělu královny Konstancie.

Čtěte také: Efektivní nakládání s odpady Vodňany

Další písemná zmínka o Čáslavicích je z roku 1325, kdy je připomínán Petr z Čáslavic (Monum univerzum Prág II, str. 28), jenž na listině, dané v Olomouci v září 1325, uveden jako nabyvatel dědičné rychty v Detřichově (Dittersdorfu), patrně rychty na panství bítýšském.

Kolem roku 1371 náležely Čáslavice k zeměpanskému hradu Rukštejnu a jsou připomínány v závěti Jana Jindřicha markrabí mor. sídlo Špilberk. Hrad Rukštejn byl majetkem markrabství. Jan Jindřich markrabí mor. odkázal Čáslavice, jakožto součást markrabství, svému synovi Janovi Soběslavovi.

Počátkem 15. století byl hrad Rukštejn zastaven Hynkovi z Valdštejna, který si s hradem ponechal i ves Čáslavice.

Od roku 1447 drží hrad Sádek Zdeněk z Valdštejna a ve spisech u soudu v Brně se uvádí, že Zdeněk z Valdštejna pohnal před zemské právo Drslava z Radotína, že čáslavického faráře obral v mírné (mírové) zemi o 10 kop grošů moravských.

Také v roce 1454 jsou Čáslavice uváděny ve zboží pánů z Valdštejna a v tomto roce král Ladislav zapsal hrad Sádek, městečko Sádek a městečko Čáslavice do zemských desek Janovi z Valdštejna.

Čtěte také: Třídění odpadu Mělník

O několik let později byly Čáslavice částí statku staříčského, s nimž byly přikoupeny k sádeckému panství, které získali páni z Valdštejna.

O rok později, roku 1492, je připomínán farář „czaslavskej“ Sigmund (KP VII, str. 38, ZA Brno), která tehdy pohnal Jana Přibíka z Milečína před zemské právo, že mu odpírá ze dvora ve Stébnících (asi ve Štěměších) desátek dáti.

V dalších desítiletích byly Čáslavice drženy jako zboží pánů z Valdštejna. Časem se zapomnělo, že jsou na půdě královské a tudíž patří ke královské koruně a že pány z Valdštejna jsou drženy jen jako zástava.

Toho, že to upadlo k zapomnění, využil Zdeněk z Valdštějna a roku 1499 nechal tento majetek vložit do zemských desek jako svůj majetek.

Roku 1507 patřili Čáslavice mezi zboží Viléma z Pernštýna, který je dal 28. 11. 1519, spolu s hradem Sádek, do užívání své dcery Bohunky z Perštnýna, při čemž si vymínil na tomto majetku doživotní užívání (v této listině v archivu města Brna č. 1212, 1672, 1718, 1720 se píše Czaslawice, z Czaslawitz) a dále si vymínil, že „kdyby to byla moje vůle, musí mi dcera Bohunka Sádek vrátiti“.

Bohunka však Sádek a s ním i Čáslavice držela i po otcově smrti, ačkoliv Sádek i Čáslavice Vilém z pernatýma „toto zboží“ ve své závěti roku 1515 přidal k dílu svého syna Jana z Pernštýna.

Bohunka zemřela roku 1549 a zboží sádecké bylo vloženo roku 1551 do majetku Zdeňka z Valdštejna na Brtnici, který zemřel roku 1561 a po něm dědil Sádek Jindřich z Valdštejna.

Po něm dědil nejen zboží sádecké, ale i Čáslavice jeho syn Zdeněk z Valdštejna a rovněž dědil i majetek po svých strýcích, t. j. rodové statky v Brtnici a Moravských Budějovicích.

Roku 1603 se Zdeněk z Valdštejna oženil s Magdalénou z Thurnu, dcerou Martina hraběte z Thurnu, které dal zapsat 12.500 zlatých věna a 8.000 zlatých naděna na panství sádeckém a do tohoto naděna patřila i ves Čáslavice.

Zdeněk z Valdštejna byl roku 1621 uvězněn a odsouzen k trestu smrti za účast ve stavovském povstání na Bílé hoře (později mu byl trest změněn na doživotí) a jeho majetek i s Čáslavicemi a dalšími vesnicemi byl zkonfiskován a dán k dispozici královské koruně.

Královská koruna tento majetek 19. 4. 1623 prodala za 60 tisíc zlatých císařskému podplukovníkovi Tomáši Cebroni.

Sádecké panství mělo v té době 273 selských usedlostí, z toho 43 pustých.

Po Tomáši Cebroni drželi panství jeho synové, kteří rodinný majetek postoupili bratru Jeronýmovi Salvátorovi, který ale panství zadlužil tak, že je „zemské právo“ prodalo 9. prosince 1676 Gottfriedovi (Bohumírovi) z Waldorfu za 20 tisíc 499 zlatých.

Po něm dědil panství jeho synovec František Kajetán Chorinský z Ledské a tak Čáslavice až do roku 1945 patřily mezi majetek pánů Chorinských z Ledské a na Veselí.

Čáslavice po třicetileté válce

O Čáslavicích jsou podrobnější zprávy až po 30tileté válce (1618 - 1648) a o jejich stavu nás zpravují protokoly první a druhé lánové vizitace z roku 1656 a 1672.

Při první lánové vizitaci roku 1656 měly Čáslavice 33 usedlostí usedlích (obydlených) a 11 pustých. Vrchnost přiznala roku 1667 v Čáslavicích 6 osedlých lánů, 14 půllánů, 1 čtvrtlán a 3 domky lhotní (lhotní domek - nově osazeny, tudíž osvobozený od placení daní), 1 lán lhotní, 5 půllánů lhotních. Pusté pak dva lány a 10 půllánů (pustý lán - majitelé - poddaní nekatolíci museli setrvat na panství a přijmout katol. víru - nastala rekatolizace).

Úplně odlišná čísla uvádí protokol druhé lánové vizitace z roku 1672. Zde je uvedeno, že v Čáslavicích je osazená 1 sedmičtvrtlán (70 měřic - 14 ha), 1 půldruha lán, 5 lánů, 19 půllánů, 1 čtvrtlán a 5 domků bez polí. Nově pustý je 1 půllán, starý pustý je 1 dvoulán, 1 půldruhalán, 2 lány a 7 půllánů. Dále při sčítání v roce 1672 bylo napočítáno, ze v obci náleží k starousedlým 296 ks polí, které mají rozlohu 915 staromoravských měřic, k nově pustým patří 11 ks polí o rozloze 20 staromoravských měřic a ke starým pustým patří 360 měřic.

Celkem mají Čáslavice 1295 staromoravských měřic polí, která jsou zařazena ze dvou třetin do druhé, střední, bonitní třídy a jedna třetina do třetí - nejhorší bonitní třídy.

Z uvedených pustých usedlostí zanikly mezi rokem 1672 - 1749 usedlosti , které měly v roce 1656 tato jména: pustý půldruha-lán Pastourkovský (nyní č. 14), pustý lán Kumpitovský (nyní č. 18), pustý lán Matěje Chloupka (nyní č. 50), pustý dvoulán Venhodvský (nyní č. 54), půstý půllán Bartoně Hampesky (nyní č. 2), pustý půllán Malčákovský (nyní č. 13), pustý půllán Křikavovský (nyní č. 24), a pustý půllán Michlovský (nyní č. 30). Půda těchto pustých usedlostí byla postupně přidělena, nebo zabrána ostatními usedlostmi, část jí připadla vrchnosti a část obci.

Tereziánský a Josefínský katastr

V roce 1749, za vlády císařovny Marie Terezie, (1740 - 1780), bylo nařízeno nové měření rustikálního i dominikálního katastru, protože dosavadní protokoly lánských vizitací byly neúplné a nedostatečné a tedy nepostačující k účelům daňovým (rustikální katastr - rustikál, selská nesvobodná půda, která podléhá dani pro vrchnost. Dominikální katastr - dominikál, panská půda nezdaněná).

Podle předběžných prací ukončených v roce 1749 bylo v Čáslavicích 38 usedlostí a 8 chalup. Na rustikálních pozemcích bylo 1033 ks polí o výměře 1296 staromoravských měřic 100 měřiček, 8,1/8 měřic zahrad a 208 ks luk, ze kterých se sklízí 65 vozů sena a 16 vozů otavy.

Ve zprávě je uvedeno, že pole jsou v rovině, orají se 4x do roka čtyřspřežně, pšenice a proso se nesejí, lnu si pěstuje každý hospodář pro svoji potřebu 1/8 měřice, třetina polí uhoří. Obilí se prodává do Třebíče a dříví se kupuje od vrchnosti.

V této době, při uvedeném sčítání mají tehdejší pole následující jména: Za kostelem, Boroví, Kydlosy, Padělek, Remapčín, Háberlos, K mlýnici, Na Vidňách, Záhumenice, U Loukovsky, Krajina, Tuchanlos, Polodíly, Na dvořích, Za Kolmovým, U buku, Naproti Hoveni, Za novým rybníkem, Na Bílém kopci, Za Fortnou, Romperk, Dlouhé, Čihadla, Ouzské, Na mezi, Lémapiry, Hivina, Naproti Štompíku, Jámy, Makov, Volkova.

V roce 1757 bylo přikročeno k vypracování definitivního rustikálního katastru a tento soupis vykazuje tato čísla: katastr obce Čáslavice má 1209,5 měřice polí, 7,6/8 měřice zahrad, 27 měřic úhoru, 60 měřic pustých polí, 112 měřic pastvin, 130 měřic lesa a 79,5 vozů sena sklízí z luk. Obec z této výměry držela 112 měřic pastvin a 130 měřic lesa.

daně z rustikálního katastru platila vrchnost v roce 1756 46 zlatých 7 krejcarů, poddaní platili 1130 zlatých 15 krejcarů. Celoláník platil v roce 1775 14 zlatých daně, o sv. Václavu vrchnosti 2 zlaté, místo konýní hlásky 2 krejcary, musel spřádat 1,1/4 libry panské příze, robotovat musel od sv. Václava (28.9.) do sv. Jana (24.6.) čtyřspřežně 3 dny v týdnu, nebo 6 dní pěšky. Chalupník platil 3 zlaté 12 krejcarů daně, o sv. Václavu 21 krejcarů vrchnosti, spřádal ¼ libry panského přediva, jiného úroku platil 3 krejcary a robotoval po celý rok 2 dny v týdnu pěšky.

V Čáslavicích na dominikálním katastru držela vrchnost lesy Makovou o výměře 491 měřic a 91 měřic v Kolíbce. Vrchnosti vycházelo z Čáslavice o sv. Václavu z gruntu 23 zlatých 17 krejcarů úroků z polí, z luk 1 zlatý 9 krejcarů, za hlásku 1 zlatý 4 krejcary. Jiného úroku 1 zlatý 30 krejcarů a 17 zlatých měla nájem z hospody.

V roce 1788 byl znovu přeměřen katastr a tento, tzv. Josefínský katastr (z nařízení císaře Josefa II. 1780 - 1790) již nečinil rozdíl mezi rustikálem a dominikálem. Tehdy bylo zjištěno, že katastr Čáslavic má 1.601 jiter 497 sáhů pozemků (1 jitro - 5.760 m² tj. 57 arů, 1 sáh - 1,9 m²), z nichž bylo 1.080 jiter, 1060 sáhů s výnosem 268 měřic 26 měřiček pšenice, 3140 měřic 28 měřiček žita, 330 měřic ječmene a 3453 měřic ovsa v celkové ceně 6442 zlatých 57,5 krejcarů. Dále bylo naměřeno 136 jiter 1053 sáhů luk a zahrad s výnosem 1117 centýřů 58 liber sena (1 centýř - asi 100 kg, 1 libra - 0,5 kg) a 5578 centýřů 77 liber otavy v ceně 651 zlatých 54,25 krejcarů, 103 jiter 170 sáhů pastvin s výnosem 248 centýřů 45 liber sena v ceně 111 zlatých 48 krejcarů a 280 jiter 1415 sáhů lesa s výnosem 328,22/64 sáhů měkkého dříví v ceně 245 zlatých 29 krejcarů (1 sáh dřeva - 1,8 m³). Celkový hrubý výnos pozemků byl 7457 zlatých 8,75 krejcarů, který byl zdaněn částkou 877 zlatých 49,25 krejcarů.

19. století

V roce 1820 byla zřízena nová matrika katastru pozemkové daně a zde je uvedeno, že Čáslavice mají: 79 domů, v nich 133 světnic, 50 ks dominikálních pozemků, 2150 ks rustikálních pozemků a že jejich celková rozloha je 1600 jiter 645 sáhů s hrubým výnosem 6447 zl. 11,75 krejcarů z polí, 674 zl. a 24 kr. je výnos z luk, z pastvin je výnos 111 zl. 27 kr., a 245 zl. 25 kr. je výnos z lesů. Celkový hrubý výnos z katastru je 7451 zl. 25 kr., z kterého se platila daň 1023 zl. 24 kr.. Je zde rovněž uvedeno, že v roce 1820 je v Čáslavicích 1 hostinec, 1 myslivna, lokálie s kostelem a škola s vrchnostenským patronátem.

V roce 1846 vydává Řehoř Volný svoji topografii, ve které uvádí o Čáslavicích následující údaje. Čáslavice je ves čtvrt hodiny jihozápadně od Sádku, která má i se Sádkem 79 domů s 550 obyvateli, z nichž je 276 mužů a 274 žen. K farnosti náleží Sádek, Římov a kolonie Víska. Podrobně o tom píše v Církevní topografii, kterou vydává r. 1860. Zde uvádí, kromě již výše uvedeného, že k farnosti patří krom Čáslavic také zámek Sádek s přístavbami půl - třičtvrtě hodiny vzdálené, kolonie Výska vzdálená půl hodiny od Čáslavic, ves Římov ¾ hodiny a tři mlýny ½ - ¾ hodiny vzdálené. Duchovní správa je pohodlná, ve farnosti je 1213 katolíků a 1 nekatolík, všichni jazyka českého. Do školy chodí 115 dětí, které učí v jedné učebně. Tato škola byla postavena v roce 1830, když stará škola - na Rybníčku č. 7 - byla prodána. Patronát nad školou drží majitel panství Sádek.

Obecní správa

V této době je starostou obce Martin Vejmelka, a to zřejmě od roku 1851, kdy byl zrušen úřad rychtáře a starostou byl až do roku 1866. Spolu s ním byly v obecním zastupitelstvu tito občané: Karel Svoboda (učitel) radní, Josef Kreitz radní a „výboři“ František Valenta, František Rygl, Jan Pokorný, Jan Trojan a Jakub Šimon.

Za starostování Martina Vejmelky jednalo obecní zastupitelstvo 2. 3. 1863 o žádosti Prokopa Černého zřídit v obecním domě č. 44 nálevnu kořalky a piva. Této žádosti zastupitelstvo vyhovělo, obecní dům č. 44 mu byl pronajat.

V roce 1864 žádá Prokop Černý o slevu nájemného, poněvadž v březnu 1863 se dům č. 44 opravoval a přestavoval a z toho důvodu neměl nájemce kde bydlet a provozovat živnost. Obecní výbor se usnesl, že mu nájemné sleví, ale s tou podmínkou, že zadní světnici ponechá prázdnou pro obecní kancelář, že tuto kancelář bude čistit, bude zde topit a za to se mu ponechá malá nálevna, ze které zaplatí 50 zlatých. Tato nová smlouva platí do dubna 1866. Z minulého roku se mu slevuje 19 zlatých.

V roce 1864 byly Čáslavice povýšeny na městys.

Od roku 1864 do roku 1867 je starostou obce Václav Bartes a opět se jedná o pronájmu domu č. 44 na nálevnu a obecní zastupitelstvo se usnáší, že pronájem se dá pouze domácím občanům, žádný cizí člověk se k licitaci nepřipustí. Nájemce je povinen v půl-ročních lhůtách zaplatit stanovenou cenu, správně platit daně a po skončení nájmu předá místnost v takovém stavu, v jakém ji převzal.

Tato pachtovní smlouva nabyla konkrétní podoby v roce 1867, kdy byl starostou František Rygl.

V roce 1867 byl za starosty zvolen František Rygl a ve funkci byl až do roku 1876. Jak výše uvedeno, 24. 3. 1867, jedná obecní zastupitelstvo o pronájmu domu č. 44 na nálevnu pro Václava Rygla za roční nájemné 65 zlatých.

tags: #liko #sadek #svoz #odpadu #informace

Oblíbené příspěvky:

• 4 Prostředí
• Tipy na ubytování v Modravě
• Svoz odpadu v Kolíně
• Ekologické omalovánky pro nejmenší
• Stanoviště a charakteristika břízy zakrslé