4 Prostředí ekologického přístupu

Komplex ekologický - heuristický makrostrukturální model, který předpokládá vzájemnou závislost 4 shluků proměnných: obyvatelstvo, sociální organizace, prostředí a technologie.

Myšlenka komplexu ekologického byla formulována v 60. letech především O. D. Duncanem a L. F. Schnorem.

Ti jsou považováni za představitele novějších koncepcí sociální ekologie, navazujících spíše přímo na principy obecné ekologie než na tzv. klasickou, tj. chicagskou verzi sociální ekologie.

Model komplexu ekologického není ani deterministický, ani uzavřený a může být inspirativní při vyhledávání a určování toho, jak uvedené shluky proměnných na sebe navzájem působí.

Změna kterékoliv z nich působí na všechny ostatní.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Přesné definice 4 dimenzí komplexu ekologického jeho autoři nepodali, ale lze je alespoň zčásti nahradit vyčíslením jednotlivých proměnných podle L. F. Schnorea:

1. obyvatelstvo: množství, tempo růstu, komponenty růstu (mezi jiným migrace), struktura (včetně struktury etnické);
2. organizace: hospodářská základna (průmysl, obchod, univerzita), ekologická organizace (mezi jiným autonomie obcí uvnitř městských území, segregace), sociální rozvrstvení;
3. prostředí: topografie, fyzikální prostředí;
4. technologie: dopravní prostředky, zdroje energie pro průmysl, stavební hmoty, zásobování energií, kanalizace, orientace dopravních komunikací, spojové technologie.

Model komplexu ekologického je explicitně makrostrukturální, tj. zabývá se globálními společnostmi, jak zdůrazňuje B. Hamm.

Umožňuje popsat komplexně a přitom poměrně přesně stav rozvoje jednotlivých zemí.

Lze jej však použít i pro výklad ekologické struktury a vývoje jednotlivých měst, čili pro mezo-úroveň.

Podle L. F. Schnorea prostředí, technologie a obyvatelstvo v makrospolečenském významu působí na funkční organizaci činností jednotlivých měst, a ta pak působí dále na prostorové rozložení činností i obyvatelstva čili na ekologickou strukturu města.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

V pojetí autorů konceptu komplexu ekologického je ekologická struktura chápána jako organizace funkcí, čili aktivit, které závisí na druhých aktivitách.

I když byl komplex ekologického konstruován s cílem umožnit operacionalizaci a stimulovat empirický výzkum, jeho aplikace byla minimální.

Pokusy o ni učinil zejména sám O. D. Duncan při analýze znečištění ovzduší v Los Angeles a jeho sociální.

Nověji se pokoušeli v odvozené podobě aplikovat komplex ekologického B. Hamm a J. Friedrichs.

Model komplexu ekologického přes svou heuristickou intenci zůstal spíše teoretickou hypotézou.

Čtěte také: Český pohled na ekologii

Někdy se poukazuje na podobnost tohoto modelu s marxistickou koncepcí vztahu mezi výrobními silami (v dikci komplexu ekologického jde o obyvatelstvo, prostředí, technologii) a výrobními vztahy (tj. podle komplexu ekologického sociální organizací).

Sociální organizace je v modelu komplexu ekologického považována za základní element.

V centru zájmu komplexu ekologického stojí ty formy sociálního sdružování a pravidel, které jsou základem přežití populací v prostředí, které je v podstatě z hlediska zdrojů omezené.

J. P. Gibbs a W. T. Martin v úvaze, která je blízká konceptu komplexu ekologického, hovoří v této souvislosti o „organizaci přežití“ (subsistence organization).

Největším nedostatkem konceptu komplexu ekologického, který se vyskytuje v klasických i neoklasických verzích sociální ekologie, je skutečnost, že ze svého analytického přístupu vylučuje působení hodnot, kultury, motivace a rozhodování (rozhodování jednotlivce je chápáno pouze jako důsledek strukturálních znaků společností), i když jak autoři komplexu ekologického, tak Gibbs a Martin nevylučují vliv ideologií, hodnotových systémů, náboženství aj. na sociální organizaci, avšak soudí, že tyto jevy nemohou vysvětlit její existenci.

Ne zcela jasné zůstávají vztahy mezi jednotlivými proměnnými komplexu ekologického, zejména vztahy a zprostředkování mezi fyzikálními a sociálními jevy.

Neřešené jsou rovněž vztahy mezi jednotlivými úrovněmi sociální reality - makro- a mikro- úrovní, zejména vztahy mezi chováním jednotlivců a strukturou agregovaných sociálních jevů.

Teprve víceúrovňové analýzy, které zkoumají vztah mezi jednotlivými faktory, činnostmi a kontexty a které začaly být používané v sociologii města, umožňují lépe porozumět působení prostředí na jednotlivce a jejich činnosti.

Původní pojetí komplexu ekologického nepřekonalo tudíž meze tradičního makrostrukturálního přístupu sociální ekologie, který je v současné době měněn pod vlivem teorií sociální.

Ekologická perspektiva

Ekologická perspektiva pomáhá ozřejmit koncept „člověka v prostředí“.

Zdůrazňuje, že není dostatečné zabývat se lidmi a (nebo) prostředím.

Perspektiva poukazuje na propojenost mezi nimi a na fakt, že právě na jejich společných hranicích vzniká mnoho životních stresů a problémů (Germain, Gitterman, 1980).

Ať už tedy sociální pracovník pracuje přímo s jednotlivcem nebo s institucí, musí si být vždy vědom jejich vzájemného vlivu a vzájemné závislosti.

Sociální pracovník, který působí v úrovni plánování a tvorby strategií, ale také jako klinický psychoterapeut, si musí všímat klienta i jeho prostředí.

„Life“ model sociální práce - orientuje se na (1) silné stránky lidí, jejich vrozenou touhu po zdraví, trvalém růstu a uvolnění potenciálu; (2) modifikaci prostředí, s ohledem na potřeby lidí; (3) zlepšování vztahu člověk:prostředí.

Je to vztah mezi klientem a sociálním pracovníkem.

Sociální pracovník jedná s klientem jako se sobě rovným partnerem.

Každý má jinou pozici: sociální pracovník - profesionální status, úroveň vzdělání, pozice v instituci, rasa; klient - expert na vlastní život.

Zmocnění je důsledkem společné aktivity klienta a sociálního pracovníka.

Klasifikace problémů sociálního fungování a metoda PIE

Tento systém byl vyvinut ve Spojených státech Karlsem a Wandereiem (1997).

Zkratka PIE znamená person-in-environment neboli osoba-v-prostředí.

S ohledem na praktické použití v praxi sociální práce - člověk-ve-svém-světě.

Cílem této metody PIE je nabídnout a umožnit jednotné, jednotlivým sociálním pracovníkům i dalším odborníkům jednoznačně srozumitelné výroky a výpovědi o:

• sociální roli či rolích,
• environmentálních problémech-ve světě fyzickém i sociálním,
• problémech duševního zdraví,
• problémech tělesného zdraví,
• zdrojích klientových sil, jeho rezervách a zásobách energie.

Příklad použití metody PIE

Jana je třiadvacetiletá svobodná matka, která má dvě děti předškolního věku.

Při rozhovoru se sociální pracovnicí Jana uvedla, že v posledních dvou letech má obavy, zda dokáže být dobrou matkou.

Pracuje v místní továrně, ale za poměrně nízký plat.

Po návratu z každodenní směny má strach, že se nebude moct dokázat na své děti naladit.

Navíc bylo v jejím domě zvýšeno nájemné.

Ještě před zvýšením Jana tak tak s penězi vycházela.

Další starosti jí působí její přítel, který je do Jany sice zamilován, ale Jana nemá pocit, že by to byla její „životní láska“.

Nechce zranit jeho city a tak se s ním stýká.

Dále klientka uvádí, že se z těchto starostí cítí zmatená a depresivní.

Stává se jí, že se náhle rozpláče, nemůže spát a mívá málo energie.

Uvažovala i o tom, že si vezme život.

Také se klientka zmiňuje, že se jí vracejí a zhoršují astmatické potíže, které ji předtím několik let netrápily.

Na konci vstupního rozhovoru popisuje sociální pracovnice Janinu situaci pomocí metody PIE následujícím způsobem:

tags: #4 #prostredi #ekologickeho #pristupu

Oblíbené příspěvky:

• Patičky v emailech
• Co znamená značka recyklace HASCO?
• Používání ekologicky šetrných prostředků
• Co je Goldmanova environmentální cena?
• Platba ekologické daně za vozidlo